Reportáž: osady ostravských bezdomovců obývají desítky psů i koček

Dvě auta plná krmení, polystyrénové krabice s tlustými stěnami jako teplé zimní boxy pro kočky, dřevité vlny i nový psí pelech. S touto výzbrojí zaparkují tři dobrovolnice Moravskoslezského spolku na ochranu zvířat blízko lesíku za ostravským nákupním střediskem Avion.

„Tudy, tou vyšlapanou pěšinou,“ ukazuje jedna z nich, Renáta Šimčíková, směrem do lesíku a strká si do kapsy tubu odčervovací pasty. Do tašek a do rukou ženy berou první várku potřeb pro psy a kočky. Lesem se dostáváme na mýtinu, kde si starší párek bezdomovců už před třemi lety postavil z prken boudu dvakrát dva a půl metru a v ní žije.

V tomto prostoru s nimi ovšem žijí i čtyři kočky a devítiměsíční fena Mery, které se den před Silvestrem narodilo sedm štěňat. Čtyři „kluci“ a tři „holky“, jako uhel černí a motající se a ťapající přes sebe. A právě kvůli těmto štěňatům tady ochránci zvířat dnes jsou.

Bezdomovci často vlastní psy a kočky, které u nich mají někdy docela tvrdý a někdy i příliš „svobodný“ život. Nekontrolovaně se tu totiž množí. To pak dělá starosti policistům, ochráncům zvířat či hygienikům. Ochránci zvířat se proto snaží, pokud to jde, mít zvířata bezdomovců alespoň trochu pod kontrolou, snaží se jejich majitele přesvědčit ke kastracím zvířat a už narozená štěňata nebo koťata jim někdy i odeberou. Samozřejmě, když k tomu jejich majitele přesvědčí.

„Sem do lesíků u Avionu chodíme pravidelně. Teď se nám tu narodila nějaká štěňata, tak je chodíme zatím odčervovat. Až je máma dokojí, budeme je kastrovat a některé jim odebereme. Pokud s tím budou jejich majitelé souhlasit,“ vysvětluje Renáta Šimčíková. Už před Vánocemi sem dobrovolníci přijeli s celým pytlem dárků pro psy a kočky. Ty získávají při různých sbírkách veřejnosti, které Moravskoslezský spolek na ochranu zvířat a další organizace pořádají.

Mezi psy a kočkami. Ráno jsou prý jako budík

Bezdomovec na zaťukání dobrovolnic otevírá. V této chvíli je v domku sám, jeho družka musela odjet do města. V domku tak „úřaduje“ parta psů a koček, mezi nimi i jednoměsíční štěňata.

„Spí s námi a snášejí se všichni docela dobře. Ale není to s nimi lehké. Ráno v pět vám ti malí začnou šlapat po hlavě. Ani budíka nepotřebujeme. A hryžou,“ směje se pan Stanislav. Přestože sedm štěňat ještě jména nemá, kočky se jmenují Zuza, Uško a Tygřík. Ta nejstarší kočka, která žije s párem bezdomovců už osm let, se jmenuje Babča.

Členky spolku mezitím podávají malým černým psům odčervovací pastu. Moc jim asi nechutná. „Ale oni to nakonec vylížou,“ říká dobrovolná ochránkyně zvířat Jitka Kymčáková, zatímco psí matka Mery nervózně své potomky v rukou „vetřelkyň“ kontroluje. „Jsou to moc pěkná štěňata,“ říká třetí z dobrovolnic Kateřina Parmová.

Tady máte nové pelíšky. Ty staré už vyhoďte

Bezdomovecký pár si psy a kočky pořídil, aby mu bylo veseleji. Ochránci zvířat je přesvědčili, aby nechali svá zvířata kastrovat. Bezdomovci vědí, že psů mají hodně. „Pro tři už jsme našli nové majitele,“ upozorňuje pan Stanislav.

Muž pochází z Polska, pracoval od roku 2006 ve Škodovce v Mladé Boleslavi, ale pak ho po několika letech propustili. Po vystřídání nějakých příležitostných prací se „usadil“ v Ostravě. A tady v lese u nákupního střediska už žije s družkou tři roky.

Dobrovolnice kontrolují, zda jsou štěňata zdravá, dokonce se ještě jednou vrátí k autu pro další žrádlo. „Tady máte něco pro kočičky, ne že jim to sníte. A pro pejsky granule. Tohle jsou nové pelíšky, ty staré už jsou strašné, tak je vyhoďte a trochu jim to tady upravte. Máte to za úkol. Přijedeme se na vás za týden podívat,“ říká Renáta Šimčíková, zatímco její kolegyně pohledem kontrolují, kdo z těch černých batolat je „kluk“ a kdo „holka“.

