Před 60 lety odstranili komunisté z Ostravy mariánský sloup. Vrátil se až za 32 let

​Ostravané na rozdíl od Pražanů svůj mariánský sloup nezbořili. Komunisti ho však „odsunuli“ a vandalové urazili Panně Marii ruce i hlavu.

Jednou z nových atrakcí pro české letní „korionavirové“ turisty v Praze je od června po více než sto letech navrácený mariánský sloup na Staroměstském náměstí, který si rozvášnění Pražané v listopadu 1918 strhli jako symbol nenáviděného Rakouska-Uherska.

Pražané u povaleného sloupu. Foto: Archiv

Jeho současný návrat mezi Týnský chrám, Husův pomník a staroměstskou radnici měl naštěstí více příznivců než odpůrců, ač byl plný emocí. Proti jeho vztyčení vznikla petice a také zastupitelé Prahy byli několikrát proti, než dali jeho návratu zelenou.

Tento staroměstský mariánský sloup je historicky cenný i tím, že se stal v době svého vzniku v roce 1650 teprve v pořadí čtvrtým - po Římě, Vídni a Mnichově – mariánským sloupem v Evropě a byl vzorem pro mnohé další mariánské sloupy na českém území. Tedy i pro ten na ostravském Masarykově náměstí, který je svému o půl století mladšímu předchůdci v Praze dost podobný.

Na rozdíl od pražské „předlohy“ však ostravský náboženský artefakt nikdo v „revoluční době“ vzniku Československa v roce 1918 nestrhl, odstranili ho až o více než čtyřicet let komunisté. Svatá Panna Marie na vršku sloupu totiž „předáky“ příkladného komunistického města doslova štvala. Návrat mariánského sloupu do centra Ostravy v roce 1992 pak byl oproti dlouhému návratu sloupu na Staroměstské náměstí mnohem rychlejší a o hodně klidnější. Přesto příběh ostravského sloupu nepostrádá zejména v minulém století napětí a dramatické momenty.

Mariánský sloup vznikl po strašlivém požáru a velkých povodních

A tak se vraťme na ostravské hlavní náměstí a poznejme osud tohoto „stěhovavého“ monumentu autora Johanna Hyacinta Zelandera, jak ho před časem poutavě zpracoval ze zápisů a prací historiků badatel Dalibor Halátek z Opavy.

Na počátku 18. století stály na ostravském náměstí kromě kamenné radnice s vysokou věží jen jedno či dvoupatrové převážně dřevěné domy, Tehdy se provinční městečko Ostrava, v němž chyběly železárny, továrny a doly, stále ještě vzpamatovávalo z následků třicetileté války a velkého požáru, který prý podle dobových zápisů zničil v roce 1675 přes půl města. Okolí Ostravy také zdecimovaly katastrofální povodně v letech 1670 a 1695.

Možná tyto události daly v roce 1689 vzniknout bratrstvu sv. Škapulíře a vdovy po vážených měšťanech, Mariana Brandlová a Magdalena Brugmannová, daly podnět pro výstavbu mariánského sloupu. Možná znaly podobný sloup na Dolním náměstí v Opavě postavený v roce 1675 či vídeňský sloup Am Hof z roku 1667, který se stal jeho předobrazem.

Stavba sloupu trvala čtyři dny a sloup měl původně celkem pět soch

A tak někde uprostřed starého hlavního ostravského náměstí, kousek od staré kamenné kašny, začal ostravský mariánský sloup z pískovce se sochou Panny Marie růst v roce 1702, tedy padesát let po tom pražském. Sloup byl hotový rekordně brzy, snad už za čtyři dny, a byl otočen sochou Panny Marie směrem k řadě domů končící budovou staré radnice, v níž dnes sídlí Ostravské muzeum. Z nápisu na sloupu z roku 1702 vyčteme, že jeho stavbu dokončilo bratrstvo sv. Škapulíře a historici z toho usuzují, že obě zakladatelky sloupu byly už v tu dobu mrtvé.

