Ostravské devadesátky. Firmy a obchody rostly jako houby po dešti

Když se dražbami malých provozoven v roce 1991 rozjela v republice takzvaná malá privatizace, hodně obyvatel Ostravy se rozhodlo stát soukromými podnikateli. Začali otevírat své obchody a prodejny, obchodovat se zbožím, zakládali a rozjížděli malé firmy, měnili původní provozovny ve zcela jiné a nabízeli často zboží, které bylo v době socialismu nedostatkové nebo na trhu chybělo.

Podívejme se, jak to vypadalo v Ostravě a na Ostravsku v této revoluční době, kdy se z horníků a soustružníků stávali prodejci, podnikatelé a majitelé malých firem. Právě Ostrava se totiž musela vyrovnávat s útlumem těžby uhlí a tak zde byla restrukturalizace v devadesátých letech velmi divoká a pro mnohé bývalé zaměstnance v průmyslu i dosti bolestná.

Pivní milionáři, řezníci a uzeniny jako za první republiky

„Způsobů, jak přijít k penězům, je mnoho. Jen poctivou prací to jde pořád jaksi hůř a hůř. Podobné starosti určitě nemají podnikavci, kteří se sjíždějí z celé Moravy do Petrovic u Karviné. S taškou plnou piva nastoupí v celní zóně do stojících mezinárodních rychlíků a začnou prodávat. Pasažéři si rádi nakoupí. Cizinci samozřejmě za marky, za dolary. Ti zvlášť šikovní prodavači ve vlaku zůstanou a prodávají přímo za jízdy v úseku mezi Petrovicemi a Českým Těšínem. Tam mají připravené auto, kterým se zavezou zpátky do Petrovic a pokračují. Mnozí z nich tam za den vydělají to, co jiní za celý měsíc. Někteří mají na tento prodej povolení, převážná většina z nich však ne. A vyplatí se to. Vždyť pokuta je jen do výšky 500 korun,“ popsala v článku „Pivní milionáři“ podnikání některých chytráků tehdy mladá redaktorka večerníku Scarlett Wilková, dnes úspěšná spisovatelka.

Své obchody otevřeli uzenáři, někteří brzy dosáhli v Ostravě věhlasu. „Jo, za první republiky, když se ještě nakupovalo u soukromníků, to byly rohlíky, to byly salámy… Když jsme včera navštívili Uzenářské výrobky, Miloslav Hajdušek na Slezské Ostravě, v uličce vedoucí od slezskoostravské radnice nahoru, rázem se nám rozsvítilo: To je přesně to, na co vzpomínali jako na staré zlaté časy naši předci. Pan Hajdušek si nepřál, abychom o něm a jeho firmě psali, protože zájem zákazníků je tak velký, že se na všechny nedostane už teď, což je jediné trápení při jeho soukromém podnikání. Zvláště v úterky – to se prodávají jitrničky, jelita či tlačenka, bývá už dlouho před otevřením u prodejny klikatá fronta.

Legendární prodejce zeleniny původem z Bulharska

Moravskoslezský večerník tehdy upozornil v článku – Zeleninu umí Bulhaři, i na legendárního prodavače zeleniny na ostravské tržnici, prodavače bulharského původu Ilieva Christo. Na toho mnozí vzpomínají dokonce i dnes. Jednou z věcí, která byla předchozímu režimu osudnou, bylo to, že pokládal soukromé podnikání, když ne přímo za podvod, tak aspoň za činnost krajně podezřelou. Skončilo to tak, že s jeho zákazem málem umřela solidní lidská práce. Místem, kde jedinečný obchodní duch přežil a vládl i v dobách nejpřísnějšího ekonomického centralismu, byly tržnice – ostravskou nevyjímaje. Obchod se zeleninou, v jarním čase hlavně se sazenicemi, se stal skoro monopolem bulharských zelinářů. Patří k nim i Iliev Christo, který tu již deset let patří ke známým postavám. Dnes je v důchodu, pracoval jako zedník ve Vítkovických stavbách, když v Československu zůstal po náboru pracovních sil v Bulharsku v roce 1957. Přinesl do Ostravy stejně jako ostatní Bulhaři tradici a dovednost v pěstování zeleniny. Dnes si sice naříká, že už to není ono, že všechno je drahé, za pronájem dvojboxu v tržnici platí tři tisíce korun ročně, kilo květákového semene stojí pět tisíc korun, ale s prodejem zatím nehodlá přestat, napsal dobový tisk.

