První OneHouse jsme si postavili pro sebe, říká Pavel Malatinský

Tři kamarádi Pavel Malatinský, Petr Fojtík a Dominik Folwarczny spolu tvoří OneHouse, firmu, jejíž dřevostavby jsou stále populárnější díky své nekompromisní kvalitě, modernímu designu a praktickému i rychlému řešení moderního bydlení.

Pavle, řekněte mi, jak společnost OneHouse vznikla a co dělá?

Začnu spíše tím, co děláme. Stavíme modulární dřevostavby a snažíme se to dělat trošku jinak. To je ten důvod, jakým způsobem jsme vznikli. S manželkou jsme hledali něco podobného, jaké jsou naše domky, ale na trhu jsme nic takového neobjevili. Můj švagr je ale velmi šikovný, strávil nějaký čas v Americe, a tak ho napadlo, že si takový dům zkusíme postavit sami. Za jeden víkend ho nakreslil a další sobotu jsme se pustili do stavby. Opravdu to bylo tak rychlé. Postavit dům nám trvalo zhruba tři až čtyři měsíce, ale náš první OneHouse byl na světě. V té době jsme to tedy ještě „OneHousem“ nenazývali.

To jste si tehdy vlastně chtěli postavit dům pro sebe?

Ano, chtěli jsme si postavit malý úsporný a dostupný domek, který nám bude nějakou dobu sloužit. Pozvali jsme pár přátel na kolaudaci a všichni byli nadšení, začali nám říkat, jak by takový domek chtěli taky.

V čem myslíte, že to bylo tak super? Co je na tom nejvíc bavilo?

Postavili jsme to opravdu rychle a z kvalitních materiálů. To dneska taky není úplně standard. Celkově je bavil vibe toho domku. Že tam není nic zbytečně navíc. A tak jsme začali uvažovat, že to začneme dělat ve větším a přibrali jsme k sobě dalšího kamaráda. Rok a půl jsme pak vymýšleli lepší skladby, ten první dům jsme totiž postavili dá se říct na koleni, jako takovou víkendovou činnost, upravovali jsme dispozice, aby ty domy mohly fungovat k různým účelům. Pak jsme tedy založili OneHouse. A ten náš první dům sloužil jako vzor. První rok nám domem prošli dá se říct všichni zákazníci, bylo to náročné. Během týdne třeba tři až čtyři prohlídky.

V tom době už jste v té době bydleli?

Ano, s manželkou už jsme v domě bydleli, takže jsem se snažil to celé nějak zkoordinovat. Ale člověk má alespoň doma pořád uklizeno.

Ti první zákazníci do nás vložili důvěru a já myslím, že jsme je nezklamali. Chtěli jsme dělat jednomodulové domy do padesáti metrů čtverečních. Alternativu ke klasickému bydlení. Tehdy ta představa normálního domu byla okolo sto padesáti až dvě stě metrů, nejlépe pořádně velký obývák. Později se poptávka lehce změnila. Museli jsme se přizpůsobit krizi, která přišla.

Myslíte covidovou krizi?

Ano, ale ta potom měla návaznost na další všeobecné zdražování. Stavební materiály, práce, nemovitosti. Za námi začali chodit lidi, kteří byli připraveni stavět, měli jasnou představu, ale ta se stala v průběhu tří let nedostupnou. Začali hledat alternativy a těch v Česku moc nebylo. Byly zde mobilheimy nebo nějaké kontejnerové domky. To nemám rád, když lidi říkají, že jsme takový kontejnerový dům. My jsme museli rychle reagovat, protože padesát metrů čtverečních pro ně bylo málo. Znovu jsme si k tomu sedli a v té naší filozofii jsme se snažili vymyslet něco většího. A tak jsme začali stavět naše dvoumodulové domky. Ty měly velký úspěch, tvořily asi devadesát procent naší výroby. Ty jednomodulové jsme skoro nevyráběli. Za nějakou dobu však přišla další vlna zákazníků, která hledala alternativu k běžnému bydlení. A i naše dvoumodulové domy jim přišly malé.

Nešlo to už pak proti té vaší filozofii? Malý levný úsporný kvalitní domek?

Pořád si myslím, že jsme malí a dostupní. Náš největší dům má do sto metrů čtverečních užitné plochy.

Pavel Malatinský. Foto: Vladimír Pryček

To už jsou tři moduly?

