PATRIOT GURMÁN 2025
Hledáme nejlepší restaurace!
Nová výstava o ostravském centru podsvětí, takzvaných „laubech“ už pár týdnů láká do podzemí Ostravského muzea návštěvníky. Lauby - Světla a stíny Ostravy ukazují historické místo, které se z prominentní středověké ulice stalo centrem neřesti, alkoholismu a šmelinářů.
V improvizované muzejní putyce v původní staré moravskoostravské radnici se starým pivním výčepem si návštěvníci mohou také přečíst noviny Lauby, které muzejníci vytvořili a vytiskli po probádání ostravských archivů. Články pojednávají zejména o odvrácené straně místa „pod laubami“, a to v kontextu dané doby, tedy od meziválečného období do roku 1948.
Dnes na Silvestra dáme prostor možná i trochu veselým příběhům z této od středověku exkluzivní, později „vykřičené“ a dnes už zmizelé historické čtvrti.
Okradli podnapilou oběť o 40 000 Kč. Trojlístek zločinců z povolání odsouzen
Josef Roman, 16kráte trestaný, Josef Pošmura, 25kráte trestaný, a František Holub, 15kráte trestaný, všichni z Ostravy, zasedli na lavici obžalovaných u krajského soudu jako zločinci z povolání. 12. listopadu se Holub seznámil v hostinci „U Kováčka“ pod laubami s řezníkem E. S., u kterého zjistil větší částku peněz, a ihned to řekl Pošmurovi.
O něco později se sešli všichni obžalovaní se svou obětí „U modré hvězdy“, kde silně podnapilému E. S. při hledání klobouku ukradli náprsní tašku s částkou 20 tisíc Kčs a stejnou částku z kapsy kalhot. Peníze si rozdělili na záchodě. Všichni byli odsouzeni nepodmíněně do těžkého žaláře, a to Roman na čtyři měsíce, Pošmura na pět měsíců a Holub na jedenáct měsíců. (Nové slovo z 6. února 1948)
Zastavil půjčený saxofon a peníze prohrál v kartách
Jistý 17letý, čili mladistvý horník z Muglinova, dopustil se 29. listopadu nerozvážného kousku. Půjčil si od jednoho obchodního příručího v Muglinově saxofon i s pouzdrem v ceně 2.100 korun a ještě téhož dne zastavil hudební nástroj v ostravské zastavárně za 607 korun.
Takto získané peníze prohrál pak v hazardní hře „Šmendě“, a to ve Stromovce ve Slezské Ostravě s neznámými partnery. Zástavní lístek prodal mladistvý horník jednomu hostinskému v Mor. Ostravě „Pod laubami“ za 50 korun. Jelikož nerozvážný mladík odešel z domu a byl podezřelým z útěku, byl zatčen a dán do vazby policejního ředitelství v Mor. Ostravě. (Denní Noviny z 30. listopadu 1940)
Kristince Konvičkové se podařil nový trik
Kristina Balonová, v ostravském podsvětí známá pod svým dívčím jménem Konvičková, je u soudu jako doma. Její bezúhonnost je dostatečně prokázána 35 tresty, které si všechny poctivé odbručela, Pokud neobývá pohostinsky chmurné zdi vězení okresního soudu v Mor. O stravě, potlouká se Pod laubami, kde pro ženy jejího druhu vždycky nějaký ten kořen se najde.
Bylo to právě 30. května a dělník Vítkovických železáren F. S. procházel se Pod podloubím s blahým pocitem majetného člověka, neboť v náprsní kapse choval jako drahocenné relikvium výplatu 500 Kč, kterou právě obdržel za svou 14-denní dřinu.
Prohlížel si právě výklad u Rixa, když tu k němu přistoupí pomenší ženština a lítostivým hlasem prosí o almužnu. Foterku, dejtě mi aspoň korunu na chleba, bo sem už tri dni nějedla a chlop je v kriminalu. Foterek šacuje kapsy, ale neměl drobných. Šak ja vam zveksluju, nabizi se neznámá, a foterek povoluje. Vyndává velkou koženou tašku a z ní pečlivě složenou 500 Kč bankovku.
Ja vam kupim za korunu zorek a drobne budu
Ženština vede dobráka do malé uličky k jisté vinárně, kde vešla a za chvíli se vrátila s pěti stovkami. Jinší drobné mi nechtěli dať, hlásí ženština, ale však oni daju. Ja vam kupim za korunu zorek a drobne budu. Vešla znovu se stokorunou do vinárny, a od té chvíle čekal foterek marně na její návrat.
