​Stodolní je bojovník, není radno ji pohřbívat, říká šéf legendárního clubu E99

Jedním z podniků, bez kterých si ostravskou Stodolní nelze ani představit, je Music Club E99 na samém konci této ulice u železničních kolejí.

Funguje zde už od roku 1999, tedy třiadvacet let. V tomto klubu, do něhož se svého času vešla i kabina liazky, valník, části trabantu a spousta dopravních značek, vždy dýdžejové pouštěli tvrdší hudbu k tanci i poslechu.

Majitelem hudebního klubu E99 je od samého počátku Petr Průša a jeho společník Daniel Putek. Petr Průša před ním provozoval v Ostravě-Zábřehu zhruba od roku 1995 proslulý rockový klub TNT, tehdy mezi rockery známý a vyhledávaný. Jezdili sem proto fanoušci živé rockové hudby z širokého okolí, často až z Olomouce či daleké Prahy.

„V TNT hráli tenkrát všichni, co v českém rocku tehdy něco znamenali. J.A.R., od Dusilky po Kollera, Jolly Joker, Despondancing, Tři sestry, punkové kapely od nás i ze Slovenska, dokonce tam měl vůbec svůj první klubový koncert Ivan Mládek. Za docela dost peněz, ale složili se na to kamarádi, protože měli narozeniny,“ vzpomíná s úsměvem Petr Průša, s kterým jsme si o minulosti a současnosti klubu E 99 povídali v jeho oblíbené ostravské restauraci U Rady.

Petr Průša. Foto: Petr Broulík

Radnici klub TNT vadil, vydala dokonce zákazy

Inspiraci pro TNT našel Petr Průša až ve slunném Španělsku, kam odešel na čtyři roky hned po revoluci „na zkušenou“. „Vzal jsem batoh na záda a jel dobýt svět,“ směje se. Nejprve pracoval na různých stavbách, ale pak se dostal do restaurací na pláži a poté do rock-popového tanečního klubu. „Tam jsem to nasál a po návratu domů jsem otevřel rockáč v Zábřehu,“ popisuje muž, který se ostatně od mládí pohyboval mezi ostravskými rockery. Třeba s mladými kapelami Buřinky II. či Buty byl prý v druhé půli osmdesátých let „jedna banda“.

Rockový klub na zábřežském sídlišti však začal časem vadit radnici Ostrava-Jih, ta se snažila proti klubu bojovat třeba vyhláškou, která zakazovala prodávat alkohol po dvacáté hodině. „Proto jsem z TNT nakonec udělal soukromý klub, vlastně jeden z prvních takovýchto soukromých klubů v Ostravě. Členství bylo na kartičky,“ vzpomíná Petr Průša.

Hudební klub E99 byl ve své době největší na Stodolní

A tak kvůli konfliktům s radnicí Ostrava-Jih, ale třeba i s organizací OSA, začal hledat v Ostravě jiné a klidnější působiště. „Nechtěl už jsem živý rockový klub, protože jsem musel často živé koncerty dotovat z jiných akcí, ale hudbu se mi také nechtělo opouštět. A ideálním místem pro nové působiště se mi tehdy jevila začínající Stodolní. Bylo tam v té době jen pár výrazných klubů, Černý pavouk, Barvy nebo Desperado, kam jsem rád chodil na pivo ještě v době TNT,“ vzpomíná.

V té době koketoval například také s prostorem, kde později vznikl například klub Boomerang. „Tam jsem dokonce už jedno léto vyměřoval prostory pro nový klub, ale tehdejší společník se vrátil po létě a přiznal, že nakonec svých půl milionu investoval do vlastní kuchyně. A na klub že už nemá dost peněz,“ vzpomíná Petr Průša.

Když pak nakonec našel se společníkem prostory v bývalé Nošovické pivnici a otevřel v nich Music Club E99, patřil jeho podnik v této části Stodolní ulice mezi ty největší.

Petr Průša poté zažil v následujících dvou letech obrovský boom klubů na Stodolní. „Přitom to byla na přelomu osmdesátých a devadesátých let ulice, kde se člověk bál projít. A najednou se změnila v zábavní bulvár,“ vzpomíná Petr Průša.

Dříve tu bývala divoká hospoda, vyhlášená žebra klub zachoval

Svůj klub otevřeli společníci a dobří kamarádi Petr Průša a Deniel Putek v prostorách, kde dříve bývala Nošovická, ještě dříve Hanušovická restaurace.

