Nejnovější zprávy: Kvůli vážné nehodě byla uzavřena silnice mezi Starým a Novým Jičínem ​V neděli poprvé vyjede cyklobus z Frýdku-Místku do Horní Lomné

Společnost

Osvobození ​den pod dni: 24. dubna. Gestapo zavraždilo 18 junáků

Rudá armáda spolu s československými tankisty a letci sváděla od 15. dubna rozhodující a kruté boje o obce a města na Opavsku a Ostravsku.

Mohyla na Ivančeně v roce 1969. Foto: Skautský institut

Ostravská operace byla jednou z největších a nejurputnějších bitev na území československého státu. Sledujme postup rudoarmějců den po dni a nechme hovořit historiky i kroniky obcí.

Před 75 lety začala ostravsko-opavská operace, největší vojenská operace na území našeho státu, na jejímž konci bylo osvobození města Ostravy. Ačkoliv veřejné oslavy musely být kvůli koronaviru zrušeny, Magazín PATRIOT si společně s městem Ostravou připomíná dubnové události rok 1945 speciálním seriálem, kterým chceme vzdát hold tehdejším hrdinům.

V tento den, tedy 24. dubna 1945, sovětská vojska a s nimi i českoslovenští vojáci stále nabírají síly, případně opravují techniku, aby mohli zahájit rozhodující úder na Ostravu.

Hrabyňská kronika líčí: V úterý 24. dubna šli dům od domu střídavě Sověti a Němci a všichni hledali nepřítele. Často mezi sebou zuřivě bojovali před zraky ustrnulých hrabyňských obyvatel. Tento den byl na frontě klidnější, a tak lidé vyběhli z hořících domů, aby se ukryli v sousedních chalupách. Při tom spatřili Šindlerovi u studny mrtvoly muže a ženy – byl to starý pan Bláha a jeho sousedka, Františka Onderková. Vedle nich ležely putny a bylo jasné, že byli zastřeleni, když šli pro vodu.

Odpoledne Rusové provedli útok ze zámku, ale Němci jej odvrátili. Na Vaškův hostinec spadla toho dne letecká bomba a úplně jej zdemolovala. Naštěstí nikdo nebyl zraněn, neboť všichni byli v Budišovicích. Několik dalších bomb dopadlo na různých místech v obci. V tento den byl osvobozeny Háj a Smolkov.

Českoslovenští vojáci už uviděli les ostravských komínů

Historik Milan Kopecký uvádí, že už ráno 24. dubna byl z prostoru severní Hrabyně odvolán tank četaře Žitného a na Albertovci se připojil k československému 3. Tankovému praporu.

Záběr z filmu Tanková brigáda

Ve 20.30 hodin vyrazilo 17 československých tanků, četa samopalníků a kolová vozidla praporu po ose Albertovec - Bolatice - Dolní Benešov - Háj - Chabičov.

Přesun na severní okraj Chabičova, kde osádky zůstaly stále v pohotovosti, trval přibližně do 23.30 hodin. Při brodění přes dlouho trvajícími dešti rozvodněnou Opavu uvázly v rozbahněném přístupu k brodu dva tanky, vyprostit se je podařilo po dvou hodinách.

Do Chabičova se předtím přesunula i průzkumná rota. Část průzkumníků začala z kóty 370 pozorovat postavení nepřítele, rozmístěné od nich jižně u Velké Polomi a napravo, kde „na trig. 345.0 je veľká pevnosť vystávaná ČSR před rokom 1939, ktorá je eště v rukách Nemcov. Odtiaľto podnikajú na nás protiútoky, ktoré ruské jednotky odrážajú“.

Z pozorovatelny bylo možné spatřit i les ostravských komínů, město samotné se nacházelo ve vzdálenosti asi patnácti kilometrů vzdušnou čarou.

Obyvatelé jedné z osvobozených obcí se fotogragují s vojáky. Foto: Slezské zemské muzeum

Ze zbytku osádek 2. praporu se na statku Albertovec v tomto období zformovala výcviková skupina, k níž přicházeli dobrovolníci z území, osvobozených od 15. dubna. Přibyla více než stovka nováčků.

