Nejnovější zprávy: Sdílko je zpátky. Do Poruby míří regionální prodejci, workshopy i kavárna Vražda v Porubě! Třicetiletý muž včera zabil mladou ženu

Společnost

Osvobození Ostravy. I 75 let poté se objevují nové příběhy a fakta

​V těchto dnech, kdy také Ostravané prožívají "válku“, tentokrát s koronavirem, se chystá svět oslavit 75. výročí konce té poslední skutečné světové války, která lidstvu přinesla nedozírné útrapy, škody a milionové ztráty na životech.

Ondřej Kolář. Foto: Vladimír Pryček

Také Ostrava se v dubnu 1945 ocitla ve vřavě nejtěžších osvobozeneckých bojů na území tehdejšího Československa, dnes zvané jako Ostravsko-opavská operace. Jak tato velká, téměř dva měsíce dlouhá bitva o poslední průmyslovou oblast někdejšího nacistického Německa vypadala?

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná dubnové události rok 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

Dají se v její historii nalézt nové pohledy a příběhy? O tom s Magazínem PATRIOT hovořil expert na Ostravsko-opavskou operaci a vedoucí oddělení historického výzkumu Slezského ústavu Slezského zemského muzea v Opavě Ondřej Kolář.

Dá se popsat, jak co se dělo v ulicích Ostravy v dubnu 1945? Utíkali Němci z Ostravy, vědělo se o bojích na území Polska (operace fakticky začala v březnu). Jak reagovali obyvatelé Ostravy i jiných měst na severu Moravy?
Německé civilní obyvatelstvo a většina úřadů se obecně z přífrontových oblastí z velké části evakuovali. Přes Ostravu jako železniční uzel už v předchozích měsících ustupovali nejen vojáci, ale také němečtí civilisté z dnešního Polska a Slovenska. V závěru dubna, kdy k Ostravě dorazila Rudá armáda, se už stahovala i většina německých jednotek. Proto se v samotném městě nebojovalo tak tvrdě, jako na přístupech k němu. Na tuhý odpor Rudá armáda narazila u Zábřehu. Když se jí ale podařilo překročit Odru, Němci ustoupili bojem k Frýdku. Obávali se obklíčení, jelikož kromě jednotek postupujících z Opavska zaútočila též Grečkova 1. gardová armáda od severovýchodu.

Báli se obyčejní obyvatelé, třeba německé národnosti? Byly nějaké zvěsti o tom, jak se chovali rudoarmějci na dobytých územích třeba na území Polska či Německa?
Jisté povědomí samozřejmě bylo. Německá propaganda před rudoarmějci varovala, nějakou představu lidé získali od uprchlíků z Horního Slezska a vojáků, kteří projížděli Ostravskem. Obavy ovšem neměli jen Němci. Také čeští pamětníci vzpomínají, jak před Sověty raději zakopávali cennosti a podobně. Přestože většina Čechů osvoboditele vítala, mnozí starší muži měli zkušenost z Ruska z minulé války a Sověty si neidealizovali.

Jak se na Ostravsku projevoval německý plán ARLZ – tedy zničení a odvezení? Co všechno Němci z průmyslových podniků zničili, odvezli. Postihlo to i majetky lidí?
Do konce dubna se německé armádě celkem dařilo tuto směrnici plnit. Byly ničeny především komunikace. Samotnou Ostravu zachránil rychlý vývoj na dalších frontách. V závěru dubna se již bojovalo o Berlín, Američané byli v Chebu, 2. ukrajinský front postupoval na jižní Moravu. Ostravsko se de facto ocitlo v kleštích. Strategický materiál prakticky nebylo kam odvézt. K jeho zničení také nedošlo, morálka i zásobování německé armády již byly v rozkladu. Němci se snažili probít na západ, takže zbývající trhaviny využívali hlavně na destrukci mostů a tratí, aby zpomalili sovětský postup. Wehrmacht samozřejmě také rekvíroval hospodářská zvířata a vozy pro svou evakuaci.

