Společnost
17/01/2022 Jaroslav Baďura

Omicron brzy odezní. Covid nás ale možná připravuje na něco mnohem horšího, říká epidemiolog

V zásadě se může stát, že omicron způsobí poslední velkou vlnu epidemie. "Většina populace se s omicronem pravděpodobně potká, jelikož je extrémně infekční," říká v rozhovoru pro Magazín PATRIOT epidemiolog Rastislav Maďar, děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity.

Na jakou otázku, v souvislosti s covidem, nejčastěji odpovídáte svým známým?
Co bude další týden? Co bude další měsíc? Kdy to vše skončí?

A jakou máte odpověď?
Odpověď se mění podle toho, které z variant právě čelíme. Teď s omicronem narazíme na zeď, poletí to vysoko, bude to trvat krátkou dobu, takže někdy v únoru už na tom budeme mnohem lépe. Věřím, že od března si to sedne a do podzimu snad vydržíme bez nějakých větších dramat.

A jaké otázky vám kladou novináři?
Záleží na tom, čemu se věnují a z jakého periodika jsou. Hodně se jich ale ptá v poslední době na očkování dětí, stejně jako většina rodičů.

Opět jste v týmu okolo ministra zdravotnictví. V jaké roli?
Nový pan ministr toho má teď tolik, že potřebuje, aby od svých nově vytvořených pracovních skupin dostal vše hotové a mohl to posunout dál na jednání dalších skupin. My jako odborná medicínská skupina něco vytvoříme, potom si to musíme obhájit na meziresortní skupině, dále to jde na centrální řídící tým, následně na covidovou skupinu ministrů a nakonec na vládu. Je to poměrně široké kolečko a člověk někdy ani neví, co z jeho návrhu na konci síta vlastně bude.

Je pravda, že to trochu působí jako hra na tichou poštu. První řekne hodinky a po pěti lidech z něj vylezou holinky. Stává se to často, že se na něčem odborně shodnete a z ministra nakonec vypadne něco úplně jiného?
Není to úplně otázkou ministra, ale spíše dalších jednání. Ministr v zásadě vychází z reakcí odborných skupin. Může se stát, že je nějaký návrh politicky neprůchodný nebo to může být věc, který není reálná z logistických důvodů. I když by to tedy odborně pomohlo, tak stát na to nemusí mít prostředky a není pro něj tedy možné to žádoucím a rychlým způsobem zrealizovat.

A kdybyste měl tu moc, vše by bylo průchodné a nechyběly vám peníze, jak byste pandemii řešil vy?
Ve své podstatě stát měl mít připravenou daleko robustnější kapacitu PCR testů. My sice jako stát patříme k těm, kteří v Evropě testují nejvíc, ale podle vysoké pozitivity testů lze vidět, že virová nálož je nezřídka v populaci tak vysoká, že to zdaleka nestačí. Kdybychom měli kapacity otestovat pomocí neinvazivních PCR testů (plivací, žvýkací, cumlací) stovky tisíc lidí denně, tak bychom každou vlnu dokázali zkrotit v rozpětí dvou kol v odstupu asi deseti dnů.

Jak?
V rozpětí deseti dní by se defakto otestovala většina populace. Samozřejmě důchodci, kteří tráví většinu dne doma či malé děti by se toho účastnit nemuseli, jelikož tam je riziko opravdu minimální. Kdybychom dokázali za deset dní otestovat sedm milionů lidí, tak bychom byli schopni zastavit jakoukoliv vlnu. Pozitivní lidé by zůstali doma, kontakty v karanténě… Samozřejmě za předpokladu, kdy ještě není vysoké číslo nakažených, takže to neparalyzuje celou společnost a vše se tím zklidní. Nakonec to uleví i testovacím centrům, kde by bylo ve výsledku méně lidí, než když se to nechá vše rozjet.

Přežila by to společnost ekonomicky, kdyby se otestovalo takové množství lidí a spousta z nich by musela zůstat doma?
Právě díky tomu ano, situace by se řešila dostatečně brzy a efektivním způsobem. Muselo by se to ale aplikovat včas jako preventivní protipandemické opatření. Jednak by neinvazivní PCR testy v robustní kapacitě byly mnohem levnější a také je testování hned po očkování druhá nejlevnější metoda kontroly epidemie. Když si vezmeme, že jeden den lockdownu stojí několik miliard, tak jsou to neporovnatelné náklady. Když se to tedy zachytí v čas, tak skutečné výdaje by nakonec byly daleko menší. Po celou dobu se bohužel nic takového nenastavilo. Doufám, že se to teď změní a bude to taková příprava na případné podzimní vlny.