Těžký život soukromých podnikatelů

Soukromníci, kteří začali prodávat běžně dosud nedostatkové a kvalitní zboží, však neměli v proslulých divokých „devadesátkách“ někdy lehký život. „Pánové Matěj a Adamovič si otevřeli prodejnu, pronajali si část zbytečně velké květinové síně v Domě služeb na Čujkovově ulici v Zábřehu. Provedli drobné stavební úpravy a mohli začít. Pod střechou jsou vlastně firmy dvě – výroba a prodej nábytku a značková prodejna špičkové elektroniky firmy Alba a Hinari a elektrického nářadí firmy Holz-Her. A tu jsme u merita věci. Prodejna, jako ostatně většina jiných soukromých prodejen v Ostravě, se líbí loupežníkům. Poprvé před čtrnácti dny musel pan Matěj uprostřed noci do práce, protože neznámí pachatelé vyrazili výlohu a pokusili se ukrást drahé zboží.

Nove občerstvení u pneuservisu v Porubě

Avšak obchod má dobře fungující zabezpečovací zařízení a lapky vyplašil. Tak odnesli, co se dalo z výkladu, zlostně naházeli dovnitř kameny a upláchli. Totéž se opakovalo včera v jednu hodinu v noci – opět rozbitá výloha za pět tisíc a pokus ukrást zboží z výkladu. Navíc se oba obchodníci minulý týden setkali s dobře organizovanou tlupou podvodníků, kteří se pokoušeli nakupovat na falešné dokumenty.

Sparty za neuvěřitelných 30 korun? Taková drahota!

Ve článku Sparty za 30 se autor zamyslel nad tím, jak mohou být ceny jednoho zboží různé a to v takovém pro řadu lidí důležitém sortimentu, jako cigarety.

„Skutečně svérázným způsobem si cenovou liberalizaci vysvětlila soukromá firma, které patří kiosek u nákupního střediska Duha na osmém porubském obvodě. Prodává totiž kusové cigarety značky Sparta po 1,50 Kčs, což představuje neuvěřitelných 30 korun za jedinou krabičku! Je pravdou, že nyní si každý může určit cenu, jakou uzná za vhodné, a záleží na zákaznících, zda zboží koupí, nebo půjdou ke konkurenci. Ale také je pravdou zákonné ustanovení o přiměřeném zisku, ten nepřiměřený podléhá dalšímu zdanění. Obyčejní lidé toužící po spartách mají jediné řešení – nejlépe je kupovat za slušných 18 Kčs ve stánku PNS, který je hned vedle. Prodavačky vám rády nabídnou i kusovky za poctivých 90 haléřů.

Kdo bude udržovat hřbitovy, opravovat obuv a čistit oděvy?

Z mnoha Ostravanů se prostě stali soukromníci, jedni více, druzí méně poctiví. Vydělávali své první miliony a to se zalíbilo i dalším. Proto se fronty, které byly kdysi na různé zboží běžné, přestěhovaly nyní do úřadů, které vydávaly živnostenská oprávnění. A tak bylo ke konci června roku 1991 v Ostravě registrováno 18 000 soukromých podnikatelů. Osmatřicet procent z nich mělo podnikání jako svůj jediný a hlavní obor, zbytek podnikal při práci.

Alšovo náměstí, 30. dubna 1993

Nejvíce tehdy podnikali lidé mezi třicítkou a čtyřicítkou, druzí v pořadí byli lidé mezi čtyřicítkou a padesátkou. Zalidněno bylo v oboru prodej a nákup, velký zájem byl také o poradenskou a konzultační službu, třetím oborem v pořadí bylo zprostředkování. Malý zájem však byl o průmyslovou výrobní činnost s výjimkou stavebnictví. A co doporučoval potencionálním novým podnikatelům vedoucí odboru soukromého podnikání na úřadu města pan Zdeněk Přibyl? Údržbu hřbitovů, opravy obuvi a čistírny, tam tehdy podnikatelská aktivita chyběla.