Když překonáte strach,
může vzniknout LÁSKA
Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.
Sedmnáctý den severského putování začíná v 5:20. K delšímu spánku mě nedonutí ani postel v hostelu. Nějak jsem si na tesla matraci zvyknul.
Snídaně je vydatná. Včera nalezené hřiby je potřeba zkonzumovat – jak jinak než v podobě smaženice. Tolik smaženice jsem naposledy během pár dnů snědl na podzim roku 1989 ve Stříbře na vojně. Nasnídán a osprchován vyrážím směr Narvik.
Na to město se těším. Před pár lety jsem zkoukl film Narvik. Ten pojednává o bitvě o město v roce 1940 – vůbec první porážce fašistického Německa ve 2. světové válce. Proti Němcům bojovali Norové, Britové, Poláci i Francouzská cizinecká legie.
Projíždím Bjervik a pak přejíždím Hålogalandský most, visutou krásku překonávající Rombaksfjorden. Pár minut a vjíždím do Narviku. Musím přiznat, že město mě vizuálně moc neoslovilo. Chápu ale proč – většina centra byla ve válce zničena. Architektura z padesátých let moc zážitků nenabízí. Mám ale plán. Tesla nabíjí na Superchargeru v podzemí obchodního domu, kde sídlí i Válečné muzeum, městská knihovna, kavárna i sál, kde právě hrají dvě houslistky.
Objednávám espresso a skořicového šneka. Dostanu šneka hned a kávu až ve chvíli, kdy zůstalo už jen poslední sousto. Tak to v Norsku prostě chodí. V klidu, s úsměvem, v pohodě. Apka pípne – auto je nabito. Odpojuju kabel a posouvám teslu, aby nezůstávala zbytečně na stojanu. Tesla totiž naúčtuje poplatek za blokování místa (až 20 Kč/min), pokud vůz zůstává zapojený po dobití.
Pak konečně vyrážím do muzea. Spousta exponátů, dobových fotek i uměleckých instalací. Mrazivé. Ale na poměry moderních válečných muzeí (např. Varšava) je to přece jen trochu oldschool. Kousek od muzea konečně ulovím i čerstvou rybu. Kupuju filety z halibuta a tresky, k tomu bylinkové máslo a kelímek omáčky.
Vrátím se k autu, míjím sloup s ukazateli vzdáleností:
Foto: Radim Kolibík
Po dvou hodinách jízdy se zastavuju u Polar Parku, obří zoo s polárními zvířaty. Vstupné 385 NOK (797 Kč). Dovnitř nejdu – výběhy jsou tak obří, že zvíře vidět je zázrak. Jak říkají dva mladí kluci u vchodu: Tohle je zoo hlavně pro zvířata.
Foto: Radim Kolibík
Sednu do tesly, pozdravím je česky: zdarec chlapi, zasmějeme se a jedu dál. Po hodině stavím na kávu a nabíjení v Setermoenu. Vedle pumpy 18 Superchargerů. Stačí 7 minut a jedu dál.
Dnešní cíl? Ostrov Senja a rybářská vesnička Fjordgård se 150 obyvateli – výchozí bod na trek ke kultovní hoře Segla a její vyhlídku Hesten. Je to jak Niagarské vodopády – Američani tvrdí, že jejich strana je lepší, Kanaďani zase, že z té jejich je lepší výhled. Tady platí totéž – kdo chce hezky vyfotit Seglu, musí na Hesten.
Na Senju se smí jet max 60 km/h. Skvělé pro spotřebu a ještě lepší pro výhledy. Kochám se. Po dvou tunelech přijíždím na parkoviště za přístavem, kde je čtyřiadvacetihodinové parkování zdarma.
Foto: Radim Kolibík
Kousek od Tesly vidím gril, stoly a lavičky. Ideální místo na rybí večeři. Vytahuju filety, bylinkové máslo, jednorázový gril a za chvíli sedím u stolu s večeří, na kterou nezapomenu. Nevím, jestli to bylo čerstvostí, omáčkou, máslem nebo okolím. Ale chutnalo to famózně.
Foto: Radim Kolibík
Začíná poprchávat. Lehnu do auta, pustím si film Narvik – jen pár kilometrů od místa, kde se bitva odehrála. Zvuk jak v kině, obraz ostrý, děj silný. O to víc chápu, co si město vytrpělo. Déšť zesiluje a já usínám s přáním slunečného rána.
Statistika dne
Útraty:
Fun fact: Bitva o Narvik (1940)
Bitva o Narvik byla první porážkou nacistického Německa ve 2. světové válce. Narvik byl pro Hitlera klíčový přístav – zásoboval Německo švédskou železnou rudou. O město bojovali Norové, Britové, Poláci i Francouzi. Němci byli zatlačeni, ale spojenecká vojska se musela po pádu Francie stáhnout. Narvik byl zničen, ale jeho význam pro vývoj války zůstává obrovský.