Teslou z Ostravy na Nordkapp, den 15. Kouzelný kelímek a spaní načerno

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

K něčemu se vám musím přiznat. Poprvé jsem dnes v noci vědomě porušil dopravní značku. Camping zakázán. Ale opravdu – najít rozumné místo na přespání ve jednu ráno je nadlidský výkon. Oči i reakce změknou jako olovo. 1:20 tělo vypíná.

Ve 3:15 mě probouzí rytmus samby – déšť bubnuje do skleněné střechy mojí tesly. A je po pohádce. Naštěstí jsem včera stihl focení hřiště v Henningsværu. To byla taková životní klika!

Další probuzení je v 5:45 a poslední – definitivní – v 7:50. Venku slyším hlasy. Škvírkou zatemnění vidím bleděmodrý VW Transporter. Z útrob vozu vystupuje mladý norský pár. Za chvíli mizí v mlze s batohy a hůlkami.

Ticho, voda a antracitová architektura

Spím u spodního jezera přečerpávací vodní elektrárny. Cedule slibuje 11 km okruh kolem jezera – vypadá lákavě, ale dnes ne. Kousek se projdu – a nacházím chaloupku se zatravněnou střechou, která splývá s okolní přírodou. Norové tuhle architekturu umí. Často natírají domy antracitově, podobně jako na Islandu. Vypadá to přirozeně, nenásilně. A to mě baví.

U jezera nacházím i pár voňavých hřibů. Jasná věc – dnes budou potřeba vajíčka na smaženici.

Foto: Radim Kolibík

Kancelář na pumpě a kouzelný kelímek

Balím noclehárnu a jedu zpět k nabíječkám a pumpě K Circle. Dnes z ní bude moje kancelář. Opět vytahuju magický kelímek – 450 NOK a všechny kávy zdarma. Dva mladí Poláci vedle mě si dávají už druhou – tak jim radím: Kupte si kelímek, po devíti kávách jste v plusu. Kluci poslechnou, usmějí se a kupují si ho.

Já mezitím stahuju včerejší fotky. A jsem nadšen. DJI Telink Mavic 4 Pro nezklamal.

Déšť, Kozy a rybářský klobouk

Dnes mám v plánu město a výstup na vyhlídku, které místní říkají Kozy. Ale prší a Kozy jsou celé mokré, takže to vzdávám. Procházím si přístav – opět marně hledám rybí trh nebo rybárnu. Začínám být frustrovaný. Impulzivně mířím do rybářského obchodu. Neodnáším si prut, ale kupuju si černý rybářský klobouk. Stylovka, a ještě mě zachrání před deštěm.

Pozorování orlů a vydří mládě

Na náměstí u mola právě vyplouvá loď plná lidí – jedou na pozorování mořských orlů. Pomyslím si, že můj dron by si ti orli asi podali. Pak už jen nákup – tentokrát v obchodě KIWI, který se zdá nejlevnější ze všech. Beru mandarinky, vajíčka, krevety, mrkev, chléb i polévky v sáčku za 39 NOK. Luxus!

Zastavuju se u výchozího místa ke Kozám. Vylézám z auta a slyším pískání. Kousek ode mě se pohybuje mládě vydry říční, evidentně hledá mámu. Směřuje k potoku u kostela. Snad se – jako včera fenka s paničkou – zase shledají.

Foto: Radim Kolibík

Náhodná shledání jsou nejvíc

Zadávám do navigace vesnici Eide, kde mám naplánovaný další den. Po cestě zastavuji na parkovišti s výhledem do fjordu. Chci vzlétnout s dronem – a v tu chvíli slyším výkřik radosti. Otočím se – Rakušan Peter! Ten, kterého jsem potkal v Reine. Smějeme se na celé kolo. Chce vidět moje fotky, já jeho. Zjistím, že jede stejnou trasu jako já – jen v opačném směru. Už má za sebou Nordkapp, projel Finsko, míří přes Oslo domů.

Foto: Radim Kolibík

Spí v autě jako já, má DJI Mini dron a prý „už ho jednou chtěl hodit do křoví.“ Vypráví mi o čtyřech poutích Camino de Santiago, každé jinou trasou. Na závěr hodíme selfie a loučíme se se slovy: Možná se uvidíme v Narviku.

Replika pirátské lodi a smrtka s dýkou

Popojedu ještě pár kilometrů a v zahradě jednoho domu zahlédnu repliku pirátské lodi. Na přívěsu, v dešti, působí jako výjev z filmu.

Foto: Radim Kolibík

Vyfotím smrtku s dýkou na přídi, vrátím se do auta, ohřeju rybí polévku a začnu psát tyto řádky. Je čas odpočinku. Zítra bude velký den.

Statistika dne

• Najeto: 38 km
• Nákup potravin (KIWI): 340 NOK / 712 Kč
• Káva: zdarma díky magickému kelímku
• Přespání: nelegální (značka Camping zakázán, ale nutné)

Fun Fact: Jak vzniklo ikonické hřiště v Henningsvær

Fotbalové hřiště v Henningsvær je dnes jedním z nejslavnějších hřišť na světě – a přitom se na něm nikdy nehrál žádný ligový zápas.

• Leží na ostrůvku Hellandsøya, obklopeném skalami, mořem a sušárnami tresky.
• Bývalé škvárové hřiště bylo přebudováno v roce 2015, kdy obec získala umělý trávník jako sponzorský dar od Norského fotbalového svazu a UEFA.
• Všechna světla, oplocení a tribunky byly postaveny komunitou dobrovolníků z vesnice.
• Hřiště slouží hlavně dětem a amatérům – nejmenší velké hřiště na světě.
• Díky dronovým snímkům a fotografiím z ptačí perspektivy se stalo turistickou ikonou Lofot.

A přesně tady jsem si včera splnil svůj další cestovatelský a fotografický sen.