Společnost
22/04/2020 ČTK

Před 75 lety běsnící gestapo upálilo a postřílelo civilisty za pomoc partyzánům

Některé osady a vesnice na Valašsku se na konci druhé světové války staly útočištěm partyzánů, což ale vedlo ke krutým represím ze strany Němců a několika masakrům jejich obyvatel.

Nejznámějším z nich je vypálení Ploštiny s téměř třemi desítkami obětí, podobný osud ale potkal 23. dubna 1945 i Prlov, ležící zhruba deset kilometrů jižně od Vsetína.

Na konci nacistického řádění zůstalo 21 mrtvých ve věku od 17 do 56 let a osm vypálených stavení.

Prlovu a jeho obyvatelům se stala osudným zrada jednoho z partyzánských pomocníků, vynucená mučením po zatčení, stejně jako útěk dvojice zajatých maďarských důstojníků, které v obci ošetřovali.

Nad ránem 23. dubna, čtyři dny po masakru v Ploštině, obklíčila obec speciální protipartyzánská jednotka SS Josef. Významnou roli při přípravách celé akce sehráli její členové slovenského původu, kteří se vydávali za partyzány a z místních vyloudili informace o odbojářích.

Na jejich základě - a také díky svědectví Maďarů a zajatého mladého partyzána Aloise Oškery - si nacisté vybrali trojici partyzánů, které mučili a pak pověsili na stromech u Bratřejova.

Velkou část zbylých obětí příslušníci SS nahnali do jejich stavení, která následně zapálili. Další lidi "jen" zastřelili. Válku nepřežil ani Alois Oškera, jeho tělo spolu s těly čtyř členů jeho rodiny bylo nalezeno po válce v hromadném hrobě v zahradě zámku ve Vizovicích.

Poslední nacistickou trestnou akcí v předvečer osvobození Valašska bylo vypálení osady Vařákovy paseky nad Lačnovem v noci na 3. května 1945. Zabiti byli čtyři lidé, vypáleno bylo osm chalup z deseti.

Za masakry byla jednotka SS Josef, vedená dvěma českými Němci, Walterem Pawlofským a Kurtem Wernerem Tutterem.

Ani jeden z nich ale nebyl za valašské masakry potrestán, Tutter se stal dokonce v 50. letech spolupracovníkem komunistické StB v západním Německu.

Sdílejte článek
zavřít reklamu
Reklama