Ostravští skauti sbírali informace a snažili se získat zbraně

Zatímco se vojáci Rudé armády připravují na rozhodující úder, připomeňme na tomto místě událost, která ukazuje, že Němci se i na konci války stále zběsile a krutě snažili potlačovat domácí odboj. Přestože již mnohým z nich odtikávaly v protektorátu poslední hodiny a další prchali v hrůze před rudoarmějci na západ.

Poté, co nacisté úředně za protektorátu zakázali činnost Svazu junáků, se mnoho členů této vlastenecky silně založené organizace scházelo ilegálně dál. V Moravské Ostravě se zformovala takováto skupina pod vedením oddílového vedoucího Vladimíra Čermáka.

Její historii popisuje ve své knize Stopy vedou k Ivančeně Jitka Radkovičová-Tiki a webové stránky Ivančena. Tam se také lze dozvědět, že letošní výstup k uctění 75. výročí popravení Junáků z Ostravy se kvůli koronavirové nákaze neuskuteční.

Připomeňme si tedy tento zločin gestapa alespoň v našem seriálu věnovaném Ostravsko opavské operaci. Stal se v době, kdy už bylo osvobození Ostravy otázkou necelého týdne.

Gestapo s pomocí konfidentů pozatýkalo 18 skautů

Koncem války se skautská skupina Vladimíra Čermáka z Ostravy zapojila do odbojové činnosti. Její členové hlavně sbírali zpravodajské informace, podporovali osoby v ilegalitě. Snažili se však i získat zbraně, aby se na konci války mohli zapojit přímo do boje proti okupantům.

O této jejich činnosti však vědělo ostravské gestapo a to prostřednictvím svých konfidentů J. Kohuta, F. Šenkýře a E. Brosigové. Během dubna 1945, krátce před osvobozením této oblasti, tak 18 junáků, včetně vedoucího Vladimíra Čermáka pozatýkalo.

Velitel ostravské služebny gestapa Wilhelm Lehmann poté osobně rozhodl o jejich likvidaci bez soudu. Tím dokonce překročil svou pravomoc, na území protektorátu musel osoby navržené k „sonderbehandlungu“ formálně potvrzovat sám vyšší velitel SS a policie SS-Obergruppenführer K. H. Frank.

Zřejmě kvůli utajení a zahlazení stop gestapo všech 18 junáků převezlo mimo území protektorátu a to do polského Těšína. Tam byli 24. dubna 1945 popraveni gestapem na samém konci války na starém židovském hřbitově.

O popravách junáků se lidé dozvěděli až v červnu 1945, vrazi utekli

O jejich tragickém osudu se veřejnost dozvěděla až v polovině června 1945. Ve dnech 13. až 16. června 1945 bylo totiž v polském Cieszyně exhumováno celkem 23 hrobů se 73 muži a 8 ženami, které gestapo zavraždilo v posledních měsících války. Mezi obětmi byli identifikováni i ostravští junáci. Ruce měli svázané drátem za zády a byli střeleni do týla.

Šéfovi ostravského gestapa Wilhelmu Lehmannovi se na konci války podařilo z českého území zmizet, údajně v uniformě pěšáka wehrmachtu. V roce 1968 československá vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců požádala o převzetí jeho stíhání do SRN. Odtud však přišla odpověď, že W. Lehmann je od roku 1960 na žádost otce pokládán za mrtvého.

Podobně i přes několik československých žádostí nebyl nikdy postaven před soud, a to ani za další podobné případy, šéf těšínského gestapa Quido Magwitz. Německé státní zastupitelství neshledalo důvody k jeho stíhání.

Více informací o tomto případu se lze dočíst v knize Mečislava Boráka Na příkaz gestapa nebo v publikaci R. Svobody Ivančena - junácká legenda.

