Štědrovečerní pohádka Tři princezny je dobrodružství s příchutí temna, říká režisér Pavlíček

Spálenou, temnou krajinou, natáčenou v požárem poničeném Českém Švýcarsku, putují na koních tři princezny – chytrá Sofie, odvážná Leona a krásná Flóra. Čeká je cesta plná nástrah a dobrodružství.

Novou štědrovečerní pohádku Tři princezny připravilo pro letošní Vánoce ostravské studio České televize a jako režiséra oslovilo oceňovaného Tomáše Pavlíčka, který letos bodoval na Českých lvech hororovou komedií Přišla v noci.

"Byli jsme asi v polovině natáčení Přišla v noci, když mi zavolala kreativní producentka ČT Kateřina Ondřejková, jestli bych si nechtěl zkusit natočit pohádku. A já jsem samozřejmě chtěl. Tím začalo velké dobrodružství, které trvá už dva roky," říká režisér Tomáš Pavlíček.

Točil jste někdy pohádku?
Ne. Byla to pro mě první zkušenost s tímto žánrem. Točil jsem vždy filmy realistické a ze současnosti, ale když jsem psal titulky do svého bakalářského filmu na FAMU s názvem Nejrychlejší Matěj na světě, tak jsem tam napsal, že je to bakalářská pohádka. Fantazijní prvky jsem měl i v absolventském filmu Parádně pokecal. Tři princezny jsou ale má první plnokrevná pohádka.

Co vám natáčení pohádky dalo?
Zjistil jsem, že jsem přerostlé dítě. Hrozně jsem si to užíval, mohl jsem to dítě v sobě vypustit. Pohádka umožňuje dát do filmu věci, které realismus nedovoluje, především tvořit fantazijní svět. A natáčení Tří princezen mi umožnilo též poznat trikovou postprodukci. Snažil jsem se ale triky vždy spojovat s něčím reálným, hmatatelným. Měl jsem strach, že pokud to neudělám, trik bude vypadat falešně.

Foto: Jaroslav Fikota

Například?
Viděl jsem v nějaké pohádce bránu, která byla vytvořena 3D animací bez vazby na reálnou lokaci a vypadala poněkud falešně. Naopak v naší pohádce jsem nechal část brány postavit v reálné skalní chodbě a pomocí triků na ní dodělal pouze poslední vrstvy - nejprve pavučiny, pak kouzelné světlo. A takto jsem přistupoval ke všemu v Třech princeznách. A to i ve scénách, kde jsou triky zásadní, protože naše tři princezny vstoupí do říše Slunce či Měsíce, což jsou naprosto fantazijní prostory, které představují až nepředstavitelné množství vrstev efektů. To byly trochu oříšky i pro Trikové oddělení České televize a trochu se jim u toho zavařily systémy (směje se).

Dopadly triky v pohádce dobře?
Mám z toho výsledku velkou radost. S trikovým oddělením jsme došli na maximum toho, co dnes lze v pohádce vytvořit. A pevně věřím, že celkově působí velmi elegantně na to, za jak krátkou dobu musela vzniknout. Na triky k pohádce měli trikaři září, říjen a listopad a museli pracovat velmi rychle.

Kdy se pohádka natáčela a nepostihly ji nějaké nečekané zádrhely?
Kupodivu natáčení šlo úplně zázračně. Točili jsme ji letos v květnu a červnu, pak se v červenci a srpnu stříhala a pak šla do obrazové, zvukové a trikové postprodukce. Samotného mě překvapilo, že jsme zvládli dodržet dvacet tři natáčecích dnů a točili jsme v relativním klidu a s velkou radostí.

Foto: Jaroslav Fikota

Neomezoval vás rozpočet?
Na rozdíl od filmu Přišla v noci, kde jsme měli téměř nulový rozpočet, měly Tři princezny rozpočet velmi štědrý. Především díky tomu, že to je štědrovečerní pohádka. Sice jsme se museli vejít se do určitých finančních mantinelů a některé věci i třeba pokrátit, ale podmínky jsme měli velmi dobré.

