Ostravský spolek Kočka pro Tebe bojuje o záchranu svých svěřenců

Dokážou se o sebe toulavé kočky samy postarat? Jaká je jejich situace v ostravských ulicích a jak lze koťatům, či zraněným a nemocným kočkám pomoci?

To vše v rozhovoru pro Magazín PATRIOT zodpověděla Jana Tirolová, zakladatelka dobrovolné organizace, která pomáhá potřebných kočkám nejen v Ostravě.

Kdy a za jakým účelem jste spolek Kočka pro Tebe založila?

Spolek vznikl během covidu, v létě 2020. Již několik let jsem řešila odchyty venkovních koček a pomáhala zajistit jejich kastraci. Kdo tohle někdy dělal, tak ví, jaká situace v Ostravě, respektive v republice, je. Ve chvíli, kdy řešíte jednu kočičku, objevíte o kousek dál několik dalších. A protože počty nemocných a potřebných koček neklesají, spíše naopak, rozhodla jsem se založit spolek, který těmto kočkám poskytne přechodný azyl, kde se mohou v bezpečí a teple zotavit z nemocí, dát se dohromady po fyzické i psychické stránce a mnohdy u nás také porodit. Pro všechny tyto maminky, jejich koťátka, ale i pro ostatní kočky a kocoury pak samozřejmě hledáme domovy. Ale nedostávají se k nám jen z venku, někdy jde o kočky z nevyhovujících podmínek, kde je o ně špatně postaráno. Většinou přijímáme kočky zraněné, nemocné a také kocourky jen tak nalezené.

Kolik má váš spolek dobrovolníků?

To se mění. Nikdo z nás tu práci nedělá za peníze, takže záleží, jak komu vyjde čas. Dobrovolníci se musí nejdříve postarat o svou domácnost, řešit svou práci, no a pak ve svém volném čase vyrážejí do útulku. Vždy se mi ale podařilo najít alespoň jednoho člověka, který je schopný postarat se o kočky v mé nepřítomnosti, což je v současnosti kamarádka, která je většinu času se mnou. Dále je tu kolegyně, která mi pomohla ohledně papírování a příspěvků které jsou moc důležité. A také mám kamarádku která přijde třeba jednou týdně a další která mi pomáhá s převozy na veterinu. Jinak mám kolem sebe úžasné lidi, z nichž někteří mi pomáhají hlavně v terénu a jiní zase chodí pomáhat do útulku.

Jakou máte kapacitu, tedy o kolik koček najednou jste u vás schopni se postarat? A kolik kočiček máte v péči právě teď?

Kapacita je samozřejmě omezená a to nejen z časových a finančních, ale i z hygienických důvodů. Nemůžeme přijímat kočky z venku a pouštět je rovnou mezi ostatní kočičky, každá musí projít karanténou a ta bohužel není nafukovací. Naše kapacita je čtyřicet pět koček, v současné době se pohybujeme na hraně. Nejnáročnější je to na přelomu jara a léta, kdy se venku toulá spousta březích koček. A když přijmete třeba tři nastávající maminky, tak se může každé narodit jedno koťátko, ale třeba také i šest. Pak ty počty rapidně stoupají. Například v roce 2021 jsme u nás měli osmdesát micinek.

Jaké jsou hlavní důvody proč musí spolky jako ten váš existovat? Je to hlavně díky nezodpovědnosti lidí, kteří nekastrují své kočky?

