Stará krása doplněná novou. Ostravská jatka jsou unikátní, říká architekt

​Rekonstrukce a přístavba historické budovy bývalých městských jatek poblíž centra Ostravy finišuje.

Už brzy se v ní usídlí galerie PLATO. Město Ostrava v nové galerii po předání stavby připravilo měsíc otevřených dveří a hned dvě zajímavé výstavy. Lidé si také budou moci nový moderní a přesto citlivě rekonstruovaný kulturní stánek prohlédnout jak s historiky, tak s architektem.

Zatím však stavbaři uklízejí prostory, je tu frmol. A na poslední stavební úpravy návrhu studia KWK Promes stejně jako na všechny fáze výstavby po celou dobu rekonstrukce dohlíží i nyní jejich autor, polský architekt Robert Konieczny z Katovic. A našel si při tom čas na rozhovor pro Magazín PATRIOT.

Jak jste spokojený s výsledkem stavby podle vašeho návrhu?
Ještě není úplně hotovo. Ale celkově jsou už všechny mé návrhy realizovány. Některé původní záměry se samozřejmě musely drobně měnit a korigovat, protože jatka jsou starý objekt a ne všechno jsme mohli u tak staré budovy předvídat. Situace se tak trochu měnila. Ale jsem spokojený, i když kontroluji veškeré podrobnosti. Abychom třeba na konci něco neopomenuli nebo nepokazili.

Architekt Robert Konieczny. Foto: Petr Broulík

Jak často na stavbu z Polska jezdíte?
Co druhý týden, někdy i častěji. Mé návštěvy stavby se dají počítat na desítky. Někdy přijedou moji kolegové ze studia, ale nejčastěji sem jezdím osobně. Zatím mě nic nepřekvapilo, ale byly návštěvy, při nichž se ukázalo, že je třeba něco poopravit, naštěstí se to vždy povedlo. V současnosti se finišuje o sto šest. Všichni stavbaři dělají všechno, a proto je třeba dávat velký pozor, aby vše dopadlo dobře. Ale snad vše dopadne podle představ.

Máte raději rekonstrukce historických staveb nebo stavby na zelené louce?
Jejda. Dříve jsem měl rád stavby budované na zelené louce budované od základů. Ale kvůli tomu, co se děje se současným světem a vzhledem ke klimatickým změnám ve světě, se snažíme a budeme se stále častěji snažit uchovávat to, co tady máme a využívat historických objektů, abychom je zachovali pro další generace. Pokud nepotřebujeme nové budovy, snažme se zachovat a zachránit ty minulé. Podobně je to tady s ostravskými jatkami. Ty se snažíme přebudovat tak, aby co nejvíce sloužily veřejnosti a lidem a aby byly co nejvíce demokratické.

A to jak?
Navrhli jsme ho tak, aby se tato galerie doslova fyzicky otevírala kolemjdoucím. Hluboce věřím v to, že svou konstrukcí díky otevíracím částem stavby do ní budou chodit lidé, kteří půjdou kolem třeba jen opravdu náhodou nebo budou trávit čas v zeleném parku, který bude jatka obklopovat. A že tak tato galerie přitáhne k umění lidi, kteří sem ani jít původně nechtěli. A umělci, kteří tady budou vystavovat, budou mít kontakt s lidmi, kteří třeba jinak do uměleckých galerií nechodí. To bylo i cílem a ideou našeho projektu.

Čím je pro vás tento projekt?
Je jedním z mých oblíbených. Ten potenciál budovy je totiž neobyčejný, umožňuje výstavy venku a uvnitř nebo jejich skloubení. Až kolem jatek zasadí zeleň, tak ten její efekt nebude v prvních letech ještě tak velký, ale až se to tu za pár let rozroste, tak tady bude fajn trávit čas. Nejen návštěvou umění, ale třeba i hraním fotbalu, badmintonu nebo jen tak ležením na trávníku, třeba jen při čtení knížky.

Budete jezdit do Ostravy i poté, co se Plato v bývalých jatkách otevře, a vaše práce tady skončí?
Určitě, protože je tady blízko dobré tradiční české jídlo. Oblíbil jsem si třeba segedínský guláš (směje se).

Jaký největší oříšek jste musel při stavbě řešit?
Byla to těžká stavba. A to velmi. Objekt měl už velmi nestabilní starou chátrající konstrukci, kam jsme museli zakomponovat velmi přesné pohyblivé nové elementy stavby. Do toho byla ta budova křivá, vychýlená na jednu stranu. A zakomponovat náš precizní projekt do takové staré nestabilní budovy bylo opravdu velkou inženýrskou výzvou.

Některé části původní budovy se při rekonstrukci obnovovaly, ale také se nové části retušovaly, aby ladily se starou částí budovy...
Ano, původně jsem si představoval, že každou cihlu vyjmeme a zachráníme. Ale to by ta stavba stála pětkrát tolik a navíc stavbaři dnes už nejsou zvyklí na podobnou ruční práci. Navíc na stavbě je opravdu plno nových technologií. A přišli jsme přitom na to, že ta historická stavba je vlastně špinavá, podobná jako to místo kdysi opravdu historicky vlastně bylo. Byl tu těžký průmysl a špinavé ovzduší. Takové objekty jsou i u nás v Katovicích. A tak ty staré cihly, které se musely vyměnit, jsme někde nahradili novými a ty opatrně patinou „zašpiníme“. Aby ladily s těmi původními. Navíc ta patina konzervuje ty nové cihly a ty jsou odolnější vůči času.

Jak se vám budova někdejších jatek líbí? Znáte podobné objekty? Je něčím výjimečná?
Pro mě je to velmi výjimečný objekt. Dnes už se tak nestaví. S takovými detaily v cihlové fasádě, s takovými ornamenty na stavbách. Dnes už není taková doba a staví se mnohem jednodušeji. A to mě zaujalo. Já bych sám takovou pěknou stavbu asi neuměl navrhnout. Musel jsem ji hodně poznat a prostudovat její ornamenty, byla to pro mě taková nauka historie, která byla ale hodně zajímavá a hodně mě bavilo, aby nové části budovy nepotlačily tu starou část objektu. Aby bylo cítit, že je to starý fajn objekt a nové části byly spíše delikátními doplňky a nepůsobily mocně. Nevím, jestli se to povedlo, ale doufám, že ano.

Zůstalo v jatkách něco, co připomíná jejich původní účel?
Je to vidět už na vstupu. Kdysi byly celé jatky bílé, vyvápněné. A to jsme zachovali. Takže už při vstupu do budovy je tam původní jakési klima jatek. Zčásti tam hraje roli beton nových částí budovy, ale snažili jsme se ten starý charakter budovy zachovat. Jsou tam cihlové stěny, litinové sloupy. Snažili jsme se zachovat i každý starý element původní stavby, například na věži jatek. Zachovali jsme železné části sloupů a prvky, na kterých visela těla poražených zvířat. To tam také zůstalo a jsou tam po obnově vidět i některé původní nápisy ve velkém sále jatek. Chtěli jsme, aby návštěvník, který se po budově bude uvnitř procházet, na tyhle malé připomínky a citace historie přicházel.

Co se v této stavbě podle vašeho návrhu bude moci všechno pořádat a konat? Kromě výstav umění?
Rekonstrukcí a přístavbou jatek vytvoříme jakýsi rám a dějiště pro všelijaké umělecké a kulturní události a teď ať nás omezuje už jen naše představivost a fantazie. Já myslím, že se tady bude dát pořádat všechno.

Foto: Petr Broulík