Špičkový hobojista Vilém Veverka překvapuje jako moderátor MHF Leoše Janáčka

Vilém Veverka je především skvělý hobojista. Patří k nejrespektovanějším českým interpretům s mezinárodním renomé. Současně je ale mužem mnoha talentů.

Se zaujetím fotografuje scenérie drsné přírody, včetně té za polárním kruhem. Má rodový vztah k výtvarnému umění a také moderátorské schopnosti. Letos bude podruhé moderátorem jednoho z nejvýznamnějších koncertů Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka.

Kultura Ostrava se raduje, stavba koncertní haly může začít 05/04/2024

V minulém roce jste v Ostravě provázel skvělým koncertem hvězdného klavíristy Christiana Ihle Hadlanda s Norským rozhlasovým orchestrem, který řídil skvělý dirigent Petr Popelka. Letos budete moderovat obdobně významný program?

Řekl bych, že ano. V tomto roce, kdy je festival tím významnější, že se slaví 170 let od Janáčkova narození, jsem dostal za úkol uvádět symfonický koncert skvělého orchestru Synfonia Varsovia, který bude v premiéře řídit dirigent Jiří Habart. Houslové koncerty Josefa Myslivečka a W. A. Mozarta zazní v podání legendárního Ivana Ženatého, kterého asi není třeba posluchačům klasické hudby více představovat. Koncert nabídne i zajímavé srovnání s díly autorů, kteří tvořili ve 20. století, ale byli zmíněnými klasiky zjevně inspirováni. Konkrétně jde o Grazynu Bacewicz a Sergeje Prokofjeva.

Cítíte se v roli moderátora stejně dobře jako v pozici špičkového sólisty před orchestrem?

Loni jsem v jednom z rozhovorů říkal, že svoji roli moderátora chápu jako způsob, jak publikum uvést do děje koncertního večera. S Jaromírem Javůrkem, ředitelem Janáčkova festivalu, jsme si ujasnili, v jaké formě má moderování být. Jestli to má být nějaká přísná a strohá forma, nebo snad „variace“ na dlouholetého moderátora festivalu Jiřího Vejvodu, či nějaká volnější forma s možnými prvky přiměřeného humoru. Tím, že jsem byl letos pozván do této role podruhé, se myslím ukazuje, že jsme s Jaromírem Javůrkem našli společnou řeč, respektive naše představy se shodují. Kromě toho budu letos na Janáčkově festivalu ovšem především opět hrát. S Pražským komorním orchestrem pod vedením Marka Štilce vystoupíme v krnovské synagoze, což je vzhledem k mému původu velmi příznačné. Symfonický koncert s názvem Nestárnoucí melodie posluchačům představí dílo bratrů Vranických a díla pro hoboj W. A. Mozarta. Bratry Vranické z české Vysočiny pojilo s Mozartem přátelství a společné roky života ve Vídni. Tento koncert je pak také svého druhu „konfrontací“, důkazem, že Vranického hudba obstojí vedle génia jakým byl Mozart.

Prý k vám neodmyslitelně patří skládací kolo, které si s sebou vozíte i na cesty, takže s ním přijedete i na MHF Leoše Janáčka. Je to pravda?

Mám dvě kola. To skládací používám jako hlavní dopravní prostředek po Praze a beru si ho třeba s sebou i do vlaku, když jedu například právě do Ostravy a vím, že tady budu mít nějaké popojíždějí po městě. Na kole dojedu po Nádražní ulici mnohem dříve třeba do Janáčkovy filharmonie či na Ostravskou univerzitu. Kolo prostě tak nějak patří ke mně. Mám takové krédo, pakliže mohou jezdit na kole do práce, tedy na zkoušky i koncerty členové Berlínské filharmonie, nejlepšího světového orchestru, pak může skutečně každý. Ostrava je navíc, na rozdíl od Prahy, podobně jako Berlín, v rovině.