Je to tak. Kdyby se každý patřičně postaral o svou kočku a vykastroval ji, volně žijící kočky by neexistovaly. Protože co si budeme povídat, druhové jméno kočky je DOMÁCÍ. Ve volné přírodě tedy přirozeně nežije. Ta nedbalost je historicky zakořeněná, spousta lidí opečovává svého psa, ale kočku mají u baráku jen na lov myší. Když se narodí koťata, nestarají se, když ji přejede auto, pořídí si někde další. A tak to bohužel funguje pořád dál. Těžko se proti tomu bojuje, těžko tyto lidi přesvědčíte, že si kočky zaslouží lepší péči. Jen se sám zkuste zamyslet. Když uvidíte někde samotného psa, hned zpozorníte a řeknete si, že asi někomu patří a často se začnete rozhlížet a řešit to. Když vidíte kočku, co si řeknete? „Ale, ta tady má asi rajón, ta se o sebe postará.“ Ale věřte, že i tyto kočky mnohdy pomoc potřebují. Často slyšíme názor, že se postará příroda. Je to je velmi krátkozraký pohled a nás, kteří pomáháme, to trápí. Člověk si na bolest hlavy, či zad vezme lék. Když jsme nachlazení, zalezeme do tepla, uděláme si horký čas a dáme si léky na vypocení. Neřekneme si, že to necháme na přírodě. Proto nechápu, proč nemůžeme z takových situací pomáhat i zvířatům.

A proč musíme my i ostatní dobrovolníci takto fungovat? Protože ze strany úřadů o tuto problematiku není zájem. U nás v Ostravě se o kočky stará pouze Městský útulek s kapacitou cca 30 míst a sám zvládat současnou situaci samozřejmě nedokáže. A jsou mezi nás takoví, kteří se na tu situaci nedokážou jen tak dívat.

Končí vám stávající pronájem. Máte už další vyhovující prostory?

Pro mě byla obrovská rána když přišel dopis, že do konce listopadu 2023 musíme prostor opustit. Nedovedli jsem si představit, že to skončí a já nebudu mít kde pomáhat. Prosila jsem město o pomoc s prostorem, či o finanční pomoc na nájem jiného prostoru, ale bohužel. Jediné co nám nabídli, je možnost jednou za rok požádat o dotaci. Za rok 2021 jsme měli finanční výdaje cca 965000 Kč a schválili nám 40 000 Kč. Je to smutné. Našla jsem nový prostor, ale jen nájem se zálohami je 20 000. Bojím se do toho jít, jenomže jiná moznost není pokud chci opravdu pokračovat. Tím pádem budu shánět peníze nejen na veterinu a krmeni ale už i na nájem. Nyní jsem zkusila založit sbírku na zaplacení nájmu na sedm měsíců dopředu, abych byla aspoň nějakou dobu v klidu.

Možná pomůžou čtenáři s tipy, kde by váš útulek mohl zakotvit za příznivější nájemní cenu. Ale zpět ke kočkám. Váš rajón je jen Ostrava?

Sama bydlím v Ostravě a náš spolek je také v Ostravě, takže přirozeně řešíme své okolí. Ale už se stalo, že jsme pomáhali i se situací jinde, dokonce i v Čechách. Prostě když můžeme, pomůžeme. Dokonce jsme u nás jednou měli i koťátko, které se k nám přicestovalo v autě až z Chorvatska.

Nedávno jste vytrhla ze spárů jistých rádoby pěstounů u nichž jiným spolkem svěřená koťata postupně umírala, těch pár dosud přeživších. Jak to probíhalo? A jak se koťatům daří dnes?

Ano. tento případ byl pro mě výjimečný a bez přemýšlení jsem zasáhla. Rozhodně to nebyla lehká situace a je těžké v takových chvílích mít chladnou hlavu. Nejraději byste si to s takovými lidmi vyřídil ručně a stručně. Nejdůležitější ale bylo dostat kočku i koťátka do bezpečí, takže jsem strčila nohu do dveří, aby mi nemohli zavřít a nekompromisně jsem jim přikázala, ať mi je všechny předají. Koťátka lovili ze všech místností, kočička byla zavřená úplně jinde. Bylo to hrozné a vůbec to neodpovídalo tomu, jak má správná péče vypadat. Po převzetí kočička, které říkáme Lenička, neměla mléko, protože od koťat byla z neznámých důvodů oddělena. Z celkem deseti koťat se k nám dostala čtyři, bohužel v hrozném stavu a se silnou podvýživou, kterou jedno z nich nezvládlo. V současné době zbylá tři koťátka prospívají a přibírají na váze. Snažíme se o ně extra pečovat, stejně tak o maminku, která se u nás po pár dnech opět rozkojila. Celá rodinka je úžasná a užívají si vše, co mají, měkké pelíšky, teplo, kvalitní stravu i mazlení.

