Sport
14/01/2025 Jaroslav Baďura

SOR! Nápad na novou značku sportovního oblečení přišel v sauně

Pavel Kolebač (vpravo) a Jan Peršín. Foto: Vladimír Pryček

Jan Peršín a Pavel Kolebač založili novou značku sportovního oblečení. „Oba sport milujeme a myslíme si, že člověk si má užít i oblečení, které ke sportování používá. Nápad přišel v sauně. Mimochodem, už chápu, proč Finové mají porady v sauně – nic a nikdo vás neruší…”.

Vím, že jste spojeni s gymem Colliery CrossFit Ostrava. Máte pocit, že je na trhu málo oblečení pro tyto aktivity?

P. K. Není toho málo, je toho určitě dost, ale my jsme se nemohli s tímto sortimentem dostatečně ztotožnit. Jsme velice aktivní sportovci. Chceme se v oblečení dobře cítit, dobře vypadat a chceme, aby oblečení bylo funkční pro sporty, které děláme. A to není jen fitko. Honza má minulost ve fotbale, já v triatlonu, cyklistice a celou zimu trávím na horách. Oblečení, které u nás vzniká, není určeno pouze na cvičení v posilovně.

Takže nápad vznikl v sauně. Nicméně cesta od myšlenky v sauně k hotovým výrobkům byla jistě dlouhá. Můžete popsat, jak vypadala?

J. P. Já bych se možná ještě vrátil před saunu. Nějaké myšlenky už tu byly i před ní, ale právě v sauně padlo to finální rozhodnutí – pojďme do toho. Co konkrétně budeme vyrábět, jak to bude vypadat, to už šlo všechno jakýmsi samospádem. Jak už zaznělo, milujeme sport a milujeme módu. Řekli jsme si, uděláme první kolekci. Vyskytla se spousta naivních myšlenek, samozřejmě jsme vůbec netušili, jak probíhají některé procesy. Jasně daný sortiment jsme předem neměli. Určitě ale bylo jasné, že jsme se chtěli věnovat více sportům, venkovním i vnitřním aktivitám. Odpovídá tomu i název naší značky Straight Outta Routine. Jednoduše přeloženo – pryč z rutiny.

P. K. Co se týká té cesty ze sauny. Byli jsme hodně naivní. Říkali jsme si – jsou tady nějaké textilní továrny, přijdeme, řekneme si, jak bude naše mikina vypadat, z jakého materiálu ji chceme mít… No, tak takto to opravdu nebylo. Museli jsme si vším projít krůček po krůčku. Od vytvoření střihu, následně navštívit firmu, která dováží látky. Probrat to s nimi, nechat si dovézt vzorky… Bylo to mnohem složitější, než jsme si v té sauně dokázali představit. Dnes je to tak, že Honza se věnuje marketingu a propagaci, a mě se týkají záležitosti kolem výroby a také logistika. Cesta nebyla a stále vůbec není jednoduchá. Pořád jsme na začátku, vždyť firma vznikla na přelomu dubna a května tohoto roku.

Dle mého tady ale existuje velké množství firem i korporátů, které zaplňují trh funkčními, sportovními věcmi. Nejsem úplně sportem pohlcen, ale řekl bych, že je těch sportovních věcí dostatek. Co vám tedy konkrétně na trhu chybělo? U každého druhu něco, nebo u mikin toto a u kraťasů něco jiného?

P. K. Bývalo to limitováno – buď funkčností, nebo designem. My jsme chtěli oboje – funkčnost i design. Ať se v tom dobře sportuje, a ať to dobře vypadá. Nechci tvrdit, že konkurenční firmy vyrábí něco nepovedeného. Z našeho pohledu to ale dobré nebylo. My jsme se viděli trošku někde jinde. Nakonec i náš gym je jiný, jinak nastavený. Zavádíme cvičení a cvičební programy, které nabízíme jako první a jako jediní v Ostravě na ně máme také právoplatné licence. Řeč je o CrossFitu a HYROXU. Chceme být inovativní.

Tak pojďme ještě k těm krůčkům, kterými jste kráčeli z té sauny. Jak jste sháněli kontakty na firmy, které vyrábějí látky, kdo dělal střihy…

P. K. Měli jsme velké štěstí, že mám kamaráda, který je tak trochu z oboru. Nevěnuje se funkční sportovní módě, ale je z oboru textilní výroby. Ten nám v první fázi dost pomohl. Toto byl ale krok číslo dvě, protože my jsme začínali s designem. Honza měl pro změnu kamarádku, kterou potkal v našem gymu.