Dovolte mi takový, jak se říká, oslí můstek. V Ostravě moderujete 19. června, hrát budete v Krnově 27. června. Obě tato data by si lidé mohli vyznačit v kalendáři Arktik 2024, který je sestaven z vašich fotoprací na téma drsné přírody. Fotografování k vám totiž patří stejně neodmyslitelně jako už zmíněné kolo…

Fotografie a fotografování, to je doslova má další potřeba, velmi podobně jako hudba. Je to pak ta estetická disciplína, která mě utváří. A Arktida je pak mé velmi dominantní téma. Letos v únoru jsem byl fotografovat poprvé v Grónsku a byla to jedna z mých nejkrásnějších cest jaké jsem realizoval. Také snímky z největšího ostrova planety, vedle fotografií z Islandu či Špicberk, festivalovému publiku představím.

Kde nejvýše jste hrál?

Zatím pouze na vrcholu Sněžky, což je něco málo přes 1 600 metrů. S mým kolegou kameramanem ovšem uvažujeme o tom, že uděláme videoklip přímo na vrcholu na Mont Blancu (málem bych byl napsal Everestu). V roce 2012 jsem na vrchol vystoupil a ten příští výstup na nejvyšší horu Evropy se tedy nabízí s hobojem.

Foto: se souhlasem Viléma Veverky

Co na to vaše prsty a hoboj?

Copak hoboj, ten bych si vzal karbonový. Jde však právě o prsty, kdy stačí relativně málo a hra na dechový nástroj se stává velmi kritickou a s ohledem na jemnou motoriku de facto nemožnou. Ostatně i fotografování při teplotách okolo -25°C může být – v závislosti na povětrnostních podmínkách – extrémně náročné a může doslova bolet. Také zde potřebujete cit v prstech a mráz umí být velmi silným „soupeřem“.

Loni jste vaše arktické snímky vystavoval v rámci Janáčkova festivalu na Hukvaldech. Letos se zopakuje i tato vaše další netradiční festivalová role?

Dohodli jsme se s intendantem festivalu, panem Jaromírem Javůrkem, že v tomto roce budou moje fotky součástí interiéru festivalové kavárny Sádrový ježek na Janáčkově ulici v Ostravě. Z toho mám samozřejmě velkou radost, bude to ostatně má první výstava přímo v Ostravě. Mohu se tak festivalovému publiku představit v obou mých rolích, jako muzikant i fotograf. Inu, co více si přát?

Kdy vaše spolupráce s Janáčkovým festivalem začala?

Vzpomínám si na to velmi dobře. Můj festivalový debut se konal 10. 6. roku 2013, kdy jsme vystupovali v rodišti Sigmunda Freuda, v Příboře. Byl to velmi speciální večer, protože jsme společně s hudební formací Ensemble Berlin Prag v rámci jednoho večera souborně provedli šest triových sonát od Jana Dismase Zelenky, což je jeden z největších interpretačních úkolů či výkonů vůbec. Bylo to něco, co jsme o rok později ještě provedli v Praze, a od té doby to po nás nikdo, a to celosvětově, nezopakoval. Myslím, že to nebyla náhoda, že se Jaromír Javůrek tenkrát rozhodl právě pro tuto realizaci. Byl to zřejmě ideální začátek spolupráce.

Čím je pro vás MHF Leoše Janáčka významný, zajímavý, inspirující?

V roce 2022 jsem směl vystoupit v rámci zahajovacího koncertu festivalu a provést Koncert pro hoboj a orchestr od Richarda Strausse. A smí-li interpret zahájit takto významný festival, jakým je Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka, pak je to bez diskuse více než významná událost. Řadím ji ve svém hudebním životě velmi vysoko. To, že se na festival mohu vrátit, považuji za určité privilegium. Snažím se to vše festivalu a festivalovému publiku vracet. Je to pro mě mimořádně významné a svědčí to o nadstandardním vztahu s festivalem.