Osvobození den po dni: 21. dubna dal farář rozhřešení. Blíží se poslední den?

​Rudá armáda spolu s československými tankisty a letci sváděla od 15. dubna rozhodující a kruté boje o obce a města na Opavsku a Ostravsku.

Ostravská operace byla jednou z největších a nejurputnějších bitev na území československého státu. Sledujme postup rudoarmějců den po dni a nechme hovořit historiky i kroniky obcí.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná dubnové události rok 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

Německá obrana města Opavy se pod tlakem útočících sovětských vojsk ve dnech 20. a 21. dubna hroutila. Průlom u Pustých Jakartic si ale vyžádal těžké boje a vedl k téměř úplnému zničení obce.

Němečtí obránci přišli o svého o velitele, sovětský průzkumný oddíl 100. střelecké divize vedený Ivanem Pavlovičem Dubějevem totiž v noci na 21. dubna dislokoval a napadl německý štáb.

Přitom padlo několik německých důstojníků včetně Hundta. Sám Ivan Dubějev krátce poté zahynul při dopravní nehodě. Německá armáda na Opavsku přišla ještě o dalšího generála – velitel 68. pěší divize Paul Scheuerpflug zde byl za nejasných okolností zraněn a zajat a zemřel v srpnu 1945 v sovětském lazaretu.

Němci plánovali, že při vytlačení z Opavy se stáhnou do kopců

Ve dnech předcházejících pádu německé obrany Opavy, 20. a 21. dubna, příslušníci Todtovy organizace s využitím nuceně nasazených pracovních sil budovali záložní obranná postavení západně od města kolem Stěbořic a Uhlířova.

Na obě obce již v té době občas dopadaly sovětské bomby a granáty. Němci počítali s tím, že v případě vyklizení Opavy se stáhnou do mírně kopcovitého terénu za městem, kde jim bude záda krýt krnovská posádka, dosud vytrvale odolávající tlaku 60. armády. Generál Kuročkin v té době nasadil většinu sil proti Opavě, takže na průlom u Krnova neměl potřebné prostředky.

Finální útok na Opavu Kuročkin vedl ze tří směrů. Postup ze severu od německé Plště, dnes Piszcze v Polsku, se brzy zastavil. Úspěšnější bylo tažení od Chlebičova přes Kateřinky podél ratibořské cesty.

Další kolona útočila po pravém břehu řeky Opavy přes Kylešovice. Na tomto jihovýchodním směru museli rudoarmějci čelit německým tankovým jednotkám, soustředěným v okolí Velkých Hoštic. Ty však nedokázaly situaci zvrátit.

První ruský voják se dostal na nádraží Opava-východ už ve 22 hodin

Zde se opět začtěme do vzpomínkové knihy Josefa Ossadnika, který napsal v Německu knihu, v níž vzpomínali na boje u Hoštic bývalí němečtí vojáci. Jeden z nich líčí:

"Boje o Malé Hoštice se vyvíjely nadále velmi divoce. Útoky Rusů, kteří se několikrát přiblížili až k vesnici, byly po opakovaných bojích odraženy. S posledními silami bylo zamezeno hlubokému průniku od východního okraje města směrem k řece Opavě. Večer 21. dubna už Rusové stáli bezprostředně před Malými Hošticemi a ze severu se dostali až k silnici vedoucí do města, odkud se už nenechali vytlačit. Po opuštění Němců Malých Hoštic zůstalo v obci třináct poškozených či zničených německých tanků.

Na jižní straně řeky se Rusové prodrali od Komárova až na Těšínskou ulici a v noci na 22. dubna přenesli své předmostí do prostoru železničního nádraží Opava-východ. Podle vzpomínek jednoho z opavských hasičů se první ruský voják dostal na nádraží již 21. dubna ve 22 hodin. Téhož dne změnily Malé Hoštice svého držitele a Rusové se vydali podál silnice směrem na Kateřinky,“ popsal Josef Ossadnik pohled z druhé strany.

Němci na návrší v Hrabyni odolávali více než týden

Dne 21. dubna 1945 byla osvobozena obec Hať. Byly obnoveny hraniční přechody, tentokrát s Polskou lidovou republikou V letech 1938 až 1945 se obec stejně jako ostatní obce Hlučínska stala součástí německé říše.

Občané Hlučínska, pokud se zde narodili před rokem 1910 a měli zde 10. října 1938 stále bydliště, včetně manželek, dětí a vnoučat, automaticky získali německé občanství. Na muže se vztahovala branná povinnost. Museli narukovat do německé armády, kde mnoho z nich položilo své životy.

