Syn popraveného po sedmdesáti letech našel otcův hrob. Podívá se i do cely smrti

Zmařené dětství ani další útrapy už mu nikdo a nic nenahradí, ale jistá satisfakce to je. Vladislav Cée až do prvních lednových dnů letošního roku nevěděl, kde je hrob jeho otce, Ladislava Cée, kterého prvního srpna roku 1951 na dvoře bývalé krajské věznice, kde dnes stojí ostravský krajský soud, popravili komunisté.

Vladislav Cée tak se svou sestrou dvojčetem a o tři roky starší druhou sestrou přišel ve svých čtyřech letech o otce v nejkrutější době komunistického režimu. V těch letech komunističtí soudci při vykonstruovaných veřejných monstrprocesech posílali nepřátele režimu na popraviště a odbojáře nebo odpůrce komunismu trestali vysokými tresty vězení nebo nucenými pracemi v uranových dolech, třeba i na desítky let. Nad jeho otcem vynesli rozsudek smrti.

Badatel nejprve místo vypátral, pak pozval syna do Ostravy

Syna Ladislava Cée pozval na Tři krále do Ostravy ostravský badatel Stanislav Grym, který zpracovává příběh do své knihy. Když zjistil, že Ladislav Cée neví, kde ostatky jeho otce leží, nabídl mu, že mu ukáže přesné místo, kam komunisté popel jeho zavražděného otce vysypali.

„Ostravští archiváři mi nejprve zjistili, že popel Ladislava Cée skončil spolu s popelem dalších čtyř v ten den popravených na slezskoostravském pohřebišti. A ze správy pohřebišť mi poslali seznam všech popravených, kteří jsou tam uloženi,“ popisuje Stanislav Grym a dodává, že v dnešní napjaté době je třeba připomínat hrůzy komunistického režimu. Badatel také domluvil, že pracovníci ostravského krajského soudu Ladislavu Cée přislíbili, že bude moci navštívit i celu, ve které jeho otec strávil téměř dva roky, než ho soudci ve vykonstruovaném procesu odsoudili k trestu smrti a poté i popravili.

Ladislava Cée odsoudili v roce 1950 k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství poté, co ho v roce 1949 jako štábního strážmistra u Sboru národní bezpečnosti (SNB) jeho kolegové ho zatkli při razii, která byla součástí takzvané bezpečnostní akce Beskyd. Jeho případ propojili s činností odbojové skupiny Jana Buchala, jediného odbojáře z Ostravy odsouzeného rovněž k trestu smrti v pražském procesu s Miladou Horákovou.

Měl navrhnout místa pro přistání amerických helikoptér při převratu

Ladislava Cée odsoudili komunističtí soudci ve vykonstruovaném procesu s „protistátní teroristickou skupinou“ Miroslava Sýkory a spol. i proto, že podle nich jako člen ostrahy letiště v Ostravě-Hrabové, kterou kromě služby v SNB také vykonával, měl údajně být spojkou protikomunistického odboje pro možný výsadek v okolí Ostravy a také měl monitorovat zprávy u SNB. „Měl prý navrhnout místa na ostravském letišti pro přistání amerických helikoptér v případě státního převratu a podobné nesmysly,“ říká Vladislav Cée.

Vladislav Cée. Foto: Petr Broulík

„Popel z těla jednačtyřicetiletého otce tří dětí nechali jeho kati pohřbít v roce 1952 do společného pohřebiště na hřbitově na Slezské Ostravě spolu s dalšími popravenými, štábním kapitánem Milošem Morávkem, Miroslavem Sýkorou a Josefem Polomským,“ říká badatel Stanislav Grym, který se zabývá historií československého četnictva.

Nechtěli vydat mámě tří dětí ostatky jejich otce

„Mám doklad, kdy má maminka žádala komunistický stát o vydání ostatků mého otce, ale dostala od tehdejších úřadů oficiální odpověď, že vyhověti nelze, protože popel mého otce byl už rozprášen,“ ukazuje Vladislav Cée dokumenty, které schraňuje.

On sám si na otce nepamatuje, protože v době zatčení mu byly čtyři roky. „Ale mamka s námi hodně o tátovi mluvila, takže jsem se spoustu věcí o té hrůze, kterou máma zažívala, dozvěděl,“ říká.