Foto: Vladimír Pryček

J. P. Náhodou jsem v gymu při tréninku hovořil s klienty, a když jsem se zmínil, že chceme založit sportovní značku, tak jsem se dozvěděl, že kamarádka klientky dělá design pro jednu už existující sportovní firmu. Sešli jsme se, popovídali a dnes je to žena, která patří do našeho týmu. My jí řekneme naši představu, ona dá do toho designově šmrnc. Ale také celkově produkt dokončí. Odevzdá kartu, která putuje již do procesu výroby. Zde jsou rozepsány střihy, velikosti, poznámky, zda má být výšivka, či tisk…atd.

Když jste se rozjížděli, slyšeli jste od různých lidí, firem, spolupracovníků, spíše slova podpory, nebo to, že jste se zbláznili?

J. P. V mém okruhu lidí to byla slova podpory. Nevím ovšem, zda to nebylo spíše z milosti – kluci, super, jděte do toho… S negativní reakcí jsem se asi nesetkal. Nevím jak Pavel?

P. K. Lidi, které jsem potkal a byli to velcí profesionálové, kteří viděli, že jsem začátečník, neváhali a snažili se mi pomoct. Jak co se týká výběru látek, či procesu výroby. Pomohli i radou, co nedělat.

Prozraďte nějaký konkrétní příběh, kdy jste zjistili, že vaše představy o byznysu byly mylné.

J. P. Můžu říct příklad naší první kolekce. Měli jsme ji na papíře. OK, pojďme ji udělat. Dodneška není hotová. Nikdo na nás nečeká, že si přijdeme k nim něco ušít. Příští kolekci musíme řešit rok dopředu.

P. K. Já jsem se vždycky strašně divil, jak všichni říkali, že teď chystají kolekci na příští rok. A já se ptal, jak můžete vědět, co bude příští rok? To přece nejde? A dnes už vím, co nejde, už tomu více rozumím. Pokud nebudeme řešit kolekci rok dopředu, nestihneme to. Spousta dílen už neexistuje. Ti silní a dobří zůstávají, slabí odcházejí. A ti, co fungují, jsou vytížení a nečekají, až jim doneseme naše objednávky.

Dobrých dílen a kvalitních švadlen ubývá, to slýcháme i od jiných výrobců oblečení. Kde se vlastně ty vaše výrobky šijí?

P. K. Šijeme vše lokálně. Výroba probíhá jen v Česku. Chtěl jsem říci, že pouze v našem kraji, ale nyní šijeme i ve Valašském Meziříčí, a to je již kraj Zlínský. Takže pouze v Česku. Jednak jsme patrioti, a jednak chceme mít vše pod kontrolou. Skočím do auta, dojedu do dílny, doladím pár věcí a jedu dál.

Stalo se někdy, že jste navrhli model, který nešel realizovat? Nesehnali jste látku, střih nebyl realizovatelný…

P. K. Něco se stalo s materiálem na funkční bundu. Máme v hlavě takovou funkční podzimní větrovku, ale nemůžeme sehnat materiál. Chtěli jsme mít bundu na podzim, tak asi bude na jaro.

Materiál, to je velká otázka. Jak se vám daří ho shánět při tak širokém záběru, který máte – od ponožek po bundy…

J. P. Je to sranda, která nás baví. Něco se sežene. S tím nám pomáhá již zmíněný kamarád Pavla. A sháníme u nás i v zahraničí.


Foto: Vladimír Pryček

P. K. Byl jsem překvapený, že jsou dokonce i v Česku tkalcovské dílny. Zrovna mám na sobě naše tričko z merino vlny a materiál na něj byl vyroben u nás, v Česku. Také mikiny, které máme na sobě, jsou z teplákoviny, která byla vyrobená u nás. Některé materiály pro výrobu funkčních věcí se ale v Česku vůbec nevyrábějí, je třeba je dovézt. Když nemůžeme nakoupit v Česku, snažíme se dovézt věci z Evropy. Většinou je to Itálie.

Číny se obáváte? Nakupovali jste tam, nebo se jí vyhýbáte?