Na konec zjistil, že se jedná o průchodní místnost, čehož neznámá využila a vzala do zaječích. Prozradila ji však závistivá kamarádka, a za chvíli ji policie měla. Ejhle, Kristinka. Zapírala, že jaktěživa toho foterka neviděla, ale nebylo ji to nic platno. Včera vyfasovala od pana okresního nových 14 dní a se svěšenou hlavou opouštěla jednací síň. Ještě smutnějšim byl však dělník, který se se stokorunovkou nikdy neshledá. Ešče mi ráz kdoši přijdě pro korunu, to ho přeženem, prohlašoval. Kdyby se to tak dozvěděla moje stará, to by mi stálo za to. (Duch času z 6. srpna 1936)
Čtyři a půl roku žaláře za nepodařenou loupež
„Senzační“ článek vyšel v ostravském Duchu času z 21. listopadu 1931 a nesl podtitulky 25letý analfabet před ostravskou porotou. Ve vězení pokusil se třikrát o sebevraždu. Dvakrát byl operován, protože spolykal rozlámané lžíce, hřebíky a jiné předměty.
Část Moravské Ostravy, lidově zvaná „Pod laubami“, má asi stejný zvuk jako ostravské Fifejdy. Noční výtržnosti v lokálech, rvačky a hádky nejsou tam žádnou vzácnosti. Policie zakročuje „Pod laubami“ dosti často a nejednou tam již dopadla hledané zločince. Případ, kterým včera zabývala se ostravská porota, odehrál se také „Pod laubami“. Jeho hrdinou, jenž usedl na lavici obžalovaných, je 25letý horník bez zaměstnání Fr. Szlosarczyk ze Sl. Ostravy. V žalobě se o něm praví, že požívá špatné pověsti a byl již šestkráte trestán, z toho dvakrát pro krádež.
Szlosarczyk vrátil se počátkem letošního roku domů z vojny. Nastěhoval se k matce, která živila ho z nepatrné penze. Ačkoli Szlosarczyk nic nevydělával, bylo policií známo, že potlouká se v nočních místnostech, vyhledává opilé návštěvníky, žádá od nich, aby ho hostili, a když naskytne se mu příležitost, tak je okrade. Jinak živil se Szlosarczyk podle tvrzení žaloby tím, že dělal prostitutkám pasáka a dával se jimi za to vydržovat.
Uchopil ho pod krk a počal rdousiti, aby nemohl volati o pomoc
Dne 27. června zavítal Szlosarczyk do Kleinova hostince „Pod laubami“, když před tím již prosmejčil několik jiných hostinců. V hostinci bylo jen asi šest hostů, mezi nimi dělník Václav Bok z Mor. Ostravy. Bok, jenž měl již těžkou hlavu a jemuž prý se také udělalo nevolno, odešel do zvláštní hostinské místnosti. Tam položil si Bok hlavu na bok stolu a dřímal. Szlosarczyk Boka pozoroval.
Nepustil ho ze zřetele od chvíle, kdy platil hostinskému útratu. Peníze měl v legitimaci Ústřední sociální pojišťovny, kterou pak zastrčil do náprsní kapsy kabátu. Mnoho peněz v legitimaci nebylo, asi 120 Kč, ale Szlosarczyka tento obnos lákal. Když Bok u stolu podřimoval, pokusil se mu Szlosarczyk legitimaci s penězi z kapsy vytáhnout. Nepodařilo se mu to. Bok ucítil cizí ruku ve své kapse, obořil se na Szlosarczyka a ten odešel.
Za nedlouho po tomto nezdařeném pokusu krádeže odešel Bok na záchodek ve dvoře hostince. Tam připlížil se za ním Szlosarczyk, uchopil ho pod krk a počal rdousiti, aby nemohl volati o pomoc. Pak udeřil ho do nosu, až počal krvácet, načež vytáhl mu z kapsy legitimaci a prchl. Na ulici se však přesvědčil, že se napálil. Když otevřel legitimaci, shledal, že je prázdná. Bok dříve než šel z hostinské místnosti ven, uschoval peníze do zadní kapsy kalhot. Legitimace neměla ovšem pro Szlosarczyka ceny a proto ji zahodil. Ještě téhož dne nalezl ji jistý školák a odevzdal na policii. Mezitím však už také Bok učinil na policii oznámení o svém přepadení.
Ve vazbě spolykal rozlámané lžíce a snědl několik hřebíků
Szlosarczyk byl ještě téhož dne vypátrán a zatčen. Přiznal se k tomu, že Bokovi dal na záchodku „pár po pysku“, ale loupežném přepadení nechtěl ani slyšet. Vymlouval se také na opilost, ale od tohoto způsobu obhajoby nakonec upustil, když několik svědků potvrdilo, že byl při plném vědomí.