Jakým směrem utíkali Němci? Byli to obyvatelé německého původu a byli mezi nimi i vojáci? Ti ale zřejmě museli bránit průmyslová centra a podniky. Přesto, byli mezi prchajícími třeba němečtí dezertéři? Kolik zhruba lidí takhle Ostravu opouštělo a kdy?
Spousta německých civilistů utekla již dříve. Německá armáda se po ztrátě Ostravy stahovala přes Frýdecko k Olomouci. Jednotky z Opavska ustupovaly dílem přes Fulnek, dílem přes Jeseníky do východních Čech. Dezertérů bylo v závěru dona dost, někteří i žebrali o jídlo u českých obyvatel. Počty už asi nezjistíme, německá armáda v závěru války už nedokázala vést řádnou evidenci.

Českoslovenští stíhači na polním letišti u Krosna. Zprava por. V. Drab, por. Ant. Druppa a rtm. Slatinsky. Foto: Archiv Slezského muzea Opava

K. H. Frank prý ještě 1. května, tedy už po osvobození centra Ostravy, urgoval zničení města? Jak chtěl tento nacistický potentát město zničit? Jaký byl jeho vztah k Ostravě za Protektorátu, kdysi údajně pracoval ve Vítkovických železárnách – je to pravda? Přijížděl někdy v letech 1939 až 1945 třeba do Ostravy? Věnoval se někdy extra Ostravě?
Frank skutečně pracoval jako úředník ve Vítkovicích v letech 1918–1920. Není bez zajímavosti, že ve 20. letech, po porážce Hitlerova „pivního puče“ se o práci v československých dolech na Mostecku nebo Ostravsku ucházel i Göring, ale sešlo z toho. Jak dokládají Frankovy proslovy, uvědomoval si význam ostravského průmyslu. Situaci na severní Moravě prokazatelně sledoval ještě v závěru války, ostatně ze své pozice řídil zákroky proti partyzánům v okolí. Rozkaz ke zničení Ostravy 1. května byl samozřejmě iluzorní, německá armáda už na to neměla síly a prostředky. Svým způsobem bylo štěstí, že Frank dlouho slepě věřil ve vítězství Říše a že nedal rozkaz k destrukci dříve, před příchodem fronty.

Ostravská operace byla jednou z největších vojenských vřav za druhé světové války na území Československa. Dá se připodobnit k nějaké jiné? Jak se lišila třeba od osvobozování Brna či Prahy? Čím byla výjimečná?
Boje o Ostravu se staly tak trochu symbolem. Každopádně byly důležité a intenzivní, ale v zásadě se tolik nelišily od operací v jiných oblastech. V první fázi Sověti tvrdě narazili, ale ani to není ojedinělé. Koneckonců i v západním Slezsku, v oblasti Bruntálska a Jesenicka, Rudá armáda čelila obdobně tuhému odporu, který se podařilo zlomit až v úplně posledních dnech války.

Byla Ostrava opravdu poslední průmyslovou oblastí, které říše měla? Co vše ještě průmyslové podniky na Ostravsku třetí říši na jaře konkrétně dodávaly? Zásobovalo Ostravsko třeba nějak nebo něčím ustupující vojska nebo dokonce bránící se Berlín?
Po obsazení průmyslových oblastí v Porúří spojeneckými armádami Ostravsko v březnu a dubnu 1945 skutečně zůstávalo poslední významnou a relativně fungující průmyslovou oblastí, která dodávala uhlí, koks a ocel. Průmysl tady jel na plné obrátky s nasazením mnoha nucených pracovních sil. Ostrava nebyla oproti německým průmyslovým městům vážněji zasažena nálety, takže doly i továrny plně fungovaly. Problém byl však s dopravou uhlí a železárenských výrobků ke koncovým uživatelům. V dubnu intenzivní nálety takzvaných hloubkařů na železnice a dopravní kolony paralyzovaly dopravu, takže například komponenty zbraní vyrobené v Ostravě se už z velké části nedostaly k vojákům.

Českoslovenští tankisté u zničeného německého autobusu v nezjištěné lokalitě. Foto: Archiv Slezského muzea Opava