J. P. Tam zatím naše kroky nesměřují. Ale je docela možné, že i v Číně mohou být dobré materiály…

P. K. Pokud to půjde, chceme podporovat lokální výrobu.

Jak těžké pro vás bylo zorientovat se na trhu, co všechno jste se museli naučit?

J. P. Naše designérka nás už trochu vyškolila, co se týká designerských pojmů, ale začátky byly vtipné. Přišla, řekla raglán triko – a my jsme se nechytali. Věděli jsme, co chceme, ale nedokázali jsme to pojmenovat správnými slovy.

Z jakého materiálu by podle vás měly sportovní věci být?

J. P. My se snažíme cílit v největší míře na funkční materiály, které mají různé certifikace. Třeba, že v látce není žádná chemická škodlivina a naše bavlna je udržitelná, čili je nezávadná k životnímu prostředí.

P. K. Je to individuální. Třeba moje žena by necvičila v ničem jiném, než ve stoprocentní bavlně. Bavlnu má ráda a já ji nepřesvědčím, ať si vezme merino tričko, i když je antibakteriální, i když pohlcuje pachy. Cvičit v něm nebude. Já velmi rád cvičím v umělých materiálech – tričko mě neomezuje, dlouho vydrží, je totiž oděruvzdorné, a také nezačne zapáchat ani po deseti vypráních. To jsou pro nás ty důležité věci. Člověk si koupí triko v obchodním centru a po desátém vyprání ho může vyhodit, protože už vyprat nejde.

Rozumím tomu dobře, že nechcete jít jednou cestou, ale nabídnout každému to, co chce a hledá?

J. P. Ano, chceme tu být pro každého.

Říkali jste, že vaše značka znamená vystoupení z rutiny. Co to znamená?

P. K. Autorem sloganu je Honza. A vznikl ještě daleko před onou saunou.

J. P. Ono to vlastně do sebe dobře zapadá. CrossFit je vlastně cvičení, které vás nabádá – necvičte jenom dřepy atd., ale dělejte toho co nejvíce. CrossFit také nemá rád rutinu. Už jsme tento slogan měli na tričku v minulosti, a když jsme v sauně hovořili o názvu pro novou značku, tak Pavel říkal, že se mu líbí právě tento – Straight Outta Routine (SOR).

P. K. Já jsem říkal, to je dobrý název, pojďme se toho držet. Je univerzální pro všechny sporty. Rutina je brzdou progresu ve všem.


Foto: Vladimír Pryček

J. P. Když jsme měli název, řešili jsme logo. Nakonec jsme zvolili logo, kdy kroužek znázorňuje rutinu a čára, která vlastně kroužkem prochází, říká, běž z rutiny – narušuje ji.

To máme název a logo. Teď mi ale řekněte, v čem jste jiní. Půjdu si koupit mikinu a vy mi prosím řekněte, proč bych si měl koupit tu vaši.

J. P. Neděláme kompromisy. Výrobky máme vyzkoušené. Děláme to tak, že našim lidem v gymu dáváme produkty, aby je vyzkoušeli při opakovaném cvičení, a sledujeme také, co udělají po několikátém vyprání.

P. K. To je naše unikátnost. My to opravdu všechno zkoušíme. Víkend jsem například strávil na horách. Byl jsem v triku v sobotu běhat, v neděli jsem si ho vzal na kolo. Lidé se v našem triku i potápěli někde na dovolené. Naše výrobky podrobujeme několikanásobné zatěžkávací zkoušce. Takže pokud chcete něco, co funguje, a chcete u toho vypadat skvěle, tak si nakupte jedině u nás.

Snaha o kvalitu se často odráží v ceně. Jak to máte? Pohybují se ceny vašich výrobků ve středu, či nad průměrem cen na trhu?

P. K. Cena je upřímně až ta poslední věc, na kterou se zaměřujeme. Děláme to prostě od začátku bez toho kompromisu. Prostě tak, aby to odpovídalo tomu, co si představujeme. Spočítáme, co nás to stálo, přidáme nějakou rozumnou míru zisku a máme cenu. Bohužel to končí většinou nad průměrem. Nejsme na dvojnásobku běžné ceny, ale cena je vyšší.

Vy podnikáte od dubna, května? Už jsou nějaké věci mezi lidmi?

