Nejnovější zprávy: Senzační objev. Zemědělec v Opavě našel místo řepy zlatý poklad Hrdinové handicapu. Ocenění získal šestiletý Oliver, připomněla se i tragická střelba

Společnost

Papoušek, který se živí nektarem, přivedl v Ostravě na svět rekordní počet mláďat

​Loriové horští obývají v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava Voliéru Papua, která je pro návštěvníky průchozí.

Foto: Pavel Vlček

Lidé tak mohou hejno těchto pestrobarevných papoušků pozorovat spolu s dalšími obyvateli voliéry z bezprostřední blízkosti. Aktuálně zde pobývá 19členná skupina s rekordním počtem mláďat, které se rodičovským párům podařilo v tomto roce odchovat.

Lori horský je v Zoo Ostrava chován od roku 2009 a hned v následujícím roce se povedlo jednomu rodičovskému páru odchovat jedno mládě – samečka.

Do konce listopadu 2020 už bylo odchováno 21 jedinců. V letošním roce chovné páry vyvedly šest mláďat, což je od počátku chovu v Zoo Ostrava nejvyšší počet za jeden rok.

Aktuálně čítá skupina loriů horských ve Voliéře Papua 19 členů, z toho je šest samců, sedm samic a šest letošních mláďat, z toho je jeden sameček, dvě samičky a tři jedinci zatím neurčeného pohlaví.

Hnízdní sezona v Zoo Ostrava začíná u loriů v měsíci květnu a trvá až do září či října. V přírodě hnízdí v dutinách stromů, v Zoo Ostrava mají k dispozici kmenové budky, které mohou využívat i mimo hnízdní období jako úkryt nebo nocoviště.

Samice snáší do hnízda obvykle dvě bílá vajíčka, která inkubuje po dobu 23-24 dní. Samec obvykle hlídá v blízkosti hnízdní dutiny a přináší potravu hnízdící samici, následně i vylíhnutým mláďatům.

Tak jako u většiny papoušků se i mláďata loriů líhnou slepá a holá. Mladí ptáci opouštějí hnízdní boudu ve věku 70-75 dnů, kdy jsou už plně opeření a letuschopní. Od rodičů se liší zbarvením – peří mají výrazně matnější, zobák není červený, ale černý a duhovka je hnědá.

Loriové patří mezi potravní specialisty – jejich hlavním zdrojem potravy je nektar a pyl, který získávají z květů. Od ostatních druhů papoušků se liší i způsobem příjmu potravy.

Mají štětinatý jazyk s papilami jako dokonalou adaptaci ke sběru květního nektaru. Jsou tak významnými opylovateli, neboť při sběru nektaru stírají jazykem i pyl a přenášejí jej na jiné květy.

Dále se živí i sladkými plody a drobnými semeny. V lidské péči je loriům horským podávána tekutá potrava jako náhražka nektaru, tzv. „lori nektar“.

Jedná se o ovocnou šťávu a med rozpuštěný ve vodě. Kromě toho dostávají měkké zralé ovoce doplněné o klíčené i suché zrniny a hmyz.

Lori horský (Trichoglossus moluccanus) se vyskytuje v deštných lesích, mangrovech i v otevřené krajině východní a jihovýchodní Austrálie, Tasmánie a ostrova Papua.

Obývá i ostrovy mezi Austrálií a Papuou. Najdeme jej ve výškách až 2500 m n. m. Během roku žijí v hejnech, na hnízdní sezonu se separují do párů. V důsledku odchytů pro chovatelské účely a v důsledku ztráty přirozeného prostředí jeho stavy klesají.

Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1868.

Zavřít reklamu