Syn Ladislava Cée dnes žije v malé obci u Hranic na Moravě, ale vyrůstal jako jedno ze tří dětí v Hrušově v Ostravě, kde v době zatčení Ladislav Cée s rodinou žil. „Máma vzpomínala, že tátu přišli zatknout v policejních uniformách jeho nejlepší kamarádi. Jenom ho jako by nic zlákali, aby šel s nimi. A za chvíli přiletěla sousedka a ptala se, co se našemu tatínkovi stalo. Viděla totiž, že mu hned venku nasadili pouta. Už se nikdy domů nevrátil,“ popisuje Vladislav Cée.

Jeho otec nastoupil k ostravské policii v roce 1936. V roce 1939 se v Ostravě oženil a do roku 1946 se mu narodily dvě dcery a syn, poslední dvě děti jako dvojčata. U policie byl i za Protektorátu. „Máma vyprávěla, že hodně lidem za okupace pomohl. Pak ho v roce 1949 zatkli a kolem našeho domu jezdila jeden čas auta s tlampači a hlásila, že v tomto domě bydlí zrádce,“ popisuje.

Zakázali rodině Ostravu. Klavír maminka získala, stůl z jejich bytu si musela koupit

Mnozí lidé v Hrušově propagandě uvěřili. „Maminka vyprávěla, že když přišla do mlékárny, která byla hned v domě naproti, tak všichni lidé z krámu odešli. Ale našli se lidé, kteří, když šla po cestě, tak jí hodili třeba do tašky máslo a rychle odcházeli pryč. Takové věci zažívala,“ popisuje.

Dopisy z cely smrti. Foto: Petr Broulík

Krátce po popravě úřady zakázaly rodině bydlet v Ostravě. „Matce nabízeli bydlení v nějaké doslova chatrči v Beskydech na Bílé, ale ona namítala, jak bude chodit někde v horách s malými dětmi k doktorovi. Tak jsme se odstěhovali do Železného Brodu, kde se otec narodil a vyrostl a kde bydlela naše babička. I tento barák byl ale v zoufalém stavu, foukalo tam okny,“ vzpomíná Vladislav Cée.

Nábytek z bytu v Hrušově stát jeho matce zabavil. „Maminka je musela prosit o klavír. Říkala, že má tři děti a že by je chtěla hře na klavír učit. Tak jí ho milostivě nechali. Taky jí nechali konferenční stolek, ale musela sehnat doklady a zaplatit za něj sto čtyřicet korun,“ popisuje muž, kterému táhne letos na osmdesátku.

Když chtěl mámě tří dětí německý mistr zvýšit plat, málem ho zavřeli

Jeho matku po vystěhování z Ostravy zaměstnal železnobrodský podnik Sklo, Železný Brod je známé sklářské město. „Jako mistr tam byl ještě Němec, který čekal po válce na odsun. Ten se rozhodl matce zvýšit plat o nějaké peníze, ale hned prý přijeli z StB a málem ho zavřeli. Že moje maminka musí brát jako žena velezrádce jen státními úřady určené životní minimum,“ vypráví Vladislav Cée.

On sám si vzpomíná a nikdy to například neřekl svým dětem, že v druhé nebo třetí třídě základní školy ho učitelka vyzvala, aby si stoupl před třídu na stupínek a všem dětem říkala, že toto je syn zrádce národa. "Tehdy jsem z toho ale ještě neměl moc rozum. Když celá třída dostala pionýrské šátky, tak mi tehdy vyhrkly slzy, že jsem žádný nedostal a že jsem vlastně černá ovce třídy,“ vzpomíná.

Jeho maminka se už nikdy nevdala, ale našla si přítele, který se o děti pěkně staral. „Ale nikdy jsme mu neříkali tatínek, vždy to pro nás byl po česku Pepan, Pepánek, jmenoval se Josef,“ vzpomíná a dodává, že když skončil základní školu, tak se přihlásil do Pardubic na chemickou střední průmyslovku.

Aby mohl studovat, přimluvila se za něj postarší předsedkyně KSČ

„Tehdy bylo nemyslitelné, aby mě vzali, říkali, že takový člověk, který je synem odsouzeného k smrti, nemůže jít studovat. Že musím být horníkem, abych odčinil rodinné hříchy. Ale můj náhradní otec, který byl celkem známým malířem, se postaral, aby mě na tu školu vzali. Překvapivě mě na ni doporučila předsedkyně KSČ v Železném Brodě, která bydlela přes ulici, taková starší paní. Všichni se jí báli a ona říkala, proč bych měl za otce pykat. Že doma pomáhám, že zdravím na ulici. Tak se přimluvila,“ líčí syn popraveného velezrádce.

