Nejnovější zprávy: Poruba vyhrála ve Zlíně i Jihlavě, ve středu přivítá druhý Vsetín Range Rover. Long live the king!

Společnost

Pohádka o tramvaji a staré ostravské trati. Z vraku je krásný exponát

​Je to tak trochu pohádka o jedné staré tramvaji. A také o zrušené tramvajové trati, která vedla z Hrabové do centra Ostravy a Hlučína. Ještě tu po ní zůstala ulice nazvaná Na Konečné.

Foto: Petr Broulík

Právě tuto trať připomíná kolemjdoucím a poutníkům v jedné zahradě v Hrabové stále krásnější stará tramvaj pana Jana Kohoutka. Vůz „kotví“ na zahradě, kterou starostlivě krášlí partnerka majitele tramvaje Jaruška.

„Až teď na jaře, kdy jsem z tramvaje stáhl plachtu, se tady zastavují lidi, kteří jedou třeba kolem nás na bicyklu. Fotí si ji a něco si přečtou o tom, že přímo tady měla smyčku jedna stará ostravská tramvajová trať,“ říká jednašedesátiletý Jan Kohoutek, jehož tramvaj tuto trať připomíná.

Starou tramvaj nehledejte. Prostě nejsou

Nejprve však tento vyučený automechanik svou „tramvajku“ dlouho hledal. A musel ji v roce 2018 doslova objevit, protože staré tramvaje, tedy staré bedny, jak se jim kdysi v Ostravě hodně říkalo, dnes k mání už prostě nejsou.

„Pátral jsem však po jiné tramvaji. A to po voze typu Komárek, která tady do Hrabové historicky jezdila. Byla to původně vítkovická dráha, takže ta tramvaj byla červená,“ vysvětluje Jan Kohoutek.

Jenže tramvaje došly. „Žádné takové tramvaje dnes nejsou. Ptal jsem se všude, v Brně, v Liberci, tam mi dokonce v muzeu řekl pán, že dnes už starou tramvaj nikde neseženu. Už ji ani nehledejte, řekl mi.“

Vysvobodit tramvaj mu pomohly kuny. Sežraly holuby

Jan Kohoutek se ale nevzdal. Pak ho jeden ze spolupracovníků nasměroval do Polanky. Když tam před dvaceti lety pomáhal stavět dům, viděl na jedné zahradě – starou tramvaj.

„Tak jsme tam jeli. A ona tam stála. Od roku 1968, kdy ji odstavili z provozu. Padesát let tam stála, takže byla opravdu v dezolátním stavu. Otec majitele ji používal jako zahradní domek a měli v ní měli stolařskou dílnu. Pak časem dostavěli na zahradě domy a holubník a ty stavby vlastně bránily dostat tramvaj ven,“ líčí Jan Kohoutek.

Majiteli tramvaje však kuny sežraly v holubníku všechny holuby a on na další chov rezignoval a holubník boural. „A tak jsme se k tramvaji nakonec dostali a bratr mi s minijeřábem pomohl její trosky dostat po krátkých úsecích ze zahrady kontejnerovým vozem,“ popisuje transport v roce 2018 pan Jan Kohoutek.

Červenou „komárkovskou“ barvu oželel, dal tramvaji hnědou

Do Hrabové nový majitel svou tramvaj odvezl na návěsu a naložit i vyložit na něj mu ji pomohl vysokozdvižný vozík. „Tramvaj padesát let nikdo moc neudržoval. Měla rozbité dřevěné obložení, látková střecha byla zchátralá, takže do tramvaje dlouhodobě teklo. Udělal jsem nové dveře a okna, plechy nad okny,“ vypočítává Jan Kohoutek.

Takhle vypadala tramvaj v roce 2018. Foto: Petr Broulík

To samozřejmě není všechno. Sundal všechny dřevěné laťky, zachránil z nich možná polovinu, zbytek nechal vyrobit nově. Zalepil díry, slepil pérka, odstranil staré nánosy barev a dal tramvaji nové nátěry. Musel oželet červenou barvu, kterou původně tramvaj do Hrabové měla, protože chtěl dodržet původní hnědý nátěr.

Jan Kohoutek totiž není v obnově starých vozidel žádný amatér. Jako automechanik pracuje pro jednoho ostravského majitele veteránů a rukama mu už prošla spousta starých aut.

„Renovuju historické automobily. Umím opravit veškeré mechanické věci na autech. Motor, převodovku, nápravy, brzdy, elektroinstalaci, kliky, zámky, to vše umím. Jsem členem Veteran Clubu Ostrava, dříve jsem měl opravy jako koníčka, dnes už se tím i živím. Tuhle tramvaj mám ale navíc. To je moje dílo,“ usmívá se Jan Kohoutek, který třeba o uplynulém víkendu vezl na výstavu historických autobusů a trolejbusů v Dopravním podniku Ostrava Tatru 57.

Tramvaj stojí na místě bývalé konečné a smyčky

Říká, že smyčku a konečnou měla někdejší tramvaj linky 7 do Hrabové-Ščučí od roku 1948 do roku 1975 vlastně přímo na jeho dnešní zahradě. „Tady, jak je ten strom, a tady, jak jsou ty domy, měla koleje,“ ukazuje Jan Kohoutek, který s pomocí Jiřího Boháčka z dopravního podniku Ostrava a jeho klubu přátel historie vyrobil i informační tabule o této staré zrušené trati.

