Stanislav Uruba: Útěk z města za Beskydským šindelem

Stanislav Uruba žil s rodinou v Ostravě, ale rozhodl se z města odejít. Kvůli rodině i sobě.

„Důvodů bylo víc, ale hlavní roli hrálo ovzduší, které negativně ovlivňovalo zdraví našich dětí. Syn měl dýchací potíže a život v Ostravě mu nedělal dobře. Potřebovali jsme změnu – a tak jsme utekli do Trojanovic, do Beskyd,“ říká Stanislav Uruba.

Jak ten váš útěk z Ostravy vlastně vypadal? A co jste dělal předtím?

V Ostravě jsem provozoval sportovní centrum CDU SPORT ve Výškovicích. Jenže při odchodu z města na vesnici se vám změní celý dosavadní život. Nechtěl jsem za prací dojíždět – pendlování mezi Trojanovicemi a Ostravou mi přišlo jako ztráta času. A právě v té době se mi ozval kamarád, který věděl o šikovných řemeslnících na Slovensku, kteří sice uměli vyrábět krásný tradiční šindel, ale chyběl jim obchodní duch. Neorientovali se v administrativě ani v organizaci a logistice práce, neuměli vystavit fakturu, zkrátka neuměli svůj dobrý a kvalitní produkt prodat. Tak jsme s Honzou Pražákem založili firmu Beskydský šindel a začali jim pomáhat s tím, co jsme naopak uměli my.

Zastávám názor, že dobrý šéf musí rozumět nejen obchodu, ale i samotnému řemeslu – po teoretické i praktické stránce – a být v něm nejlepší. Proto jsem se vše musel naučit – od štípání, strouhání šindele až po samotnou pokládku/realizaci. Několik let jsem strávil na střechách, abych měl patřičnou znalost materiálu i technologie.

Šindely si tedy sami nevyrábíte?

Dříve ano, ale postupně jsme vyhodnotili, že čas věnovaný výrobě musíme investovat raději jinak. Dnes spolupracujeme s osvědčenými dodavateli, kteří se specializují přímo na výrobu. Výroba kvalitního šindele je specifická a časově náročná záležitost – nejde jen o dřevo, ale o jeho původ, strukturu a zpracování. Vhodné dřevo musíte najít, vybrat správné kusy a přesně opracovat. Je to celé poměrně složitý proces.

Pro vás je tedy výhodnější starat se o instalace a spolupracovat s firmou, která šindele umí vyrábět.

Přesně tak. Jsem kreativní, rád věci vymýšlím a realizuji. Výroba jako taková je svým způsobem opakující se proces – krásný a poctivý, ale méně tvůrčí. Dnes už navíc není tak jednoduché se ke kvalitnímu materiálu dostat a musíte se této disciplíně věnovat naplno. Dřív jsme mohli po dohodě s majitelem lesa vybírat stromy – smrk, modřín, jedli.

Foto: se souhlasem Beskydského šindelu

Dnes se k dřevu dostanete buď přes obchodníka, nebo v drahém tendru, kde musíte vykácet a zpracovat celý les – a přitom pro šindel je vhodných třeba jen pět procent vytěženého dřeva.

Kromě shánění zakázek a jejich provedení, umíte třeba složitější střechu i vymyslet?

Ano, navrhujeme i ty nejnáročnější střechy – pracovali jsme na kostelech, kapličkách, hradech. Tam neexistují hotová řešení ani prvky, vše musíte navrhnout a vyrobit na míru. Tohle je přesně ten typ výzvy, který nás baví.

Jak dlouho vaše cesta trvá? Kdy jste začal?

Firmu jsme založili v roce 2008.

Jste šťastný, že jste tento krok z Ostravy sem udělal?

Každý večer si se ženou připomínáme, jak dobře jsme tehdy takto rozhodli. Bydlíme v Trojanovicích přímo pod Radhoštěm a neměnili bychom.

Pojďme ještě k tomu šindelu. Asi se nedá dát na každou střechu, na moderní dům, používá se spíš na historické stavby. Je to tak, nebo ne?