„To místo má strašně dlouhou a bohatou historii jako hospoda a neuvěřitelné genius loci. Byla to taková divoká hospoda, kam se člověk také někdy bál vejít. Chodili tam dělníci, havíři, cikáni, podávala se tam vyhlášená uzená žebra, kupa žeber tam byla za pár korun,“ vzpomíná Petr Průša a podotýká, že třeba právě žebra se stala i specialitou kuchyně jeho klubu E99. „Dělali jsme i guláše, palačinky, bylo toho za ty roky spoustu, co jsme zkoušeli.“

Ač už je na rohu ulic Stodolní a Porážkové třiadvacet let, dodnes ho fascinují prostory E99. „Půdorys tvoří takové elko, uprostřed je vchod, jsou tam vysoké stropy. Má to parádní atmosféru,“ libuje si. Přitom původně mohl být i v jiných prostorách v areálu Stodolní. „Zkoušeli jsme získat nejdříve i prostory, kde byl kdysi klub Pokoj a dnes tam je zubní pohotovost. Ale tam bychom museli rok čekat a kamarádi nás upozornili právě na prostory po nošovické hospodě. Přitom jsme tam chtěli být jen na nějaký čas, než získáme prostor po klubu Pokoj.“

Při hledání vizáže klubu vsadil na auťáky. Ze šrotoviště

Podobně jako se snažil každý klub, bar či jiný podnik na Stodolní ulici mít svou originální vizáž, tak music club E99 vsadil na auťáky. Na stěnách klubu se objevily espézetky, dopravní značky, sedačky z automobilů a doslova kusy aut. Na nápad ho přivedl kamarád, který má šrotoviště.

„Protože co tak zajímá chlapy? Baby, chlast a - auta. Tak jsme si se společníkem řekli: uděláme klub ve stylu garáže. Využijeme auta ze šrotoviště, ten poskytl zdarma sedačky, všechno jsme vymalovali těmi červenožlutými pruhy, jako to pak od nás potom převzala ostravský Garage Club. Získali jsme interiér za pár kaček. A že pak půjdeme jinam. Jenomže se E99 za pár měsíců tak chytla, že nebyl důvod ji opouštět,“ vzpomíná Petr Průša.

Kabinu liazky dostávali do klubu týden, trabant přijel sám

Co všechno se v klubu jako nakonec objevilo? Kabina liazky, části trabantu, mašina, dokonce i vlečka. „Usmyslel jsem si, že dýdžej musí hrát z kabiny liazky, viděl jsem to ve Španělsku. Až jsem tu pravou oranžovou liazku našel na šrotovišti ve Vratimově. A šéf šroťáku byl taky rocker, tak se toho chytl a přivezl mi celé to auto před klub. A my jsme tu kabinu možná tak týden dostávali dovnitř,“ vzpomíná a dodává, aby kabina do E99 vešla, museli ji zkrátit na výšku, brousit a ořezat.

Foto: Petr Průša

Nakonec se kabina liazky stěhovala i v interiéru. Časem možná na tři místa. „To byla vždy makačka, je v ní spousta káblů od zvuku a světel, to byla práce to všechno odpojit, přestěhovat a zase zapojit,“ vzpomíná Petr Průša.

Trabant prý přijel k E99 po svých kolech a celý. Kamarád Petra Průši, který se ho zbavoval, přijel se svým vozem až ke klubu, vymontoval z populárního východoněmeckého bakelitového automobilu motor, vzal si poznávací značky a zamával mu: „Tak, čau.“

Obnažil v klubu původní cihly, vyzdobil ho dopravními cedulemi

Lidé z klubu poté umístili trabant původně v interiéru naproti vchodu. Dveře trabantu skončily na stěnách klubu. „Pak jsem si usmyslel, že omítky obnažím na cihly, chtěl jsem, ať se v tom starém baráku ukážou. Když jsme je ale všechny oklepali, zjistili jsme, že na nich je pořád nějaká omítka. Tak jsem si jedné noci, kdy všichni odešli domů, oblékl skafandr a celý klub vystříkal nějakou šílenou žíravinou,“ popisuje majitel klubu E99.

Jenomže takto ošetřené cihly vypadaly jako nové! „A já jsem chtěl patinu. A tak jsme do vrtačky upevnili drátěný kotouč a cihlu opálili. Nádhera. Pak jsme viděli celý ten prostor. Tak jsme si najali pět brigádníků a i tam cihlu po cihle několik dnů ty cihly pálili, aby zčernaly,“ líčí Petr Průša.