Víte, kolik let s pandemií ještě prožijeme?
V zásadě se může stát, že omicron způsobí poslední velkou vlnu. Většina populace se s omicronem pravděpodobně potká, jelikož je extrémně infekční. Prolamuje sice protilátky, ať už postinfekční či postvakcinační, není však tak nebezpečný, pokud se jedná o těžké stavy. Způsobuje reinfekce, což znamená, že člověk může být pozitivní, může mít nějaký mírnější průběh, ale úplně nezvedá počet těžkých stavů, které končí na jednotkách intenzivní péče. Zvyšuje počet hospitalizací, ale to i z důvodu toho, že onemocní starší lidé, kterým to dekompenzuje základní diagnózu či lidé, kteří si již procházejí jiným onemocněním. Jednotky intenzivní péče to tedy tolik nezahlcuje a to je klíčový parametr, který teď budeme sledovat. Díky očkování máme ten luxus, že po dvou letech pandemie se konečně díváme na poslední článek - jednotky intenzivní péče. Ještě před rokem byl tento postup neakceptovatelný a ten kdo ho preferoval, volil obrovské množství mrtvých, když chtěl promořit populaci. Díky očkování ale dnes tuto výhodu máme.

Co se podle vás stane, až omicron odezní?
Omicron promoří velkou část světové populace a tím v ní zanechá určité protilátky. Nezpůsobí těžkou nemoc, ale posílí jim imunitu. Když se s ním tedy očkovaný či již jednou nakažený organismus potká, tak na něj bude reagovat právě vytvořením většího množství protilátek. Současně se ukazuje, že omicron už je tak přemutovaný, že se váže na receptory buněk o něco hůře než předešlé varianty. Je schopen lépe se množit ve vyšších částech dýchacích cest, ale daleko hůře se prosazuje v plicích. Má tedy nižší schopnost napadat plicní tkáň.

Dá se najít nějaká paralela například se španělskou chřipkou, která měla obrovskou masivní vlnu, ale po ní v podstatě skončila a zmizela?
Úplně to možné není. Oba tyto viry sice mutují, ale koronavirus má schopnost vytvářet různé mutace mnohem rychleji a častěji než tomu je u virů chřipky. Možná ale tím, jak se to vyvíjí teď, spějeme k tomu, aby se koronavirus zařadil mezi sezónní respirační nákazy podzimu a zimy. Bude tedy možná potřeba se před touto sezonou očkovat, ale už z toho nebude žádné drama. Teď bychom si mohli říct, že kdo chtěl, ten se chránil. Ten kdo nechtěl, má právo riskovat svůj vlastní život.

Tak snadné to ale nebude…
Největší problém je v tom, že to dopadá na kvalitu péče pro jiné diagnózy, a proto to zatím nemůžeme pustit na volno. O omicronu stále ještě nemáme veškeré informace a můžeme vidět, že například ve Spojených státech stoupaly hospitalizace dětí. Přesně nevíme, co může omikron způsobit s odstupem času, kolik long covidů může být u mladých lidí či u dětí. Nemůžeme tedy tento virus zatím pustit jen tak. Pokud to projde populací relativně bez větších následků, tak se od toho odpíchneme do dalších pozitivních dob. Víme, že je tato mutace mírnější, protože zdaleka nezabila tolik lidí jako mutace delta. Otázkou ale je, zda je o tolik mírnější, aby jeho větší infekčnost nakonec nezpůsobila větší počet obětí než varianta delta.

Vy se epidemiologii věnujete dlouhodobě. Představoval jste si někdy, že by taková pandemie mohla přijít?
V počítači mám powerpoint prezentaci někdy z roku 2004 či 2005, kdy jsem přednášel praktickým lékařům a mluvil jsem o tom, že nás může kdykoliv postihnout další pandemie. Charakteristiky patogenu, které jsem tam zmiňoval, byly úplně stejné, jako má dnes SARS-CoV-2. Upozorňoval jsem, že to může být další koronavirus, právě kvůli jejich vysoké schopnosti mutací a schopnosti přestupovat mezidruhovou bariéru ze zvířat na člověka. U netopýrů je jich přitom obrovské množství. V živočišné říši na nás čekají stovky tisíc koronavirů, které by nás mohly ohrozit. I proto říkám, že toto nemusí být poslední pandemie první poloviny 21. století.