Ano, tři moduly, ale stále to není nic obrovského. Pořád se snažíme dokonale využít prostor. Jsou domy o rozloze dvě stě metrů čtverečních, které mají spoustu mrtvého prostoru. U nás nic takového nenajdete.

Jak dlouho myslíte, že si lidé budou moci dovolit stavět velké domy o rozloze až dvě stě metrů čtverečních? Možná, že časem začnete znovu stavět ty vaše dvou či jednomodulové domky?

Může se stát cokoliv. Já jsem si pět let zpátky neuměl představit, že by se ceny nemovitostí mohly posouvat ještě výš. Momentálně už si to také nedokážu představit, ale možné je opravdu vše. My se snažíme jít s poptávkou. Získáváme zpětnou vazbu od našich potenciálních zákazníků. Co se jim líbí, jaké jsou jejich sny. I ta klasická stavba se zase může stát dostupnou, ale momentálně ten způsob nevidím.

Co mi můžete nabídnout? Mám pěkný pozemek a zvažuji, zda postavit klasický dům. Mám nabídku od běžné stavební firmy, která mi postaví zděný dům. Proč bych se měl nakonec rozhodnout pro vás?

Těch výhod je více. Základní výhody jsou dvě. V první řadě je naše řešení ozkoušené a prověřené.

Třeba se podívám vedle k sousedovi a řeknu, že to chci stejně jako on.

To není taková legrace. Často to pak bývá tak, že soused to má sice hezké, ale chcete po projektantovi trošku větší obývák a zase menší kuchyň. Jakmile se začne hýbat s příčkami a zasahovat více do té projekce, tak to zabírá spoustu času. A málokterý projektant na vás má dnes čas, aby identifikoval všechny potenciální chyby, které tímto vznikly. Potom na stavbě právě vznikají vícepráce, které zaplatíte vy. Tohle je velký strašák lidí, kteří se pouštějí do té klasické zděné stavby. Buď musí opravdu velkou část nechat projektantovi, aby to s nimi navrhl do posledního detailu, a tak se tomu vyhnuli nebo zvolí naše řešení. My v zásadě neznáme vícepráce. My jsme těch domů už vyrobili přes třicet a už jenom zdokonalujeme to, co děláme.

A ta druhá výhoda?

Čas. Neberu v potaz stavební povolení, to je všude podobné. Ale v okamžiku, kdy držíte v ruce povolení, vám stavba domu i s dobrou firmou zabere rok a půl. My ho postavíme za tři měsíce. Málokterá firma se dnes zaváže cenou a já to chápu. Je to nereálné. Tím, že my vyrábíme tři měsíce, tak si na tu dobu dokážeme tu cenu podržet.

Když přijdu k vám do firmy, za jak dlouho tedy budu mít dům?

Když přijdete se stavebním povolením, tak do měsíce až dvou zařadíme dům do výroby a za další tři vám ho předáme na pozemku. Což se s klasickou stavbou nedá vůbec srovnat.

Říkal jste, že se snažíte stavět z kvalitního materiálu? Zkuste popsat, z čeho domy jsou?

To je něco, s čím bojuju. Lidi si často myslí, že jde o dřevostavbu, která nic nevydrží. S tímto názorem se samozřejmě neztotožňuji. Každá stavba má samozřejmě svoje výhody i nevýhody. Dřevostavby mají obecně v Česku špatnou pověst. Je to kvůli tomu, že se často špatně staví, vybírají se nevhodné konstrukce, ke dřevu se dostane voda. A takové stavby pak končí tím, že do deseti let jsou na odpis. Proto z toho lidi mají strach. My jsme ale eliminovali všechny ty nevýhody, které vznikají, když se dřevostavba staví venku tím, že celý dům konstruujeme uvnitř haly. Do té doby, než se udělá fasáda, střecha, okna a je celý uzavřený. Až poté se vyváží ven. Je to tedy hodně o tom vysvětlování. Aby nám zákazníci uvěřili, že to děláme jinak, že nám mohou důvěřovat. Často je i vyzývám, aby se o tom poradili s někým, komu oni věří. A ještě se mi nestalo, že bychom na tohle dostali špatnou zpětnou vazbu.

Vy ten dům tedy postavíte jako kompletně hotovou stavbu?

Ano, přesně tak.

Mám tedy pozemek a rozhodl jsem se, že si vyberu vás. Co všechno musím zařídit, než mi přivezete dům?

Je potřeba myslet na stavební přípravu pozemku, jako celek. Je rozdíl, zda je pozemek ve svahu nebo na rovině.