Když zase potřeboval do interiéru klubu dopravní značky, vzal ho zase kamarád, který tyto značky vyrábí, do skladu. „Tam jsem byl jako v pohádce. Byly tam i ty velké tabule. Tak jsem jen ukazoval: to chci, to chci! Pak jsem v éčku seděl na zemi, před sebou ty značky a rozmýšlel, na kterou stěnu nebo do kterého kouta tu kterou značku nebo ceduli dám,“ vzpomíná.

E99 nebo E55? Nakonec vyhrál méně kontroverzní název

A jak vznikl název klubu E99? „Na něm je důležité to logo. Původně jsme chtěli místo číslic 99 mít číslice 55. Měly evokovat pověstnou silnici z Dubí. Dokonce jsme měli původně na stropě z kartonu vytvořený takový příběh grafika Romana Chvíly, kde byla ztvárněna policejní auta, nějací Romové a prostitutky, které stopují. Jenomže v té době má bývalá žena učila na gymnáziu a nechtěla, aby se říkalo, že její muž má hospodu s názvem odkazujícím na prostituci,“ vzpomíná Petr Průša.

Foto: Petr Průša

Tak místo číslic 55 zvítězily číslice 99, tedy letopočet vzniku klubu. A Petr Průša polepil celou Ostravu plakáty s tímto logem. Bez vysvětlení, bez slov music club, jen E 99 v tom zeleném obdélníku.

„To bylo napětí! Lidé na to koukali, sám jsem viděl u Elektry, jak nad tím hloubají dva mladí. Sakra, co to je? Až pár dnů před tím, než jsme klub otevřeli, jsme ty plakáty přelepili se slovy music club. Ale tím fórkem po celé Ostravě jsem se tehdy hodně bavil. Dnes se tento moment překvapení v reklamě často používá. Ale v Ostravě jsem byl tehdy první,“ vzpomíná s úsměvem.

Stále platí heslo: To nejlepší je až na konci Stodolní

Klub E99 se stal už pár týdnů po otevření na Stodolní nesmírně populární. Rockeři před ním stávali už hodinu před otvíračkou, a to třeba i ve všední dny. Oblíbili si ho studenti VŠB. A přestože je vlastně až na konci Stodolní, měl narváno. Jeho hosté totiž razili heslo, že „to nejlepší je až na konci Stodolní.“

A Petr Průša dodává, že tohle heslo platí pro mnohé vlastně dodnes. „Éčko je pořád pro mladé. Dnes jsme vlastně na konci Stodolní spolu s podnikem Nudle jedinými diskotékami. S dýdžejem a světly. Mladí chodí pořád tančit a vyblbnout se o víkendu. My majitelé stárneme, ale k nám pořád chodí lidi ve věku osmnáct, dvacet, třiadvacet. Mladí lidi budou pořád chodit tančit, zapařit a o víkendu se vyblbnout. Pak se ožení, dělají kariéru. Někteří se třeba i odstěhují. A pak k nám přijdou třeba jednou za půl roku a vzpomínají. A koukají kolem sebe a říkají: tady chodí samí mladí. Co už tam prošlo generací,“ říká spokojeně Petr Průša.

A upozorňuje, kolik se jen v klubu seznámilo lidí a pak se vzalo. „Dokonce u nás měl jeden pár, co se tady poznal, i svatbu. Bez E99 by se třeba tito lidé vůbec nikdy nepoznali. Dnes mají spolu děti a občas se staví. No a já mám radost. Proto mám E99 moc rád,“ říká spokojeně Petr Průša.

Nový podchod cestu lidí do klubu E99 spíše zkomplikoval

Jen ho mrzí, že někdy musel strpět, že mu občas přistál nějaký ten pomyslný klacek pod nohama. Třeba, když na konci Stodolní přestavěli původní podchod na železniční zastávku s dlouhým podchodem. Ze starého podchodu totiž býval klub E 99 od Fifejd a nemocnice hned „na ráně“. Jenže pak vznikla železniční zastávka Stodolní a s ní i nový podchod či vlastně podjezd.

