Tady žil Josef Kobr. Nestihli jsme spolu jít na pivo a držťkovou, lituje jeho syn

​Pamětní desku populárnímu ostravskému herci, komikovi a baviči Josefu Kobrovi odhalili dnes před polednem hned vedle knihkupectví Artforum zástupci Národního divadla Moravskoslezského a ostravského magistrátu.

Hodně zejména starších televizních diváků v celé republice si tohoto televizního a divadelního herce pamatuje jako představitele populárního Dietlova Dispečera či z řady estrád ostravského televizního studia.

Spousta Ostravanů také vzpomíná, jak na Josefa Kobra chodila do ostravského národního divadla, kde po Josefu Kobrovi letos u příležitosti stého výročí narození přejmenovali na podzim i slavnostní sál divadla.

Bohužel se do něho zatím dostali lidé jen v září a v části října, koronavirus ho uzavřel. Ale výstavu věnovanou Josefu Kobrovi lze vidět na internetu.

„Všichni si mysleli, že Josef Kobr je Ostravák. On jím nebyl, narodil se na Kladně, ale s Ostravou spojil od čtyřicátých let minulého století celý svůj profesní život. A jeho věhlas přesáhl Ostravu díky televizi. Byl to v dobrém slova smyslu lidový komik a měl obrovskou fanouškovskou základnu, sálala z něj obrovská energie a radost z divadla,“ řekl při odhalování desky ředitel Národního muzea Moravskoslezského Jiří Nekvasil.

Takových srandistů bylo málo, Kobr splynul s Ostravou

„Byl to bard a Kladeňák, který se pak usídlil v Ostravě, tedy přešel z hornického prostředí do hornického prostředí. Tak mu to nedělalo problém. A my jako Ostravani jsme ho měli rádi, protože takových srandistů bylo málo. Jeho Lumpacivagabundus na divadle taky byla role jako vrata,“ vzpomíná emeritní novinář Zdeněk Svoboda a dodává, že takovou připomínkou získá i Ostrava. "Je to fajn, aby se i ti Pražáci, co ho znali, přišli podívat, kde žil, když jsou tady.“

Na Josefa Kobra vzpomíná ráda i devadesátiletá Jiřina Lecianová vycházející z bývalého obchodního domu Hutník. „Velmi ráda na Kobra vzpomínám. Viděla jsem role v operetách. Viděla jsem jich pár a dokonce jsem ho znala. Ne nijak důvěrně, ale vídala jsem ho občas. Byl to velice příjemný a společenský člověk. A v operetě hrál skvěle,“ vzpomíná žena.

V tomhle domě strávil nejkrásnější roky

Ač Josef Kobr bydlel v Ostravě na několika místech, právě v domě v Puchmajerově ulici, kde má ode dneška pamětní desku, prý herec se svou manželkou strávil nejkrásnější léta, říká manažerka pro mimořádné projekty Národního divadla Moravskoslezského Kateřina Svobodová.

Dodává, že pamětní desku vytvořil grafik Vladimír Kotek a je už čtvrtá v pořadí desek, které připomínají slavné a významné ostravské herce na vchodech domů, kde žili. Pamětní deska Kobrovi je neobvyklá a originální, je v ní také jeho portrét, aby ho každý z ulice poznal a tvůrci ji umístili tak, aby ji nezakryla v létě markýza podniku, který s vchodem domu sousedí.

Zhotovení pamětní desky financoval ostravský magistrát. „Já si zcela upřímně pamatuji pana Kobra v dětství spíše z té role výtečného televizního konferenciéra zábavných pořadů než přímo z divadelních prken. Ale vím, že v obou oblastech a nejen v těchto dosáhl mistrovství,“ řekl primátor Ostravy Tomáš Macura.

Korona nám umožnila mít teď tátu pořád v obýváku, říká syn Tomáš

Odhalení pamětní desky herce se zúčastnil i šestapadesátiletý Kobrův syn Tomáš Kobr. „Na tatínka vzpomínám strašně rád a často. A teď u jeho stého výročí narození obzvlášť, korona totiž byla dobrá k tomu, že nově vytvořený program ČT 3 pro seniory se stal jeho velkou parketou. Na tom kanále zopakovali spoustu věcí, které v televizi udělal, včetně jeho proslaveného seriálu Dispečer,“ usmívá se Tomáš Kobr. „Takže jsme měli možnost v září, kdy jsme si výročí připomínali, ho mít doma pořád a dost často v obýváku.“

Jaký byl Josef Kobr otec? Měl na syna v dětství jako populární herec a bavič čas? „No v dětství na mě čas neměl. Táta se ke konci života doslova hraním obětoval hraní v divadle v Ostravě a tím pádem jsme spolu neměli čas zajít na držťkovou a na pivo. Tak končí jedna kniha o Ostravě a myslím, že je to výstižné,“ usmívá se syn.

Vzpomínky na ryby na Vranově a noční malování úkolů

Ale vzápětí dodává, že si táty jako kluk užil o prázdninách. „To měl jako herec prázdniny, takže mám nezapomenutelné zážitky na to, jak jsme spolu lovili ryby na Vranovské přehradě. Také se mnou, protože jsem hrál tenis, objížděl rád turnaje. Ale tam spíše trpěl než se bavil, ale využil toho jinak. Vždycky vysbíral kolem kurtu kytky, které tam rostly, aby se moc při fandění nevztekal. Nebo bavil všechny kolem, aby se nedívali na to, jak blbě hraju,“ směje se Tomáš Kobr.

Byla s ním legrace i doma? „Samozřejmě, když nebyl unavený. Ale on chodil hodně pozdě po představení domů, to já už jsem spal,“ usmívá se Tomáš Kobr pod rouškou.

„Ale vždycky jsem věděl, že je doma, protože mi přes noc udělal do školy všechny kresby, když byly za úkol. Byl totiž vystudovaný malíř. Ale samozřejmě jsme měli spoustu příležitostí se vídat,“ vzpomíná Tomáš Kobr a dodává, že otec měl strašně rád Ostravu. "Ale divadelním večírkům nijak neholdoval a neměl nějakou oblíbenou hospůdku. Měl mladou ženu a šikovného syna – kam by chodil?“ směje se Tomáš Kobr, který otce smyslem pro humor a dobrou náladou nezapře.