Na vedutě Ostravy z roku 1728 vyčnívá socha Panny Marie nad střechy domů a je evidentně celá pozlacená. Tehdy měl morový sloup pravděpodobně ještě další čtyři sochy na podstavci, které ale při první opravě sloupu v roce 1773 nahradily rokokové kamenné vázy. Podle historiků byly zřejmě sochy už tehdy poničené a na nové už nebyly peníze. Na náměstí už tehdy stála další socha sv. Floriána na paměť velkého požáru, který vypukl 22. prosince 1763 a zpustošil třetinu města.

Poblíž sloupu stála kromě sochy sv. Floriána i stará kašna

Hlavní ostravské náměstí dostalo v osmnáctém století i novou kašnu. Tu tvořila jednoduchá čtvercová kamenná vana, která měla nahoře jednu vyžlabenou poprseň, čili zídku dosahující po prsa. Na přelomu 19. a 20. století ji nahradil litinový kandelábr kombinovaný s kašnou, sériový výrobek Blanenských železáren. Naprosto stejné kašny tehdy vznikly odlitím ve stejné formě v Branné, Osoblaze, Mohelnici, Příboře či Štramberku. Součástí této kašny v Ostravě byla malá socha bohyně Hygie, která nad hlavou přidržovala cylindrickou plynovou lampu.

Mariánský sloup, socha sv. Floriána i stará a později nová kašna vydržely na náměstí po celé 19. století a také první polovinu 20. století až do doby konce druhé světové války a nastolení nových pořádků v roce 1948. „Ovšem náměstí se stalo časem náměstím Lidových milicí a bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějaké akci proti dalšímu setrvání sakrálních památek na něm,“ říká ve své práci o mariánském sloupu Dalibor Halátek.

Poprvé památkáři ještě přemístění sloupu a dalších památek odmítli

Mariánský sloup na Staroměstském náměstí strhli rozvášnění Pražané šmahem s pomocí žižkovských hasičů 3. listopadu 1918. První „útok“ proti ostravskému sloupu a vlastně všem sakrálním památkám na ostravském náměstí podnikl odbor dopravy Krajského národního výboru v Ostravě až o čtyřicet let později, a to 10. února 1959.

Sloup v roce 1950. Foto: Archiv města Ostravy

Úředníci komunistické radnice informovali krajské památkáře, že „…je potřeba odstranit zastávky autobusů a umístit je na náměstí Lid. milic. K tomu bude zapotřebí odstranění případně odsunutí kašny, kříže a sousoší na náměstí, aby mohla být rozšířena vozovka pro odbočení autobusů.“ Památkáři v březnu 1959 ještě nesouhlasili. "Není možno tyto památky odstranit ani přemístit. Náměstí utrpělo z hlediska urbanistického už živelnou kapitalistickou výstavbou," zněla odpověď památkářů, která ale byla jen jejich labutí písní.

Ponechání sakrálních objektů na náměstí je ideově neúnosné!

Už prvního října 1959 přišel k posouzení památkářům další projekt celkové úpravy náměstí Lidových milicí. Autoři v něm jasně vyjádřili vůli na odstranění památek z hlavního náměstí. „Je počítáno s přemístěním objektů morového sloupu na Jiráskovo náměstí, kašny do jižní části Husova sadu a sochy sv. Floriána do prostoru Kostelního náměstí. Ponechání sakrálních objektů v prostoru náměstí po jeho úpravě by bylo ideově neúnosné… Ke splnění ideového poslání prostoru je navržena výtvarná dominanta v sousoší milicionářů,“ píše se v projektu, který už památkáři neměli sílu odmítnout.