Ostravsko opavské operace se účastnily i československé jednotky vzniklé v SSSR. Jaký byl zhruba poměr sovětských a československých vojáků při osvobozování? Účastnili se bojů o Ostravsko i jiná vojska, byť třeba jen v minimálních počtech?
Na sovětské straně se do bojů zapojilo zhruba 250 tisíc mužů a žen. Mezi nimi i československá tanková brigáda a letecká divize o třech plucích. V celkovém počtu lidské síly byli Čechoslováci zanedbatelní, ale sehráli důležitou úlohu. Uvážíme-li, že obě bojující strany nasadily po třech stovkách obrněných vozidel, pak zhruba 50 tanků československé brigády představovalo důležitou sílu, která zejména v bojích mezi 15. – 30. dubnem sehrála rozhodující roli v několika útocích. Například u Velké Polomi sovětská pěchota prorazila až na třetí pokus, když jí byli jako podpora přiděleni naši tankisté. Letci zase sehráli důležitou roli při útocích na pozemní cíle. Ve vzdušných bojích se vyznamenal palubní střelec Richard Husmann, který později pod jménem Filip Jánský napsal legendární knihu Nebeští jezdci. Co se týče cizinců, na německé straně bojovaly i maďarské jednotky. Pamětníci a kroniky dokládají také přítomnost občanů SSSR, hlavně Rusů a Ukrajinců, kteří vstoupili do německého vojska. Šlo ale o jednotlivce, často o důstojnické sluhy a jiné nekvalifikované profese. Na spojenecké straně v širším regionu Ostravska a Těšínska působili sovětští výsadkáři a polští partyzáni. Mezi partyzány se ukrývali i uprchlí váleční zajatci a sestřelení letci, ale nevím, že by se někdo z nich aktivně zúčastnil bojů o Ostravu.

Byli mezi obránci měst a obcí na Ostravsku obyvatelé tohoto území (mnozí z Hlučínska a asi i dalších oblastí museli narukovat někdy nechtěně po zabrání Sudet do německé armády). Jsou nějaké konkrétní příběhy takových lidí? Dezertovali třeba během obrany Ostravska?
Určitě v německých jednotkách byli i místní, ale s konkrétními příběhy jsem se nesetkal. Vím o několika pamětnících ze smíšených manželství, kteří v té době bojovali v širším okolí, například v Osoblaze. Není bez zajímavosti, že několik místních bylo i mezi osvoboditeli. V tankové brigádě bojoval Ostravan Jiří Brabec, před válkou v regionu sloužil i zástupce velitele brigády Emanuel Šrámek. Při osvobozování Hlučínska padl tankista Herbert Sněhota, který odtud pocházel. Musel do wehrmachtu, dostal se do zajetí a přihlásil se do československé armády.

Záznamy hovoří i o náborech lidí do československých jednotek během osvobozovacích bojů. Kdo byli tito lidé?
Československá exilová armáda obecně na osvobozených územích prováděla mobilizaci. Tedy místní mladí muži se měli hlásit do armády. Mnozí tak jistě činili dobrovolně a v euforii. Do bojů samozřejmě už nezasáhli. Když Německo kapitulovalo, byli ještě ve výcviku v Albertovci. Řada dalších místních Čechů ovšem pomáhala Rudé armádě jako průvodci, tlumočníci, ošetřovatelé či řidiči. Jedním z nich byl Ostravan Josef Hamrosi, který zahynul 7. května u Bašky, když při převážení ruských důstojníků najel na minu. Lidé staršího a středního věku se přímo do bojů zapojovali méně, ale přece jenom konali – drobnými sabotážemi, zdržováním Němců atd. Například úředníci ostravské pošty ukradli německým ženistům výbušniny a zabránili destrukci telefonní a telegrafní ústředny.

Zničený sovětský tank IS-2 v Hrabyni. Foto: Archiv Slezského muzea Opava

První část operace trvající od března podél hranic na polské straně do prvních dubnových dnů musela Rudá armáda přerušit. Proč?
První pokus o průlom přes Strumień a Těšín selhal z několika důvodů. V nepříznivém deštivém počasí obrněná vozidla zapadala do bahna a letadla nemohla systematicky operovat. Sověti navíc neměli potřebnou převahu pro ofenzivní operaci, jelikož většina sil byla vyčleněna pro útok na Berlín. Němci se bránili houževnatě a efektivně. Z počátku jim ještě velel mistr defenzivního boje Gotthard Heinrici, později odvelený k Berlínu.

Jak hodně využívali Němci k obraně před osvobozeneckými vojsky objekty československého opevnění budované ke konci třicátých let? Kde stály a pomohly Němcům hodně?
Předválečné bunkry na Hlučínsku a Opavsku tvořily jen doplnění německé obranné linie. Její základ představovaly opevněné obce, mimo to Němci užívali terénní překážky (vodní toky, železniční náspy) a budovali zátarasy. Bunkry navíc postrádaly vzduchotechniku, pancéřové prvky atd. Mnohé objekty nebyly před válkou dokončeny, z dalších Němci odvezli pancíř na jiná bojiště. Opevnění se tak využívalo spíš jako ošetřovny, kryty pro ostřelovače či pozorovatelny, případně se za bunkry ukrývaly tanky a samohybná děla a podnikaly odtud rychlé výpady.