Úmrtní list. Foto:Petr Broulík

Odsouzení jeho otce za protikomunistický odboj se s jeho synem táhlo celý život. Když Vladislav Cée jako chemik sehnal ve Frýdku-Místku místo vedoucího laboratoří v podniku okresních kanalizací a vodovodů, zemřel na ředitelství podniku člověk, který se zabýval správou dálkových kabelů. „To bylo všechno tajné, ale ředitel za mnou přišel, jestli bych to nechtěl dělat. Zprvu jsem nechtěl, protože jsem vystudovanou chemii měl rád. Ale on mi nabídl o čtyři stovky větší plat a tehdy jsem už byl čerstvě ženatý, tak se ty peníze hodily,“ vypráví Vladislav Cée.

Kvůli popravenému otci nemohl pracovat jako správce „tajných“ vodovodů

Dělal tu práci asi dva roky, než za ním přijeli pánové z ostravské státní bezpečnosti. Praštili prý s jeho dokumenty na stůl a zděsili se: „Chlape, jak vy jste se nám proboha na tohle místo dostal!?! Ježišmarjá, vždyť správa dálkových kabelů, jako je nouzové zásobování vodou, je přísně tajná!“

Syn popraveného velezrádce tak musel místo opustit. Ředitel mu sice nabízel jiné, méně „závadné“ místo, ale on objevil inzerát nabízející práci na okresní zemědělské správě. „Sháněli nějakého vodohospodáře, tak jsem tam přišel a oni byli nadšení, že jsem jim spadl z nebe, že takového člověka hledají a že mě berou. Byly tři dny do Vánoc a do těch tří dnů mi přišel od nich dopis, že mě z kádrových důvodů nemohou přijmout. To jsou vzpomínky, které nikde nevykládám, protože dnes by to asi ani nikdo nepochopil,“ říká Vladislav Cée.

Pomáhal lidem za Protektorátu naposledy vidět zatčené rodinné příslušníky

Badatel Stanislav Grym říká, že Ladislav Cée ještě jako český policista za Protektorátu a také později po válce dával vědět rodinám, kterým gestapo či komunistická policie zavřely nějakého rodinného příslušníka, kdy budou zatčeného odvážet z přívozského, dnes hlavního nádraží, na výslechy nebo do koncentračního tábora.

„Rodinní příslušníci čekali v nedaleké hospodě u tehdejší věznice, až policisté povezou vězně do věznice, kde čekali na odvoz vlakem. Tam mohli často naposledy ještě se svým rodinným příslušníkem prohodit pár slov nebo ho vidět. Čeští policisté často s autem do věznice pomalu couvali, aby členové rodin mohli třeba do vězeňského auta hodit nějaké jídlo. Přitom v té věznici byli esesáci a ostravští čeští policisté tím často riskovali své krky,“ popisuje badatel. Dodává, že Ladislav Cée jako protektorátní policista varoval často obyvatele Ostravy, že jim hrozí ze strany gestapa zatčení.

Při čtení dopisů, které posílal otec z cely smrti, mu občas tečou slzy

Vladislav Cée zná svého otce spíše z fotografií, protože jeho táta byl náruživý fotoamatér a fotil hodně svou rodinu. „Máme po něm hodně rodinných fotek, bavilo ho to. Mám i spoustu dopisů, které z vězení mamince psal. Dodnes, když se do nich začtu, tak mi občas tečou slzy, protože z nich je znát, že nás měl moc rád. A v posledních dopisech, když už ho v procesu odsoudili k trestu smrti, ji prosil, aby požádala prezidenta Gottwalda o milost,“ líčí syn muže odsouzeného k smrti za velezradu a vyzvědačství.

Odpovědi z úřadu prvního komunistického prezidenta však byly stejné: Zamítnuto. A to přesto, že komunistický prokurátor v průběhu soudního procesu navrhl pro obžalovaného Ladislava Cée mírnější formu trestu smrti a to v podobě odnětí svobody na doživotí. „Jenomže tady v Ostravě vládla obávaná komunistická pětka papalášů, v níž byl například předseda krajského výboru strany, šéf SNB či předseda KNV, tak ti si odsouhlasili, že žádají trest smrti. Na rozsudku čtyř trestů smrti je ostatně červeně napsáno: schváleno podle Ostravy,“ popisuje Stanislav Grym.