S demontáží všech tří sochařských děl, které dostalo název „vymístění starých plastik“ se začalo už hned na konci března roku 1960, 7. dubna totiž zůstaly na náměstí jen zbytky základů morového sloupu. Stavbaři přenesli všechny kamenné články na Jiráskovo náměstí, zvané už tehdy mnohými Ostravany Kuří rynek. Už 8. března však komunističtí úředníci rozhodli, že „plastika sv. Floriána, která z hlediska uměleckého je prací druhořadou, nebude instalována vůbec.“

Na kuří rynek také ne! Raději někam na nenápadné místo na hřbitově

Čekalo se tedy na povolení instalovat sloup Panny Marie na Jiráskovo náměstí. To však nepřišlo. „Usnesení sekretariátu KV KSČ je, že morový sloup nemá být na Kuřím rynku, jelikož se mimo jiné nepojí k tomu žádná tradice - nic to prostě nevyjadřuje. Morový sloup je možné umístit na nějakém nenápadném místě na hřbitově apod.,“ napsali funkcionáři památkářům.

A jak dopadla kašna? „Litinová kašnička byla při převozu poškozena. Nyní je plastika dívky přeražena. Nebude tedy ani kašna umístěna ve Smetanových sadech, jak bylo plánováno. Náklad na její opravu by byl neúměrný celkové hodnotě tak těžce poškozeného díla,“ znělo vyjádření komunistických funkcionářů ze srpna 1960.

Ti poté nechali kamenné díly mariánského sloupu převézt do zámeckého parku v Kravařích, jak funkcionáři KV KSČ konstatovali 4. května 1961 v odpovědi na dotaz římskokatolického děkanského úřadu v Ostravě.

Alespoň sochy zakryjte. Pokus o jejich návrat v roce 1967 nevyšel

O sochy se nikdo v Kravařích několik let nestaral, až v roce 1967 odbor školství a kultury městského národního výboru v Ostravě žádá památkáře, aby je zabezpečili před poškozováním alespoň zakrytím. V době politického tání v šedesátých letech totiž město Ostrava dokonce uvažovalo o umístění sochy sv. Floriána ke kostelu sv. Václava a návratu sloupu Panny Marie na náměstí v centru Ostravy.

Náměstí se sochou milicionáře v březnu roku 1968. Foto: Archiv NPÚ v Ostravě

O kašně už se nejednalo, památkáři ovšem s lítostí píší, že je škoda, že se kašna nezachovala v celku a že celá spodní část kromě sochy je zničena.

Ovšem jediným výsledkem těchto snah byl podle Dalibora Halátka přesun soch v rámci Kravař. „Ze zámeckého areálu byly sochařské památky přemístěny na starý evangelický hřbitov, kde pro ně vznikl i provizorní přístřešek,“ píše historik.

Panně Marii ulámali vandalové v areálu kravařského kostela ruce a hlavu

Na otevřeném hřbitově si je však našli vandalové a sochy utrpěly řadu „mechanických defektů, z nichž nejzávažnější bylo ulomení hlavy a rukou P. Marie". Navíc městský úřad v Kravařích začal v lednu 1974 žádat odvoz mariánského sloupu a soch z evangelického hřbitova. „Morový sloup je rozházen na bývalém hřbitově, stav jednotlivých dílů je havarijní, plastika P. Marie je hrubě poškozena, je uražena hlava a obě ruce."

Stav sochy v roce 1992

V témže roce byly sochy ze hřbitova odvezeny. „Dřík a podstavec sloupu končí v hospodářské části areálu Zoo Ostrava. Drobné části sloupu jako rokokové vázy, kuželky, sokly a další části byly ponechány svému osudu v Kravařích na evangelickém kostele. Jeden z podstavců váz ze sakrálního sloupu stavbaři dokonce kuriózně použili při stavbě Památníku osvobození – upevnili na něj desku s pěticípou hvězdou a nápisem, že právě on je základním kamenem tohoto pomníku,“ popisuje Dalibor Halátek konec původního ostravského mariánského sloupu z roku 1702.

