Připomíná Sáblíkovou, trénuje ji Sakala. Mladičká skokanka z Frenštátu si letí plnit olympijský sen

​Část českých olympioniků už je v Pekingu. V úterý do Číny odletí i sedmnáctiletá Klára Ulrichová z Frenštátu pod Radhoštěm, která je součástí premiérového českého olympijského týmu skokanek na lyžích.

Ženský skok na lyžích si odbyl olympijskou premiéru v roce 2014 v Soči. České skokanky si na svůj debut pod pěti kruhy musely počkat, ovšem dočkaly se a představí se už za pár dní v Pekingu. Do akce půjde i mladičká Klára Ulrichová z Frenštátu.

Těšíte se?

Už moc, je to sen každého sportovce. Těším se na závod i na atmosféru, i když to bude bez diváků a s opatřeními. Bude to omezené, ale už jsem hodně natěšená.

Sport Chytala proti Pastrňákovi, láká ji mužský hokej. Teď se brankářka chystá do Pekingu 09/12/2021

Je vám líto, že vaše první olympiáda proběhne v koronavirovém režimu?

Svým způsobem ano. Budeme v bublině, budou nás testovat a asi si to neužiju tak, jako kdyby to bylo normální, ale i tak se těším. Budu nabírat zkušenosti a taky doufám, že to nebude má poslední olympiáda. Ta příští už snad proběhne normálně.

S jakými ambicemi do Pekingu letíte?

Ambice mám ty nejvyšší, ale na olympiádě si žádný cíl nedávám. Chci předvést maximum a na jaký výsledek to bude stačit, to se sama nechám překvapit.

Jaká vlastně byla vaše cesta k zisku olympijské nominace?

Na začátku letošní sezony jsem se sice trochu trápila, ale pomohly mi výsledky z minulých let, kdy jsem skákala vyrovnaně. Bodovala jsem skoro v každém závodě.

Skokanky na lyžích byly na olympiádě poprvé v roce 2014, české reprezentantky ale čeká premiéra. Jste ráda, že u toho budete?

Určitě, moc. Je vidět, že se u nás ženský skok zvedá. Jsem ráda, že budu součástí české premiéry a snad našimi výkony dostaneme tento sport více do povědomí a přivedeme k němu i další zájemce.

Jaké u nás máte skokanské podmínky?

Nemůžeme se na nic vymlouvat, všude je to nějaké. Trochu nám ale chybí můstek, takže převážně trénujeme v zahraničí, což nám hodně pomáhá. Máme fajn tým.

Máte u nás vůbec v zimě kde skákat?

Opravil se můstek v Harrachově, takže trénujeme tam. Ale jinak jezdíme do zahraničí.

A co vaše domovské můstky ve Frenštátě?

Vím, že se měla realizovat jejich modernizace. Věřím, že se do budoucna uskuteční. Je to můj domácí můstek, mám to tam ráda. Kdyby z toho bylo středisko třeba na úrovni Planice, tak by to byl obrovský krok dopředu.

Nepřipadáte si někdy ve vašem sportu jako rychlobruslařka Martina Sáblíková? Taky ona doma ani zdaleka nemá takové podmínky, jako její konkurentky...

Svým způsobem ano. Skoky kdysi byly fenomén, za doby Rašky, Parmy nebo Ploce. Můstky tady byly, ale pak skoky upadly a já vlastně ani nevím proč. Věřím ale, že to půjde nahoru a že se skoky zase dostanou do povědomí.

Olympiáda se jeví jako ideální příležitost...

To je pravda. Věřím tomu, že už teď nás lidé více poznávají.

V Pekingu čeká premiéra české skokanky i české hokejistky. To jsou zajímavá lákadla pro fanoušky, co říkáte?

Myslím, že jo. Je to něco nového. Třeba je to zaujme a zkusí si to i další.

Je vám 17 let, studujete gymnázium, teď ale letíte na olympiádu. Co na to ve škole?

Škola mi hodně vychází vstříc. Mám individuální plán, který si můžu přizpůsobovat. Za to bych jim chtěla moc poděkovat.

Spolupracujete taky s legendou českých skokanů Jaroslavem Sakalou. V čem všem vám pomáhá?

Je to můj osobní trenér. Zároveň je trenérem Dukly Frenštát, která je mým domácím týmem. Trenér Sakala mi pomáhá se vším, je mi trenérem, psychickou podporou i mentálním koučem. Jsem mu velmi vděčná.