Společnost
01/11/2021 Tomáš Míček

Srdcem Ostravák. ​Mapa Ostravy je děravá. Chci to změnit, říká David Kotek

Magazín PATRIOT představuje čtenářům novou rubriku Srdcem Ostravák. Píše ji pro nás Tomáš Míček, ředitel společnosti P3, která v Ostravě chystá stavbu unikátního byznysového parku.

S architektem Davidem Kotkem nás v posledních dvou letech pojí velmi těsná spolupráce na plánu obnovy vítkovického brownfieldu. Už si tykáme, na řadu věcí máme podobný pohled a dovedeme navzájem předjímat odpovědi toho druhého. Přesto mě i v rozhovoru dokázal znovu překvapit.

Jakou muziku jsi poslouchal, když ti bylo 15 let?
Grunge a art rock, nejvíce Nirvanu a Jethro Tull. Jsem bubeník, ale také moc rád zpívám. V autě i doma. S dětmi často hrajeme, ony mají flétny, já mám elektrická bicí, všichni do toho společně řežeme.

Studoval jsi v Brně, pak jsi ještě několik let strávil v cizině. Co tě přimělo vrátit se do Ostravy?
Cítil jsem, že to tak má být. Mám rád jak město, tak Beskydy, navíc tu mám přátele. A právě ti mi začali dávat první zakázky – tu plot, tu rekonstrukce pokoje. Postupně jsem zjistil, že trávím denně hrozně moc času na trase Brno – Ostrava, tehdy ještě nebyla dálnice, a tu cestu jsem si velmi znechutil. Rozhodl jsem se, že to tak nechci a přesunul jsem se zase do Ostravy.

Žiješ tu, věnuješ městu hodně své energie, co podle tebe Ostravě nejvíc chybí?
Pomohlo by povolit uzdy stavebnictví. Cokoliv povolit je u nás problém. Už jenom ty odstupy. Máš rád Itálii?

Mám.
A myslíš, že v těch uličkách projede nějaké hasičské auto, nebo sanitka?

Neprojede tam ani Fiat 500.
No právě, a proto se ti tam tak líbí! Ale teď vážně. To, co Ostravě chybí, je nadhled, být nad věcí.

A lepší se to?
Určitě ano a mohou za to mladí lidé a vysoké školy. Zároveň je pak ale citelný odliv absolventů, a to je škoda. Společnost zastarává a ve veřejném prostoru schází svěží názory, odvaha, energie. Když v Praze pro někoho navrhuji dům za 50 milionů, nikdo se nad tím nepohoršuje. V Ostravě jako by se za to lidé skoro styděli. Takový existencialismus. Do práce, z práce. Do práce, z práce. Do práce, z práce. Víš, jaký je rozdíl mezi tím, jak se v Ostravě a v Praze vystavuje košile na figuríně?

Ne.
V Ostravě má už rovnou vykasané rukávy…

Tak si myslíš, že v lidech je po těch letech dřiny v průmyslu snad něco jako ostych, když se jim podaří vydělat peníze?
Já nevím, spíše je tu ještě někdy cítit jakási atmosféra Ostravy někde v rohu. Přitom Ostrava je v centru střední Evropy. Potkává se tu Česká republika, Polsko, Slovensko, to má obrovský potenciál a přesah. Máme tu nádherné hory, ale ten nadhled stále chybí. Možná s tím souvisí i to, proč tu někteří lidé nechtějí ten mrakodrap, přitom je to krásná šance dokázat něco mimořádného.

Ptám se všech, ale u tebe jako architekta jsem na odpověď obzvlášť zvědavý. Kde je podle tebe srdce Ostravy?
Co rozhodně není centrum, je ten plácek, kterému říkáme náměstí. Ne. Už deset let hovořím o tom, že centrum pro Ostravu je ulice Opavská. Byla tu daleko dříve než náměstí. Historicky tu vedla trasa, která protínala všechny obce, které se spojily a z velké části dnes tvoří Ostravu. Geografické centrum je přibližně u vodárny. Tam by bylo z dnešního pohledu logické založit centrum, podobné jako má Praha a Brno, od kterého by se město rozšiřovalo a napájelo oblasti jako Ostrava-Jih a Poruba, kde žijí lidé. Ale dnes už se to také geomorfologicky mění, například v centru u Karoliny se staví mnoho bytů, začne to tam žít a prosperovat. Takže i Karolina patří do centra, i Frýdlantské mosty patří do centra, celé Fifejdy jsou centrum. Ono je to naše centrum hodně děravé.

Prázdná místa na mapě města, to je tvoje velké téma. Ostatně kvůli tomu jsme se dali dohromady, abychom vyplnili tu díru po vítkovické aglomeraci.
Město má být zahuštěné a volná krajina má být volnou krajinou. Každý den se zastaví nová volná plocha o velikosti tří Václavských náměstí, a to není dobře. Města by se měla rozvíjet v návaznosti na stávající zástavbu nebo do výšky, ale už ne do šířky. Jak nemáš hranice, tak se to rozplizne. Přece i kapela si lépe zahraje v malém klubu než na velkém stadionu.

A jsme znovu u kultury. Která osobnost z regionu ti vyvstane na mysli, pokud se bavíme o historii posledních 200 let?
Jednoznačně Leoš Janáček. A Jarek Nohavica. Pak také Bezruč, ten chodil do hospody U lva, vzdálené asi jen 20 metrů od té, v níž teď sedíme my dva. Jinak mám dojem, že spousta známých lidí má kořeny v Ostravě, třetina herců v Praze je z Ostravy.

A to je právě to, na co stále narážíme. Mladí lidé z Ostravy odcházejí, naštěstí už se čím dál častěji vrací. Ty jsi byl po studiích v Brně také na čas v Itálii. Co ses tam naučil?
V zahraničí jsem pochopil, co to je postavit se sám na vlastní nohy. V cizím prostředí se s tebou nikdo nemaže a nikdo ti nedá nic zadarmo. To mi pomohlo zejména později, když jsem si zakládal vlastní firmu.

Ty i nadále vcelku cestuješ. Co ti to dává?
Dokážu si víc vážit toho, co tu doma máme. V Africe je běžné čekat na autobus tři dny. Také jsem tam skončil ve vězení, aniž bych věděl, co jsem udělal. Důvod byl prozaický, chtěli úplatek. To, že jsem se nakonec dostal ven a mohl zase dýchat, bylo pro mě, klaustrofobika, něco tak úžasného, ten vděk si pořád nosím v sobě.

Na co si za svoji životní dráhu nejvíce pyšný?
Povedla se toho sice velká řada, ale není to pýcha, co cítím. Je to obrovský vděk a pokora. Aktuálně jsou přede mnou obrovské výzvy a projekty, je v tom velké množství energie, a já jenom doufám, že se mi vše podaří. Je to něco, co zaseješ a jednou snad sklidíš. A pak je ještě jedna věc, na kterou jsem skutečně hrdý. Památník židovství v Ostravě-Přívoze u hlavního nádraží. Je trochu zastrčený, nikdo o něm moc neví. Má podobu Davidovy hvězdy, která se ti složí jen, když se díváš směrem, odkud byl odsun židů do Niska. Je to velice sofistikovaná věc, která toho o mě hodně říká, a přesně takto to chci dělat.

Sdílejte článek