​Ředitel fakultní nemocnice: Tragédie potvrdila, jak se umí Ostraváci semknout

Ředitel Fakultní nemocnice Ostrava Jiří Havrlant po dvou týdnech od tragické střelby na poliklinice oceňuje, jak se zachovali zaměstnanci nemocnice a jakou vlnu solidarity střelba zvedla.

Vzpomenete si přesně, co jste dělal, když jste se dozvěděl, co se stalo?
Přišel jsem do práce okolo sedmé hodiny a zhruba dvacet minut po sedmé hodině mi volali z polikliniky, že se tam střílí. Nejdříve jsem tomu nevěřil, ale nakonec jsme společně s přednostou chirurgie, který u mě zrovna byl, vyrazili směr poliklinika. Dorazili jsme tam asi o půl osmé, ale dovnitř už jsme se nedostali.

Jaké byly prvotní zprávy, které jste na místě obdrželi?
Bylo nám řečeno, že v budově polikliniky je střelec a že jsou tam zranění, ale v té době ještě nebyl znám počet. Naše myšlenky se ubíraly směrem ke spuštění krizového plánu, který měl fungovat do příjezdu policie a ostatních složekintegrovaného záchranného systému – tedy hasiči a záchranná služba, kteří později přebírali vedení nad situací.

Zafungoval již zmíněný krizový plán?
Vyzkoušeli jsme si ho v praxi. Je popsán podrobně v obecné rovině, kde jsou dány kompetence pro jednotlivé členy krizového štábu, takže jsme podle těchto obecných pravidel rozdělili úkoly. Po osmé hodině ranní už si vedení převzala policie a ostatní složky integrovaného záchranného systému.

Jak na vás působilo, když jste se postupně dozvídal výsledky střelby? Má člověk v tu chvíli prostor pro emoce, nebo jako šéf takového zařízení musí hlavně fungovat prakticky?
Nejdříve to byl velmi smíšený pocit. Samozřejmě, první mi proběhlo hlavou, co je s těmi lidmi uvnitř. Nemyslel jsem v tu chvíli na žádný teroristický útok, spíše jsem přemýšlel nad útokem psychicky vyšinutého člověka. Máte pravdu, na emoce v tu chvíli moc prostoru nebylo, bylo důležité fungovat a postupně celou věc vyřešit. Silněji se emoce projevily potom.

Dnes z různých analýz vyplývá, že zaměstnanci se v tu chvíli zachovali správně a udělali v podstatě to nejlepší, co mohli. Jak to dnes hodnotíte vy?
Co se týče zaměstnanců, kteří byli na poliklinice, tak letos v létě prošli cvičením a edukačním školením, a právě v situaci, kdy je na místě tichý aktivní střelec, bylo dáno, že by nikdo neměl vycházet ven, ale spíše se ukrýt či zabarikádovat. Jednoduše se stáhnout a neutíkat. Část lidí se opravdu zachovala tímto způsobem a dost se spekuluje, že pokud by takto nejednali, mohlo být obětí daleko více. Zaměstnanci, kteří byli přímo ve středu dění na traumatologické ambulanci či kousek vedle, nemysleli tak úplně na své vlastní životy a pomáhali jak sobě navzájem, tak také zraněným pacientům přímo v čekárně.

Policie oznámila, že bude vyšetřovat případ úniku záznamu kamer z čekárny, je tam nějaký posun?
Vyšetřování stále probíhá a bohužel nemám žádné bližší informace.