Začínali jsme právě na tradičních stavbách – dřevěnicích, kostelích, kapličkách. Opravovali jsme třeba kapli na Radhošti nebo šindelové střechy na hradech. Ale začalo to pro nás být malinko jednotvárné. Dnes spíš hledáme způsob, jak toto řemeslo zachovat pro další generace, protože stále roste konkurence v podobě plastových nebo plechových šindelů.

Plastový šindel?

Ano. Je levnější, nemusí se natírat – a jak mi jeden zákazník řekl – prý je „strašně krásný“ (směje se). Jenže všechny plastové šindele vypadají unifikovaně, jednotvárně. Ty naše mají různou šířku, tvar i charakter. Proto jsem začal spolupracovat s architekty, třeba s Kamilem Mrvou, a společně se snažíme tradiční šindel integrovat i do moderní architektury. Výsledkem je řada krásných realizací na moderních domech – jak střech, tak fasád.

A jaké jsou vlastně druhy šindele?

Na starých stavbách, dřevěnkách, kostelech a hradech využíváme klasický valašský šindel, který má drážky a jednotlivé kousky do sebe zapadají. Je ale také tzv. alpský šindel, ten se používá třeba v Rakousku. Je to tenký destičkový šindel bez drážek, pokládaný ve více vrstvách – ideální pro moderní stavby.

Foto: se souhlasem Beskydského šindelu

Navíc existuje zásadní rozdíl mezi ručně štípaným a na stroji řezaným šindelem. Štípaný má zachovanou přirozenou strukturu dřeva, díky čemuž lépe odolává vlhkosti. Můžu s čistým svědomím říct, že modřínová šindelová fasáda vydrží bez údržby sto let. A pokud ji někdo bude chtít pak sundat, hodně se u toho nadře.

Jak se snažíte porazit tlak umělého šindele, který je levnější, stálobarevný, nemusí se natírat?

Každý zákazník je jiný. Některé nepřesvědčíme, to je realita. Ale těm, kteří váhají, se snažíme vysvětlit výhody dřeva – jeho přirozenost, funkčnost i krásu. Realizujeme veřejné zakázky, kde je předepsán pravý dřevěný šindel. Také důrazně dbáme na kvalitu – vybíráme materiál od ověřených dodavatelů a práci odvádíme s maximální péčí.

Jsou ve vaší dodavatelské firmě pořád lidi, kteří toto řemeslo chtějí dělat? A daří se jim to předávat na další generace?

Ano. Naši dodavatelé jsou velmi schopní – jedni jsou z Karlovic, je to ukrajinská rodinná firma, která tu žije už od revoluce. A dělají šindel špičkově. Řemeslo si přinesli z Ukrajiny, tady se naučili naše standardy.

Takže Ukrajinci dělají valašský šindel.

Ano, a patří k nejlepším dodavatelům, které jsme kdy měli. Co si domluvíme, to platí.

Foto: se souhlasem Beskydského šindelu

Jak dlouho dopředu je třeba domlouvat velká zakázka?

Často i rok dopředu.

Dřevo musí být možná i dobře proschlé, ne?

Ne, to právě není žádoucí. Na šindel je potřeba použít dřevo ze zimní těžby s minimem mízy. Štípat se musí ještě čerstvé, protože jakmile proschne, štípat už nejde. Nejdůležitější je ale umět vybrat z celé těžby ten správný materiál. Je to opravdu alchymie.

To jsou výrobky. Pojďme teď k vám, kteří to tvoříte. Je velká konkurence? Nebo jste spíš jedni z mála v našem kraji?

Upřímně – jsme jedni z mála, kteří to umí opravdu dobře. Krásné příklady nekvalitní práce najdete v našem okolí opravdu hodně.

Na čem zajímavém teď děláte? Co pěkného vás čeká? Kde vaši poslední práci mohou lidé vidět?

Momentálně se soustřeďujeme na moderní architekturu. Chystáme se podepsat smlouvu na zakázku v Čeladné – půjde o velký dům, kde střecha plynule přechází do fasády. Bez okapů, bez plechů, jednolitá dřevěná plocha. Je to nejen esteticky působivé, ale i funkční řešení, které odolá desetiletím. Moc se na to těšíme.