Foto: Vladimír Pryček

A vy potřebujete naprostou rovinu?

Není to úplně o tom, že my potřebuje rovinu, ale je to spíše o tom, že ten dům se pak daleko pohodlněji používá. Stejně jako každá stavba. My se snažíme zákazníkovi pomoct, vzhledem k tomu, jaký pozemek mají, jak se nám to osvědčilo, jak to můžeme přizpůsobit a najdeme to nejlepší řešení.

Na čem ten dům stojí? Je potřeba základová deska?

Na náš dům není základová deska vůbec vhodná. My používáme ocelové zemní vruty. Ty jsou čím dál více používané i pro klasické dřevostavby. Jsou hotové za jeden den, není potřeba beton. Tedy do sedlého terénu se instalují vruty. Zákazník si pak buď vybuduje přípojky inženýrských sítí sám, nebo mu je vybudujeme my.

Jak je to cenově? Máte představu, jaký tam je rozdíl za celkovou stavbu?

Těžko se dá takto srovnávat. Někdo má sto padesáti metrovou stavbu za sedm milionů a někdo za dvacet. Pokud bychom přeci jen zkusili srovnat náš dům s podobnou stavbou se stejnou plochou, tak se pohybujeme někde o dva až tři miliony níže. Lidská práce tvoří dnes velkou část z té celkové ceny. Na tu venkovní zděnou stavbu musí každý den pracovníci dojíždět, musí přijet elektrikář, vodař, různí technici. To všechno stojí spoustu peněz. Nám se tohle všechno podařilo centralizovat. Máme všechny potřebné pracovníky u nás ve firmě a pracují pouze pro nás.

Mohl byste říct nějakou základní cenu vašich domů?

Nejvíce vyráběný jednomodulový dům o rozloze padesát metrů čtverečních vychází momentálně na dva miliony a tři sta tisíc. Dvoumodulový dům už se liší technologicky, a i cenově tam je velký skok. Ty jednomodulové domy dle mého názoru nejsou úplně vhodně pro plnohodnotné bydlení. Pět let jsem v něm sice bydlel, ale bylo to ve dvou lidech a v takovém omezeném režimu. Myslím, že plnohodnotný dům pro dva – tři lidi by měl mít alespoň sedmdesát metrů čtverečních. To jsou u nás právě ty dvoumodulové domy a dokážeme je vyrobit za čtyři miliony čtyři sta tisíc. Je to včetně velké kuchyně se spotřebiči, velké koupelny.

Dá se říct, že si přivezu šampon a kráječ na chleba a můžu bydlet?

Ano, já to tak vždycky přeháním a říkám, že k nastěhování chybí zákazníkům už jenom postel. To je ale tak individuální věc, kterou si každý udělá po svém. Jinak pro ty lidi opravdu můžeme zařídit všechno. Velkou část máme už v naší základní nabídce. Už na začátku jsme uvažovali, jak nastavit politiku v naší firmě. Spousta firem vás láká na základní cenu, která se ale záhy mnohonásobně zvyšuje. My jsme to takhle dělat nechtěli. U nás ta cena obsahuje co nejvíce věcí, je transparentní a zákazníci přesně ví, proč je ta cena taková.

Není občas složité vyjednávání, když se rodina nebo manželé neshodnou na stejné kuchyni, druhu kamen. To všechno zpomaluje ten proces, že?

My asi máme štěstí na zákazníky. Možná k nám chodí právě proto, že naše řešení je typové. U nás si mezi tolika variantami zase vybírat nemůžou. Už si tím třeba jednou prošli, nebo si to pamatují od svých rodičů a ví, jaké to je, když si musí vybrat zhruba z čtyři sta druhů podlah. Často se pak stává, že vyberou to nejdražší a nejhorší řešení. Naši zákazníci vědí, že si tímhle procházet nechtějí. Jednak by se třeba v rámci partnerského vztahu neshodli, nebo je to prostě nebaví a nemají na to čas. A věří nám, že to, co nabízíme, dává smysl. U nás si vyberou ze čtyř druhů podlah, čtyř druhů obkladů, máme typovou kuchyni včetně finálních dekorů. Všechno spolu funguje. Jsme schopni dům vyvzorkovat během dvou hodin.

V jakém domě spolu teď vlastně sedíme?

Tohle je náš největší, tedy třímodulový dům.

