Teslou z Ostravy na Nordkapp, den 13. Vzhůru dolů! Na nádhernou pláž

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

Den třináctý začíná opět v noci. Přesně v 00:00 mi zbývá 20 minut přesunu do kempu Ryten & Kvalvika Trail Farm

Musím přiznat, že těmi přesuny po Lofotských ostrovech ztrácím přehled. Východ, západ, sever, jih… Člověk se točí jako kompas v bouři. Ale jedno je jisté – tenhle kemp jsem si vybral kvůli pláži, která je doslova vykousnutá do skal, a vede k ní přímý trek přímo z kempu.

Foto: Radim Kolibík

Příjezd je elegantní – kamera načte SPZ a čas. Platím 100 NOK (cca 217 Kč) za noc. Areál je umístěn v obrovské kaldeře na odvrácené straně masivu, za nímž leží pláž Kvalvika. Farma je funkční – část budov slouží stále zemědělcům.

K nim přibyl stylový přístavek z černě natřených námořních kontejnerů, propojených s hlavní budovou. Kontejnery mají dřevěná okna, jeden funguje jako objednávací pult, druhý jako výdej, třetí obsahuje kuchyni s pecí na pizzu. Všechno stylové, jednoduché, funkční – přesně jak to mají Norové rádi.

Dopolední režim: práce, spánek, káva

Ráno vstávám v 6:10 a zpracovávám fotky ze včerejška. Po nich přichází na řadu text. V 10:00, po dobré snídani, posílám deník šéfredaktorovi Patriotu. Je hotovo, a tak si dávám ještě jednoho „šlofa“. Dospat a dobít baterky. Kolem poledne se posunu ke kontejnerům.

Foto: Radim Kolibík

Dvojité espresso chutná skvěle, ale ještě víc mě zaujme, že každý u stolu má před sebou krabici s pizzou. Kemp se plní, oba okolní treky táhnou davy – a podle množství aut a lidí je to poznat.

Chvíli sedím a přemýšlím: kam až cestování došlo? Jak se změnilo od dob bardů, pionýrů a zvídavých romantiků? Dnes jsou atraktivní místa jako trychtýře – pojmou jen tolik, kolik unesou. Pak přichází regulace, a ty se lidstvu nelíbí. Jak z toho ven? Možná se dívat jinde. Mezi Bergenem a Bodø jsem viděl desítky nádherných, ale turisticky opomíjených míst. Tam si Norové staví své chaty. Možná je to cesta.

Já mám jedno takové místo. Jsou to ostrovy São Tomé & Príncipe. Před třemi lety jsem tam strávil čtrnáct dní, a znovu zažil cestování jako dřív – bez spěchu, bez sítí, bez světa. Zkuste to. Stojí to za to.

Trek, pes a pláž jako z Asie

Ve dvě odpoledne hlásí norské aplikace jasno – mraky se trhají. Balím batoh, láhev s vodou, plavky. Ještě nevím – vyhlídka nebo pláž? Trek začíná dřevěnými lávkami, vedenými nad bažinami.

Foto: Radim Kolibík

Následuje strmější výstup, ale výhledy jsou úchvatné. Střídají se skalní hřebeny, jezírka, fjordy, moře, v dálce vidím i mosty a náš kemp. Po hodině přicházím na rozcestí – vlevo pláž, vpravo vrchol Ryten. Volím pláž. Při západu slunce bude perfektně nasvícená.

Potkávám mix národností – Asiaté, Němci, Norové, zaslechnu i češtinu. Mladý pár mě míjí tempem kamzíka a stoupá vzhůru.

A pak se to stane. V dálce vidím „ovečku“. Světlý hřbet, zablácené nohy. Běží ke mně – je to pes.

Foto: Radim Kolibík

Má známku, ale vypadá vyděšeně, běhá zmateně mezi kopci. Po pár minutách slyším starší paní (70+) pískat a volat jméno. Je to Francouzka, stejně vystrašená jako její fenka. Ukazuju jí fotku psa a směr. „Merci, merci!“ křikne a v neuvěřitelném tempu mizí do kopce.

O pár minut později… Přes horizont vybíhá fenka. Vidět jejich shledání byla jedna z nejsilnějších věcí dne. Dobře to dopadlo.

Tyrkysová pláž, koupání a létání

Po pár metrech končí dřevěná lávka, vypadá jako skokanský můstek do moře. Začíná kamenné schodiště, místy nedokončené, ale šerpové tu opět odvedli krásnou práci. Stovky schodů vedou až na pláž. Pláže jsou dvě – oddělené sesuvem skály. Bílý písek, tyrkysové moře. Skoro jako v Asii.

Foto: Radim Kolibík

Na místě je asi 80 lidí:

• mladí Španělé hrají fotbal
• děvčata se fotí
• psi běhají
• někdo medituje
• pár stanů postaveno – říkám si, měl jsem tady spát.

Do vody jdu dvakrát. Je studená, ale krásně osvěžující. Ležím, dýchám, vypínám. V 18:00 přichází čas na dron. Vzlétá s radostí, 30 minut lítá jako vítr. Po přistání ještě dlouho vrtí vrtulemi. Pohladím ho – zasloužil si to.

Zpátky při západu

Cesta zpět trvá dvě hodiny. Kamenné schody, dřevěný můstek, opět hřeben. Slunce zapadá, barví skály do oranžova. Natáčím vzkaz pro DJI Telink, ať ví, že jejich ambassador nedělá ostudu.

Foto: Radim Kolibík

V kempu stíhám uvařit čínskou extra hot polévku – tak pálivou, že mi vypálí pusu. Na zjemnění přidávám lžíci medu z Medoo – zázračně funguje.

Deník píšu rovnou na pláži, teď ho dokončuji u kontejneru. Fotky stáhnu, přepnu se do auta – a budík dávám na 6:00. Kam zítra? To se dozvíte opět tady – zítra ráno.

Statistika dne

• Najeto: 7 km
• Nabíjení: dnes žádné
• Kemp Ryten & Kvalvika Trail Farm: 100 NOK / 217 Kč
• Dvojité espresso + spropitné: 43 NOK / 90 Kč
• Čínská extra hot polévka – součást zásob
• Lžíce medu MEDOO – priceless
• Trek: cca 4,5 hodiny celkem
• Let DJI Mavic 4:30 minut
• Nález psa: 1 ks
• Zpráva pro DJI Telink: odeslána

Fun fact: Jak vznikla farma Ryten & Kvalvika Trail Farm?

Farma v této odlehlé kaldeře má kořeny až v 19. století, kdy zdejší pastviny sloužily rybářským rodinám k chovu ovcí a koz. Díky zavlažování z horských pramenů se zde dařilo i základnímu zemědělství – i když šlo o jednu z nejodlehlejších usedlostí na Lofotech.

Zhruba od roku 2016 se farma začala pomalu proměňovat – z původně soukromé oblasti se stal udržitelný turistický kemp, který respektuje krajinu i historii. Využívá solární panely, suché záchody, a vše je navrženo tak, aby byl zásah do přírody minimální.

Současný stylový kemp s černými kontejnery vznikl jako reakce na rostoucí zájem o treky k pláži Kvalvika a na vrchol Ryten. Zároveň si ale zachoval charakter farmy, kde i dnes můžete zahlédnout pasoucí se zvířata mezi stany.