Švédská hraběnka pomáhala Čechům a postavila do pozoru i Göringa

Vznikající dokument party nadšenců ze spolku Vůle 1939 o pozoruhodném útěku Ostraváka Jakuba Grossmana v roce 1939 z Ostravy do Švédska nepopisuje jen podrobně příběh jednoho člověka prchajícího z Protektorátu podzemím šachty Ludvík.

Příběh si můžete přečíst zde: Uprchl před nacisty šachtou...

Film s pracovním názvem Amelie 1939, můj útěk z Protektorátu objevuje také pro řadu lidí a historiků osobnost hraběnky Amélie Posse-Brázdové, která pomohla za války řadě židovských uprchlíků z Protektorátu.

Dnes ji ale moc lidí nezná, přestože jí prezident Edvard Beneš po válce udělil nejvyšší československé vyznamenání, Řád Bílého lva. To netrvalo dlouho. V padesátém roce a po útěku z Čech do Švédska ji v roce 1948 komunisttická moc soudila v nepřítomnosti v procesu s Miladou Horákovou.

Švédská hraběnka Amélie Posse-Brázdová byla z významného šlechtického rodu, v roce 1911 se v Itálii seznámila s budoucím manželem, českým malířem Oskarem Brázdou. Ve 20. letech se usadili v Čechách.

Do svého zámku v Líčkově u Žatce zvali nejrůznější osobnosti, hraběnka se znala s T. G. Masarykem, M. R. Štefánikem, Edwardem Benešem a podnikatelskou, diplomatickou a kulturní špičkou tehdejší Evropy, včetně evropských královských rodin.

Na hraběnku, která žila s českým malířem, zapomíná i Švédsko

Amélie přijala Československo jako svůj druhý domov a když se u nás situace před válkou zhoršovala, začala organizovat pomoc pro židovské a české rodiny. Pomáhala jim dostat se do různých zemí, ale také do Švédska, kam se těsně po okupaci 15. března 1939 po okupaci Československa vrátila.

„Na tuhle ženu se zapomíná i ve Švédsku. Tady v České republice o ní nevědí ani mnozí renomovaní historici, přitom byla už u založení naší republiky v roce 1918, znala se s T. G. Masarykem, s Edvardem Benešem, M. R. Štefánikem,“ říká Milan Grossman, vnuk Jakub Grossmanna, který prchal z Protektorátu takzvanou „skandinávskou“ cestou.

Pomáhala uprchlíkům z protektorátu i sudetským Němcům, které chtěli Češi lynčovat

Hraběnka Amélie Posse-Brázdová byla zkrátka dámou z nejvyšších kruhů. Autor dokumentu Milan Grossman říká, že dnes už si na ni dobře vzpomíná jen paní Marie Veissová, které je dnes pětadevadesát let a byla kdysi modelkou malíře Oskara Brázdy. Tato žena se později stala druhou manželkou malíře Oskara Brázdy, a žije dodnes na jejich zámku v Líčkově.

Bývalá modelka dobře ví, že hraběnka po útěku do neutrálního Švédska pomáhala za války nejen uprchlíkům z Protektorátu, ale po roce 1945 i sudetským Němcům z Žatecka, když je Češi chtěli v Líčkově lynčovat.

„Hraběnka prostě pomáhala lidem v nouzi, ať už to byl kdokoli. Hlavně však měla ráda Čechoslováky,“ říká Milan Grossman, který získal do dokumentu o dědečkovi i fotografie, na nichž hraběnka na svém balkoně v domě ve Stockholmu vyvěšuje v květnu 1945 československou vlajku.

"Na rubu fotky hraběnka píše, že konečně je Československo svobodné a že se bude moci vrátit domů,“ popisuje Milan Grossman.

V přestrojení přemlouvala Beneše k emigraci a bojovala po boku Milady Horákové

Hraběnka Amélie Posse-Brázdová se sice po válce vrátila ke svému manželovi malíři Oskaru Brázdovi na statek na Žatecku, ovšem měla už před únorem 1948 zprávy od diplomatů, že se komunisté chystají převzít v Československu moc.

„Rozhodla se proti komunistům bojovat a spojila se se skupinou Milady Horákové. Dokonce se tato hraběnka dostala těsně před „vítězným únorem" v přestrojení za uklízečku k už hlídanému a dlouho těžce nemocnému Benešovi a přemlouvala ho k emigraci. Lákala svého přítele na špičkovou péči v nemocnici ve Švýcarsku. On však odmítl, nevěřil, že komunisti převrat uskuteční,“ popisuje Milan Grosssman.

Možná i kvůli spojení hraběnky Amélie Posse Brázdové s Miladou Horákovou se rozhodl audioknihu o útěku Jakuba Grossmanna zdarma nadšencům namluvit herec Jan Přeučil, o jehož spisovné výrazné češtině spousta jeho kolegů doslova básní.

„Jeho otec byl totiž také souzen v procesu Milady Horákové. Dostal pětadvacet let žaláře natvrdo a pan Přeučil mi vyprávěl, že to byla opravdu hrozná doba. Dokonce musel jít oznámit svému tátovi do kriminálu, že mu zemřela manželka, tedy matka pana Přeučila. To že prý bylo nejtěžší a nejhorší. Pan Přeučil se nám nabídl i jako vypravěč do dokumentu o mém dědečkovi,“ říká Milan Grossman s tím, že si gesta známého herce velmi váží.

Při útěku před komunisty trnula hrůzou, že ji letoun vrací zpět

Hraběnka Amélie Posse-Brázdová vzápětí uposlechla švédského velvyslance, který za ní těsně po komunistickém převratu přijel z pražské švédské ambasády na Líčkov a vyzval ji, ať se okamžitě zabalí, všeho nechá, ať jede hned na ambasádu, že pro ni mají letenku na další den do Švédska.

