Nejnovější zprávy: Fotogalerie: Ostravské lauby vydávají archeologické poklady i kuriozity Kam dnes na oběd? Do Eatmeat na pršut burger!

Společnost

Slavná Joy Adamsonová se na chvíli vrátí domů. V Opavě vystaví její kresby

​Kdo by neznal velký příběh lvice Elsy, která vyrostla v zajetí lidí, a ti jí umožnili vrátit se do africké divočiny?

Fragment kresby Joy Adamsonové. Foto: Archiv Zuzany Beranové

Kniha o přátelství s ochočenou lvicí a podle ní v šedesátých letech natočený film Volání divočiny (Born Free) dojal doslova celý svět a vyburcoval mnohé lidi k podporování ochrany divoké africké přírody.

Z filmu volání divočiny

Pro mnohé obyvatele tehdejšího Československa bylo překvapením, že autorka tohoto krásného příběhu Joy Adamsonová se narodila a na počátku 20. století vyrůstala v tehdy ještě německé Opavě a v místech, později zaplavených Kružberskou přehradou.

Po jejích stopách se už před více než dvaceti lety vydala obrazně řečeno až s urputností divoké šelmy další opavská rodačka Zuzana Beranová. Jako pracovnice ministerstva zahraničí pracovala v minulých letech na konzulátě v Keni a vedla velvyslanectví v Zimbabwe. Napsala nejen životopisnou knihu o Joy Adamsonové, ale pokračovala dalšími úspěšnou knihou Poslední nosorožec a zejména bestsellerem Všechny vůně Afriky. Nyní se obě rodačky do Opavy po prázdninách vrátí výstavou unikátních kreseb a maleb Joy Adamsonové.

Přípravu výstavy o Joy Adamsonové zkomplikoval koronavirus

Slavná spisovatelka a ochránkyně africké divoké přírody ve svých pracích zachytila ve své době autentické podoby krojů a oblečení původních afrických kmenů a stát Keňa dnes tyto dokumenty doby střeží jako národní bohatství. A slavné rodačce z Opavy při jejich tvorbě stejně jako v jejím dobrodružném životě šlo nejednou až o život.

„Velká výstava kreseb a maleb Joy Adamsonové otevře festival Bezručova Opava. Vystavíme na ní jak kmenové, tak botanické kresby Joy. Dotkneme se samozřejmě jejího dětství v Opavě a jejích úspěchů. A připomeneme si tak 110. výročí narození této ženy a půlstoletí od její smrti, kdy ji v Africe zavraždil její sluha,“ říká spisovatelka a kurátorka výstavy Zuzana Beranová.

Jako řadu letošních akcí však poznamenala i tuto výstavu celosvětová pandemie koronaviru. „Výstava měla být původně z originálů botanických kreseb a maleb, ovšem koronavirová krize znemožnila dohodnoutý přesun, pojištění a uvolnění těchto vzácných a unikátních prací z britských depozitářů. Zase nám to ale umožní na kvalitních reprodukcích více poodkrýt neuvěřitelný a velmi dramatický příběh, osobnost a větší šíři práce Joy Adamsonové.“

Malovat ji naučila matka, která se Joy jinak moc nevěnovala

Joy Adamsonová se naučila základní malířské techniky od své matky a podle Zuzany Beranové to byla jedna z mála pozitivních věcí, které jí dalo její dětství. „Matka se jí však jinak moc hlouběji nevěnovala, nicméně láska k malířství a umělecké sklony v Joy zůstaly. Ve třicátých letech, kdy už byla Joy podruhé vdaná a měla za sebou pobyt ve Vídni, začala malovat na afrických botanických expedicích a své botanické kresby obohatila o dosud nevídaný nový rozměr,“ říká Zuzana Beranová.

A dodává, že Joy Adamsonová dokázala jako první pochopit sílu tropického světa a uplatnit ji v sytosti barev. „Ilustrovala celkem sedm botanických atlasů, které dodnes slouží jako pomůcka pro botaniky a získala nejvyšší ocenění od londýnské botanické společnosti, takzvanou Grenfellovu zlatou medaili.“

Bylo to pro ni velké a první uznání, díky němuž se Joy s o to větší vervou v Africe vrhla ve čtyřicátých a padesátých letech minulého století na dokumentování původních afrických domorodých kmenů svými kresbami. A to doslova za obrovských fyzických útrap. Žila totiž velmi skromně, procestovala křížem krážem celou Keňu a dostávala se i do těch nejnehostinnějších částí země, kde neměla přístup k vodě. Snažila se toho přitom co nejvíce stihnout.