Váš předchozí film Přišla v noci byl psychologický horor. Jsou Tři princezny taky trochu horor?
To rozhodně ne. Je to štědrovečerní pohádka. Ale pro mě jsou Tři princezny také dobrodružný fantazijní příběh s komediálními prvky. Ale nechybí tam určité temno. Mě trochu mrzí na některých filmových pohádkách, že jsou to spíš prosluněné filmy, kde se všichni na sebe usmívají, nemají strach ze zla, zlo v nich prakticky neexistuje, a hrdinové nepřekonávají žádné větší překážky. Podle mě aby dobrá pohádka fungovala, musí nás cestou poučit, jak překonat překážky. A překonat překážky znamená i trošku nebo pořádně se dotknout děsu a zla.

To platí i o Třech princeznách?
Nechci děti na Štědrý večer vyděsit, ale snažil jsem se, aby tato pohádka stejně jako má humor, radost, švih a dobrodružství, se decentně dotkla i temnějších věcí. Nesmí se to přehnat, ale snažil jsem se, ať tam v malém množství trochu toho zla a děsu je. Protože pak je zážitek z takového filmu silnější. Pak teprve může přijít katarze a očištění. Bez toho, aniž bychom se trochu ušpinili, by to nešlo.

Foto: Jaroslav Fikota

Ve Třech princeznách je i Říše pána podsvětí. Jak vypadá?
Je to nadpřirozené podsvětí. Naše podsvětí jsme natočili v kaolínovém dolu Nevřeň kousek za Plzní, kde shodou okolností točil můj kamarád a filmový mentor Marek Najbrt peklo pro svou pohádku Čertí brko. Tak my jsme tam umístili Říši pána podsvětí. Ten důl je fenomenální. Původně jsme chtěli Říši pána podsvětí točit v noci v exteriérech Velké Ameriky, ale v lomu Amerika se zvedla hladina natolik, že ta místa, kde měly naše postavy stát, najednou přestala existovat.

Na Moravě jste natáčeli v Olomouckém kraji na hradě Bouzov. Ten už hrál ve spoustě pohádek…
Bouzov je mimořádná filmová lokace a stavba. Mně v dětství hrad Bouzov v pohádkách děsil a současně je to hrad, který jsem si z českých pohádek a filmů z dětství nejvíce pamatoval. Před natáčením jsem viděl asi deset hradů a zámků, ale hrad Bouzov byl prostě mezi nimi nejlepší, ale opravdu o dost. Takže když jsem se jako režisér zeptal: „Můžu mít Bouzov na osm natáčecích dnů?“ a producenti řekli „Jo, můžeš mít Bouzov“, tak jsem byl nadšený. Jenomže my jsme Bouzov natočili jinak, než ho točili ve filmech před námi.

Jak?
Tak, aby tato lokace, kterou divák zná i z jiných pohádek, působila netradičně. A pomohl k tomu kameraman Pavel Berkovič, který vymyslel, že hrad Bouzov jako hrad zlé královny Mortany bude mít místo červené střechy střechu černou. Takže postprodukce digitálně střechy přebarvila. A já to považuji za naprosto mimořádnou věc, která ve Třech princeznách navíc vypadá naprosto samozřejmě, ač je za tím neskutečná práce trikařů.

Režisér Pavlíček s herci a štábem. Foto: Petra Závodná

Roli prince ve Třech princeznách ztvárnil v ostravském Divadle Petra Bezruče už třetím rokem hrající Josef Trojan z klanu Trojanů, syn úspěšného Ivana Trojana. Potatil se?
Pepu Trojana jsem obsadil bez jakékoliv herecké zkoušky. Na postavu prince padlo několik jmen, a když padlo jeho, řekl jsem: „Jo, princ bude Pepa Trojan.“ Naopak na postavy princezen jsme dělali mnoho hereckých zkoušek a v posledním kole jsem do zkoušek pozval i Pepu Trojana, abych viděl, jak budou ladit princezny s princem dohromady. Mně se s ním pracovalo hodně dobře, má neskutečnou úctu k práci herce, na plac přicházel mimořádně připravený, přinášel i vlastní repliky a také humor. Je to komplexní herec a upřímně, jsem v šoku, že ho nevidím ve filmových rolích častěji. Protože si myslím, že to je mimořádný herec a dříve nebo později se to stane.

