Petr Jirotka, testovací jezdec Hyundai: Auta testujeme na dřeň
Petr Jirotka a jeho tým jsou u všech technických novinek vozů z nošovické továrny Hyundai. Najezdí v nich miliony kilometrů a neunikne jim sebemenší detail. Inženýři a finančníci tu jejich pečlivost a umanutost občas nemůžou vystát, ale zákazníci je milují.
Petře, jak dlouho jste testovacím jezdcem v továrně Hyundai?
V továrně pracuji od roku 2014 a testovacím jezdcem jsem se stal v roce 2016.
Na jaké pozici jste začínal?
Začal jsem na svařovně a měl jsem na starost tzv. moving parts, což jsou veškeré otevíravé díly karoserie. Táhlo mě to za volant a když byla šance, chopil jsem se jí. Myslím si, že je to hezká ukázka toho, že u nás v Nošovicích, když člověk projeví zájem, má možnost růst.
Co vás vedlo k tomu, stát se testovacím jezdcem?
Prostě miluju auta a řízení. Mám benzín v krvi. V dnešní době teda už i elektřinu, abych byl přesný.
Co vše jste musel absolvovat předtím, než jste se stal testovacím jezdcem?
Bylo potřeba o tuto pozici projevit zájem a dokázat, že mám o tomto tématu určité povědomí a velmi důležitou podmínkou jsou také psychotesty, které musí každý jezdec absolvovat. Zároveň je nutné získat interní řidičský průkaz. Testovací jezdci musí mít náš speciální řidičák, takzvaný typ A.
Co si pod tím máme představit?
Je to takový rozšířený interní dopravní provozní řád. Je potřeba naučit se a prokázat, že ovládáme všechna stanoviště na naší testovací dráze. Přeci jen tady dostáváme auta do extrému.
Co všechno tedy vozidlo na testovací trati v Nošovicích absolvuje?
Když auto sjede z linky, pokračuje na další stanice, kde se nastaví světlomety a geometrie. Poté zajede na dynamické válce. Tam se ověří, zda vše funguje, jak má – bezpečnostní systémy vozidla, komunikace jednotek. Poté už vůz vyráží z haly na testovací trať. Během této krátké cesty mají inspektoři danou proceduru, kdy ověřují zda funguje hlasové ovládání, rádio, navigace a další. Na samotné testovací dráze pak máme jedenáct rozdílných povrchů. Každý z nich danému vozu udělí jinou frekvenci, takže jsme schopni detekovat, zda jsou správně utažené veškeré důležité spoje. Dále tam máme velký a malý kopec. Malý je pro i30 a Konu. Velký pak používáme pro Tucson. Tam testujeme asistenta rozjezdu do kopce nebo naopak asistent pro sjíždění z kopce. Také tam prověříme ruční brzdu a couvání do kopce. Poté se objede zatáčka, na rovince se auto rozjede, v závislosti na módu, až na 130 km/h, po této rychlosti zpomalujeme cca na 50 km/h a provádí se test na kluzné desce. To znamená, že polovina vozidla je na desce, která má velmi nízkou adhezi a druhá polovina je standardně na asfaltu. Řidič prošlápne brzdový pedál a auto musí držet přímý směr. Pak následuje S-drive, což znamená, že řidič několikrát změní směr a vozidlo pokračuje dále.
To zní jako hromada práce. Jakou kvalifikaci musí mít potencionální testovací jezdec?
Je výhodou, když má jezdec technickou vysokou školu, ale není to nutná podmínka. Nejdůležitější je mít zápal pro věc a cit pro auta. Nezáleží tolik na tom, zda je to z pohledu jízdních vlastností nebo co se týče elektroniky motoru a podobně.
Jak probíhá typický pracovní den testovacího jezdce? Jsou neustále na trati nebo máte i jiné povinnosti?
Tady je potřeba to trochu upřesnit. Na všech směnách máme naše inspektory. Na každé směně je jich celkem devět a máme třísměnný provoz. Každý z těchto inspektorů projede po testovací dráze za jednu směnu zhruba padesát vozidel. Tihle jezdci jsou taková první fronta. Jsou první, kteří mohou odhalit problémy. Pak přicházejí na řadu specialisté, které vedu já a my se pak na to, na co upozornili inspektoři, podrobně zaměříme a analyzujeme do posledního detailu.
Můžete nám přiblížit, jak tahle analýza probíhá?
