Teslou z Ostravy na Nordkapp, den 11. Vesnice jménem Å, čti É

Cestovatel a fotograf Radim Kolibík, spolupracovník redakce Magazínu PATRIOT, vyráží na svou další cestu. Tentokrát jede až na Nordkapp, zvaný též Severní mys v Norsku. Patriotmagazin.cz bude jeho cestu sledovat den po dni.

Den začíná na ostrově Værøy. Vyjíždím z trajektu ve 22:30 a chvíli se zorientovávám. Přemýšlím, kde zaparkovat – ideálně na východní straně, abych ráno mohl vzlétnout s dronem a nafotit východ slunce nad touto dramaticky tvarovanou krajinou.

Změna oproti pevninskému Norsku a předchozím ostrovům? Na každém parkovišti nebo odstavné ploše je značka zákazu kempování. To jsem tady ještě nezažil.

Přesto jedno místo nacházím a v jednu ráno usínám s myšlenkou, že chci stihnout východ slunce.

V šest se probouzím a skrz prosklenou střechu Tesly vidím, jak se nade mnou oranžově zbarvují skály v prvních paprscích ranního slunce. Je to ten správný moment. Ovladač do ruky, zapínám dron a letím vysoko nad moře. Vzniká spousta fotek. Jedna z nich je panoramatická, s celou východní částí nasvícenou ranním světlem.

Foto: Radim Kolibík

Jsem spokojený a přistávám - na svém helipadu. Prosklená střecha tesly. Ležím v autě, ovládám dron a po focení přistávám půl metru nad hlavou. Luxus.

Dron už je se mnou uvnitř, stahuju z něj data a v galerii se objevuje spousta fotek místa, které rozhodně nebude tak fádní jako to včerejší.

Přemýšlím kdy vyrazím, ale na fotkách jsem asi dva kilometry odsud viděl pláž s bílým pískem. Zamířím tam, vidím pár lidí na pláži, dva se koupou. Neváhám a vběhnu do ledového moře taky.

Foto: Radim Kolibík

Slunce hřeje, tyrkysové moře šplouchá o bílé kameny a písek. Nad tím vším se tyčí kolmé stěny skály, které mi evokují pláže na Havaji.

Dvojice na kolech projíždí kolem, prohodíme pár vět, cvaknu několik fotek a mířím na další místo – bývalé letiště Værøy.

Dnes už tu nepřistávají letadla, ale karavany. Přes QR kód si zaplatíš noc a můžeš se i saunovat – pokud se domluví parta do 12 lidí, za 800 NOK (cca 1666 Kč) si na dvě hodiny pronajmete saunu s možností skoku do chladného moře.

Vzlétnout dronem z letištní plochy? Nezažiješ každý den. Já to měl naposledy v Ománu, na starém spojeneckém letišti z 2. světové války. Letím těsně nad asfaltem, pak prudce stoupám. Vlevo moře, vpravo skály, přede mnou Lofoty. Krásný pocit.

Foto: Radim Kolibík

Ale pro piloty nebezpečný, takže tu v 90. letech provoz ukončili.

Místo výstupu na kalderu volím východní trasu od přístavu. První cíl – nejvyšší vrchol ostrova: Håheia. Název zní opět trochu havajsky. Na vrcholu jsou stožáry, štíty a kopule radaru – je vojenský, takže se nesmí fotit.

Za ním se vine úzký chodníček s krpálem až k moři. Malá plošina nabízí úchvatný výhled, ale jen pro otrlé. Mezi kameny a hlínou sedí chlápek a čeká na západ slunce. Já ale čas nemám. A přiznám se – strmé půlkilometrové spády do oceánu mi úplně příjemné nejsou.

Foto: Radim Kolibík

Jdu na jistotu – vzlétám s DJI Mavic 4 Pro od Telinku, bohužel mám v batohu jen jednu napůl nabitou baterii. I tak stíhám dvacet minut kroužit nad hranou kaldery. Slunce barví západní stěny a městečko se začíná halit do stínu. Přistanu, zabalím dron a pokračuji na druhý vrchol Værøyhornet. Výhledy jsou dechberoucí, ale držím se dál od okraje.

Sestupuju zpět k autu, přejíždím k marketu – je zavřený, ale parkoviště má pět stolů s lavicemi. Ideální místo pro večeři. Vařič ven, polévka do hrnce. Lahoda po výkonu.

V 22:50 najíždím na trajekt do Moskenes. Je zdarma. Má samoobslužný bufet – objednáš na displeji, zaplatíš kartou, vezmeš si jídlo.

Foto: Radim Kolibík

Zamýšlím se, jak by to asi vypadalo u nás… Ale na filozofování není čas.

Po 70 minutách výzva z reproduktorů: podpalubí. Každý si sedá do svého auta. Hlasatel v norštině zahlásí, loď otevře tlamu a „vyplivne“ nás na pevninu. Cestovatelé, co se zas jednou ocitli na nové půdě.

Zastavuju u cedule, která má kratší název než Aš – a to „Å“. Čte se „É“. Vyfotím ikonickou modrou ceduli polepenou nálepkami poutníků. Je to symbol. Je to začátek (nebo konec) Lofot.

Projedu vesnicí a nad ní nacházím velké sběrné parkoviště. Tady dnes zůstanu. Fotky zpracované už na trajektu, odeslané cestou do podpalubí.

Text? Ten napíšu ráno. V 1:10 zavírám oči a těším se na další den. Počasí má být opět luxusní. Dobrou noc.

Statistika dne

• Najeto: 21 km
• Nabíjení: žádné
• Trajekt Værøy – Moskenes: zdarma
• Nákup: banány, jogurt, dvě piva, voda – 165 NOK / 345 Kč

Fun fact dne: Letiště Værøy

Letiště na Værøy bylo otevřeno v roce 1973. Nabízelo pravidelné lety do Bodø, ale kvůli častým větrům a turbulencím šlo o jedno z nejnebezpečnějších letišť v Norsku.

V roce 1990 došlo k tragédii – k havárii vrtulového letadla Widerøe Link, při které zahynulo všech pět osob na palubě. Od té doby byl provoz omezen, až byl v roce 1997 definitivně ukončen.

Dnes slouží letištní plocha cestovatelům a karavanům – jako parkoviště, výchozí bod k túrám a občas i jako startovací plocha pro drony.