A dámy v rolích princezen?
Představitelky princezen jsme hledali dlouho. Mám trošku problém, když princeznu v pohádce hraje herečka, které je pětadvacet až třicet let. Taková těžko může hrát mladou, někdy až naivní bytost. Takže jsem se rozhodl obsadit mladší protagonistky právě proto, aby v jejich očích fungovala naivita pohádkového světa a aby v nich byla vidět určitá nevinnost. Takové herečky se potom lépe vejdou do pohádkového světa a lépe přijmou jeho pravidla.

Každá z nich je úplně jiná…
Ano, jedna je odvážná, jedna je krásná a jedna mimořádně chytrá. A já jsem chtěl, aby byly také mladé, jiné a neokoukané. A aby byly v projevu neskutečně živé. Takže každá z nich musela být unikát a dohromady musely princezny vytvořit nějakou specifickou energii. A ta děvčata musela mít živý humor, musela umět improvizovat, špičkovat se, skákat si do řeči a hádat se jako tři sestry, která je každá jiná. A tak jsem viděl stovky hereček, než jsem vybral Josefínu Markovou, Dorotu Šlajerovou a Sáru Černochovou. Což jsou dámy, které divák v naprosté většině vůbec nezná.

Budete se na svou pohádku na Štědrý večer dívat?
Na té pohádce jsem dva roky pracoval, viděl ji v různých fázích asi tři sta krát nebo čtyři sta krát, ale skočil jsem do toho po hlavě a až teď jsem začal být nervózní. Takže se přiznám, že si ji na Štědrý večer nepustím. Potřebuju klidné svátky, pro mě je tato práce dokončena, takže nechám pohádku, ať sama promluví k divákům. Já se pak na ni kouknu s odstupem času.

Foto: Jaroslav Fikota

Proč by se na pohádku Tři princezny měli dívat štědrovečerní televizní diváci?
Proč se koukáme na pohádky? A proč se koukáme na filmy vůbec? Na filmy se díváme, knihy čteme a na umělecká díla se díváme proto, že chceme odstoupit od reality a chceme zažít něco, co v realitě nezažijeme. V King Kongovi se říká: za pět centů uvidím v kině to, co v životě nemůžu zažít, protože se to v životě neodehrává. Ale přitom, když odstoupíme z tohoto reálného světa, tak ty nereálné příběhy nám jemně dávají vodítka a cesty k tomu, jak si s problémy v současném světě poradit. Když jsem Tři princezny tvořil, řekl jsem si: „Udělej podívanou, která bude strhující a zábavná a bude pro diváka všech věkových skupin, dej mu šanci vstoupit do kouzelného světa, který nikdy nezažije, ale vlož do toho jemně vodítka, úvahy, scény a postřehy, které v nás zarezonují a dají nám šanci být k sobě nebo reálnému světu pozornější.“

Jsou české filmové pohádky jiné než ve světě?
Trochu ano. My si v žánrech mnohdy hledáme vlastní cestu, často úspornější, redukovanější, která ale v těchto filmech dovolí více humoru, více nadhledu a děláme si je trochu po svém. Humorem se často české pohádky odlišují od jiných, takže ty naše pohádky jsou často pohádkové komedie.

A které české filmové pohádky máte nejraději?
Za nejlepší pohádku, ale i film, který stojí nad všemi pohádkami, považuji pohádku S čerty nejsou žerty. To je opravdu mimořádné dílo. Ale nejraději mám pohádku Třetí princ. Když jsem dostal scénář Tří princezen, tak jsem to bral téměř jako znamení, a my se dokonce v jedné sekvenci na tuto pohádku odkazujeme.

Jak tedy u vás budou vypadat ty letošní Vánoce?
Rodina, přátelé, klid a vypnutý telefon.

A jaký chystáte příští film?
Ještě po natáčení Třech princezen jsem ve spolurežii s Kateřinou Karhánkovou, což je režisérka animovaných filmů, natočil další film, který je v pokročilé fázi střihu a jmenuje se Můry. To je film dětský a dobový. Odehrává se kolem roku 2000 v panelákovém sídlišti, kde se parta dětí v bytě začne potýkat s animovaným bubákem. A příští rok nás spolu s Honzou Vejnarem, se kterým jsme natočili film Přišla v noci, čeká režie velmi dospělé a vážné věci, a to druhé série Metody Markovič, která bude pojednávat o spartakiádním vrahovi Strakovi. I kvůli tomu se potřebuji přes vánoční svátky vypnout a pak přepnout.