Ostravsko je můj domov, říká navrátilec ze světa Roman Polák

​Hokejista Roman Polák se po čtrnácti letech nedávno vrátil domů. Mluvili jsme o hokeji, vesnickém fotbale i plánech na kariéru po kariéře.

Romane, po kolika letech jste se vrátil zpět do Česka?
V roce 2012 jsem doma během výluky NHL odehrál asi 20 zápasů, ale celkově uběhlo 14 let, než jsem se ze Severní Ameriky vrátil zpátky do Vítkovic na celou sezonu.

Jaká byla první extraligová sezona po tolika letech?
Zajímavá a specifická. Hned na začátku byla přerušena, nikdo jsme pořádně nevěděli, jestli se extraliga vůbec dohraje a bylo těžké chytit zápasový rytmus. Když jsem se vracel, těšil jsem se na naše fanoušky. Chtěl jsem si to doma užít i s diváky a se vším, co k hokeji patří. Hrajeme to pro fanoušky a bez nich to bylo takové poloviční.

Podivná sezona a vyřazení v předkole play-off. Jak jste to kousal?
Já už jsem toho docela dost zažil a vím, že prohra samozřejmě vždycky bolí, ale nakonec je to pořád jen sport. Chtěli jsme postoupit, ale na druhou stranu jsme do série proti Kometě vstupovali s tím, že můžeme jen překvapit. Nepovedlo se, ale musím tým pochválit. Bojovali jsme, všichni podali dobrý výkon a jen těsně jsme nepostoupili. Posílí nás to do dalších zápasů.

Je pro vás tenhle podivný rok motivací pokračovat i dále?
Vůbec jsem neměl v hlavě, že bych už měl končit. Podepsal jsem ve Vítkovicích na tři roky a chci to dodržet. Ještě tu mám nějakou práci.

Jak jste na tom zdravotně?
Myslím, že dobře. Nějaké malé bolístky jsou, ale není to nic vážného, je to spíš tím, že už prostě nejsem nejmladší. Staré tělo prostě musí trochu bolet, aby si člověk uvědomil, na čem je a že už by se neměl pouštět do nějakých větších akcí.

Vrátil jste se a hned byl zvolen kapitánem. Cítíte větší zodpovědnost za tým a jeho výsledky?
Je pravda, že tady v Česku má kapitán více práce i kompetencí směrem k trenérům i manažerům. Tady se kapitán dostane k výrazně více úkolům než v Americe, mnohem častěji jsem za ten rok musel řešit i věci mimo led. Vždycky chci být lídrem na ledě a teď jsem se snažil jim být i mimo mantinely. Baví mě to!

Pojďme mimo led. Jaká byla dovolená po covidové sezoně?
Abych řekl pravdu, dovolená nebyla. A já byl týden po skončení sezony zase v posilovně, jinak by se mnou doma nebylo k vydržení. Měli jsme v plánu odletět s rodinou někam do tepla, ale i kvůli dětem, kterým zrovna konečně začínala téměř normální výuka, jsme to odložili. Zkusíme to ještě stihnout před začátkem přípravy na ledě.

Rozhovor vedeme na terase domu poblíž Ostravy. Tohle je už váš definitivní domov?
Ano, tady jsme si to postavili podle našich představ a už se nikdy nechceme nikam stěhovat. Tady jsme doma.

Co vás táhlo zpět do našeho kraje?
Úplně všechno. Mentalita lidí, náš typický ostravský humor, domácí klub a rodina. Já i žena jsme z Ostravy, máme to tady rádi a vždycky jsme věděli, že se vrátíme zpátky tam, kde jsme vyrostli. Je to blízko do Beskyd, syn začal chodit do místního klubu na fotbal, když se teď konečně zase může, a je to super. Vážně se těším, až si dám párek a pivo a budu se sousedy koukat, jak ty naše děti hrají.

Výhled z terasy máte skvělý, ale tuším, že po skončení kariéry asi nevydržíte jen sedět a kochat se. Už máte vymyšleno, co bude pak?
Abych řekl pravdu, poslední dva tři roky o tom hodně přemýšlím. Pár nápadů mám, ale ještě jsem se pro žádný úplně nenadchnul. Ovšem blíží se den, kdy se budu muset rozhodnout, protože já vážně dlouho nevydržím nic nedělat. Vím, že si budu chtít dát pauzu od hokeje. Neříkám, že definitivní, ale opravdu se těším, že nebudu v létě mrznout na stadioně a budu se více věnovat třeba cyklistice. K tomu chci dělat i něco smysluplného, co mě zaměstná a postaví přede mě nějaký cíl. Tady v našem kraji.

Co kdybychom se tady za dva roky znovu sešli a řekli si, jestli ještě obujete brusle nebo už je čas představit čtenářům váš plán na kariéru po kariéře.
Dobře. Domluveno!

Hokejový obránce Roman Polák