Mohlo by to být ještě horší?
Kdyby další koronavirus spojil po jedné negativní vlastností z každého z těch tří nejhorších koronavirů - (SARS, MERS-CoV, SARS-CoV-2), tak by to bylo pro lidskou populaci velmi vážné. Měl by schopnost postihovat všechny věkové kategorie, usmrtit skoro 4 z 10 nakažených a vylučovat se již v inkubační době. Takový patogen by byl schopen naprosto paralyzovat společnost a pokud na to země nebudou připraveny, tak to může být na dlouhou dobu a velmi ekonomicky poškozující.

Co všechno by se muselo stát, aby nastala tato varianta?
Je to otázka náhody. Taková je příroda, nikdo z nás to neovlivní. Vznik originální varianty, která se začne šířit, je totální náhoda.

Takže neplatí to, že si za vše můžeme sami, protože se ničí příroda, zhoršuje se životní prostředí a podobně…
Ne, to si u této pandemie nemyslím. Nová nákaza, která způsobí pandemii a dříve nebo později ji určitě způsobí, bude nepochybně respirační. Na to, aby se tímto dramatickým a rychlým způsobem rozšířila po celém světě, tak to musí být skutečně nákaza přenosná bezkontaktně vzduchem. Jiné nákazy nejsou tak akutně globálně nebezpečné. Například Zika, nákaza, kterou šířil komár, se sice rozšířila rychle, ale neměla ten potenciál dostat se do celého světa. Nás například neohrozila vůbec.

Takže pro jiné typy nákazy by to bylo mnohem složitější…
Globálním rizikem nebude ani Ebola, která pro své rozšíření potřebuje kontakt s tělesnými tekutinami, čemu se dá jednodušeji zabránit. Musí to být tedy bezkontaktní přenos, ideálně vzdušnou cestou. K tomu ale může docházet poměrně často, jen to nevidíme.

Jak?
Někde na venkově proběhl přechod mezidruhové bariéry. Přes netopýry či jiné zvíře se tento virus dostal na člověka a tam by to mohlo i zůstat, v odlehlých oblastech. Dejme tomu, že by tam umřelo sto lidí, nikdo by nikdy nezjistil, co to bylo za nemoc, jednoduše horečnatá nákaza, která nakazila pět set nebo tisíc lidí, ze kterých stovka zemřela… Jenže u naší pandemie prostě někdo z těchto nakažených sednul do autobusu a odjel na tržiště do Wu-chanu, kde se od něj nakazily desítky dalších lidí a od těch se to začalo šířit dál a dál. Za příklad můžeme dát také mexickou ptačí chřipku, která byla prví pandemií dvacátého prvního století.

V čem to může být příklad?
Virus chřipky, který ve světě způsobí pandemii, vždy pochází od ptáků. Je tam daleko více kmenů než u člověka. Na to, aby se mohl šířit z člověka na člověka, tak nejde z ptáků přímo k nám. Musí jít přes nějakého hostitele. Existuje sice ptačí chřipka H5N1, která je schopna přestoupit z ptáka přímo na člověka, ale poté už se jen velmi těžko šíří na další lidi. Když se ale takový virus dostane na mezihostitele, například prase, a z něj se přenese na člověka, může se velmi rychle rozšířit dále.

Maxická ptačí chřipka se mohla takto rozšířit?
Mexická chřipka mohla vzniknout tak, že si nějaké nakažené hejno migrujících ptáků sedlo na dvorku, tam infikovalo slepice nebo rovnou prasata, z těch se nakazil chovatel, od něj se to přeneslo na jeho rodinné příslušníky a pak už se to rozšířilo do celého světa. Ani epidemie SARS z roku 2002 by se nestala mezinárodní, kdyby lékař jednoho z prvních pacientů nesedl do letadla a neodletěl do Hong Kongu. V Hong Kongu se ubytoval na šestnáctém patře hotelu Metropol a velmi přesně se následně vytrasovalo, kdo se od něj nakazil na stejném patře, ve výtahu atd. Hong Kong je mezinárodní město obchodu a tito nakažení lidé potom sedli do letadel a odletěli do Kanady, do Thajska … Ve Vietnamu muselo přistát letadlo mířící do Bangkoku, ve kterém se nakaženému člověku udělalo zle. Tím pak začala vietnamská větev SARSu. Takto se to tedy jednoduše šíří vzdušnou cestou po celém světě na základě náhodných vlivů. To nás může potkat kdykoliv.

To nezní moc příznivě…
Expanzí svého životního prostoru lidé vstupují do přírodních ohnisek, jakými jsou například pralesy a mohou tam potkat dosud neznámé patogeny. I proto je riziková i likvidace deštných pralesů v jižní Americe či Africe. Nejhorší scénář by byl, kdyby původce nemoci jako Ebola zmutoval tak moc, že by byl schopen se šířit vzdušnou cestou. Zdravotníci by chodili ve skafandrech a zbytek lidí by byl doma.

