Známé podniky staré Ostravy. Hotel Zuber skončil jako zdevastovaný objekt

Magazín PATRIOT vás zve na putování legendárními pohostinskými zařízeními staré Ostravy. Tentokrát navštívíme Hotel Zuber.

Snad do každé hospůdky, hostince, výletní restaurace či kavárny pravidelně chodívali stáli hosté neboli štamgasti. V dobách, kdy nebylo jiné zábavy, trávili měšťané i řemeslníci, úředníci a dělníci svůj volný čas právě v hostinských zařízeních, která se často stávala i kulturním centrem oblasti, v níž hospoda stála.

Jeden z pamětníků dokonce s trochou nadsázky tvrdil, že když se chtěl někdo s někým setkat, nikdy se ho neptal, kde bydlí, ale otázka správně zněla: „Do které hospody chodíte?“ Tak tedy račte vstoupit do známých a vyhlášených restaurací, hospůdek i kaváren minulého a předminulého století.

Nechejte se nalákat spolu s arcivévodou Evženem vynikajícím jídelníčkem hotelu Moravia, vychutnejte si šálek kávy či horké čokolády v kavárně Savoy. Pokud dáváte přednost dobře natočenému pivu, potěší vás návštěva letní restaurace Českého akciového pivovaru. Lodičkou se projedete v areálu výletní restaurace Jarko, kde se maminky s dětmi osvěžovaly citrónovou limonádou firmy Juchelka, a kde specialitou byly výtečné rybí pokrmy.

V zimě si můžete zatančit na plese českých vlastenců v sále Karolínských lázní a před shlédnutím představení loutkového divadla v hotelu Metropol se můžete pokochat nádherným výhledem na Moravskou Ostravu. V restauraci U zlatého džbánu podlehnete kouzlu večerního koncertu a sklence dobrého vína.

Nechejte se tedy pozvat na první část naší procházky pohostinskými zařízeními staré Ostravy a nahlédněte do minulosti města, jež má všem zájemcům o jeho historii i současnost stále co nabídnout. Průvodci vám budou pracovníci Archivu města Ostravy, kteří historii ostravských restaurací, kaváren, vináren, ale třeba i vyhlášených nevěstinců vybádali v hromadách pečlivě opatrovaných dokumentů.

Hotel Zuber

Dům č. 73 v Moravské Ostravě je asi 100 kroků vzdálen od hlavního náměstí, leží v Radniční ulici a hodí se skvěle k vykonávání výčepu a pohostinství. Byl vybudován stavitelem Antonem Lerchem vlastně za tímto účelem a vybaven všemi vymoženostmi.“ V době, kdy byl pronesen onen pochvalný výrok – tedy v roce 1857 – neměl tento dům v Moravské Ostravě skutečně sobě rovného soupeře.

Ostravský měšťan Anton Lerch, známý též jako stavitel proslulého, později zříceného řetězového mostu přes Ostravici, jej vystavěl na konci 40. let 19. století s velkorysostí na tehdejší místní poměry vpravdě neobvyklou. Nejen jako hotel s nutným restauračním zázemím, ale také s místnostmi pro spolkovou činnost a s plesovým sálem „jemuž není v Ostravě rovno“.

„Nebylo divu – pojal totiž čtyři stovky osob a byl v podstatě prvním svého druhu ve městě. V domě se kromě toho všeho nalézaly ještě lázně, patrně vanové, což bylo rovněž zařízení na svou dobu ojedinělé,“ připomíná archivář Jozef Šerka a dodává, že ve spojení se jménem manželky stavitele Lercha, paní Karolíny, nadlouho tak získaly restaurace i hotel v širší ostravské veřejnosti jméno „Karolínské lázně“.

Do Karolinských lázní nechodila jen ostravská smetánka

Karolínské lázně se staly záhy vyhlášeným střediskem společenského a kulturního života Moravské Ostravy. Restaurace a kavárna hostily ve svých zdech příslušníky nejrůznějších spolků, například Čtenářské besedy či pěveckého spolku Lumír. V roce 1870 se tu hrálo v tehdy velmi německé Ostravě první české ochotnické představení „Chudý písničkář“, a obrovským magnetem byl samozřejmě velký plesový sál. Hosty Karolínských lázní však nebyla jen tehdejší společenská smetánka či úředníci těžířstev. Hojně navštěvovaná restaurace s několika sály a zahradním pavilónem žila i klasickým životem podniků tohoto druhu se všemi ctnostmi i nešvary.