Chvíle odpočinku na statku Albertovec mezi 21. a 24. dubnem 1945. Foto: Slezské zemské muzeum

Obec Hrabyně se stala jedním z hlavních symbolů ostravsko-opavské operace. Na strategickém návrší kladly německé jednotky houževnatý odpor, trvající více než týden. Němci ze svých pozic mohli ostřelovat cestu od Opavy a brzdit tak postup sovětských tanků.

Pěší oddíly Rudé armády se k Hrabyni probojovaly od Háje a Smolkova, přičemž musely čelit palbě Němců, využívajících předválečné československé pevnostní objekty. Německá postavení v obci Sověti ostřelovali kaťušemi ze směru od Dolního Benešova.

V sobotu 21. dubna byly výbuchy a střelba v obci Hrabyně tak silné, že farář v zámeckém sklepě udělil všem hromadné rozhřešení, protože lidé mysleli, že nastal jejich poslední den. Dělostřelbou byla zničena také kostelní věž, která se nahnula a visela nad starým hřbitovem. Dopoledne vyhořela celá usedlost Seidlových, kteří však i přesto zůstali ve sklepě.

Nebe nad Hrabyní bylo rudé, shořel zámek

Odpoledne pak se objevily podle hrabyňské kroniky v aleji u sv. Jana tři ruské tanky. Němci je však ostřelovali, proto couvly zpět pod kopec. Požáry opět plály a nebe nad Hrabyní bylo rudé, vzduch byl prosycen kouřem, že se pomalu nedalo dýchat. Toho dne shořel celý horní konec obce a zámek.

Gabriela Hluchníková z Dolního Benešova na serveru Moderní dějiny vzpomíná na boje takto: „Každý se schoval do sklepa. Každý měl strach. A pořád jsme to slyšeli, jak ta fronta jde dál. A všechno to utíkalo. Lazaret se vyvážel a ten nejstarší bratr, který mluvil německy, říkal - nechoďte nikam. Rus přejde všechno. Spousta lidí utíkala před tou hrůzou, před frontou. Šli přes Benešov směrem k Háji. S kočárky, s vozíky. Viděla jsem kočárek bez kolečka, ale ti lidé dělali, co mohli. Všichni utíkali,“ vzpomínala žena z tehdy k Říši připojené obce.

Němci mají málo benzinu, tanky převážejí na vagonech

A v zatím dost „daleké“ Porubě si kronikář zapisuje: „Porubou projíždějí ustupující německé jednotky. V zahradě obecního domu se pálí obecní písemnosti. V noci nás vzrušuje záře požárů nad Hrabyní, ve dne letecké souboje nad našimi hlavami. Porubou prochází kolona 400 zákopníků z Prahy, utíkajících z Hlučína. Pohostili jsme je. Němci mají zřejmě nedostatek benzinu, těžké tanky převážejí na vagonech malodráhy do Kyjovic a zase zpět. Radujeme se z jejich bezradného počínání,“ popisuje obecní kronikář Poruby, tehdy ještě menší obce.

"První dělostřelecké granáty dopadly 21. dubna na Pustkovec, kde si vyžádaly dva civilní lidské životy a to paní Marie Holušové a třináctileté Boženky Pyšové. Od té chvíle žili naši obyvatel jen ve strahu ve sklepích,“ zapsal si kronikář z Pustkovce.

Českoslovenští tankisté opravovali v Albertovci poškozené stroje

Příslušníci československých bojových praporů včetně své techniky se postupně soustřeďovali na statku Albertovec u Bolatic, štáb brigády zatím zůstal na původním místě, statku Hanůvka severně od obce Kravaře.

Českoslovenští tankisté v Albertovci během odpočinku mezi 20.-25. dubnem. V popředí sedící Mikuláš Končický, o hlaveň se opírá Josef Gregor. Foto: Slezské zemské muzeum

Podle historika Milana Kopeckého dne 21. dubna působil na bojišti pouze jeden tank T-34 pod velením čet. Jaroslava Žitného, který podporoval společně se dvěma stroji samostatné gardové brigády těžkých tanků útok sovětské pěchoty na severní svahy kót 385 a 387 nedaleko Hrabyně. Němci ustoupili na konci dne po silnici ve směru od Nových Sedlic k Hrabyni.

Technici brigády se zatím zaměřili na to, aby z bojiště evakuovali a uvedli do bojeschopného stavu co největší počet strojů, poškozených v předchozích bojích. 3. tankovému praporu zbyla polovina tabulkového stavu techniky. Do večera 21. dubna se podařilo dokončit práce na šesti vozidlech.

Oslabený motorizovaný prapor samopalníků s mnoha raněnými strávil den v relativním odpočinku, vojáci upravovali ubytovací prostor na statku Albertovec, čistili zbraně, část průzkumné roty ohledala terén mezi Novými Sedlicemi a Mokrými Lazci.

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serverů Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.