Je víc takových případů kdy musíte tvrdě zakročit?

Ano, je. Bohužel je spousta situací, o kterých nevíme, které se dějí za zavřenými dveřmi. Proto je důležité, aby se všichni kolem sebe dívali, napsali, pokud se jim něco nezdá, aby se s tím dalo něco dělat. V tom jsou velkou pomocí sociální sítě. Ve chvíli, kdy je to časově možné, okamžitě sedáme do auta, jedeme na místo a řešíme, co je třeba. Nedávno jsme takto vyjížděli do Přerova, kde jsem se dozvěděli o kočce, která byla několik týdnů trápena hlady. Okamžitě jsme jí vzali a jeli jsme s ní do Frýdku na hospitalizaci. Bohužel bylo pozdě a kočička zemřela na selhání organizmu. Neumíte si představit, jak hrozné chvíle jsme s ní prožili, jak moc jsme si přáli, aby to dobře dopadlo. A jaké pocity cítíte vůči lidem, kteří se takových činů dopustí… Je to velmi náročné na psychiku.

Jaké jsou příběhy vašich dalších svěřenců?

Pamatujeme si příběh snad každé kočičky, která se u nás objeví. Abychom pořád nebyli jen negativní, namátkou vyberu něco pozitivního. Hodně lidí u nás sledovalo příběh kocourka Kubíka, který žil venku a měl zajištěné pravidelné krmení i místo k odpočinku. Jednoho dne se ale objevil se zvláštní ránou, a tak jsme pomohli s odchycením a odvezl se na veterinu. Při vyšetření se rána odkryla a zjistilo se, že má odkousnutou téměř polovinu obličeje. Okamžitě jsme ho převezli na Lískovku, kde mu dávali minimální šance. Ale vše se podařilo. Kocourek byl úžasný, nechal o sebe pečovat, nevadilo mu vytahování stehů ani jiná manipulace. Přišel sice o oko a má trochu pokřivený úsměv, ale již během hospitalizace se ozvali zájemci a nabídli mu domov, kam nakonec šel. Dodnes jsme v kontaktu a dostáváme fotky. Je z něj pořádný macek, který má kolem sebe milující lidi a také další kočky, se kterými si skvěle rozumí.

Také mohu říct více o Vilíkovi, o koťátku, které se k nám dostalo z Chorvatska. Musel vlézt do motoru, aby se zahřál. Majitel auta o tom nevěděl a vydal se autem zpět domů do Česka. Na odpočívadle v Maďarsku si dával pauzu a během toho vylezlo zpod vozu černé koťátko. Okamžitě jej vzal do auta a zbytek cesty se Vilík vezl na sedačce. U nás se zotavil z nachlazení a celkem rychle našel domov u super rodiny, která mu zrovna nedávno pořídila kamaráda. A do třetice vyberu třeba Mišánka. Tento kocourek byl z velké smečky koček, které přebývaly u jedné firmy. Měly zajištěné krmení, místa na spaní, ale jelikož jich bylo hodně a byly venkovní, předávaly si nemoci a pářily se. Takže jsme pomohly s léčbou a kastracemi. Většina kočiček byla tak divoká, že u nás byly ve stresu. Proto jsme je nenabízeli k adopci, ale vraceli je zpět na místo, kde, jak jsme věděli, mají krmení a bezpečný prostor. Stejně tak jsme chtěli vrátit Mišánka, který se zdál velmi ve stresu a bál se každého pohybu. Jenže při vypouštění se mě chytil drápky za ruku a nechtěl se nechat položit na zem. Vzala jsem jej tedy zpět a kocourek jakoby rozkvetl. Uvolnil se, začal se mazlit a užíval si pelíšky a škrabadla. Prostě využil novou šanci do života. Udělal dojem na jednoho mladíka a nyní již je adoptovaný.