„Tak například dne 22. ledna 1851 se řeznický tovaryš Albert Osmančík pokoušel opustit restauraci bez placení a po hádce s číšníkem, který se mu rozhodl zabavit kabát coby zástavu, byl vyhozen na ulici. Aby se pomstil za toto ponížení, několika kameny rozbil okna nálevny, načež byl zadržen četníky a potrestán třemi týdny vězení,“ vybírá z dobových „prohřešků“ archivář Jozef Šerka.

Znesvětili Velikonoce čepováním nápojů v době mše

Své problémy se zákony měli i majitelé a nájemci restaurace. Jednalo se zejména o nedodržení povolené zavírací hodiny, která byla v podobných podnicích „z ohledů na mravy“ mezi 23. až 24. hodinou. Podle hlášení četnictva však v hotelu Zuber překračovali tuto lhůtu až do tří hodin rána. Ve výčtu dalších prohřešků figurovaly například porušování výčepní koncese, trpění hry v karty, nevyvěšování ceníku nápojů, a dokonce znesvěcení Velikonoc a jiných náboženských svátků čepováním nápojů v době konání dopolední mše!

Tyto poklesky četníci trestali pokutami od 5 do 20 zlatých, které musel postižený majitel výčepní koncese složit na účet zdejšího chudinského fondu. „Jinak byly ovšem Karolínské lázně ve srovnání s jinými pohostinstvími v Ostravě velmi slušným podnikem. Nedočteme se například o jinde běžných přestupcích mravnostních.

Švechatský březnový ležák, plzeňské a zvěřina

Jaký byl v hotelu Zuber sortiment jídel a nápojů, se lze většinou bohužel jen dohadovat. Pouze výjimečně se můžeme dočíst v inzertní rubrice novin – jako například v roce 1886, kdy Karolínské lázně koupil Anton Zuber a přejmenoval je na Hotel Zuber, se zde čepoval švechatský březnový ležák z pivovaru v rakouském městě Schwechat nedaleko Vídně, a to půllitr za 11 krejcarů a plzeňské pivo za 12 krejcarů. Podávala se zde i „původní vína a výtečná kuchyň“, přičemž na jídelníčku bývala pravidelně i zvěřina.

Archivář Jozef Šerka upozorňuje, že v 90. letech 19. století, kdy v Ostravě otevřely byl vybudován český Národní dům a Německý dům, ztratil Hotel Zuber mnoho na své výjimečnosti, ne však na své dobré pověsti, jak o tom ostatně svědčí zpráva z roku 1919: „…takzvaný Hotel Zuber je starý měšťanský hostinec, v němž si uvykla setkávat nejlepší společnost moravskoostravského měšťanstva. Hostinec má velkou stinnou zahradu a je obzvláště během léta hojně navštěvován všemi kruhy občanstva Moravské Ostravy“.

Zdevastovaný Zuber musel v 60. letech k zemi

Ještě jednou však hotel Zuber musel změnit název – v roce 1926 se začal jmenovat Hotel Pichler, a to po novém majiteli, kterým byl rakouský občan Julius Pichler a poté jeho žena Hilda Pichlerová.

Z vyjádření policejního ředitelství v Moravské Ostravě z roku 1937 je patrno, k jakým okolnostem se při udělení koncese přihlíželo: „…není žádných skutečností, které by ospravedlňovaly domněnku, že živnosti bude zneužíváno ku podporování nedovolených her, přechovavačství, nemravnostem nebo opilství. Z hlediska národnostního ani politického na sebe rodina Pichlerova nikterak neupozornila…Celá rodina je známá svým německo – nacionálním cítěním a smýšlením, avšak o veřejný život žádný člen z celé rodiny neprojevil dosud zájmu, neboť se věnují hlavně své živnosti.“

V roce 1945 byl však stát právě z důvodu německé národnosti majitelky hotel konfiskoval a bývalý vyhlášený hotel dosloužil jako zdevastovaný objekt, který byl stržen počátkem 60. let 20. století při rozsáhlé demolici celé Pivovarské ulice.