Nejnovější zprávy: Zlatá tretra odhalila hlavní hvězdu. Do Ostravy dorazí létající tyčkař Duplantis Povodí Odry otevře nepřístupná místa, veřejnosti zpřístupní tři přehrady

Společnost

Panenky, se kterými si hrály naše maminky a babičky. Zámek hostí unikátní výstavu

​Panenky, kam se podíváte. To je podtitul výstavy, kterou ve frýdeckém zámku uspořádalo Muzeum Beskyd.

Foto: Petr Broulík

Návštěvníci muzea tak mohou nahlédnout do světa sběratelky Pavly Dobíškové, která má ve svém království stovky různě starých panenek, z nichž nejvzácnější pocházejí z 19. století.

V zámku našlo vánoční azyl na dvě stě panenek, které ostatně patří ke stálým splněným vánočním snům děvčat už od dob rakouského mocnářství. „Tehdy byly panenky často celuloidové, až později je nahradily jiné materiály,“ říká Pavla Dobíšková, která ostatně také jako malé děvče dostala k Vánocům vysněnou panenku. „Jenomže byla také z celuloidu, takže shořela. Zapálili mi ji bráchové. Prý dobře hořela,“ usmívá se vášnivá sběratelka.

Ke sbírání panenek ji přiměla velká sběratelka cukrů z Prahy

Ke sbírání panenek se dostala až později a to v roce 1990, kdy ji k tomu přivedla její dnes jednadevadesátiletá teta Míla z Prahy, velká sběratelka balených cukrů. Pavla Dobíšková se inspirovala jejím zápalem. „Teta mi totiž vždycky říkala: máš ráda ruční práce, tak dělej něco, sbírej něco, co budeš dělat v důchodu? Tak jsem si vybrala panenky,“ směje se žena.

Pavle Dobíškové z Místku hodně pomáhá její muž Rostislav Dobíšek, který je schopen těm panenkám, které nejsou v dobrém stavu, dát patřičnou omlazovací kúru, tedy opravit je a tím jim vdechnout nový život.

„Občas nám lidé nosí panenky, které najdou třeba na půdě. Ale většinou je kupujeme třeba na aukcích na internetu nebo na různých burzách. Panenky jsou však někdy popraskané, prožrané červotočem. Někdy rozbité i na padesát kousků. Často dávno ztratily glanc, protože třeba panenky vyrobené z celuloidu podléhají rychle zkáze, třeba hlavičky panenek skládám jako puzzle. Někdy je musím znovu pomalovat barvami, jindy jim zase chybí ruce nebo nohy, tak vyrábím formy a odlévám nové,“ říká Rostislav Dobíšek.

Panenky v kočárcích i porcelánové panenky z Doubí

A jaké panenky na výstavě ve frýdeckém zámku můžete vidět? Třeba panenky, které se vyráběly a vyrábí jako miminka, ty jsou na výstavě často v dobových kočárcích. Jsou tu ale i panenky celuloidové, porcelánové nebo z papírové hmoty.

„Specializuji se však na ty celuloidové vyrobené v Československu a moc mám ráda panenky porcelánové vyrobené v Doubí u Karlových Varů. Všechny porcelánové panenky na výstavě pocházejí z let 1900 až 1930. Ty patří k mým nejvzácnějším. Dříve se vyráběly jako loutky pro krejčovské krámy. Na nich byly modely, dámy si podle nich vybíraly a poté krejčí šili šaty a kostýmy,“ vysvětluje sběratelka. A ukazuje na jednu nenápadnou, ovšem rokokově vyhlížející panenku, která pochází z roku 1870.

Pokojíčky, kuchyňky. Papírové panenky z války

Vitríny s panenkami na výstavě však skrývají i různá „příslušenství“ ke světu panenek, malé pokojíčky, kuchyňky, postýlky nebo třeba i housle s futrálem. Je tu i koutek s šicím strojem a náčiním na opravu panenek, manžel Pavly Dobíškové zase představuje v jedné z vitrín, z jakých trosek někdy vdechuje ve svém koutu s nářadím, lepidly a materiály starým panenkám nový život.

Pavla Dobíšková sbírá také staré, švabachem psané časopisy, které zveřejňovaly v prvních letech dvacátého století, třeba kolem roku 1910, návody na šaty a oblečení pro panenky. A podle nich toto dobové oblečení svým panenkám šije.

Panenky z papírové hmoty se vyráběly často za obou válek a vyráběly je většinou ženy, které si tím vydělávaly na živobytí, aby uživily své děti. Papírové panenky měly látková těla a nahrazovaly běžné panenky, na které rodiny často neměly peníze nebo nebyly k mání. Na výstavě jsou i setrvačníkové panenky na klíček nebo panenky chodící.

Pavla Dobíšková má na výstavě pro srovnání i celuloidové panenky, které se po válce vyráběly v pražských soukromých firmách. Pak ale i tyhle malé podniky komunisté znárodnili a výroba panenek pokračovala ve státních podnicích.

„Tady ta panenka v červených lodičkách se vyráběla jen dva roky, tahleta lady je ze železa a ta panenka v rohu je v norském kroji, který mi věnovala devadesátiletá babička v Norsku,“ provází sběratelka svou výstavou panenek. „A tady ty dvě panenky navrhla Libuše Niklová, které si velice cením, a každý asi zná její slavnou hračku kočky, která má místo těla tahací harmoniku.“

Každá panenka na výstavě má také své spodní prádlo

Pavla Dobíšková prozrazuje, že každá panenka na výstavě má i své spodní prádlo, tedy kalhotky, ale i ponožky. K tomu přidali na vernisáži výstavy humornou příhodu lidé z Centra aktivních seniorů v Místku. „Když jsme pořádali u nás výstavu a přišli na ni školáci, tak ti puberťáci začali koukat takové velké krásné panence pod sukně. Ale čekalo je zklamání, měla kalhotky,“ usmívá se muž.

A kterou panenku má Pavla Dobíšková nejraději? „To nejde říci. Na každou panenku mám jinou vzpomínku, každá má jiný příběh. Moc mám ale ráda ty malé porcelánové panenky,“ říká sběratelka a přidává ještě jeden malý příběh dvou panenek v černé a červené sukni.

„Ty mi darovala jedna starší paní při mé výstavě tady na zámku v roce 2015, a doufala, že na příští výstavbě budou opravené a vystavené. A tady jsou jako nové. Doufám, že se na ně ta paní přijde podívat.“

Ale vzpomíná na jinou paní, která mezi odborníky na panenky při ostravském Muzeu hraček, s nimiž manželé Dobíškovi spolupracují, přinesla výrobek z padesátých let s gumovými ručkama, který měl na hlavě rozbité oko a byl celá potrhaný. Manželé Dobíškovi panenku dali do pořádku. „A když jsme té paní panenku vraceli, tak vedle ní stála dvanáctiletá holčička. A ta si tu opravenou, teď zase krásnou panenku přitiskla na hruď a oči jí jenom zářily. Takže i dnešní děti mají rády staré panenky. Stalo se nám to před měsícem,“ říká spokojeně místecká sběratelka panenek Pavla Dobíšková.

Výstava Svět panenek Pavly Dobíškové potrvá do 22. ledna 2023.

Fotogalerie

Autor: Petr Broulík