Srdcem Ostravák. ​Nezapomínám se dívat nahoru, říká Jan Rafaj

Magazín PATRIOT představuje čtenářům novou rubriku Srdcem Ostravák. Píše ji pro nás Tomáš Míček, ředitel společnosti P3, která v Ostravě chystá stavbu unikátního byznysového parku.

Oba se věnujeme byznysu, který má blízko k pronájmům. Já se zabývám průmyslovými halami, on bytovým fondem. O práci jsme ale při našem rozhovoru ani nezavadili. Bavili jsme se o polární záři a skandinávských detektivkách, o hudbě, a o tom, co máme na Ostravě rádi. Prvním hostem seriálu Srdcem Ostravák je Jan Rafaj.

Sešli jsme se takzvaně „na punk“. Jakou muziku jste poslouchal, když vám bylo 15 let?
Queeny. Zrovna nedávno dávali Bohemian Rhapsody v televizi, manželka mě volala, ať se jdu dívat, všeho jsem nechal, a ještě chvíli před půlnocí jsem stál u televize a hltal závěrečných 20 minut. To je ten jejich slavný koncert ve Wembley. Tvůrci filmu si dali záležet na kaž­dém detailu a podařilo se jim vytvořit poměrně věrnou repliku toho koncertu. Patnáct mi bylo krátce po revoluci. Poslouchal jsem U2, Deep Purple, Pink Floyd a jejich album The Wall, ale Queen jsou srdcovka. Pro mě to byli čtyři chlapi, kterým to muzikantsky neuvěřitelně šlape. Která jiná kapela si mohla dovolit, aby půl písničky jel jenom zpěvák a bicí? Je to nepřekonatelné!

Zpíváte si v autě, když jedete sám?
Já jsem dělal muziku, i v kapele jsem někdy zpíval, takže v autě samozřejmě zpívám také. Jakmile mě chytne dobrá muzika, tak to „ohulím“. Nejraději poslouchám právě v autě, při řízení. Když jsme mixovali desku, tak jsem to poslouchal na sluchátkách ve studiu, a pak jsem si řekl, že si to musím vzít do auta. Finální mix jsem mohl posoudit až v autě.

A kde hrajete?
Hrál jsem od dětství. Naši nás všechny čtyři sourozence vedli k muzice. Akorát jsem byl silný ročník a také z pro komunisty problémové rodiny, takže na mě zbyly jenom housle. Naštěstí jsem pak skončil u kytary a hrál jsem v různých takových rodinných formacích. S bratranci jsme založili pop-funk­ovou kapelu EzyWay. Bratranec Ezdráš je vynikající zpěvák. Zahrál jsem si hodně, asi před čtyřmi lety jsme byli předkapelou Kryštofům, ale pak přišly děti a práce, a už jsem na to neměl energii a čas.

Jakou nejlepší radu jste v životě dostal?
Velmi mě zajímá leadership a rád přijímám podněty pro vedení lidí. Každý rok se účastním mnoha konferencí, kde má člověk možnost se hodnotově rozvíjet. Ale neřeknu vám jednu jedinou radu, která by vystupovala přede vše. Zásadní pro mě bylo hlavně to, že mě mí rodiče strašně pěkně vedli k víře. A to mi vážně ovlivnilo život. To hodnotové nasměrování, že se člověk nedívá jen dolů a před sebe, ale také trochu nahoru, že je konfrontován s vesmírem, to je asi to nejcennější, co jsem dostal.

Bez čeho byste nemohl žít, bez čeho byste byl niterně ztracený?
Bez hlubších vztahů. To kdyby mi někdo vzal, to by mě jako člověka asi hodně změnilo. Rodina by mi chyběla rozhodně nejvíc, ale pak také práce. Ta mě baví, jsem aktivní člověk a rád dělám.

Kdo se vám vybaví, když se řekne Ostravák?
Jsem velkým příznivcem Jana Světlíka. Velmi si ho vážím. Chápu, že spousta lidí na něj má různý názor, ale podle mě Ostravě jednoznačně pomohl. Stejně jako po sobě zanechali výraznou stopu Rothschildové, tak se i on neodmyslitelně zapsal do novodobé historie Ostravy.

Zajímá vás architektura? Co vás inspiruje?
Jsem nadšený Londýnem. Když jím projíždím, cítím tam život. Dokážou tam skloubit cennou historii, stavby z 10. nebo 12.století, a vedle toho postavit nádherný mrakodrap. Je tam odkaz minulosti, ale nebrání současnosti. A to je něco, co tady v Česku moc neumíme. V poslední době mě uchvátily vilky, které vznikly okolo Komenského sadu, a to díky Karin Lednické, která popisuje, jak za první republiky bohatí právníci a majitelé firem najímali pro stavbu svých sídel špičkové architekty. A my jsme na to úplně zapomněli. Díky tomu, že se tehdejší majitelé nebáli zaplatit architekta, se dnes máme na co chodit dívat. My si to kolikrát ani neuvědomujeme, co tu máme. Lidi, kteří by na to měli peníze, dnes často ani nenapadne, aby u stavby svého domu připlatili za výjimečný architektonický počin. Hledíme na koruny, ale už ne na to, že po sobě nic nezanecháme.

Co byste na Ostravě změnil, kdybyste mohl?
Ostravě bych velmi přál, aby její kouzlo a ducha poznalo i pár dalších investičních skupin a umístily sem své pobočky, kde by lidé měli příležitost pro práci s vyšší přidanou hodnotou. Ostravě totiž chybí větší kupní síla, a právě ta startuje a posouvá město ještě dál. Ostrava udělala v posledních 30 letech obrovský skok v transformaci, ale kdyby se nám podařilo ji pro ty zahraniční investory ještě zatraktivnit, městu by to strašně pomohlo. Ostrava je stále ještě taková skrytá perla, která čeká, až bude objevena.

Kde podle vás leží srdce Ostravy?
S postavením Nové Karolíny se život přesunul právě tam. Ta oblast má velký a krásný potenciál. Moje vize je, že by měla vzniknout velká promenáda, která povede z Dolní oblasti až na Novou Karolínu, přes novou oblast, která se má developovat, a z Nové Karolíny až k řece, přes Černou louku, ideálně až do Komenského sadů. To by, podle mě, bylo nádherné srdce Ostravy. Málokterá města mohou mít tak ucelenou pěší oblast. Už dnes je to tam moc fajn a věřím, že to bude ještě lepší.