Připomíná však, že socha sv. Floriána byla nakonec v roce 1984 zrekonstruována a našla si „nový domov“ u kostela Panny Marie Růžencové v Ostravě-Hrabůvce.

Revoluce. Už v roce 1990 se mluví o návratu mariánského sloupu

O návratu mariánského sloupu na ostravské hlavní náměstí, znovu pojmenované Masarykovo, se začalo znovu mluvit v roce 1990. Za jediný rok bylo vše připraveno a celkové náklady vypočteny na 750 tisíc korun. Od listopadu 1990 do 30. června se uskutečnila veřejná sbírka, ale nepodařilo se sehnat dostatek peněz a sbírka byla prodloužena až do konce roku 1992.

Vše nakonec zachránili radní města Ostravy, kteří schválili financování v závěrečné fázi obnovy mariánského sloupu.

Opětovná instalace mariánského sloupu v roce 1992. Zdroj: Archiv města Ostravy. Foto: Hana Kunzová

V dubnu roku 1992 byly z Kravař dopraveny tři vázy a několik kamenných částí sloupu, všechny části sloupu restaurovali ve svých dílnách členové kamenického a restaurátorského sdružení Vsetín pod vedením sochaře Miroslava Machaly. Našly se i uražené ruce a hlava panny Marie. Ztracené čtyři mříže vytvořil kovář Václav Kitzberger z Rožnova pod Radhoštěm.

Rok 1992. Sloup nahradil zmizelou sochu Milicionáře

Sloup byl osazen opět po dvaatřiceti letech osazen 22. října 1992 na Masarykovo náměstí na nově vytvořený základ. Jen byl otočen o 180 stupňů, tedy směrem do centra náměstí. Kam se poděla socha milicionáře, která ho nahradila, se nepodařilo historikům zjistit.

Mariánský sloup prošel v roce 2007 restaurováním a 4. května roku 2008 se vrátila na náměstí i socha sv. Floriána, ač je stejně jako sloup také otočena o 180 stupňů.

A co se stalo s litinovou kašnou? Jeden z památkářů zachránil alespoň její sochu a přechovával ji na své zahradě, odkud se nakonec dostala do sbírek Ostravského muzea, kde je až doposud. Snad už navždy.

Morové stopy a jejich historie

Takzvané morové sloupy či sousoší patří mezi charakteristické dominanty našich náměstí. Podle typu dominující sochy je nazýváme také sloupy mariánskými, svatotrojičními či světeckými, to podle konkrétního světce, jemuž byl pomník zasvěcen. Tyto objekty jsou typickým projevem barokní katolické kultury 17. až 18. století, a to zejména ve střední Evropě.

Oblast bývalé habsburské monarchie - Čechy, Morava, Slezsko, rakouské země i zejména západní část bývalých Uher patří v tomto směru k nejbohatším vůbec. Tyto pomníky se u nás stavěly většinou v souvislosti s vlnami morové epidemie, které se našimi zeměmi prohnaly v roce 1680 a 1713. Šlo o výraz poděkování za to, že buď morová nákaza již skončila nebo se kraji či městu zcela vyhnula.

Toto vysoce infekční onemocnění znali Evropané už od pradávna, stíhalo je už ve středověku a tehdejší společnost si s ním nevěděla rady ani v době barokní. Je příznačné, že tehdejší medicínská fakulta v Praze doporučovala lidem, aby hledali útěchu v modlitbě, vzývání Panny Marie a orodovníků proti moru, jako byli například sv. Roch, Šebestián, Rozálie, Karel Boromejský, a dále patronů místních a zemských jako je sv. Václav, sv. Jan Nepomucký, na Moravě pak také sv. Cyril a Metoděj a neoficiálně i sv. Jan Sarkander.

Sochy těchto „pomocníků a přímluvců“ u Boha obklopovaly postavu Panny Marie, která ovšem stála na nejvyšším, čestném místě.