Němci také vystavěli v Koutech falešné Vítkovické železárny jako falešný cíl pro spojenecké bombardování. Kdy a jak vypadaly? Pomohly jim nějak?
Podle několika málo dochovaných fotografií, vesměs nekvalitních, maketa továrny stála zřejmě přibližně v prostoru dnešní Přírodní rezervace Koutské a zábřežské louky, respektive trochu západněji. Koncem války areál rychle zanikl, lidé z okolí si dřevo rozebrali jako stavební materiál a otop. Maketa rozhodně spojenecké letce nezmátla. Britové, Američané i Sověti ostatně díky československému exilu měli dostatek informací o poloze strategických objektů v protektorátu.

Jak si při „obraně“ Ostravy vedl generál Ferdinand Schörner? A jak generál A. I. Jeremenko?
Schörner z pozice velitele Skupiny armád Střed na dění na Ostravsku spíše dohlížel. Velel v té době drtivé většině německých sil v protektorátu. Síla jeho uskupení se odhaduje na 750 tisíc vojáků, z čehož ostravské operace ze zúčastnilo asi 155 tisíc. Schörner měl pověst tvrdého a nekompromisního velitele, což potvrdil i během svých návštěv fronty na Ostravsku. Zde nechal několik vojáků popravit pro údajnou zbabělost a dezerce. Praktické velení v regionu ovšem měli šéfové 1. tankové armády, nejprve Gotthard Heinrici a po něm Walther Nehring, oba schopní stratégové obranné a ústupové války. Jeremenko se k velení dostal až v průběhu operace. Plán obchvátit Ostravu od západu vypracoval štáb 4. ukrajinského frontu ještě pod velením Ilji Jefimoviče Petrova. Nicméně Jeremenko postupoval schopně, ve většině případů dokázal soustředit síly pro průlom na určeném úseku.

Velitel československé tankové brigády Vladimír Janko v Opavě po osvobození. Foto: Archiv Slezského muzea Opava

Na moravské území vstoupila osvobozovací vojska „po přestávce“ 15. dubna a zřejmě s velkou vervou. Asi to musela být velká vřava, v některých obcích byla zničena velká část stavení a domů. Kde byly asi boje nejurputnější a proč?
Průběh bojů hodně závisel na charakteru terénu. Od 15. do 18. dubna probíhal postup k Ostravě přes relativně otevřený zemědělský terén Hlučínska ke Štítině, kde se podařilo překročit řeku Opavu. V tomto období docházelo k dost intenzivním tankovým a dělostřeleckým střetům. V poslední dekádě dubna se těžiště bojů přesunulo do lesnatého a kopcovitého terénu kolem Hrabyně a Velké Polomi. Sem tanky pronikaly jen obtížně, takže hlavní roli sehrála pěchota, bojující často dům od domu.

Opava utrpěla při osvobozování velké ztráty. Dá se to nějak srovnat s Ostravou? Některé proluky v Ostravě po bojích a bombardováních nebyly dosud zastavěny, týká se to i Opavy?
O
pava byla bombardováním postižena podstatně citelněji, šlo vůbec o nejzničenější město v Československu. Sověti silně opevněnou Opavu bombardovali prakticky denně od konce března až do jejího dobytí 22. dubna. Nicméně na většině zničené zástavby byly později postaveny nové domy.

Byli Němci vůči osvobozujícím vojákům krutí? Prý někoho přibili na vrata, byly další podobné excesy v jiných obcích a městech?
Excesů vůči zajatcům je doloženo několik. Vyjma známého případu československého vojáka Ivana Kubince ve Štítině, o jehož způsobu smrti stále panují dohady, existují záznamy o mučení zajatých rudoarmějců a zohavování jejich ostatků i v dalších vsích na Opavsku, zejména v okolí Horní a Dolní Lhoty a Čavisova.