„A to nám vůbec nepomohlo. Nejdříve nám na dva roky její stavba prakticky zrušila vchod do klubu, byla tam stavba, slušně oblečení lidé k nám přes to kamení nechtěli chodit. A když postavili ten podchod či spíše podjezd, tak ten ústí z dlouhého podchodu ven na Stodolní až u Desperada. Takže k nám už se lidi, když jsou z vlaku, moc nevrací, pokračují z toho dlouhého východu dál na Stodolní,“ vysvětluje majitel klubu E99.

Dodává, že tento podjezd měl sloužit i pro sanitky a auta, aby tudy v případě nutnosti mohli rychleji k fifejdské nemocnici. „Jenomže sanitky se také vyvíjejí a jsou dnes většinou vyšší než výška toho podchodu. Takže jsem jím viděl projet možná jedno policejní auto, ale sanitka tam neprojede. “

Otrávené servírky nebere. Máš problémy? Nech je venku

Přesto je v areálu Stodolní i dnes spokojený. A docela ho štve, když někdo říká, že Stodolní umírá. „Pořád se sem lidé chodí bavit. Možná už tu není devadesát klubů jako kdysi, ale pořád jich tu plno je. Hlavně o víkendu. Jen v posledních koronavirových letech jsme vychytali návštěvní dobu a máme otevřeno jen v pátek a v sobotu. Teď vlastně i kvůli zdražení energií. Samozřejmě vánoční večírky, rauty a soukromé akce, na ty vždy kdykoliv otevřeme. Podobně jako i další kluby jako třeba Desperado,“ říká Petr Průša.

Foto: Petr Průša

Stálý zájem o svůj klub udržuje také správným výběrem personálu. Zná totiž na Stodolní i bary, kde obsluhují otrávené servírky. „Proto když přijímám nové servírky do klubu, tak jim vždy říkám: Máš problémy? Tak je nech venku, přejdi práh, usměj se a bav se. Když se budeš bavit v práci ty, budou se bavit i hosté. A bude tady fajn energie. Holky nebo kluky, co se tváří divně, v podniku prostě nestrpím. U nás musí být veselo,“ vysvětluje majitel E99.

Stodolní se drží, i když ji někteří pohřbili

Na Stodolní ulici se mu líbí, že přežila veškeré zatracování od politiků a politické tlaky. „Přitom město nám na Stodolní nikdy nepomohlo. Ale Stodolní přežila všechno. Drží se, i když ji mnozí pohřbili. Znám lidi, co říkají, že by v životě na Stodolní nešli a druhý den je vidíte, jak se tam baví. Stodolní je prostě bojovník. A jsem rád, že jsem tam pořád zůstal, i když už se mnoho majitelů v klubech vystřídalo,“ vyznává se ostravskému fenoménu majitel klubu E99.

Je také rád, že na Stodolní přežily legendární a originální kluby jako Desperado či Coffe Shop. „Je také zvláštní, že s Desperadem jsme jedni z mála klubů, kteří si držíme původní interiér. Další kluby vizáž mění nebo změnily. Přitom některé otevřely s interiéry za miliony, fungovaly rok dva a skončily,“ upozorňuje Petr Průša.

Když tančí dvanáct holek na baru, je spokojený

Přestože v E99 zní dnes hudba trochu jiná než rock jeho mládí, je s klubem a jeho zaměřením spokojený. „Hudbu necháváme na dýdžejích, kteří tomu rozumí, a já jen občas nakouknu, jestli se lidi v E99 baví. A když v pátek večer vidím, že na našem place v druhé částí éčka tančí dvanáct holek na baru, tak si říkám, je to dobrý, asi to má tak být. Lidi se k nám přeci přišli odreagovat a pobavit,“ říká osmapadesátiletý Petr Průša.

K tomu, jaký má jeho klub a jeho „automobilistická“ vizáž zvuk, přidává jednu veselou příhodu. „Chodím rád na do Clubu Dock na nábřeží. Nemá nic společného se Stodolní, rád jsem tam chodil v létě. A představte si, v tom Docku jsem před rokem zjistil, že tam mají jednu barovou židli, která pochází od nás. Vůbec nevím, jak se tam vzala, je to naše židle, které jsme vymysleli a vyrobili z disku kola, na kterém je přivařena trubka a na ní dřevěné sedátko,“ popisuje.

A jak se přes celé centrum Moravské Ostravy dostala až do Docku na nábřeží? „Trochu jsem po tom pátral a zjistil jsem, že jeden muzikant tu židli kdysi jednou v noci odnesl na rameni do nějaké zkušebny. Kytaristům se na ní totiž dobře hraje, protože je vysoká. No a v té zkušebně byla, dokud ji nezrušili, a pak ji přenesli jako barovou židli do Docku. A tam dodnes stojí,“ směje se Petr Průša.