Že komunisté po ní jdou a že ji chtějí zavřít. "Ona se opravdu rychle sbalila, jela a přespala na ambasádě v Praze a ráno ji velvyslanec dovezl na Ruzyni. Tam nastoupila do letadla a to odletělo,“ popisuje Milan Grossman dramatický útěk hraběnky před komunisty.

Ač už Amélie Posse-Brázdová seděla v letadle a letěla už nebem mimo republiku směr Dánsko a pak Švédsko, čekal ji ještě jeden malý hororový zážitek. „Letadlo se najednou začalo vracet. Hraběnka se zděsila: Je to tady, dostanou mne a zavřou. Když se letadlo blížilo k Praze a pasažéři už ji viděli, letoun najednou opět obrátil a nabral znovu kurs Dánsko a pak Švédsko. Nikdo jí nic dlouho nevysvětlil. "Až po nějaké době vyšlo najevo, že nad dánským letištěm byla velká mlha a letadlo by nemohlo bezpečně přistát. Proto obrátili letadlo i s pasažéry zpět na Prahu,“ líčí Milan Grossman.

Rozdíl mezi odchody: v roce 1939 legálně, v roce 1948 útěk

Amélie Posse-Brázdová se do Československa už nikdy nepodívala. Její manžel Oskar Brázda si vzal po smrti hraběnky Amélie v roce 1957 svou bývalou modelku.

„Hraběnka odešla z Líčkova v roce 1939 před Němci v podstatě podobně jako v roce 1948, tedy těsně před zatčením. Rozdíl byl však v tom, že v roce 1939 odešla hraběnka oficiálně legálně přes ambasádu, avšak v roce 1948 doslova z republiky uletěla. Shodou okolností opustila protektorát skoro ve stejnou dobu jako můj dědeček. A ve Stockholmu se pak po Novém roce 1939 opět setkali,“ vypravuje Milan Grosssman.

Podstatně hůře skončil po odchodu hraběnky do Švédska její manžel, malíř Oskar Brázda. "Němci ho zatkli a skončil jako nepřítel Říše v koncentračním táboře v Dachau,“ popisuje příběh hraběnky zachránkyně Milan Grossman.

Nařídil propustit malíře Oskara Brázdu z Dachau sám Herrmann Göring?

Avšak i tady hraběnka svému muži, s kterým se formálně rozvedla, pomohla. A je to opět příběh k neuvěření. Hraběnka Amélie se dobře znala se švédskou královskou rodinou a s princem Eugenem byli dokonce přátelé a bývalí spolužáci.

„Využila ve Švédsku kontaktů na švédskou královskou rodinu, a požádala je, aby zavolali…hádejte komu? Rovnou jednomu z největších nacistických pohlavárů Hermannu Göringovi!“ šokuje Milan Grossman.

„Ten si totiž v roce 1923 vzal jako svou první manželku švédskou šlechtičnu Carin von Kantzow. Ta sice v roce 1931 zemřela, ale Herrmann Göring znal dobře švédskou honoraci. A švédská královská rodina zase znala Herrmanna Göringa už jako mladého letce, který pobýval řadu let ve Švédsku.

"Tak se stalo, že oni opravdu tomuto zakladateli gestapa, nacistickému ministru letectví, vrchnímu veliteli Luftwaffe, říšskému maršálovi a zástupci Hitlera zavolali. A pozor, Němci opravdu Oskara Brázdu z Dachau propustili!,“ vypráví Milan Grossman.

Podotýká, že tuto, až neuvěřitelnou informaci, získal od druhé manželky Oskara Brázdy a potvrdil ji i vnuk paní hraběnky Tomas Brázda, s kterým se setkal ve Švédsku.

„Jsou o tom i záznamy ve Švédském archivu a v jedné z knížek o Amélii,“ podotýká Milan Grossman, který vzdává hraběnce velký hold ve svém právě natáčeném dokumentu o útěku svého dědečka, ostravského rodáka Jakuba Grossmanna.

Hraběnka Amelie pomáhala československým odbojářům, jak mohla

Malíř a Ameliin exmanžel Oskar Brázda nebyl ostatně jediný, komu hraběnka pomohla, když se ocitl ve spárech nacistů. „Při své odbojové činnosti za II. světové války zachránila paní Amelie Posse-Brázdová život mému otci, akademickému malíři Karlu Minářovi, profesoru AVU a účastníku vojenského odboje Obrana národa,“ uvádí dcera odbojáře Karla Mináře Jana.

Když jejího otce jako velitele Obrany národa na jihovýchodní Moravě po dvou letech v ilegalitě zatklo gestapo, navrhoval mu nacistický zvláštní soud v Breslau dvojnásobný trest smrti.

„O tom se dověděla československá zpravodajská skupina ve Švédsku a paní Amelie svou autoritou přiměla švédskou akademii umění k intervenci u švédského kancléře, který se obrátil na vládu nacistického Německa, aby nebyl popraven významný evropský umělec. Trest smrti byl změněn na dvanáct let těžkého vězení s „návratem nežádoucím“. Otec se nakonec vrátil domů, byť s poškozeným zdravím. S paní Amelií se dobře znal, navštěvoval Brázdovy v Líčkově se svým učitelem a nejbližším přítelem Jakubem Obrovským. Vyprávěl mi o ní jako o vzácné, vzdělané a dobrosrdečné ženě, již její přátelé pro impozantní postavu a ráznost přezdívali Viking,“ uvádí Jana Minář.