Foto: Vladimír Pryček

Jak často sem chodí lidi a prohlížejí si, jak vám fungují zásuvky nebo jak to třeba vypadá v ložnici?

Občas je to náročné. Poslední dobou máme dvě až tři prohlídky za týden. Člověk se lidem musí přizpůsobit, protože tohle poznávání je pro nás velmi důležité. Naše stavba je pořád poměrně nezvyklá. Ti lidé mají možnost přijít a podívat se přímo do toho domu, zažít si to. A tohle se nám vrátilo mockrát.

Chápu, že pro vás, jako pro výrobce, je to výhodné, máte nastavený nějaký proces, typické stavby, ale co když přijdou zákazníci a potřebují něco změnit, posunout, rozšířit, lze to?

Máme věci, do kterých nezasahujeme. To je takové to technické srdce domu. Veškerá technologie, kuchyně, koupelna. Pak máme ale typizované varianty modulových domků a u každé varianty máme pár pod variant, které už v dnešní době lidem dokážeme nabídnout. Nechci to říkat úplně veřejně.

Pletete na sebe bič, že?

Je to tak, ale musíme jít s poptávkou. A pokud to jsou věci, které pro nás nejsou až tak složité a cítíme, že by se mohly opakovat, tak to pro nás není takový problém. Setkali jsme se třeba s tím, že mají zákazníci problém, že v našich dvoumodulových domech je pouze jedna koupelna, kde je i toaleta. Ale v domě o sedmdesáti metrech čtverečních je nutné se rozhodnout, zda je důležitější mít více úložného prostoru nebo druhou samostatnou toaletu. A proto teď už nabízíme i variantu s druhou toaletou, protože pro některé zákazníky je tento požadavek esenciální.

Když převážíte jednotlivé moduly na pozemek zákazníka, existují nějaká omezení?

Právě kvůli dopravě jsme omezeni šířkou jednoho modulu, která činí čtyři a půl metru. Větší modul by se přepravoval složitě. A to kvůli nájezdovým úhlům nebo omezenou velikostí vrat naší haly. Ale dle mých informací nikdo ani větší moduly nevyrábí. Dají se potom různě spojovat, ale to s sebou nese další technické a statické problémy.

Stalo se vám někdy, že by měl zákazník obrovský pozemek a chtěl těch modulů přivézt prostě více? Třeba čtyři nebo pět?

Ne, to se ještě nestalo. Ale to je asi tím, že ti lidé k nám už přichází s tím, že máme typizovanou výrobu, chtějí si vybrat z toho co nabízíme a jemně to případně upravit.

Vrátil bych se ještě k té dopravě, stává se, že řešíte při přepravě nějaký problém?

Správná otázka by spíš byla, zda jsme někde neřešili nějaký problém. Řidiči nemají úplně pochopení pro to, že kolem projíždí velký náklad, třeba musíme na minutu zastavit dopravu. Občas nám v průjezdu vadí stromy nebo naši řidiči musí zastavit na místě, které není úplně ideální, ale je to nezbytné. Vozíme dvaceti tunový náklad na autě, které měří dvacet tři metrů, což samo o sobě není legrace. Ale zatím jsme si se vším poradili.

Foto: Vladimír Pryček

Bylo k tomu někdy blízko? Že by se vám dům nepodařilo dopravit na místo?

Ano, zrovna nedávno tomu bylo asi nejblíž. Vezli jsme jednomodulový dům, který se měl usazovat na zahradu rodinného domku. Potřebovali jsme se tam dostat přes louku a pole, navíc přes kopec, a ještě v zimě! Všechno špatně. Museli jsme dostat dům k jeřábu, který by ho tam usadil, ale to se nám na několik rozjezdů nepodařilo. Dokonce jsme auto potom zapřáhli za dva traktory. Ani to nepomohlo, už jsme byli skoro rozhodnutí, že se balíme a budeme to muset vymyslet jinak. A při posledním rozjezdu se to povedlo, auto dojelo k jeřábu a dům jsme usadili.

To vypadá jako dobrodružství.

To ano, každé usazování domu je poměrně dobrodružné.

Jak dlouho OneHouse existuje?

Nyní fungujeme čtvrtým rokem.

Kolik domů jste prodali?

Přesné číslo vám teď neřeknu, ale je to už přes třicet domů.

Jaké jsou reference od majitelů? Pomáhá vám kritika něco měnit?