Jak úspěšní jste, co se týká adopce? Jdou koťata, či kočičky jak se říká na odbyt, nebo se těžko hledá někdo, kdo by se jich ujal?

Největší zájem je samozřejmě o koťata, vždy ale preferujeme, aby šli po dvou a nebo aspoň k nějaké jiné mladší kočičce. U nás jsou totiž zvyklí na společnost ostatních, takže by to pro ně byl šok. Na sociálních sítích nás ale sleduje celkem dost lidí a když čtou některé příběhy, chtějí konkrétní kočce pomoci, a tak se často ozývají i touto cestou. Celkově se nám adopce daří, někdy je vlna zájmu intenzivnější, jindy trochu opadne. Záleží na více faktorech. Samozřejmě u nás máme stálice a to především plaché kočky. Ty jsou sice spokojené v interiéru, ale mají strach z přímého kontaktu s člověkem. A tak jsou vždy zalezlé, když se u nás objeví někdo cizí. Pak si je člověk ani nemá jak vybrat.

Jaké jsou kritéria pro zájemce, kteří by si rádi od vás vzali do péče kočku? Předpokládám, že je nesvěříte jen tak někomu. Máte vysoké nároky?

Neřekla bych, že vysoké. Chceme jen, aby se měly kočky co nejlépe. Pokud předáváme nevykastrovanou kočku, pak je podmínkou zajištění kastrace (situace typická u koťat). Také je povinnost s kočkou chodit na pravidelná vyšetření na veterinu. Před adopcí nás zajímá, do jakého prostředí by kočička měla jít, zda již mají zkušenosti s kočkami, případně jaké. Jak jsem už jsem řekla, neradi dáváme kočku do domova, kde by byla bez jiného zvířete, jsou ale samozřejmě výjimky. Vše závisí na povaze kočky, u každé je to jiné a u každé to konzultujeme. Máme některé starší kočičky, které preferují spíše klid a odstup od ostatních kočiček. Ty pak fungují spíše jako „jedináčči“. A co je důležité, nedáváme kočku k baráku. Chceme, aby byla v zajištěném bytovém prostředí. Sice býváme nařčeni, že kočkám bereme svobodu, nám ale jde o jejich bezpečí. Přece u nás nedáváme kočičky dohromady, aby nám za týden z nové rodiny volali, že ji přejelo auto, jestli bychom jim nedali nějakou další. Jaký je tedy ideální zájemce? Takový, který má již zkušenosti s péčí o zvíře, který si uvědomuje, že kočka je závazek na hodně let, bere jej jako člena rodiny a snaží se kočce zajistit vše potřebné pro bezpečný a pohodlný život.

Určitě se najdou čtenáři, kteří vás budou chtít váš spolek finančně podpořit. Kam můžou posílat peníze? Vítáte pomoc i v podobě granulí, konzerv, kapsiček, či kočkolitu?

Komukoli, kdo by nám chtěl pomoci, moc děkujeme! Máme transparentní účet 2401886315 / 2010, kde se můžete i sami přesvědčit, že peníze používáme opravdu jen pro kočičky. Samozřejmě se hodí i materiální pomoc. Co se týče jídla, používáme hlavně kvalitní stravu značek Royal, Smilla, Feringa, Carny, Katovit, či Proplan. V současné době máme i kočičky, které mají problém s ledvinami, takže potřebujeme krmivo pro kočky s nemocí ledvin a močového aparátu. Také musíme mít vždy po ruce gastro stravu pro kočičky se špatným zažíváním, jídlo pro malá koťátka i pro starší babičky a dědečky. Strávníků je u nás opravdu hodně. Stelivo si řešíme spíše sami, kvůli větším odběrům, je to pro nás finančně výhodnější. Co ale oceníme, jsou různé čistící prostředky (vhodné pro zvířata), dezinfekce, vlhčené ubrousky, prací prášky, dezinfekce na praní…

Foto: se souhlasem Kočky pro Tebe