Teslou z Ostravy na Nordkapp, den 14. Sen ve tvaru fotbalového hřiště

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

Budík na šest. Dnes toho bude hodně. Farma ještě spí. Všichni jsou v limbu, ale já už tiše skládám spací mód tesly zpět do cestovního. Platím další norskou stovku za noc a vyrážím zpátky do Reine. Proč? Kvůli sadě tří salámů, které jsem včera zahlédl na mé oblíbené pumpě K Circle. Půlhodinový návrat? Ano. Důvod se brzy dozvíte.

Jenže tohle není výlet do Bruntálu. A co mi v noci uniklo, to mě teď brzdí. Brzdí jako pluh na zážitky.

Mosty, fjordy a panoramata

Po třech kilometrech už startuju Mavica od Telinku a fotím přejezd přes most v Moskenesøya. Slunce je nízko, pobřeží z východu nasvícené jak z reklamy. Ladím dron a auto ke spolupráci. Fotka mostu, tesla na něm, fjord pod ním a hory v pozadí. Další zastávka na odpočívadle. Letím dva kilometry nad moře, otáčím objektiv na sebe a spouštím automatický panoramatický režim.

Foto: Radim Kolibík

Když ten snímek dnes vidím, napadá mě jedno: výstava. Chtěli byste ji? Já určitě.

Zastávky, salámy a sokolí oko fotografa

Projíždím tunely, pár zatáček, a znovu brzdím. Vesnice Sakrisøya je žlutá past – hotýlek, sushi bar, muzeum, mosty a domky na pilotech. Koláč se skořicí, ranní espresso, výhled na fjord. Místní salónek jako z časopisu o severském designu. Dobrá zpráva: postupně vyjídám lednici, takže dělám místo pro produkty z Lofot. Kupuju uzené lososy, delikatesy, ryby – a přemýšlím, jestli jeden kousek nepoložím na stůl do redakce Magazínu PATRIOT. Ať se taky pomějí.

Po jedenácté konečně kupuju salámy. A pak… parkuje vedle mě černá Tesla Model Y Performance. Řídí ji Rakušan, stejný model, stejná vášeň pro cestování a focení. Prohodíme pár slov, ukážu mu pár záběrů. Je nadšený. Rozloučíme se s úsměvem.

Fotografická Mekka

Mířím na jih. Cíl dne: ikonické fotbalové hřiště v Henningsvær. Létám s dronem po světě už přes dvanáct let a tohle místo jsem měl v hledáčku šest roků. Fotografická Mekka. Pro tento moment jsem na tuhle cestu vůbec vyrazil. Plán je být tam večer, při nízkém měkkém světle. A tak nikam nespěchám.

Pláž, ryby a zakázaný vstup beranům

Zastavuju u pláže Skagsanden a vyhlášeného Lofoten Beach Campu. Ledové moře mě znovu svádí. Po koupání se ohřívám ve skvělé skleněné místnosti nad pláží – žluté dveře, kamenný stůl, topení. Norové prostě umí věci domýšlet. Oběd? Rybí salát ze sladkokyselého nálevu s červeným pepřem. Delikatesa. Zastávka u Flakstad Kirke – druhého nejstaršího kostela na Lofotech (postaven 1780). Materiál na něj? Dřevo z Ruska. Vyměněné za sušené ryby. Má měděnou cibulovou věžičku – netypickou pro norské kostely, ale zřejmě ovlivněnou pravoslavnou architekturou. A u branky? Cedule “Zákaz vstupu beranům.” Jsem ve znamení Berana. Zákon je víra. Nevstupuji. Ještě by nahoře zapršelo a zmařil se mi zlatý moment dne.

Foto: Radim Kolibík

Bø & Vikingové

Míjím ceduli městečka Bø. Čte se Bé. Zase ten beran. Zastavuju pár set metrů za ní, jen tak se projdu a vyfotím a vyfotím. BO Ostrava!!! Krátce na to mířím do Lofotr Vikingmusea – slaví 30 let. Zbývá 45 minut do zavíračky. Nestihnu všechno, ale musím aspoň letmou prohlídku. Hlavní tahák – repliku vikingské lodě – bohužel nestíhám. Ale i tak stojí areál za to. Dřevěná rekonstrukce sídla náčelníka působí monumentálně, artefakty a interaktivní panely jsou špičkové. Vstupné: 420 NOK / 884 Kč. Rozhodně to stálo za to.

Konečně – Henningsvær

Po mostech přijíždím do Henningsværu. První tip od kamaráda Hrocha – restaurace Full Steam – dnes zavřeno. Pondělí. Jediný den v týdnu. No nic. Možná osud. K hřišti. Z parkoviště vypadá… nic moc. Ale já vím, co přijde. Kontrola no-fly zóny. Vzlet. Po minutě otáčím dron nad pevninu… …a najednou husí kůže. Sen se právě plní. Létám 20 minut, pak přichází vítr, zatahuje se opona mraků. Slunce a světlo zmizí za ní. Děkujeme, konec představení. Dokonalé načasování.

Foto: Radim Kolibík

Uzený obr a fish&chips

Druhá tipovaná hospoda: Tobias Brigga. Otevřeno! Dávám si uzené maso z velryby. Zdráhám se, ale nakonec – chuťově lahoda. K tomu fish&chips, hráškové pyré, brambory. Skvělá večeře.

Foto: Radim Kolibík

Svolvær a spánek

Za tmy přejíždím do Svolværu, hlavního města Lofot. Zastavím se 7 procenty baterie na Superchargeru v přístavu. Nabíjím, spím. Najdu si klidné místo u jezera, prázdné parkoviště, a v 1:20 zavírám oči. Jsem spokojený. Jsem nadšený. Jsem unavený. Ale hlavně – šťastný.

Statistika dne

• Najeto: 221 km
• Nabíjení: Svolvær – 51 minut (během spánku) – 436 Kč
• Průměrná spotřeba: 167 Wh/km
• Cena za 1 kWh: 3,30 NOK / 6,94 Kč
• Průměrná cena za 1 km: 1,10 Kč
• Poplatek za kemp (noc): 100 NOK / 210 Kč
• Vstupné do Viking muzea: 420 NOK / 884 Kč

Útraty

• Sada salámů: 426 NOK / 895 Kč (ještě o ní uslyšíte…)
• Nákup: sušené a uzené ryby, nášivka, kniha Lofoten Vibe: 1620 NOK / 3406 Kč
• Snídaně (espresso + koláč): 103 NOK / 216 Kč
• Večeře Tobias Brigga: uzené velrybí maso + fish & chips
• Nabíjení Svolvær: 436 Kč

Fun fact: Jak je to s lovem velryb v Norsku? Norsko je – společně s Japonskem a Islandem – jednou z mála zemí, které praktikují komerční lov velryb. Na rozdíl od jiných států má Norsko dlouhodobou výjimku z mezinárodního moratoria IWC (Mezinárodní velrybářská komise) z roku 1986. V Norsku je ale lov přísně regulován – povoleno je pouze lovit velryby druhé – plejtváky malé (minke whale), které nejsou na seznamu ohrožených druhů.

Každý rok je stanoven kvótní počet, a celý proces je pod přísným veterinárním a hygienickým dohledem. Z masa se vyrábí tradiční pokrmy – jako jsem měl dnes večer v Henningsværu – a pro mnohé Nory je to součást kulturní identity a námořní tradice, která sahá hluboko do historie. Takže… není to pro každého, ale není to nelegální.