Jak hodnotíte náladu zaměstnanců nemocnice, kteří se tam ten den nacházeli? Jak se vyvíjelo jejich psychické rozpoložení?
Mohli bychom to rozdělit do dvou fází. Ta první byla bezprostředně po útoku, kdy měli před sebou ten konkrétní zážitek a ta druhá je pak šok, kdy lidem dojde, co se opravdu stalo. V tu chvíli zafungoval skvěle tým lidí poskytujících psychologickou podporu a pomoc kteří jsou vyškolení právě pro tyto momenty. Část byli naši zaměstnanci a část z nich patřila k zdravotnické záchranné službě. Za tu dobu jejich služby využilo zhruba tři sta lidí. Ti, kteří byli v bezprostřední blízkosti útoku, ať už lékaři nebo sestřičky, se do konce týdne, nejpozději do pondělí, vrátili zpět do práce, i když nenastoupili přímo do ambulance traumatologie. Tam se tým obměnil. I přes nástup do práce si ale tento zážitek stále nesou s sebou a bude nějakou dobu trvat, než to odezní.

Rozhodl se někdo opustit zaměstnání právě kvůli tomuto útoku?
Podle mých informací všichni zaměstnanci zůstali.

Uvažovali jste, co provést s danou čekárnou z praktického hlediska? Přeci jenom asi pro pacienty není ideální tam po tom všem sedět...
Tímto směrem jsme neuvažovali, jelikož čekárna je součástí celého traumatologického ambulantního traktu, kde jsou, ambulance, zásahový sálek, sádrovna. Snažíme se o to, aby tam nebyly známky toho, že tam k něčemu takovému došlo. Po jejím znovuotevření jsme tam posílili ostrahu. Hlavně z toho důvodu, aby informovala o provozu ambulance a čekárnu ochránila od senzacechtivých zvědavců, kteří by obtěžovali přítomné pacienty a náš personál.

Dá se říct, že tato událost nějakým způsobem sblížila zaměstnance, kteří společně prožili něco takového?
Přeci jenom jsme v regionu, kde je solidarita a soudružnost poměrně vysoká, ale samozřejmě to může přispět k tomu, aby drželi zaměstnanci ještě více pospolu.

Tato událost vyvolala také komentáře ohledně zabezpečení podobných objektů, takzvaných měkkých cílů. Dá se nějakým způsobem zabránit tomu, aby se do čekárny dostal člověk, který má schovanou zbraň?
Stoprocentní jistota, že se dovnitř nedostane aktivní střelec, není nikdy. Naše záměry jdou cestou edukace našich zaměstnanců, což se osvědčilo i v tomto případě. Na podporu ochrany podobných zařízení, jako je i naše nemocnice, vznikl v roce 2018 projekt ministerstva zdravotnictví, které uvolnilo peníze na zvýšení ochrany právě těchto měkkých cílů pro rok 2019 až 2021. Pro rok 2019 se prostředky, které do programu přišly, odehrávají spíše v neinvestiční oblasti – školení. Je tedy třeba to přehodnotit i k těm investičním věcem, což zahrnuje i další oblasti, například sofistikovanější kamerové systémy, které rozhodně přivítá každá nemocnice.

Ohledně střelce byly různé spekulace, že se měl střelec na Fakultní nemocnici v Ostravě léčit, ale protože nevěřil lékařům a byl přesvědčen, že ho nemocnice nechce léčit, tak spáchal tento čin. Je na tom něco pravdy?
Toto je opět předmětem vyšetřování policie, která se snaží zjistit motiv. Pachatel v nemocnici vyšetřen byl, ale bylo to v rámci diagnostického procesu, který nebyl ukončen..

Jak se vyvíjí finanční pomoc veřejnosti pozůstalým?
Na účtu, který má pomoci pozůstalým, už je přes šest milionů korun. Přicházejí tam převážně částky od jednotlivců v částkách do dvou tisíc korun, ale i větší částky od firem, které se takto zapojují a pomáhají. Po útoku jsme potřebovali doplnit zásoby krve v Krevním centru, a proto jsme vyhlásili výzvu pro dárce krve. Během prvních třech dnů přišlo přes tři sta lidí, z toho sto bylo nových dárců. Ostraváci opět ukázali, že se umějí v těžkých chvílích semknout.