Princ Mamánek: propásnutá šance, tohle vánoční pohádka nebude

Princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený Vznešený (Jan Budař) je po devětatřicet let svého dosavadního života hýčkán a rozmazlován matkou, královnou Ludmilou (Jana Nagyová). Rád se baví, tančí a popíjí teplé mléko s medem. Je velmi čistotný, nikdy neopouští zámek a do ženění se mu nechce.

To vše se děje za nesouhlasného mlčení krále Radomila (Martin Huba). Otcova trpělivost přeteče, když ho princ na oslavě svých narozenin vyzve, aby mu podstoupil trůn, protože stejně brzy umře. Král nechá synovi namíchat do mléka uspávací prostředek a Ludvík se nazítří probudí v lese. Tam se ho ujme rytíř Hudroval (Ondřej Vetchý), jehož úkolem je provázet prince na cestě, která se z něj má udělat muže hodného trůnu.

Vzhledem k avizovanému ději, názvu pohádky, Budařově zábavné vizáži na plakátech a vtipnému traileru, je vcelku regulérní očekávat od prince Mamánka pohádkovou komedii. Natěšenému divákovi bohužel celkem brzy dojde, že onen komický potenciál zůstal prakticky nevyužitý.

Zřejmé je to hned v úvodu filmu, kdy místo dvacetiminutového seznamování s rozmazleným princem, při němž bychom na vlastní oči zakusili jeho rozmary a výstřelky, se potřebná data dozvíme pouze z úst vypravěče (Bolek Polívka). Samotná postava Ludvíka je vůbec nejvýraznějším příkladem selhání, ani během princovy cesty za zmužněním se totiž divák na jeho účet příliš nepobaví a rozhodně se nedočká scény, nebo aspoň hlášky, která by mu utkvěla v paměti.

Zábavnější než samotný Ludvík je tak nakonec neotesaný Hudroval, který má v oblibě, opět řečeno vypravěčem: „boj, ženské a chlast“. I rytířova kapacita je bohužel z větší části nevyužitá, neboť chlastat ho sice uvidíme, bojovat se alespoň pokusí, ale s ženskýma si v tomhle filmu nezačne.

Prvoplánově komediální vložkou pak mají být dvě šišlavé a popletené čarodějnice, které se pokusí vydělat na princově únosu. Většině diváků se při pohledu na ně pravděpodobně vybaví ježibaby z Troškovy pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Kvalit svých předchůdkyň ovšem nedosahují, celá epizoda s nimi vyjde naprázdno a kdyby ve filmu nebyla, nic by se nestalo.

Zhruba ve třetině dění se divák dočká změny žánrové polohy. Započne v okamžiku setkání Ludvíka s duchem oběšence (výborný Vladimír Javorský) a v podobném stylu film pokračuje prakticky až do konce. Což v praxi obnáší dvojnásobné pohřbení zaživa, setkání se samotnou smrtí či zdánlivě nekonečné bloudění v místech mezi bytím a nebytím.

Temná poloha jde režijně debutujícímu Janu Budařovi překvapivě lépe než ta komediální, na rozdíl od humoru totiž jeho strašení docela funguje. Coby celek Mamánek bohužel selhává a vyznívá jako nesourodý žánrový hybrid, jehož tvůrci se nedokázali rozhodnout, kdo má být cílovým divákem jejich filmu.

Osobně si myslím, že se Princ Mamánek žádanou a oblíbenou vánoční pohádkou nestane a první místo mezi zhýčkanými následníky trůnu tak bude i nadále patřit Vorlíčkově klasice Princ a Večernice. Pokud by se i tak Jan Budař rozhodl natočit pokračovaní, doporučoval bych zaměřit se na svérázného rytíře Hudrovala, což je dle mě prakticky jediná postava z Mamánka, která by si zasloužila pokračovat ve svém filmovém životě.

ČR, pohádka, 2022, 100 min, distribuce v kinech Bontonfilm

40%