ROMAN FRENKO
Polévkový král
Když jí bylo třináct, psal se rok 1953 a komunistický režim v Československu vyhlásil měnovou reformu. Alminu rodinu to zničilo. Doktorská dcerka zvyklá na život ve velké vile se najednou ocitla v maličkém přízemním bytě se dvěma babičkami a špatným kádrovým profilem.
Alma ale nebyla holka, která sedává s rukama v klíně. Rozhodla se, že i v době totality se vydrápe vlastními silami mezi nejbohatší, ovšem stínovou elitu. Mohla si všechno koupit, dosáhla pohádkového luxusu, přesto nejvíce toužila po něčem, co koupit nelze.
Stala se vekslačkou. A právě tak se jmenuje nová, už pátá kniha novinářky a spisovatelky Scarlett Wilkové. V polovině března ji uvedla na knižní trh a s úspěchem ji například uváděla na víkendovém Knižním festivalu Ostrava. A pozor - kniha se ihned po vydání stala podle žebříčku Svazu nakladatelů a knihkupců nejprodávanějším titulem!
Rozhodne se, že si peníze vydělá sama a jinak
Vekslačka se odehrává v Ostravě, v ostravských ulicích. „Vybrala jsem si pro nový román dobu, která je mi blízká. Dobu, kdy se neříkalo nakupovat, ale shánět. To si mladší ročníky už možná neumí představit. Já jsem z generace, která ve třinácti toužila po obyčejných džínách a jablíčkovém šamponu. Získat je umožňovaly bony, které před tuzexem nabízeli veksláci,“ říká autorka.
Příběh hrdinky knihy Vekslačka začíná v době měnové reformy. „V dětství žila spokojeně, její rodina měla peníze, vilu. Ale v padesátých letech přišla prakticky o všechno. Ona je, jak se říká, hodně na peníze, a rozhodne se, že si je vydělá sama a jinak,“ popisuje spisovatelka Scarlett Wilková.
Mnozí lidé se ve Vekslačce možná poznají
„Čtenáři se mě často ptají, jestli ženy vekslačky existovaly. Nechám to na jejich fantazii. Má hrdinka se pohybuje mezi ostravskou elitou. Myslím, že je to docela podrobný vhled do vekslácké hierarchie, která tady tehdy fungovala,“ popisuje novinářka, která v devadesátých letech psala o kriminalitě a podsvětí na severu Moravy.
Hrdinka její nové knihy Alma však nepatří mezi „pěšáky“, kteří nabízeli bony před ostravskou prodejnou Tuzex. „Je chytrá a jako správná chytrá žena se neztratí ani v období, kdy se změní politický režim a mnohým vekslákům už se tolik nedaří jako v době nesvobody. Alma patří k lidem, kteří si poradili v době měnové reformy, poradili si za normalizace, poradili si v osmdesátých letech a stejně tak jako v devadesátkách,“ usmívá se Scarlett Wilková nad knihou, jejíž obálku tvoří motiv části dlouho platící někdejší stokoruny.
Foto: se souhlasem Scarlett Wilkové
Přesto je podle ní Vekslačka hlavně románem, plným lásky a vztahů. „Snažím se vždy do minulé doby postavit lidi, kteří by mohli klidně žít v době dnešní. Stává se mi často, že za mnou chodí čtenáři, ať už mladí nebo starší, a říkají, že situace, které zažívají hrdinové mých knih, jsou jim blízké a že přemýšlejí, jak by se v těch osudových momentech zachovali oni. Třeba v době války. Přemýšlím v mých knihách, jak bych se zachovala já sama, co bych udělala dobře, co špatně. Selhala bych, byla bych hrdinka nebo zbabělec?“ říká spisovatelka.
Chápe, že řada lidí má na dobu socialismu, ve které veksláci postávali před Tuzexem, pěkné vzpomínky. „Rozumím tomu, že lidé, kteří v té době zadarmo dostali podnikový byt, měli malé děti a stálou práci, mohli mít pocit, že žili pohodový a hezký život. Postavili si chaty, tvářili se, že je politika nezajímá a snažili se jednou za čas dostat k moři do Jugoslávie. Ale jestliže někdo tvrdí, že ta doba byla normální, tak to tedy nebyla. Byla bizarní a to neustálé kšeftování a shánění bylo příšerné,“ říká Scarlett Wilková.