Snažíme se sbírat od klientů reference a zpětnou vazbu. Po prvních dvaceti realizacích jsme veškerou zpětnou vazbu dali dohromady a dá se říct, že jsme díky tomu ty naše moduly aktualizovali. Vytvořili jsme OneHouse 2.0. Vyřešili jsme ty nejvíc palčivé problémy, které lidi řešili. A to se nám znovu vyplatilo. My zpětnou vazbu nebo konstruktivní kritiku sbíráme ale i od našich zaměstnanců, a to nám pomáhá domy neustále posouvat dál.

Ještě jsme se nedostali k tomu, z jakých materiálů domy stavíte?

Naše domy jsou čistě dřevostavby.

Z jakého dřeva?

Jsou to KVH hranoly. Konstrukční řezivo, které je tvarově stabilní a pro dřevostavby ideální.

Kolik zaměstnanců nyní máte a kde se nachází hala, kde domy vznikají?

Nacházíme se v Ostravě-Kunčičkách. Měli jsme velké nároky na místo, kde hala bude stát. Potřebovali jsme rovnou podlahu, to není lehké najít. Zároveň aby hala byla zateplená a nejlépe vytápěná, abychom mohli vyrábět celoročně.

Znamená to, že nejvíce zakázek máte v okolí Ostravy? Nebo už vozíte domy po celé republice?

Prvních dvacet realizací bylo v rámci Moravskoslezského kraje. A my jsme to takto i chtěli. Věděli jsme, že se ze začátku vyskytnou problémy, které bude potřeba řešit a my jim tak budeme nablízku. V dnešním roce máme ale daleko více poptávek ze širšího okolí. Jedná se o Brněnsko, Olomoucko, ale třeba i Hradec Králové. Dokonce budeme stavět poblíž Aše.

Foto: Vladimír Pryček

Neuvažujete o další pobočce? Mít třeba zastoupení v Praze?

Momentálně je to ještě asi předčasné. Velkou část práce a komunikace se zákazníky dělám pořád já a mám strach to předat někomu jinému.

Jsou už někde vaše domy třeba dva vedle sebe? Inspirují se od sebe sousedi?

To se stává. Momentálně přesně díky těmto přímým zákaznickým referencím našich domů přibývá. Zákazníci přijdou a rovnou řeknou, že náš dům někde viděli a chtějí přesně takový. Nám tohle dává smysl. Dokonce nás oslovil developer, který chtěl z našich OneHouse domů vystavit celou ulici. Soutěžili jsme ve výběrovém řízení, které jsme vyhráli, a minulý měsíc jsme začali stavět. Momentálně máme postavené první dva vzorové domy a budeme budovat celou komunitní ulici našich domků.

Kolik jich dohromady bude?

Mělo by jich být zhruba sedmnáct až osmnáct.

Kolik domů jste v hale schopni ročně vyrobit? Je nějaká hraniční kapacita?

My tu halu ani teď nevyužíváme naplno. Naši zaměstnanci pořád fungují pouze na jednu směnu, což by se dalo v budoucnu změnit. Dá se říct, že každý měsíc opustí halu jeden dům.

Kdyby těch domů bylo ročně třicet, zvládli byste to?

Ano, hlavní předpoklad je to, že bychom nabrali více lidí a vytvořili druhou směnu.

Foto: Vladimír Pryček

Uvažujete i o expanzi do zahraničí? Polsko, Slovensko, Německo?

Ano, ale musíme dobře zvážit trh každé té země. Například dle našich rešerší náš produkt není vhodný pro polský trh.

Proč?

Je tam poměrně velká konkurence, a to v levnějších řešeních. Tím, že naše domy jsou opravdu na vysoké úrovni, neschováváme příplatkové věci, tak si nemyslím, že by to mělo úspěch. V Rakousku nebo Německu je ta konkurence taky vysoká, ale tímto směrem bychom se pohnout chtěli. Naše domy jsou ale omezeny rovnou střechou, což třeba v Rakousku není úplně standardem. Momentálně nám ale český trh úplně stačí.

Když se bavíme o rozvojových plánech, není těžké prosadit něco nového, když jste tři spolumajitelé?

Vždycky se najdou témata, která vytváří určitá tření. Každý z nás se ve firmě věnuje lehce něčemu jinému. Technické parametry, cenová politika. Každopádně velká rozhodnutí děláme společně. Dle mých zkušeností je ale pořád snazší se shodnout ve třech než ve dvou lidech.

Foto: Vladimír Pryček