Ze sedmi štěňat si chtějí jedno nechat

Ochránkyně zvířat poznamenávají, že u pana Stanislava a jeho družky zvířata nemají zas tak „psí“ život jako v jiných ostravských lokalitách, kde spí bezdomovci v zimě jen pod mosty a psy mají jen uvázané u kmenů stromů. Stanislav říká, že on a jeho družka by si rádi nechali jedno ze sedmi narozených štěňat, ostatní by si měli ochranáři za dva týdny odvézt. Po karanténě na veterině se jim pokusí spolek ochránců zvířat najít nové majitele.

Stanislav říká, že si pomoci dobrovolných ochránkyň zvířat váží. Zřejmě nepatří k těm, kteří jsou úplně na dně. Ale do azyláku nechce. „Do takového kriminálu? Ani zakouřit si tam nemůžete, nic. Tady si nabiju baterky, televizi, rádio mám, tak co mi chybí,“ pokrčí rameny Stanislav.

Se svou „kámoškou“ žije už celkem dvanáct let, v domku mají malou nabíjecí elektrocentrálu, která stačí na několik hodin provozu rádia. Mají i nový pecek, starý křovinořez a starou motorovou pilu. Dokonce se chystají dřevěný domek rozšířit. „Ale až na jaře,“ upozorňuje Stanislav.

Uvázaní starší psi, štěkot a „kousající“ štěňata

Míříme opět k autům, a přejíždíme kousek dál, kde žijí v lese další bezdomovci. Toto tábořiště je větší, jsou tu stany i další provizorní obydlí. Neseme sem mezi velké stromy jak pelech pro psa, tak velké psí konzervy. A vítá nás už zdálky silný štěkot psů, rozléhající se po celém lese. Čtyři z větších „ostrých“ psů jsou pro jistotu uvázaní ke kmenům stromů. „Protože koušou,“ upozorňuje Jitka Kymčáková, která lesní osadu bezdomovců dobře zná.

S bezdomovci tu žije také spousta dalších psů. Z jednoho z obydlí, kam členky spolku míří, nám vycházejí naproti žena a její muž. A s nimi vyráží i trojice štěňat, která se tu narodila v prvních prosincových dnech. Perou se spolu a občas se některý z nich snaží některou z dobrovolnic kousnout do paty. Mají však ještě malé zuby.

Dostanou občas i kuřecí řízky

Prosincová štěňata se prý mají dobře. „Teď měli kuřecí řízky, můj druh je nechtěl. Někdy dostávají i párky,“ říká s úsměvem jejich majitelka a prozrazuje i jména štěňat, která se zuřivě perou – Špunt, Barunka a Viktorka.

Ochránkyně zvířat by odsud s sebou rády odnesly jednu z nedávno narozených fenek nějakého ovčáka. „Ale nemáme vodítko ani obojek. Dáme ho do kufru, snad z něho nevyskočí,“ dohodnou se dobrovolnice.

Ochránkyně zvířat se pak s bezdomovci domlouvají, aby přišli se svými psy na kastraci do jedné z ostravských veterinárních stanic. Štěňata se mezi sebou dál perou, aniž tuší, že jedno z nich bude muset lesní bezdomoveckou osadu u Avionu za pár minut opustit.

Dojemné psí loučení

Dobrovolnice ze spolku za záchranu zvířat vše domluvily a předaly bezdomovcům krmení a pelíšky. Je čas k odchodu. Renáta Šimčíková vezme malou fenku do náruče a nese ji dlouhou cestou z lesa ven. „Kočkování“ štěňat tak náhle končí. Jedno z nich nás zmateně a udiveně několik desítek metrů doprovází.

Ženy odhání štěně zpět a volají na majitelku, ať ho zavolá k sobě. Štěně se zastaví, sedne si a dívá se stále na svou psí kamarádku. Zřejmě ji vidí dnes naposled.

Když ženy ze spolku záchrany zvířat přijdou k autům, dvouměsíční fenka v náručí Renáty Šimčíkové kňučí a třese se. „Je vystrašená. Půjde na veterinu do Opavy a potom si ji některá z nás vezme domů. Já už mám doma takových pejsků pět,“ usměje se Jitka Kymčáková.