Podívejte se: vzácné vánoční pohlednice z Ostravy. Sběratel vlastní skutečné unikáty

​Není to zas tak dávno, kdy jsme ve svých schránkách nacházeli před svátky vánoční pohlednice.

Přišpendlovaly se v kuchyni na různé nástěnky, nebo se strkaly třeba za sklo v kredencích. Tam pomáhaly vytvářet v domácnostech vánoční atmosféru.

Jejich výrobci jich tiskli ve vysokých nákladech spousty druhů, samozřejmě se i v nich odrážely turbulence doby, která zrovna panovala. Některé vánoční pohlednice zdůrazňovaly Vánoce jako křesťanské svátky, některé byly až kýčovité plné andílků, další zachycovaly vánoční stromy republiky s kasičkami po sirotky, jiné přály šťastné Vánoce vojákům na válečnou frontu.

Asi nejoblíbenější jsou u nás malované pohlednice Josefa Lady. „Ty i pro mne a určitě i spoustu dalších lidí jsou symbolem typických českých Vánoc,“ říká dlouholetý sběratel pohlednic Zdeněk Wludyka z Ostravy-Hrabůvky. „Dodnes se Ladovy vánoční pohlednice prodávají a lidé si je pořád posílají běžnou poštou, i když většina vánočních přání už přichází hlavně po internetu.“

Vánočních a zimních pohlednic má Ostrava spíše jako šafránu

Zdeněk Wludyka vlastní tisíce pohlednic Ostravy. Sbírá je už pětačtyřicet let a pro Magazín PATRIOT z nich vybral ty, které jsou vánočně laděné.

„Je zajímavé, že Ostrava má vánočních pohlednic méně než jiná města. Asi je to tím, že Ostrava má jinou historii, tady byl spíše průmysl a Ostrava se teprve po nálezu uhlí stávala v předminulém a minulém století z původní vesničky velkým moderním městem. Opava je naopak více historická. A nebyli tu také takoví dobří fotografové města, jako měla nejen Opava, ale třeba i Český Těšín. Opavské zimní pohlednice jsou totiž oproti ostravským velmi kouzelné,“ říká Zdeněk Wludyka.

Zimní Komenského sady i ostravský betlém Viléma Wünsche

Přesto ukazuje i sérii několika civilně poetických pohlednic ze zasněžených Komenského sadů či Nádražní ulice, které v šedesátých letech pro vánoční pohlednice vytvořil ostravský fotograf B. Holačka.

Foto: B. Holačka

Je tu také pohlednice vánočně vyzdobené večerní pěší zóny před ostravským obchodním domem Bachner s krásnou šestsettrojkou. Tyto snímky jsou černobílé, ale autoři v nich zachytili půvabnou zimní atmosféru ostravských ulic a zákoutí.

Nechybí tu malované vánoční pohlednice regionální amatérské malířky Hermíny Henychové vydané Maticí Slezskou.

Malovaná vánoční pohlednice regionální amatérské malířky Hermíny Henychové. Foto: Archiv Zdeňka Wludyky

Krásná je i pohlednice betléma ceněného ostravského malíře a ilustrátora Viléma Wünsche, na jehož pozadí je typické ostravské průmyslové panorama.

Zdeněk Wludyka ukazuje i pohlednici poslanou k Novému roku 1900, na které je katedrála Božského spasitele na náměstí Msgre. Šrámka, ozvláštněná plastickým sněhem. Na ukázku přidal do našeho výběru i ponurou, až „hororově“ působící malovanou pohlednici na motivy básně Karla Jaromíra Erbena Štědrý den.

Foto: Archiv Zdeňka Wludyky

Vánoční stromy republiky na hlavním náměstí i u Říšského mostu

V jeho sbírce nechybí ani pohlednice zimní Slezské Ostravy. „Tady u úpatí Říšského, dnes Sýkorova mostu byl vánoční strom republiky pro sirotky. Tady jsou vánoční stromy s kasičkami na hlavním ostravském náměstí. Jsou u nich i letopočty, kdy tam stály,“ probírá se svými pohlednicemi sběratel.

Slezská Ostrava na počátku minulého století. Foto: Archiv Zdeňka Wludyky

A připomíná, že tradici těchto charitativních vánočních stromů založil v mladém Československu spisovatel a slavný autor Lišky Bystoušky Rudolf Těsnohlídek. A to poté, co nalezl před Vánocemi roku 1919 se svými přáteli pod rozložitým stromem v polesí Bílovic u Brna na sněhu opuštěné a plačící malé děvčátko.

Foto: Archiv Zdeňka Wludyky

Mezi vánočními pohlednicemi sběratel upozorňuje i na pohlednice, které nacházely náměty více než jiná města ve vztahu Ostravanů k alkoholu, které si lidé určitě posílali k oslavám Silvestra a Novému roku. „Navíc tady v Ostravě se tvrdě pracovalo a hodně chlastalo. Takže Ostrava má hodně opileckých pohlednic. A kultura v Ostravě byla oproti třeba kultivované Opavě hodně upozaděná,“ podotýká Zdeněk Wludyka.