Jaké byly ztráty na civilním obyvatelstvu?
S nahodilou střelbou do civilistů jsem se nesetkal. Nicméně boje si vyžádaly řadu civilních obětí, zejména ve vesnicích na přístupech k Ostravě, kde tato čísla nezřídka šla do desítek. Řada lidí z měst před frontou raději utekla na venkov, ale i tam je boje dostihly. Většina obyvatel se sice schovávala ve sklepech, ale samozřejmě vycházeli ven kvůli informacím a potravinám. Někteří neovládli zvědavost a chtěli sledovat průběh bojů, což se jim stalo osudným. Další oběti si ještě řadu měsíců po válce vyžádaly výbuchy munice v polích.

Pracovalo se při bojích o Ostravu v závodech, byly obchody zavřené? Fungovaly třeba pekárny? Jak vypadala situace s potravinami?
Nacisté se do poslední chvíle snažili udržet zdánlivě normální chod věcí. Nicméně zásobování ve městech již delší dobu vázlo. Venkov na tom byl o něco lépe, ale musíme si uvědomit, že byl začátek jara a zásoby z minulé úrody se tenčily. Do Ostravy dojíždělo za prací spoustu lidí z venkova, ti známým a příbuzným dováželi jídlo, někteří s potravinami obchodovali na černém trhu, případně je měnili třeba za české knihy, které mezi Čechy v zabraném pohraničí a na Hlučínsku nebyly k sehnání. V závěru dubna, ve dnech před příchodem fronty, se provoz ve většině obchodů a továren zhroutil, lidé spontánně utíkali do bezpečí, nebo se naopak přidávali k Sovětům či partyzánům.

Boj o Sýkorův most. Kolik na něm je legenda a kolik pravda? Dozvíme se někdy, jak to skutečně bylo? Je podle Vás Miloš Sýkora hrdina?
Jedno je jisté – význam střetnutí u mostu se často přeceňoval. Někteří jej líčili jako rozhodující událost boje o Ostravu. Ve skutečnosti Sověti v té době již operovali na obou březích Ostravice. Zároveň nešlo o jediný zachovalý most, ostravským povstalcům se podařilo zachránit i železniční most u Karoliny. Samotný Sýkora byl prokazatelně účastníkem odboje a dle mého soudu tedy i hrdinou. Zda padl při záchraně mostu, či za jiných okolností, už asi nikdy nezjistíme. Svědectví tankistů, přítomných v boji u mostu, se různí.

Jak se rudoarmějci chovali při osvobozování k německé menšině? Prý bylo po válce podána spousta žádostí o odškodnění kvůli rabování. Dá se uvést několik konkrétních případů?
K excesům samozřejmě docházelo, a to i na českém obyvatelstvu. Mnozí lidé se to po válce zdráhali hlásit. Konkrétní případy máme doloženy z Kateřinek u Opavy, kde je poctivě zaznamenal kronikář Matěj Valík. Pamětníci hovoří o znásilňování a rabování i v dalších obcích Opavska a Hlučínska. Někdy rudoarmějci nahnali české civilisty do prvních linií odklízet miny. Morálka sovětských jednotek se ale výrazně lišila. Někteří důstojníci neváhali provinilé vojáky na místě zastřelit.

Osvobození přineslo na řadě míst Československa nekontrolované vyřizování účtů s německým obyvatelstvem. Byl také na území Ostravsko-opavské operace nějaké lidové soudy či podobné akce? Veterán bitvy o Ostravu Jiří Brabec vzpomínal, že na Hlavním náměstí střílely rabovací gardy bez rozmyslu kolem sebe a na stromech viseli mrtví.
V prvních dnech věci probíhaly hodně spontánně a nikdo je systematicky nezaznamenával. Kromě útržkovitých vzpomínek pamětníků existují fotky mrtvých příslušníků německé policie a Volkssturmu, ale nedá se říct, zda byli zabiti v boji, nebo byli zavražděni jako zajatci. Řadu excesů z počátku nikdo nevyšetřoval, jelikož Rudá armáda často české policisty zatýkala v domnění, že jde o Němce. V dalších týdnech se věci trochu zklidnily, ale k násilnostem na internovaných Němcích dále docházelo.

