Příběh Petra Čepka. Do divadla se zamiloval v Ostravě

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Nepřehlédnutelný herec Petr Čepek (1940-1994), bývá často vnímán jako pražský umělec, který se sice v stověžaté matičce narodil, nicméně dětství a dospívání trávil na Ostravsku.

Po smrti otce, se kterým rodina bydlela na hranici Smíchova, došlo na stěhování do Ostravy-Hrabůvky, odkud jeho rodiče pocházeli, a následně do nově postavené Poruby. V Hrabůvce tak bydleli od roku 1945 a v pověstné Sorele od roku 1956.

Maminka měla hudební vzdělání, otec miloval divadlo. O dva roky později do rodiny přibyl druhý syn – Karel, který ještě donedávna hostoval na ostravské scéně.

V Ostravě se Petr seznámil také s divadlem, které mu učarovalo. Jeho teta nadšeně hrála v ochotnickém spolku. Petr Čepek jako třináctiletý poprvé vystoupil ve hře Zlatovláska. Po absolvování ostravského gymnázia se cesty obou bratrů rozcházejí. Zatímco Karel jde na hudební konzervatoř, Petr je přijat na pražskou DAMU (i když u maturity propadá z ruštiny).

Čepek vystudoval gymnázium a v roce 1958 byl přijat na DAMU pod vedení Miloše Nedbala. K jeho spolužákům patřili například Ladislav Mrkvička, Josef Abrhám, Marie Málková, Jiří Krampol nebo Jana Drbohlavová.

V roce 1962 se jako jediný odmítl podepsat pod prohlášení, odsuzují chování studenta Ladislava Mrkvičky během studentského majálesu. Mrkvička v rámci veselí vylezl na tramvaj a sundal kladku. Při činu ho viděl člen StB. Celou záležitost vyšetřovali policisté a výsledkem bylo Mrkvičkovo zatčení a pozdější vyloučení ze studia.

Ostatní spolužáci měli dát jasně najevo, že s jeho chováním nesouhlasí. Petr Čepek to odmítl. Uvedl, že klidně z DAMU také odejde. Odešel ze školy, aniž se dostavil ke státnicím.

Poté se vrátil do Ostravy a nastoupil do Divadla Petra Bezruče. Tady je součástí skupiny herců kolem režiséra a herce Jana Kačera. Většina z nich pak v roce 1965 odchází do Prahy založit slavný Činoherní klub, Čepka nevyjímaje.

Petr Čepek působil v Činoherním klubu až do své bolestné smrti, kdy umírá na rakovinu. Do té doby se podílel na mnoha slavných inscenacích.

K nejznámějším patří například Machiavelli: Mandragora, Dostojevskij: Zločin a trest, Gogol: Revizor, Pinter: Narozeniny, O'Neill: Cesta dlouhého dne do noci, Čechov/Brecht: Svatby, Vostrý: Tři v tom, Horváth: Povídky z Vídeňského lesa a jiné.

V létě 1989 podepsal petici Několik vět, v listopadu téhož roku se podílel na zrodu Občanského fóra. Počátkem devadesátých let učil herectví na DAMU, v ročníku s Věrou Galatíkovou a Jaroslavem Vostrým.

V roce 1994 mu byla udělena in memoriam Český lev za dvojroli ve Švankmajerově filmu Lekce Faust

Zemřel 20. září 1994 na rakovinu slinivky břišní v nemocnici ve Vrchlabí. Je pohřben na hřbitově v Dolní Kalné. Byl třikrát ženatý, zůstaly po něm dvě dcery, Petra a Kristýna.

Když jej režisér František Vláčil měl obsadit do role řádového křižáka, nejprve protestoval, že "takového černookého cikána" nechce. Nakonec kapituloval a ještě mu svěřil hlavní roli ve svém filmu Adelheid.

Autor je filmový publicista a kritik