Ladislav Cée v uniformě. Foto: Archiv města Ostravy

Symbolický hrob Ladislava Cée se nachází na Čestném pohřebišti na pražském Ďáblickém hřbitově. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení. Ladislav Cée by však měl mít svůj památník také v Ostravě. Ostravský magistrát chce popraveným vybudovat důstojný památník. Ostatně už v červnu roku 1997 Ostrava udělila popravenému Ladislavu Cée in memoriam čestné občanství Ostravy. Tehdy kromě něj získali čestné občanství města i skladatel Ilja Hurník a tenista Ivan Lendl.

Ostravu měl rád od dětství, je to jeho srdcovka

Vladislav Cée, který přišel se svou sestrou na svět roku 1946 v zábřežské nemocnici, měl Ostravu vždy moc rád. Přestože žil dlouhou dobu v Podkrkonoší, jako kluk a později jako mladík jezdil rád do Ostravy na prázdniny za rodinou a známými rodičů.

„Nemůžu říct, že by se mi v Čechách nelíbilo, ale Ostrava byla vždycky moje srdcovka. Vždy mne to do Ostravy neuvěřitelně táhlo,“ říká Vladislav Cée.

Přitom má rád hory a přírodu a po roce 1989 sjezdil kus světa. „Byl jsem v Himálaji, v Indii, sjezdil jsem Evropu. Ale zpátky do Ostravy mě to vždy táhlo, je to vždy návrat domů“ říká.

Nakonec se opravdu do rodného kraje vrátil. Při dvouleté vojně v letech 1965 až 1967 si postupně během dovolených zařídil práci a sehnal byt a po vojně se přistěhoval do Frýdku-Místku, kde už také žila jeho starší sestra.

V posledních necelých dvaceti letech žije u Hranic na Moravě. Tam staví pro své modely vláčků železniční kolejiště, chytá ryby a provozuje muziku, které se věnuje od svých patnácti let. Hraje skoro na všechny hudební nástroje, nejvíce na klavír a varhany. Hrál v hodně kapelách a v obci, kde žije, založil před deseti lety pěvecký sbor. Teprve letos na svátek Tří králů však navštívil Vladislav Cée přesné místo, kde před více než sedmdesáti lety uložili popel jeho táty.

O procesu

Ladislav Cée se narodil 27. února roku 1910 v Železném Brodě a žil do 1. srpna roku 1951 v Ostravě. Byl členem protikomunistického odboje. Roku 1949 byl zatčen během bezpečnostní akce „Beskyd“ v souvislosti s činností v odbojové skupině Jana Buchala. Byl popraven za velezradu a vyzvědačství.

Narodil se roku 1910 ve městě Železný Brod do rodiny drobných živnostníků. V mládí se vyučil strojním zámečníkem a poté pracoval jako dělník ve šroubárně. Od října 1930 do března 1932 vykonával základní vojenskou službu u hraničářského praporu v Trutnově. Po návratu se mu nedařilo nalézt práci, a proto se znovu vrátil do armády, kde byl převelen na Slovensko.

V letech 1933 až 1936 sloužil u horského pěšího pluku v Ružomberku. V srpnu 1936 odešel z armády a přidal se k policii v Ostravě. U policie strávil celé období Protektorátu. V roce 1939 se oženil a do roku 1946 se mu narodili dvě dcery a syn Vladislav. Od roku 1942 byl členem Národního souručenství. Po válce byl v hodnosti štábního strážmistra u Sboru národní bezpečnosti.

Roku 1946 vstoupil do Národně socialistické strany, avšak již v roce 1948 z ní vystoupil a vstoupil do KSČ. Roku 1949 s ním navázal kontakt bývalý národní socialista a protikomunistický odbojář Jan Buchal. Ladislav Cée však nic nenahlásil.

Buchalova skupina byla postupně infiltrována agenty StB, což vedlo k akci „Beskyd“. Ta propukla ve dnech 25. až 26. října 1949, kdy proběhlo rozsáhlé zatýkání odbojářů. Ladislav Cée byl mezi prvními zatčenými, s přitěžující okolností příslušníka SNB. Veřejný proces se konal ve dnech 24. až 27. července 1950 v Čapkově sokolovně v Ostravě.

Cée byl odsouzen za vyzvědačství a velezradu k trestu smrti a zabavení veškerého majetku. Jeho obhájce se odvolal, ale odvolání bylo zamítnuto již v září 1950. Poprava byla provedena 1. srpna 1951. Po popravě byly ostatky zpopelněny a pohřbeny do hromadného hrobu v Ostravě.