Recenze: kniha o Milanu Barošovi ukazuje sílu i slabosti legendy

Milan Baroš má na loučení smůlu.

Nerozloučil se s fanoušky tureckého klubu Galatasaray, kde jej i po letech neustále milují a uznávají, a kvůli pandemii se nemohl rozloučit ve velkém stylu ani s fanoušky Baníku Ostrava.

Kniha Milan Baroš Opravdová legenda, která vyšla na podzim minulého roku, může takové rozloučení nahradit.

Přináší retrospektivní přehled Milanovy kariéry a fotbalového života a i když jej autoři označili i v názvu knihy opravdovou legendou, nejsou to jen chvalozpěvy.

Autory knihy jsou Jiří Holiš, zřejmě nejlepší Milanův kamarád, který s ním prožíval to dobré i zlé na jeho nejen fotbalové cestě, a Jiří Vojkovský - zkušený autor knih z fotbalového prostředí, velký fanoušek Baníku a řadu let i obchodní manažer klubu.

Zleva grafik Jan Kulich, Jiří Holiš, Milan Baroš a Jiří Vojkovský. Foto: Tanasis

A bylo to šťastné rozhodnutí - Jiří Holiš přiměl Milana Baroše ke vzpomínání (nebylo to prý vždy úplně jednoduché, přece jen Milan odehrál v jedenácti klubech i reprezentaci stovky utkání). Jiří Holiš tak získal Milanovu důvěru a spolu s Jiřím Vojkovským dokázali Milanovy vzpomínky přetavit (jak by řekl legendární komentátor Čapek) ve vskutku čtivou knihu plnou příběhů.

Vznikla tak kniha, která bohudíky není na diktafon zaznamenaným monologem fotbalisty, ale pestrým a vrstevnatým příběhem, který vypráví částečně Milan, částečně jej komentují autoři a co je nejzásadnější: doprovázejí je svými vzpomínkami Milanovi blízcí, jeho první i další trenéři, slavní spoluhráči, protihráči, kamarádi...

Dočteme se tedy, jak vlastně Milana objevil Baník Ostrava v Rožnově pod Radhoštěm (kam Milan přestoupil ze svých rodných Vigantic), jak vlastně v Ostravě začínal, jak se klukovi z Valašska dařilo a nedařilo se vyrovnat s novým prostředím a nároky.

A že to byla jízda. Zpočátku to opravdu připomínalo zrod hvězdy, Milan se prostřílel z baníkovského dorostu až k mužům, kde musel zpočátku zkousnout i pravidla kabiny, která měla jednu regenerační vanu pro mazáky a druhou pro zobáky - když se Milan po prvním tréninku hnal mezi zkušené borce, protože tam bylo místo, hned mu bylo jasně řečeno, kam zatím patří.

Ale třeba vzpomínka na to, jak mu Radek Slončík v kabině půjčil mobilní telefon (tehdy ukrutnou novinku), aby si Milan mohl zavolat domů, zase ukazuje tvář zkušených borců z druhé strany.

A pak už to fičí, Milana kupují v Liverpoolu, odkud chce zelenáč utéct, protože řadu měsíců nehraje, nakonec se tam prosadí a slavně spolu se Šmicrem vyhrává trofej v Lize mistrů, aby se hned na začátku další sezony znovu rozhodoval, co dál, a nakonec odešel do Aston Villy.

Když jsme u těch přiznaných i nepřiznaných Milanových slabostí - právě odchod z Liverpoolu, kde necítil přízeň trenéra, považuje za svou velkou životní chybu...

A jestliže až do Liverpoolu to bylo strmě pořád a furt nahoru, od roku 2005 už je to spíše na houpačce.

Milana stresuje nepovedený přestup do Aston Villy, chuť do fotbalu znovu dostává v Lyonu, kde ale také brzy končí a odchází do Portsmouthu, odkud však zmizí rychlostí blesku do tureckého Galatasaray, kde se stane modlou...

Na samostatné povídání by vydala Milanova zranění a jeho další přiznaná slabost, která ale u člověka jeho buldočí povahy nepřekvapí - hraní i s vědomím, že si můžu obnovit zranění nebo že ještě nejsem úplně fit...

Jenže Milan chce hrát a především vyhrávat - především tohle jeho nastavení je knihou prostoupeno - jak se málem zmrzačí s kamarádem Sivokem, protože se potkají na trávníku jako soupeři, jak řve jako tygr po kamarádu Kováčovi, protože ten je zrovna na lavičce Sparty a Bary hraje v tu chvíli zrovna za Baník...

Za ten Baník, kterému Milan Baroš několikrát pomůže a který je pro něj klubem jeho srdce. Ale když v něm Milan nemůže hrát, jde hrát do Boleslavi a pak do Liberce - protože Milan Baroš prostě chce hrát fotbal - o tom je především tato kniha.