Jediným svědkem loupežného přepadení na hostinském záchodku byl pouze přepadený dělník Bok. Kromě něho byli vyslechnuti ještě tři svědci, kteří však, pokud jde o přímé přepadení, nemohli udati nic určitého.
Žaloba, podaná na Szlosarczyka, zněla na zločin loupeže. Při včerejším přelíčení Szlosarczyk znova zapíral. Vyšlo také najevo, že ve vyšetřovací vazbě pokusil se třikrát o sebevraždu tím, že rozlámal lžíce, spolykal je a snědl několik hřebíků a jiné předměty. Dvakrát musel býti předán z vězení do nemocnice a operován. Po třetí se lékaři již operace neodvážili a tak žije dnes Szlosarczyk s různými kusy kovu v žaludku. Ukázalo se také při včerejším přelíčení, že Szlosarczyk přes své mládí nedovede číst, ani psát. Jeho výchova je naprosto zanedbaná, a to zajisté hodně přispělo k tomu, že ocitl se na šikmé ploše, vedoucí ke zločinům.
Porotci odpověděli na otázku loupeže všemi hlasy kladně. Soud pak vynesl rozsudek, kterým za použití všech polehčujících okolností odsuzuje se Szlosarczyk na čtyři a půl roku do těžkého žaláře.
Nejtkův start do nového roku
Pepik Nejtků začal před desíti lety jako pikolo v Praze. Nevyučil se však, neboť kradl, a když mu hořela půda pod nohama, dal Praze vale a uchytil se v Ostravě. Pracoval u zedníků, ale mozoly od házení cihel nebyly jeho ideálem. Vrátil se k nedoučenému řemeslu a dělal výpomocného číšníka v lokálech pod Laubami. Zde se scukl s Fandou, která ještě při svém mládí šla na dračku, čili z ruky do ruky.
Nejtek jí dělal pasáka tak vynikajícím způsobem, že už vůbec neměl zapotřebí pracovat. A představte si: ti dva se vzali a dokonce podle pravidel společenských i církevních. Paní Nejtková se rázem stala zajímavější a muži, ti za ní pálili, více než kdy předtím.
Pepík Nejtků však záhy zpohodlněl a pasák z něj byl pramizerný. Zatímco Faros celá zkřehlá bloudila po tmavých ulicích, nebo smejčila nejhorší putyky, mazal Nejtek karty a většinou chodil domů švorc. Nepřinesla-li Fanda peníze, byla bita. Fanda to trpělivě snášela šest let, než poznala šoféra Tondu, který Nejtka plně vyhodil ze sedla. Doma bývala jen hostem, a to tehdy, když jí Nejtek přitáhl násilím, aby ji zase několik dní neviděl.
Pátek před Silvestrem vynesl Nejtkovi sedm týdnů žaláře
Před šesti týdny se Nejtek Fandě krutě pomstil. Dohodil jí správného křena s napěchovanou tobolkou, který se na Fandu jenom třásl. Předcházel tomu řádný flám, načež opilý křen ve společnosti Fandy a za dozoru Nejtka uchýlil se do tichého hotelu. Tam ve chvíli usnul spánkem spravedlivých. Pro Fandu bylo pak hračkou zmocniti se napěchované tobolky, kterou převzal Nejtek, aby vzápětí zmizel po anglicku.
Zmožený host do rána vystřízlivěl a když Fanda žádala honorář, sháněl se po tobolce. Ovšem marně, k dobře předstíranému překvapení paní Nejtkové. Následovalo zjišťování a policejní prohlídka, která byla u Fandy bezvýslednou. Nastala sháňka po Nejtkovi. Ten se mezitím pustil do hazardní hry a prohrál 1.400 Kč. Lehce nabyl, lehce pozbyl. V takové situaci jej přistihla Fanda a spustila bandurskou. Skončilo to tak, že ji odvezli do nemocnice, kde si poležela několik dní. Nejtka sebrala policie a úpěl ve vyšetřovací vazbě, čekaje na rozsudek.
U přelíčení počítal Nejtek s tím, že se Fanda vzdá svědectví. Byl ale krutě zklamán. Fanda svědčila a trvala na tom, aby Nejtek byl odsouzen a prohlásila, že má z jeho pohrůžek strach. Potvrdila i krádež v hotelu. Byla prý k tomu navedena. Pátek před Silvestrem vynesl Nejtkovi sedm týdnů žaláře.
To už ta coura zase drží s tím šoférem, procedil mezi zuby, když přijal trest a resignovaně dodal: Start do nového roku se mně letos skutečně vydařil.