Mnohokrát při cestě za kresbami onemocněla, mnohokrát se zranila či přiotrávila

„Cestovala často sama. V autě, které si koupila za grant, s ní jezdil jen kuchař nebo pomocník, který jí stavěl stan. Aby šetřila čas, používala vodové barvy, které rychle schnou. Živila se třeba jen banány a vejci. Vždy si postavila stan vedle vesnice, kterou dokumentovala. Mnohokrát však v těchto polních podmínkách onemocněla, někdy malárií, jejímiž záchvaty opakovaně trpěla. Mnohokrát se zranila, mnohokrát se přiotrávila z místní vody. Jednou její stan rozšlapal buvol, byla to opravdu odvážná a nebezpečná mise,“ popisuje Zuzana Beranová.

Při cestách se Joy navíc dostávala do konfliktů s církví, která se naopak snažila domorodé Afričany svléknout z tradičního oblečení a obléci je do toho evropského civilního. Adamsonová si však tehdy dobře uvědomovala, že dříve či později všechny ty tradiční ornamenty a zdobení lidé kvůli nátlaku kolonizátorů odloží a civilizace na ně bude mít stále větší vliv,“ vysvětluje Zuzana Beranová sveřepost rodačky z někdejší sudetoněmecké Opavy.

Uháněla úředníka kvůli penězům na cesty, čelila i výpadům domorodců

Dokládá to i na historce, kdy Joy Adamsonová potřebovala na dokončení projektu maleb keňských kmenů další peníze. „Její manžel jako řadový správce zvěře moc peněz neměl, a koloniální britská vláda jí na projekt nechtěla peníze dát. Joy si zjistila, který z úředníků má její případ na starosti a každý den večer hlídkovala před jeho domem a žádala ho, aby projekt podpořil. Jednou se Joy dokonce dostala až k němu domů, tam padla na zem a předvedla hysterický záchvat, odmítala opustit jeho dům, dokud jí nepřislíbí ty finance. Ten úředník už se pak snažil Joy všelijak vyhýbat, ani doma nerozsvěcel, aby se jí vyhnul. Nakonec z toho byl docela „na prášky“ a ty peníze jí dal. A Joy stvořila velké dílo pro budoucí generace,“ popisuje Zuzana Beranová.

Africký život a práce byly pro Joy Adamsonovou často odvážnou a nebezpečnou mísí, která však dobře korespondovala s povahou opavské rodačky. „V době, kdy se věnovala lvici Else a dalším svým zvířecím svěřencům, bylo jasné, že se v tomto světě žije rozporuplné Joy lépe než ve světě lidí. A nedovedla odhadnout reakce Afričanů, což ji často přivedlo do nebezpečných situací. Jednou, když malovala příslušníka domorodého kmene, vyřítil se z kopce nějaký místní bojovník s oštěpem a šel přímo po ní, že ji probodne, protože nabyl dojmu, že mu den předtím, když malovala jeho, poškodila jeho důstojnost. Což je nejhorší věc, kterou může Evropan Afričanovi udělat,“ vysvětluje Zuzana Beranová. „Naštěstí náčelník, který malování přihlížel, spolu s ostatními bojovníky útočníka zastavil.“

Pavilon šelem ve dvorské zoo nese jméno opavské rodačky

Joy Adamsonová nakonec vytvořila celkem asi osm stovek maleb a kreseb keňských kmenů, které jsou dnes keňským národním pokladem a jsou částečně uloženy v národním keňském muzeu a částečně jsou vystaveny v prezidentském paláci v Keni.

Padesát až šedesát z těchto kmenových kreseb uvidí v září i obyvatelé Opavy. K tomu i čtyřicet botanických kreseb a také skici lvice Elsy a kresby s dalšími tématy. „Celá její malířská činnost bohužel skončila v sedmdesátých letech, kdy si Joy Adamsonová zranila při těžké autonehodě ruku tak, že si zpřetrhaly šlachy, pravá ruka se jí nikdy nezahojila a připomínala spíše nepohyblivý pařát. Její poslední kresby jsou proto už hodně zjednodušené,“ popisuje Zuzana Beranová.

Zuzana Beranová nyní například spolupracovala na přejmenování pavilonu šelem v Zoo ve Dvoře Králové nad Labem na pavilon Joy Adamsonové, který nese od 3. července jméno této slavné ženy. Jsou tam i vitríny s jejími deníky, šaty a osobními věcmi a představíme tam stručně její život a především její úspěchy na poli ochrany přírody.

„Možná se někdo dnes ptá, čím nás má ještě oslovovat a k čemu motivovat paní, která zemřela před padesáti lety? Ona však právě svými aktivitami, sponzorstvím národních parků v Keni a návratem lvice Elsy do divoké přírody stala u zrodu celosvětového ekologického hnutí a řady významných aktivit, které pokračují dodnes. Dříve byla divoká zvířata čísla nebo objekty. Tohle je živoucí dědictví ženy, která se narodila v Opavě,“ vysvětluje bývalá konzulka a velvyslankyně v afrických zemích, která navštívila většinu míst, která jsou významná v životě Joy Adamsonové.