Mohyla na Ivančeně se stala poutním místem

Mohyla těmto padlým junákům na Ivančeně pod Lysou horou je doslova kultovním místem skautů a trampů. Její historie se začala psát 6. října 1946, kdy členové 30. oddílu Junáka z Moravské Ostravy, který funguje dodnes pod názvem TOM 4312 Třicítka a Dvojka, vztyčili na úpatí Lysé hory jednoduchý kříž. Ten postavili mezi kameny, kam také položili lahvičku s krátkým vzkazem.

Ivančena v roce 1945. Foto: Skautský institut

Kolem kříže se začaly vršit kameny, které tu pokládali kolemjdoucí k uctění památky mrtvých. Kámen po kameni tak začala vyrůstat mohyla, která i přes nástup komunismu v roce 1948 a další zákaz Junáka stala symbolem skautské nezdolnosti a protestem proti nesvobodě.

Skauti, trampové, ale i obyčejní lidé si výstupem k Ivančeně začali připomínat i další hrdiny protinacistického odboje. A vyjadřovali tím také vzdor proti vládnoucímu režimu.

V průběhu demokratizačního procesu Pražského jara se výstupy na Ivančenu začaly stávat pravidelnou akcí, které se účastnily tisíce lidí. Komunistický režim se však podobných akcí začal silně obávat, a tak se výstupům na Ivančenu snažil všemožně zabránit zákazy, kontrolami a příkazy.

Ale vraťme se opět do dne 24. dubna 1945. Porubský kronikář si v tento datum zapisuje, že celý den trvá ústup německých kolon Porubou směrem na Kyjovice.

Kromě Čechoslováků i Rusíni, Ukrajinci, Češi z Volyně či Slováci

Zastavme se dnes ještě u československých tankistů z legendární tankové brigády.

V únoru 1945 byla tanková brigáda doplněna na plné stavy, měla tři tankové prapory o 65 tancích a motorizovaný prapor samopalníků. Tedy celkem 1528 vojáků, na bojové akce připadlo 925 vojáků.

Příprava československých tanků v Albertovci na útok na Ostravu. Foto: Slezské zemské muzeum Opava

Podstatnou část čs. tankové brigády tvořili Rusíni a Ukrajinci z Podkarpatské Rusi uvěznění po začátku války v gulazích. Část tvořili i Češi z Volyně a bývalí Rusy zajatí nebo zběhlí vojáci z armády Slovenského štátu.

V jednotce byli i předváleční vojáci, kteří odešli za hranice, aby bojovali proti nacismu. Byli tu však i bývalí vojáci maďarské a německé armády, předváleční občané Československa, kteří se v zajetí přihlásili do Svobodovy armády. Jeden z nich, absolvent hlučínského gymnázia, padl v závěru bojů pouhých 20 kilometrů od své rodné vesnice.

Tanková brigáda přišla v bojích Ostravské operace o řadu svých strojů

Bojový křest potkal velkou část „nových“ vojáků tankové brigády s počátkem takzvané druhé fáze Ostravské operace právě 24. března. Tehdy pomohla dobýt města Żory a Wodzisław. Po překročení Odry u Tworkówa se československé tanky pokoušely pomoci vytvořit předmostí, odkud by bylo možno zahájit závěrečný útok.

Avšak německá obrana byla v této oblasti urputná. Proto se českoslovenští tankisté přesunuli k už osvobozeným Sudicím, odkud postupovali na čele útoku třetí fáze operace až k řece Opavě. Během druhé fáze operace přišla brigáda o téměř polovinu svých tanků, avšak také v závěrečné třetí fázi bojů o Ostravu dosahovala značných ztrát.

Jedině díky nebývalému nasazení mechaniků se dařilo poškozené tanky opravovat a vracet zpátky do boje. O intenzitě bojů nicméně svědčí, že když českoslovenští tankisté 30. dubna konečně dosáhli Ostravy, měli k dispozici pouhých sedm tanků.

V seriálu jsme využili texty ostravských, opavských a hlučínských historiků, archivářů, serverů Moderní dějiny, VHÚ, publikací o Ostravě a řady kronik obcí a měst v kraji.