Sbohem, Karle. Frenštát se rozloučil s legendárním tatrováckým závodníkem Lopraisem

​Stovky lidí se dnes rozloučily ve Frenštátě pod Radhoštěm s opravdovou legendou – se slavným Karlem Lopraisem.

Rodina, přátelé, řada známých osobností a další spousta lidí, kteří ho prostě jen měli rádi, se zúčastnili před polednem pohřbu, kterým provázel známý kněz Zbigniew Czendlik. Přestože do smuteční síně mohli jen členové rodiny a blízcí, rakev s tělem Karla Lopraise před obřadem obklopila spousta věnců a květin.

Odpoledne poté další stovky lidí zaplnily frenštátské náměstí Míru, aby v programu Pozdrav do nebe pro Karla Lopraise třeba jen vyslechli písničky, které měl muž přezdívaný Monsieur Dakar rád.

Nesměly u toho samozřejmě chybět ani dvě legendární vozidla Tatra, s kterými Karel Loprais v tomto extrémně těžkém závodu šestkrát zvítězil. A tak dvě tatrovky všem zúčastněným po obřadu hutně zatroubily a pak se přesunuly na hlavní frenštátské náměstí, aby sekundovaly oslavě, při níž se na Karla Lopraise vzpomínalo a zněly i jeho oblíbené písničky.

Král Dakaru, legenda, a také dobrák Karel Loprais

Ostatně písničky provázely i celý smuteční obřad. Zaznělo několik písní Michala Tučného, Ivety Bartošové a Anny K., prý to byli všichni přátelé Karla Lopraise. Na dvou velkoplošných obrazovkách mohli obřad ve smuteční síni sledovat i ti, kteří zůstali venku.

Na obrazovkách se také na fotografiích odvíjel život Karla Lopraise: s rodinnými příslušníky, ve chvílích volna, za volantem, s přáteli, se spolujezdci na závodech, na náměstích, na zahradě i s kamarády u oblíbené slivovice.

Hodně hostů na malebně zasněženém hřbitově na počátku samotného obřadu dojala i smutná lidová písnička Už zapadá slunéčko, za hory, za lesy. Na péřových bundách se u řady hostů objevovaly nápisy slavných automobilek včetně Tatry.

„Monsieur Dakar, král Dakaru, legenda, ale také tichý muž, srdcař. Mně se však nejvíce líbí, že Karla Lopraise hodně lidí zná jako dobrého muže, dobráka. Byl to totiž dobrák Karel Loprais,“ řekl Zbigniew Czendlik. „A taky ministr dopravy valašského království,“ připomněl vzápětí kněz, čímž na mnoha smutných a vážných tvářích zúčastněných vyvolal na chviličku i úsměv.

„Karel Loprais vás chytil za srdce, měl lišácký úsměv, charisma, volant držel rád, a na otázku, které auto měl nejraději, odpovídal, že vůz Tatra Puma. Když se s ní loučil a předával ji Národnímu technickému muzeu, dal ji krásnou pusu na kapotu. Karel miloval společnost a své fanoušky,“ řekl při obřadu Zbigniew Czendlik.

Edison rozsvítil žárovku, Karel Loprais značky Tatra

Na pohřbu promluvil i generální ředitel a předseda představenstva společnosti Tatra Pavel Lazar. „Naše automobilka ztrácí osobnost, která s ní byla spojena více jak půl století, tedy od roku 1967, kdy k nám Karel Loprais nastoupil,“ řekl.

A dodal, že ač Karel Loprais už nikdy nesedne za volant Tatry, zůstane pro něj jedním ze tří nejvýznamnějších osobností automobilky za 170 let její existence. Přiřadil ho tak mezi zakladatele Tatry Ignáce Šustalu a slavného konstruktéra Hanse Ledwinku.

Pavel Lazar také přirovnal Karla Lopraise k vynálezci Thomasi Alva Edisonovi. „Edison vynalezl žárovku a umožnil tak vidět elektrický proud, tedy dokázal přeměnit tmu ve světlo. Karel Loprais zase dokázal prosvítit a rozsvítit značku Tatra v globálním světě. A naší povinností je, aby svítila co nejdéle,“ řekl generální ředitel.

Připomněl však, že úspěchy Karla Lopraise v nejtěžším automobilovém závodě současnosti nebyly zadarmo. „Karel Loprais nechal na Dakaru i kus zdraví. Zranění byla důsledkem jeho havárií na soutěžích v letech 1993 a 2003, a po té v roce 2003 už musel zanechat své sportovní činnosti. Po haváriích už měl bolesti až do skonání,“ připomněl generální ředitel Pavel Lazar. A dodala, že památka Karla Lopraise bude žít tak dlouho, dokud bude žít automobilka Tatra.

Miloval život, dobré pití i jídlo, řekl Aleš Loprais

Tím posledním songem, za jehož tónů rakev s tělem legendárního frenštátského pilota Tatry v afrických píscích opustila síň, byl slavný hit kapely Queen We Are The Champions. A jen o pár desítek minut později na náměstí Míru poté řada obyvatel Frenštátu pod Radhoštěm a návštěvníků viděla a slyšela dalších písně, například v podání Chantal Poullain a dalších umělců.

A onen pozdrav do nebe poslal svému strýci před davy fanoušků přímo z náměstí současný pokračovatel Karla Lopraise, jeho synovec a český automobilový závodník Aleš Loprais.

„Byl to pro mě neskutečný kamarád a férová duše, která mě naučila hodně. Nejraději budu vzpomínat na ty nejběžnější lidské věci, které Kája dělal skvěle. To, když někdy zavolal a řekl: dneska by to šlo. Neznamenalo to nic jiného, než: Přijď, dáme si spolu sklenku vína,“ vzpomínal na náměstí Aleš Loprais.

„Byl totiž milovníkem dobrého vína a dobrého jídla. Nepohrdl ničím od smažáku přes držkovou a gulášek. A uměl třeba i odhodnotit šikovnou holku, když šla kolem. Miloval prostě život a lidi kolem sebe,“ řekl Aleš Loprais.

Dodal, že Karel Loprais neodešel. „Jen je tu s námi už v jiné podobě a my se s tím musíme vyrovnat. Karel udělal mnoho pro Českou republiku, motosport, a pro všechny ty, kteří doma v garáži na něčem makají a sní o tom, že postaví superstroj a objedou s ním kus zeměkoule. Dával jim neskutečnou energii a já mu za to děkuji,“ řekl Aleš Loprais.

A s organizátory pozdravili Karla Lopraise do nebe poháry punče při dalším songu Michala Tučného v tom mrazivém, krásně zasněženém loučení s velikou českou dakarskou legendou.

Foto: Petr Broulík