Klub E99 mají rádi známí rockeři i politici

Za třiadvacet let prošla klubem E99 spousta známých lidí a osobností. Klub E99 se stal i kulisou pro některé filmy či klipy. Krásný klip tu točila ostravská kapela Bandaband.

Foto: Petr Průša

„Náš klub v počáteční „auto“ podobě měl rád Roman Holý z J.A.R. a Monkey Business, chodil k nám na pivko, nebo kluci z Mig 21, s nimi jsme hrávali do rána fotbálek. Na to rád vzpomínám,“ říká.

Do klubu E99 chodil rád a často i chodil Richard Krajčo z kapely Kryštof. „To ještě v době, než se stal slavným. Spolu jsme jednou uspořádali akci „souboj dýdžejů“, kdy každý z nás dvou pustil vždy jednu písničku, a mladí nás hodnotili potleskem. A kdo asi vyhrál?“ směje se Petr Průša.

A líčí, že v klubu E99 seděl jednou i Mirek Topolánek a to už v době, kdy byl po tři roky premiérem České republiky. „Já jsem tam ten den nebyl, ale říkali mi to. Prý seděl u baru, měl panáka a kolem něho stály čtyři pět goril. V době zlaté éry Stodolní prostě každá celebrita a mezi nimi často i politici, když přijeli do Ostravy, tak šli na Stodolní,“ vzpomíná.

Při hokejovém MS 2015 se E99 stal základnou finských fanoušků

Moc rád však vzpomíná na rok 2015, kdy se v Ostravě hrála část mistrovství světa v ledním hokeji. To se totiž klub E99 stal hlavním stanem fanoušků finských hokejistů.

„Přitom původně finští fanoušci měli tenhle stan v klubu Barcode v blízké Poděbradově ulici. Ale pak se nějak přesunuli k nám a my jsme se s nimi skamarádili včetně našich hostů. To byly nádherné scény, když hráli Fini s námi. Éčko bylo plné, všichni měli dresy, Fini měli ty přilby s rohama. My jsme v jiných zápasech fandili Finům, oni zase nám. Když padl gól, tak všichni kopali panáky, všichni se navzájem objímali. Na to dodnes všichni, kdo tam byli, vzpomínají,“ popisuje Petr Průša.

Dodnes si prý někteří fanoušci z E99 píší či volají, někteří fanoušci se skamarádili tak, že se od té doby občas navštěvují. A majitel E99 říká, že podobnou atmosféru ještě jako v těch hokejových dnech ve svém klubu nezažil. „Možná jsem lepší nezažil. Bylo to splynutí duší, všichni se navzájem objímali,“ a listuje na stránkách klubu bohatou sbírku fotografií fanouškovských projekcí v klubu E99.

Foto: Petr Průša

Finské fanoušky a mistrovství světa v hokeji v roce 2015 ostatně dodnes připomíná finská vlajka podepsaná od všech, která vidí na stropě klubu.

Petr Průša je zvědavý, co pro E99 bude znamenat záměr investorů a radnice postavit v místech mezi bývalými městskými jatkami a na části Stodolní ulici rezidenci Stodolní.

„To bude zajímavé. Mají tam bydlet lidé, což může být fajn, protože tam de facto nikdo dnes nebydlí, ale možná tam půjde po vzniku bydlení i o noční klid, což by zase nemuselo být pro hudební klub optimální. Platí tady totiž vyhláška, která je nám jako klubům příznivá posunutím doby nočního klidu, ale až tady postaví rezidenční bydlení, tak se to může změnit. To už pak Stodolní nebude Stodolní, ale obytná čtvrť? A kluby zruší? Zatím prostě nevíme, co nám to přinese,“ říká.

Na druhé straně je rád, že Ostrava se stále vyvíjí a žije. „Vím od mých dětí, že je tady spousta malých klubíků a kavárniček. Že lidi mají pořád odvahu do toho jít a něco dalšího začínat. Líbí se mi třeba ten podnik u pavilonu na Černé louce. V létě jsou tam lehátka, sedí se venku, chodí tam spousta lidí. To se mi na Ostravě moc líbí,“ říká majitel music clubu E99 na Stodolní Petr Průša.