Konzulka navštívila ve vězení i vraha Joy Adamsonovoé

Navštívila ve vězení i jejího vraha, který dostal za zavraždění slavné zooložky a botaničky doživotí, protože se jeho obhájcům podařilo soud přesvědčit, že mu bylo v době vraždy sedmnáct let. Jinak by dostal trest smrti provazem.

„A v Africe tehdy ještě neexistovaly rodné listy a matriky. Smrt Joy a hlavně motiv vraha jsou proto pro mne stále opředené jakýmsi tajemstvím. Já nevěřím, že vrah byl nedospělý, protože jeho matce by muselo být při jeho narození šedesát, čemuž moc nevěřím,“ podotýká Zuzana Beranová.

Bývalá konzulka si myslí, že přestože vrah se k zabití Joy přiznal, nemusel být jediným mozkem tohoto činu.

„Vražda Joy byla na Afričana příliš důsledně vymyšlená. Oficiálně se říká, že vrah se pomstil za to, že ho Joy propustila, když ji okradl. To je v Africe celkem normální a jako na běžícím pásu. Ale na Joy možná mělo spadeno více lidí. Ona často přilévala olej do ohně a konkrétně později odsouzenému muži připomínala před ostatními onu krádež a potupovala ho. Takže je možné, že tím ho ještě více naštvala a ta frustrace spolu s urážkou v něm vyústily v chuť Joy zabít. Ale v té době už Joy byla obecně nepříjemná a lidi v jejím kempu, poblíž něhož se vražda stala, to těžce nesli. Joy bylo už tehdy skoro sedmdesát let, byla nerudná, trpěla bolestmi, musela brát neustále prášky proti bolesti zraněné ruky a zlomeného krčku. Připomínala křehkou nadopovanou a bolestivou schránku, zůstala navzdory obrovské popularitě sama a byla nepříjemná na hodně lidí v okolí. Proto možná dokázala někoho z lidí v kempu tou svou nevraživostí vyprovokovat a tomu prostě ruply nervy,“ říká Zuzana Beranová.

Z vraždy Joy Adamsonové se stalo mysterium

Vrah Joy se k činu přiznal a vyšetřovatelům ukázal, kde odhodil po vraždě nůž, který se však nikdy nenašel. Ukázal jim i místo, kam schoval baterie od auta, aby nemohli lidé z tábora odjet pro pomoc. Později však změnil výpověď a tvrdil, že z něho přiznání vyšetřovatelé vynutili mučením elektrošoky.

Pak tvrdil, že to udělal bílý asistent Joy Adamsonové. Ze smrti slavné Joy se tak stalo mystérium. "Pátrala jsem i po tom bílém asistentovi a to je ještě podivnější. Byl veden zpočátku také jako podezřelý z vraždy, ale později se jeho statut změnil na svědka. Přitom celou dobu soudu se prý třásl jako osika. A když soud skončil, nasedl do prvního letadla a odletěl do jedné rezervace v Botswaně. Asi tři čtvrtě roku poté ho našli přejetého na takové rovince pod koly svého auta. A nikde nikdo. Takže opět velice záhadná smrt člověka, který by možná mohl později vnést do smrti Joy jiné nebo větší světlo,“ říká Zuzana Beranová.

Čím je pro spisovatelku a konzulku slavná ochránkyně divoké přírody?

Co pro opavskou rodačku Zuzanu Beranovou znamená už dvacetileté pátrání po osudech Joy Adamsonové? „Díky ní jsem se dostala do Afriky a mohla dvacet let pracovat v diplomatických službách. Takže Joy měla veliký vliv na můj osobní život, tato osobnost je pro mne neustálou motivací a inspirací. Když odhlédneme od její komplikované povahy, tak tato žena je jednou z nejvýznamnějších osobností, které se narodily na území současné České republiky a které se zapsaly do historie nějakým počinem celosvětového významu,“ říká Zuzana Beranová.

Zuzana Beranová. Foto: Nakladatelství JOTA

A čím je pro Zuzanu Beranovou rodná Opava? „Je to místo mého dětství a mládí, kam se ráda vracím. Mám tu rodiče a svá oblíbená místa. A když přijedu do Opavy, často podniknu takovou menší vzpomínkovou cestu, trochu spirituální, která začíná na opavském hřbitově, kde je hrob otce Joy Adamsonové a dalších rodinných příslušníků z otcovy strany a neopomenu navštívit její rodný dům a školu, kam chodila. Tím se vždy naladím zpátky na tu vlnu, která mne přiměla shromáždit její duchovní dědictví a dál o ně pečovat,“ říká Zuzana Beranová.

Výstava kmenových kreseb a maleb Joy Adamsonové se uskuteční v galerii opavského Domu umění od září a potrvá do konce října.