Foto: Archiv Zdeňka Wludyky

Nejkrásnější pohlednici Ostravy namaloval v roce 1942 mladý Oldřich Hanuš

A jako poslední v řadě nám Zdeněk Wludyka poskytl pohlednici, která sice není vánoční, avšak řada sběratelů ji pokládá za jednu z nejpěknějších pohlednic Ostravy. Namaloval ji v roce 1942 sedmnáctiletý Oldřich Hanuš a zachytil na ní běžné letní protektorátní odpoledne na tržišti hlavního ostravského náměstí. Oldřich Hanuš prý tento obraz namaloval, protože měl obavu, že Ostrava bude bombardována a náměstí poničeno.

Podle sběratelů asi nejkrásnější pohlednice Ostravy Ondřeje Hanuše. Foto: Archiv Zdeňka Wludyky

Mladého malíře si všiml ostravský vydavatel pohlednic Jakub Janota. „Ten obraz se mu líbil a zeptal se mě, jestli by jej mohl použít na své pohlednice. Nabídka mě potěšila, takže jsem souhlasil,“ vzpomínal dnes už nežijící Oldřich Hanuš. Janota si hotový obraz půjčil a odjel s ním do Prahy do tiskárny, kde jej okopírovali a vznikla tak první Hanušova pohlednice, kterých poté namaloval více. Nikdy však prý za ně nedostal žádný honorář. Ani jej nepožadoval, byl prý rád, že se jeho práce objevily na pohledech.

Na dětství v hornické kolonii sběratel nezapomíná

Zdeněk Wludyka vyrůstal v hornické kolonii na Kamenci. „Tehdy v padesátých a šedesátých letech byla událost, když vám přišel do schránky pohled, většinou o prázdninách nebo k Vánocům či Velikonocům. Vždy se strčily za sklo v kredenci, a pak za nějaký čas se vyhodily. A mě jednou napadlo si je schovávat, protože se mi líbily. Obzvlášť ty z dovolených,“ říká Zdeněk Wludyka, který měl ve škole rád předměty jako zeměpis a dějepis.

Zasněžená Nádražní ulice v 60. letech. Foto: Archiv Zdeňka Wludyky

Na dětství v kolonii nezapomene. „Měli jsme krásné dětství. Byli jsme pořád na rozdíl od dnešních dětí celý den venku, na Kamenci jsme měli i hřiště a také malé koupaliště, které se v zimě postříkalo a bylo z něj kluziště. Čas jsme kontrolovali na hodinách na Nové radnici,“ vzpomíná muž, který vlastní spoustu pohlednic, zachycujících staré zámostí Slezské Ostravy, které muselo k zemi.

Pro pohlednice jezdil jako kluk na burzy do Brna a Prahy

Pohlednice Zdeňka Wludyku uhranuly už v dětství tak, že začal chodit jako osmnáctiletý mladík na filatelistické burzy, kde se ale pídil hlavně po pohlednicích. „A začal jsem si je kupovat,“ vypráví sběratel, který se stal členem klubu sběratelů pohlednic v Brně, který se jmenoval stylově Orbis pictus, protože doma v Ostravě podobný klub neexistoval.

Pohled na Moravskou Ostravu v novoročním hávu. Foto: Archiv Zdeňka Wludyky

„S kamarády jsme jezdili na burzy pohlednic do Brna a Prahy. To byla vždy šílená výprava. Vždy v jedenáct večer se vycházelo z domu na nádraží, přes noc se jelo šest a půl hodiny vlakem a ráno jsme stáli v Praze před burzou pohlednic, než ji otevřeli. Tam bylo pohlednic! Kolik jsem si jich vždycky z Prahy přivezl,“ zasní se.

Zlatým věkem pohlednic byl začátek minulého století

Časem se zaměřil především na pohlednice z Ostravy. „Můj zájem se vykrystalizoval především na pohlednice Ostravy, ale ty staré. Ty mají veliké kouzlo. Na nich člověk viděl tu doslova rukodělnou práci a ty nápady. Jsou to především pohlednice vydané v letech 1900 až 1918, ne nadarmo se té době říká zlatý věk pohlednic,“ popisuje Zdeněk Wludyka.

Zimní katedrála v roce 1900. Tehdy měla jedenáct let. Foto: Archiv Zdeňka Wludyky

Líčí, jak se vydavatelé předháněli v nápadech, jak je ztvárnit či ozvláštnit. „Buď formou koláží nebo krásných litografií, výrobci si vymýšleli různá zdobení, pohlednice byly kreslené nebo měly třeba mustr, do kterého se vkládaly různé obrázky měst. Byly to opravdu krásné věci,“ líčí sběratel, který dříve posílal k vánočním svátkům i dvacet pohlednic. Dnes jich už pošle známým a příbuzným jen pár.