Foto: Petr Broulík

Existenci trati ukončila právě v roce 1975 stavba Místecké ulice, která původní dráhu tramvajové trati přetnula. Dnes vede po části původní trati kolem potoka Ščučí v Hrabové cyklistická stezka. Také stanice se jmenovala Hrabová-Ščučí a tento název je také u staré tramvaje.

Jezdila až do Hlučína. Byla to nejdelší tramvajová linka v Ostravě

„Do roku 1948 tramvaj jezdila jen k Benzině v Hrabové, poté tamní budovu konečné stanice, kde byla čekárna a místo pro řidiče, převezli sem a ona támhle za třešní pořád stojí. Už jsme se domlouvali se sousedem, že až dodělám tramvaj, že bychom ten objekt trochu upravili, dali dohromady střechu a na ni umístili nápis Hrabová-Ščučí,“ říká tento zapálený a skromný nadšenec.

Tako dopadla tramvaj pana Kohoutka, když ještě v běžném provozu havarovala. Reprofoto: Petr Broulík

On sám si ještě provoz této trati pamatuje. „Bydlel jsem jako kluk sto metrů od této stanice, jezdil jsem s touto tramvají denně do školy. Takže ji dobře pamatuji. Linka číslo sedm tady jezdila nejdéle, asi do roku 1972, ta jezdila odsud na výstaviště a na Hranečník. Potom, když dopravní podnik zrušil linku ze Zábřehu do Hlučína, tak tahle linka dostala číslo jedna a jezdila odsud do z Hrabové-Ščučí až Hlučína. Byla to tehdy nejdelší tramvajová linka v Ostravě,“ vysvětluje Jan Kohoutek.

Zvenčí už vypadá jakž takž, teď je na řadě vnitřek

Jan Kohoutek ještě musí ve své staré tramvaji zrekonstruovat a upravit její vnitřek. „Zvenčí už tramvaj jakž takž vypadá, jen je třeba ještě vyrobit tyto boční a přední lišty a desky, které bránily, aby se pod kola dostal třeba při jízdě sražený nebo špatně naskakující či vyskakující člověk,“ ukazuje Jan Kohoutek na fotografii. A bezděky tak připomíná, že do těchto otevřených tramvají někteří odvážlivci běžně naskakovali nebo vyskakovali, ještě když jela.

A pak ho čeká vnitřek. „Musím udělat novou podlahu. V tramvaji chybí zadní dělící stěna mezi prostorem pro řidiče a cestující. Takže ho chci celý spravit. Dám tam světla, obrousím okna, vyrobím větrací okýnka, udělám vstup pro lidi do tramvaje. Uvnitř nebudou lavice, možná jedna podélná a vyrobil bych panely, kde by byly fotografie a různá povídání o historii tramvajové dopravy. A přední plošinu vybavím kopií přístrojů a všech klik pro řidiče. A aby tam byla i pokladna a držák na lístky. Možná tam bude i figurína řidiče nebo průvodčího,“ říká Jan Kohoutek.

Pro tramvaj hrály i kapely. Kdo chce, může na obnovu přispět

No, práce má před sebou ještě opravdu dost. Teprve pak však budou moci do tramvaje i lidé. Až bude vše hotové. Z tramvaje na zahradě pana Kohoutka se totiž jednou stane minimuzeum. Otevřeno by mělo mít o pěkných víkendech nebo v létě.

Už před dvěma lety zahráli u tramvaje kamarádi Jana Kohoutka se svými kapelami, aby pomohli vybrat na její rekonstrukci nějaké peníze. Další koncert se zatím nechystá, ale pomocí QR kódu a čísla účtu na informačních tabulích mohou lidé fandící Janu Kohoutkovi na obnovu staré tramvaje přispět.

„Lidé přispívají a já jsem rád. Peníze z účtu jdou na barvy, lak, železo, dřevo,“ říká muž, který na obnově tramvaje stráví často v létě celý víkend a mnohá odpoledne všedních dní. V zimě pracuje v dílně na doplňcích pro tramvaj, jako jsou madla, stupačky, repliky reflektorů a další drobnosti.

Jeho tramvaj vlastně až nyní září v plné kráse. „Byla totiž čtyři roky za plachtou a měl jsem nad ní střechu. Teď na jaře jsem ji ale celou odkryl kvůli instalaci pantografu a je pravda, že tramvaj se trochu stala zpestřením procházek lidí. Od prvního máje si ji lidé fotí, zastavují se u ní a čtou si tabule o historii tratě. A to jsem si od začátku přál,“ říká s úsměvem.

A bude svatba. Ale pohádky o staré tramvaji ještě konec není

Aby nebylo těch milých zpráv málo, pan Jan Kohoutek a jeho partnerka Jaruška se budou letos brát.

Jeho partnerka totiž v době, kdy pan Kohoutek starou rozbitou tramvaj na zahradu přivezl, prohlásila, že si ho vezme, až bude stará tramvaj spravená. Nejprve prý dokonce ruinu tramvaje na svou krásnou zahradu ani nechtěla.

A přestože vnitřek tramvaje dá ještě panu Kohoutkovi zabrat, paní Jaruška pod dojmem, jak krásně tramvaj vypadá už dnes, svůj slib přehodnotila. A v červenci se u staré tramvaje v Hrabové vezmou.

„Dnes je to nádhera. To, co Honza dělá, je úžasné. A hlavně – díky tramvaji mi nechodí do hospody a většinou vím, kde ho najdu,“ usmívá se žena, která v roce 2018 po dvouleté známosti nakonec pro tramvaj uvolnila třináct metrů své opravdu krásné zahrady.

Fotogalerie

Autor: Petr Broulík