Hodně jezdíme. Taky občas něco z auta demontujeme nebo naopak osadíme měřící technikou, vyšetřujeme. Je ale potřeba také rozlišit standardní produkce a vývoj nového projektu. Právě zavádění nových modelů je hlavní náplní práce mého týmu. Soustředíme se hlavně na nové projekty a již zmiňovaní inspektoři jezdí právě vozidla ze standardní produkce.
Máte k tomu speciální přístroje?
Ano. Řadu velmi sofistikovaných a drahých přístrojů.
To zní jako práce snů pro všechny technické nadšence. Přijímáte nové testovací jezdce?
Ano, v podstatě pořád máme otevřené pozice. Naposledy jsme hledali někoho, kdo bude zaměřen primárně na infotainment našich aut. Čím jsou vozidla komplikovanější a sofistikovanější, tím víc je infotainment srdcem auta. Ověřit ho celý je na jednoho člověka moc, a právě proto jsme v listopadu přijali nového kolegu.
Auta a jejich systémy se pořád vyvíjí, to musí být náročné. Máte v průběhu roku nějaká školení?
Ano, vývoj jde kupředu, ale nás to baví! Produktových školení máme během roku nespočet a minimálně jednou ročně se snažím zařídit a zajistit pro celý můj tým profesionální školení smyků a jízdy po závodním okruhu.
Kolik lidí dnes vedete?
Se mnou je nás specialistů jedenáct. Posledního nového kolegu jsme přijali v listopadu.
Čeho všeho si během testovací jízdy všímáte? Na co je potřeba se nejvíc zaměřit?
Všímáme si naprosto čehokoliv. Ať už se jedná o pazvuky či jiné nedokonalosti v chování auta. Všichni se snažíme na konkrétní vůz dívat z pohledu zákazníků. Jakmile nás něco trkne a není to podle našich představ, tak začínáme bádat do hloubky a osazujeme vozidlo měřící technikou.
Jak to děláte mimo pracovní dobu? Umíte vypnout nebo tyhle věci řešíte třeba i ve svém vlastním voze nebo v autech kamarádů?
Už neumím vypnout. Bohužel je to moje profesionální deformace. Jsem velmi neoblíbený spolujezdec a nikdo z kamarádů mi moc nechce půjčovat auto, aby s ním pak nemusel na kontrolu, když ho upozorním na nějaký možný problém. Jsem v tomhle dost puntičkář.
Jaké auto máte v soukromí?
Svůj kompletní vozový park bych asi raději nechal pod rouškou tajemství, ale mimo jiné mám také Hyundai i30 na každodenní ježdění.
Jaké je vaše nejoblíbenější auto z nabídky Hyundai?
Jednoznačně i30 N, protože to je skvělé auto a bylo jedním z prvních, na jehož vývoji jsem se podílel. Srdcovka! Stejně skvěle jako se vyvíjelo tohle auto, se vyvíjela také má kariéra.
V rámci testování nových projektů jezdíte jen tady ve fabrice nebo se dostanete i do jiných lokací?
Máme destinace po celé Evropě. Jezdíme i na závodní okruhy a vše se odvíjí od toho, jakou kategorii vozidla testujeme a jaké má určení. Podle toho poté volíme testovací režimy. Zrovna s I 30 N jsme trávili hodně času v alpských průsmycích. V případě Tucsonu jsme jezdili tisíce kilometrů mimo zpevněné komunikace, byť to není žádný offroad. Razíme politiku, že při testování jdeme až za hranice toho, kam se s autem vydá běžný zákazník.
Kam jste se v rámci testovacích jízd podíval naposledy a kam se chystáte v nejbližším budoucnu?
Co se týče nejbližšího budoucna, tak to je tajné. Nemůžu prozradit a přilákat tam špiony. Ale posledně byl můj kolega za polárním kruhem testovat náš nový elektromobil.
Jak se změnilo testování aut s příchodem elektromobility, infotainmentu a dotykových displejů?
Z mého pohledu je nejvýraznější změnou komplikovanost vozidla v rámci emisních norem. Různé start/stop systémy, hybridní baterie a podobně. V případě čistě elektrických vozů se nám na jednu stranu velmi zjednodušilo pohonné ústrojí a motor jako takový, ale na druhou stranu o to složitější je baterie a energetický management. Tím, že zmizel spalovací motor, auto utichlo a nám se derou na povrch různé zvuky a pazvuky. Práce budeme mít pořád dost.