Polemika: Všem se sníží životní úroveň, jen zatím není jasné, jak moc

Magazín PATRIOT oslovil osobnosti z veřejného, kulturního, politického i byznys prostředí, aby se vyjádřily k palčivým tématům, které nastoluje pandemie koronaviru. ​Svůj komentář poskytl také Petr Kajnar, bývalý ostravský primátor.

Koronavirus je tak nakažlivý, že bez karantény se nakazí v Česku během pár měsíců milióny lidí – tři čtvrtiny obyvatel naší republiky. Během necelého roku by byla epidemie za námi.

Takový průběh znemožní léčit závažné stavy. Pomoci by se dostalo pouze zlomku z těch, kteří by ji potřebovali. Onemocnělo by sedm miliónů lidí a bez dostupné zdravotní péče by smrtnost byla pět až deset procent. V Itálii, kde průběh epidemie je na hony vzdálen od výše popsaného scénáře, je smrtnost 10%. Během roku by u nás zemřelo tři sta padesát až sedm set tisíc lidí. Nepředstavitelný scénář.

I když vlády v některých zemích se zpočátku tvářily, že nebudou muset dělat tvrdá opatření (Španělsko, USA), postupně se k nim uchýlily všechny. Pouze s rozdílem, že včasné nezachycení počátku pandemie znamená zbytečně zmařené životy.

Jaký účel mají karanténní opatření? Rozložit nákazu v čase tak, aby kapacita nemocnic zvládla vážné stavy a lidé neumírali v nemocnicích na zemi, jako třeba nyní v Itálii. Pokud by to vlády zvládly, pak by musela karanténní opatření, a všechna rizika z nich plynoucí, trvat přibližně padesát let.

Všichni věříme, že tato situace nenastane, protože budeme mít vakcínu. Uvádí se, že bude hotova k použití za rok a půl. Přičtěme k tomu dobu potřebnou na výrobu a očkování pro sedm miliard lidí.

Když za dva roky budeme proočkováni, tedy my, co neonemocníme (při řízené karanténě onemocní pár set tisíc), budeme sledovat doznívání pandemie ve zbytku světa. Nepříjemná představa? Ne, to je optimální průběh.

Co se stane, když vakcínu nedokážou nejlepší mozky světa připravit? Co se stane, když vir začne mutovat a vakcína bude málo nebo nebude vůbec účinná? ….. Hrubou představu dostaneme, když si rozpomeneme na pár katastrofických amerických filmů.

Každopádně všem se sníží životní úroveň. Jen nevíme, jak moc. Protože existuje reálný pokles výroby, bude se rozdělovat reálně méně statků.

Peníze, které se dostanou do ekonomiky tím, že je vytisknou centrální banky a půjčí je vládě, pomohou překlenout fázi, než nastartuje výroba statků reálných. Ale nakonec se zadlužení projeví inflací a znehodnocením peněz na úroveň, která odpovídá reálné výrobě.

Náklady pandemie ponesou všichni, je na vládě, aby je zmírnila co možná nejspravedlivěji.

Tady je výchozí myšlenková pozice těch, kteří v této válečné době mluví o náhradě škody: „Vládo, ty jsi nás omezila, zabránila jsi nám vydělávat tak, jak jsme byli zvyklí, plať. Nás nezajímá, že jsi nás omezila proto, abys zachránila tisíce, desetitisíce, statisíce lidských životů, možná i naše. Nás nezajímá, že připravuješ a realizuješ kompenzace, které nám pomohou přežít nastávající ekonomickou krizi. My jsme právníci, kteří se těší na tučné palmáre, my jsme exponenti politických partají, kteří musí poštěkávat a výt, protože si myslíme, že je to správná cesta, jak se zviditelnit.“

Naštěstí je vás zanedbatelné množství, většina právníků, dokonce i politiků a obyčejných lidí má zdravý rozum.