Sovětské samohybné dělo na Ruské ulici v Zábřehu. Foto: Archiv Slezského muzea Opava

Jak vůbec vítali Ostravané rudoarmějce? Jak se za protektorátu zaměstnanci průmyslu měli, narážím na obyvatele Plzně pracujících ve Škodovce pro německý vojenský průmysl – rekreace, pěkné platy… Bylo to podobné v ostravských šachtách či Vítkovických železárnách?
Na počátku okupace se německé úřady snažily zajistit pracujícím v těžkém průmyslu kvalitní zázemí. Ostravský primátor Emil Beier vedl poměrně velkorysou bytovou a sociální politiku, ale po debaklu u Stalingradu počátkem roku 1943 už chyběly peníze. V posledních letech války horníci a hutníci pocítili značný nedostatek. Ani předtím si nacisté „nekoupili“ zdaleka všechny. V závodech docházelo k řadě drobných sabotáží, šířily se ilegální letáky atd. O smýšlení obyvatel svědčí i to, že se již na začátku okupace řada horníků a železničářů, byť je tehdy Němci slušně platili, podílela na převádění uprchlíků do Polska.

Stejně jako Němci ničili také Rusové. Odvezli řadu zařízení průmyslových podniků jako neoprávněnou válečnou kořist. Dají se uvést některé konkrétní příklady?
Tady je velký problém, že z prvních týdnů po osvobození neexistují pořádné záznamy. Když se obnovila fungující československá správa, často už se nedařilo zjistit, co vzali Němci, co Sověti a co bylo prostě rozkradeno. V řadě podniků vznikaly závodní stráže, často z bývalých partyzánů, kteří někdy Sověty trochu „krotili“. Již koncem dubna na Ostravsko dorazil také Gottwaldův emisar Vilém Nový, redaktor a pozdější poslanec, který měl v regionu hájit zájmy komunistů. On a další veřejní činitelé Rudé armádě vysvětlovali význam ostravského průmyslu pro spojenecké Československo, čímž mírnili škody. Podstatně hůře byla během května a června 1945 postižena oblast polského (dříve německého) Horního Slezska.

V červenci 1945 Ostravané vypravili do SSSR maršálu Stalinovi symbolický dík pracujících, tedy 30 vagonů všelijakých výrobků. Co všechno ve vlaku bylo a hrála už v něm nějakou roli KSČ nebo to byl upřímný dar obyvatel města? Jak se na to díváte?
Šlo převážně o produkty ostravského těžkého průmyslu. Lidé v té době jednali skutečně převážně entusiasticky, víra ve Stalina byla obrovská a v té době ještě podporovaná téměř celou československou politickou reprezentací. Lidé si zároveň uvědomovali, jak těžce byl Sovětský svaz zasažen válkou, a cítili potřebu pomoci. Válka obnovila starší ideály slovanské vzájemnosti, které tu existovaly už za Rakouska. Samozřejmě se ale našli i tací, kteří se snažili deklarovaným obdivem ke Stalinovi zakrýt prohřešky z let okupace nebo si kariérně polepšit.

Jak se Vám líbí film Tanková brigáda a jeho líčení bojů o Ostravsko? Odpovídá realitě?
Film je samozřejmě poplatný době vzniku, nicméně má svoji hodnotu díky autentickým vojenským reáliím a také díky zachycení tehdejší podoby ostravských lokalit, které v době natáčení ještě celkem věrohodně připomínaly podobu města za války.

Jak dlouho se zabýváte historií Ostravsko-opavské operace? Dají se dnes nalézat stále nějaká nová fakta?
K tématu jsem se dostal v roce 2012, když jsem nastoupil jako kurátor do Národního památníku II. světové války v Hrabyni, kde jsem měl na starost mimo jiné soubor vzpomínek a fotografií vojáků i civilistů z ostravské operace. Ačkoliv hlavní souvislosti vojenských operací jsou již od 70. let popsány Břetislavem Tvarůžkem a dalšími historiky, neznámých či málo známých informací je celá řada. Poměrně málo se například ví o bojích po 30. dubnu, po osvobození Ostravy. Nikdo se zatím taky systematicky nevěnoval operacím v prostoru mezi Opavou a Krnovem po dobytí Opavy. Přitom v tomto prostoru zůstávala německá armáda poměrně silná a aktivní, dokonce podnikla několik protiútoků. Moc se nemluvilo také o účasti civilistů v bojích – mnozí pomáhali jako řidiči a průvodci Rudé armády, někteří při tom padli. Ve Frýdku či Orlové povstalci přispěli k osvobození měst. Řadu drobných, ale zajímavých příběhů přinášejí vzpomínky pamětníků, osobní korespondence, deníky atd. Spousta dokumentů také leží v německých a ruských archivech, kde výzkum stále probíhá.