J. P. V dubnu došlo k založení firmy. Některé zboží máme vystavené v našem gymu, máme tam takový prodejní koutek. Když vidíme nějakého člověka, jak v tom našem oblečení přijde, nebo v něm cvičí, tak jdeme za ním a ptáme se. Jak se v tom cvičí, jak se cítí. Zpětná vazba je vždy pozitivní. Jeden pán se při placení trochu pozastavil nad cenou, následně však přišel s vlastní zkušeností, že to za ty peníze stojí. Cítí se skvěle a výborně se mu v tom cvičí. V létě mu není horko, protože ho materiál příjemně chladí a rychle schne.

P. K. Zatím se nenašel nikdo, kdo by řekl, že jsme mimo, že to nefunguje.

Myslím, že se zákonitě stalo i něco nedobrého, nějaký průšvih. Povíte nám o něm?

P. K. Člověk vybere nějaké barvy, látku. Máte ji otestovanou na nějakém vzorku, vše je super. Dodavatel má skvělý nápad – nebude látku posílat zbytečně k nám, ale pošle ji rovnou do stříhárny. Tak si říkáte – to je úplně ideální, nemusím se starat. Náhodou jsem se rozhodl do stříhárny jít, a co nezjistím. Materiál byl úplně jiný, než jaký jsme chtěli. A my měli několik rolí.

J. P. Další příklad byl s mikinami. Oznámíte, že do čtrnácti dnů mikiny budou, protože už máme střih, máme vše domluveno. Jen čekáme na ten správný materiál. No a ten může přijít později, a už bude třeba po Vánocích. Člověk se stále učí.

P. K. Jiný příběh je, když máte všechno, včetně materiálu, nastříháno, připraveno k sešití. Mluvil jsem s dílnou v srpnu o tom, že přivezu trička na sešití. Odpověď. Klidně přijeďte, přivezte, my vám to v lednu sešijeme. Tak to nechcete úplně slyšet, když chystáte podzimní kolekci. Partner, který byl běžně k mání, sdělil, že teď nemůže.

Jak moc vás vaše práce na nové oděvní značce zaměstnává?

J. P. Záležitosti, které souvisí s novou značkou SOR, řešíme tak, jak přijdou. Prozatím to ale není naše hlavní pracovní činnost. Pomalu ale budujeme tým lidí i pro tuto novou firmu. Například máme člověka, který nám řeší e-shop. A jak už bylo řečeno, tak s Pavlem máme Colliery CrossFit Ostrava. Pavel je tak mým společníkem, ale provoz gymu je celý na mě.

Když jste vysvětlovali, že je třeba kolekci připravit rok dopředu, tak mi řekněte, jak jste daleko, co chystáte? Do čeho se chcete pustit?

J. P. Aktuálně máme jeden typ trenek. To jsou ty gymshorts, do gymu. Dále ponožky, kšiltovky, bavlněná trika, funkční trika. Začínáme dělat věci z merina – trika s krátkým a dlouhým rukávem. Chceme ještě stihnout mikiny s kapucí ve čtyřech barvách. Na jaře snad budou mikiny bez kapuce, až nám tedy pošlou správné role materiálu (smích). Ještě teď chceme nachystat čepice na zimu. Chybí nám elasťáky pro muže a chceme se vrhnout na sportovní podprsenky a také pro ženy ještě krátké a dlouhé legíny. A na příští rok chceme nějakou tu bundu – větrovku. Taky nám chybí tepláky a funkční kalhoty.

P. K. Máme v hlavě už spousty nápadů, na jejich realizaci se vrhneme hned, jak dokončíme to, co máme ještě před sebou nyní.

Začali jste na přelomu dubna, května. Máte nějaký deadline, kdy si spolu sednete a řeknete si – jedeme dál, nebo se vrátíme jen čistě k gymu?

P. K. Prvotní nadšení přetrvává, nebereme ohled na nic, je to cesta jen kupředu. Samozřejmě může dojít k čemukoliv, ale teď to není na stole. Nadšení a vášeň je pořád tady.

Jak vlastně dnes řeší lidé, co chodí cvičit, to, jak vypadají. Je to hlavně doména dívek a žen? Záleží na oblečení i mužům?

J. P. Myslím, že nyní je to už padesát na padesát. I chlapi chtějí u cvičení, u sportu dobře vypadat.

P. K. Lidi chtějí vypadat dobře u všeho, co dělají.

Sdílejte článek
zavřít reklamu
Reklama