Sto chutí Reného Müllera. Draví ptáci ze západu

Vážení, před pár týdny mi volal jeden známý kuchař z Prahy. Zprvu jsem byl poměrně zaskočen tím, že je na druhé straně telefonu zrovna on. Přeci jen, člověk už jednou zapsaný v Michelin Guide (sice s Bibem, ale i tak) a aktuálně aspirující na hvězdu, vám nevolá moc často. Po prvotním šoku jsem začal zjišťovat pravý důvod, proč mi volá, protože recept na hranolky z čerstvých brambor nechtěl.

Vnímavý čtenář tohoto sloupku by si mohl rozpomenout na to, jak jsem před několika měsíci psal referát na ostravskou gastronomickou scénu. Nepamatuju si to slovo od slova, ale jak se znám, tak to bylo nějak takhle: „Je to super, Ostrava je na výborné úrovni, nemám si moc na co stěžovat. Na druhou stranu je to takové konzervativní a nic moc se neděje. Karty jsou rozdělené a všichni si udržují to své jisté a nikdo neriskuje a nenarušuje status quo.“

A pak si představte moji reakci, když mě volající požádal, abych byl jeho průvodcem při rešerši ostravské gastronomie. Ano, čtete to naprosto správně: jeden z deseti nejlepších kuchařů v republice se poohlíží po Ostravě. Pokud tady někdo někdy vykřikoval, že by byl vhodný nějaký čerstvý impulz, aby se věci zase trochu rozhýbaly, tak teď bude mít velkou radost.

Bohužel jsme právě dorazili do bodu, kdy tento příběh musím utnout. Věřím, že se trochu zlobíte, ale na druhou stranu, o to větší radost možná budete mít, až bude čas odhalit pokračování. Zároveň si teď určitě kladete otázku, proč jsem o tom v prvé řadě vůbec začal psát, když jsem skoro hned skončil.

Pointa příběhu se neskrývá v tom, „že se něco asi chystá“. Ne, o tom to vůbec není. Je to o tom, že jsem si historicky pořád dokola představoval nějaké nové jméno, které se na ostravském gastro nebi objeví jako žhavá kometa a všechny okouzlí. A při troše štěstí u toho neshoří. Doufal jsem v člověka, který bude mít nápad, odvahu a trochu kapitálu, že využije prostor na trhu a zahýbe se zaběhnutým řádem. Ale při mém tunelovém vidění mě vůbec nenapadlo přemýšlet nad člověkem z jiného města. A už vůbec ne nad někým, kdo už má za sebou úspěchy v oboru, spoustu zkušeností a nadšené investory.

Co vlastně kroužení jednoho takového dravého ptáka nad Ostravou znamená? Je to potvrzení mé domněnky, že tu je potenciál. Ladem ležící, nevyužitý, potenciál. Budu se opakovat, ale hosté v Ostravě mají peníze a jsou ochotni je utrácet. Párkrát už vyjeli mimo město a viděli, jak se žije v jiných krajích. Nebudou utrácet jen tak za ledasco, ale když jim nabídnete dobrou věc, která za to stojí – budou vaši.

Nemyslete si, že teď pomýšlím pouze na nějakou vyšší gastronomii. Kdeže. Nevyužitý potenciál je nejen v této kategorii. A co se stane, když to pochopí podnikatelé a investoři z jiných koutů republiky? Objeví, jak tomu pracovně s kamarády říkáme, takzvaný „Klondike“.

Říkáte si, že kdyby to bylo tak žhavé, jak píšu, tak už by tu dávno všichni byli. Fakt si to nemyslím. Ostrava se pomalu, ale jistě (v posledních letech to dost akcelerovalo) zbavuje nálepky ošklivého černého města, ve kterém žijí jen potomci horníků, kteří nemají ani vindru. My víme dávno, že to tak není, ale okolní svět to začíná zjišťovat až teď.

Můj odhad je, že pokud si začne víc „přespolních“ uvědomovat, jaký ekonomický potenciál Ostrava skrývá, tak se máme (minimálně jako hosté) na co těšit. Máte nějaký oblíbený podnik třeba v Praze, o kterém víte, že mu nic v Ostravě nesahá po paty? Tak si představte, že se tady otevře. Zvláštní pocit, co? Ale možná, čistě teoreticky, jsme ke splnění těchto divokých představ blíž, než si kdo myslíme.

Autor je zakladatel značky Faency Fries