Když toho tolik víte, spíte klidně?
Ano. Vše má své řešení. Dokonce tvrdím, že tato hrozná pandemie, která zabila velké množství lidí, nás možná jen měla připravit na něco ještě horšího, co v budoucnu přijde a zastihla nás, jako lidstvo, velmi nepřipravené. Vzpomeňme si na to, jak každá země vyspělé Evropy reagovala naprosto odlišně. Byl to celkem chaos a připraveno nebylo vůbec nic. Česká republika měla v tu dobu v zásobách roušky, nikoli respirátory, asi tak na šest minut provozu zdravotnických zařízení. Nebyly propojeny vykazovací systémy a mnoho dalších věcí. Věřím, že to všechno, co se za poslední dva roky událo a jak se celý systém zlepšil - laboratoře, komunikace, online propojení, krizové řízení, nás mělo připravit na něco mnohem horšího co přijde třeba za deset až dvacet let.

Nezdá se vám, že nákaz přibývá? Že četnost těchto onemocnění zrychluje? Nebo je to pouze tím, že jsme v minulosti u pandemií nevěděli, co to vlastně je?
Přesně tak. V minulosti toho lidstvu toho hodně uniklo. Kdysi když přišla nějaká pandemie nebo epidemie, tak si lidé mysleli, že je to trest za hřích. Stavěli proto morové sloupy, protože nic jiného neměli. Netušili jak se daná nemoc přenáší, takže nebylo možné proti ní účinně bojovat. Ještě relativně nedávno, v první polovině devatenáctého století, v průběhu cholerové epidemie, si lidé mysleli, že je to ze zkaženého vzduchu a pálili vše, co spálit šlo. Všichni kouřili tabák, aby vykouřili původce onemocnění, ale přitom stále chodili pro vodu do kontaminované studny. Oproti minulosti máme obrovskou výhodu v tom, že máme léky, máme diagnostiku a poznáme mikroskopické nepřátele. Už začátkem ledna roku 2020 existovala genetická struktura původce covidu. Lidé věděli, o jaký virus se přesně jedná, i když ten nepřítel neustále překvapuje, a to až do dnešní doby.

Co jste se dozvěděl o české nátuře? Jak se dokážeme vyrovnat s pandemií, s omezeními, s nebezpečím?
J
á si myslím, že jsme pozorovali velké extrémy, které stále ještě vidět můžeme. Ze začátku to byla obrovská vlna solidarity a pozitivity, kdy lidé tleskali na balkonech zdravotníkům. Zdravotníci to neměli šanci slyšet, natož aby to tak chtěli. Pouze plnili svou povinnost a poslání. Časem se to změnilo na nepochopitelnou nenávist určitých malých segmentů společnosti. I když člověk stále dělá tu stejnou práci nejlépe jak umí a stále stejným způsobem se snaží zachránit lidské životy, vnímání některých lidí se změnilo. Velká nenávist probíhá i na sociálních sítích. Běžní lidé, kteří nikdy nedělali politiku a nikdy nechtěli nic jiného, než pomoci lidem a vždycky si zachovávali svou neutrální odbornost, musejí čelit vulgaritám a výhružkám, které jsou dokonce směřovány vůči jejich rodinným příslušníkům či dětem. To je za mě opravdu absurdní. Dělo se to ale skoro v každé zemi. Nejsme v tom výjimkou. Tyto extrémní skupiny jsou opravdu skoro všude.

Nejsou ty reakce tak vyhrocené i proto, že jsme jako moderní a zhýčkaní lidé zaskočeni tím, že přišlo něco, co nemá rychlé řešení? Přece jenom takto dnes žijeme. Bolí nás zub, tak se objednáme k zubaři a bezbolestně nám ho vyvrtají. S řadou chorob je to podobné a celkově jsme dospěli k tomu, že je dnes téměř vše rychle a bezbolestně řešitelné. Covid byl ale něco, co jsme nedokázali rychle zkrotit a je to tady s námi už příliš dlouho…
Je to pravda. Samozřejmě spousta lidí je vystavena různým jiným problémům, které z pandemie vychází. Například finanční problémy. Některé rodiny již před pandemií splácely tak tak a teď se ocitnou v karanténě na šedesáti procentech platu. O to by se měl ale postarat stát. Nejsme přece rozvojová země.

Vraťme se na začátek našeho rozhovoru. Pokud vše půjde dobře a vlastnosti omicronu, o kterých jste hovořil, budou opravdu takové, jaké se předpokládají - kdy by mohla být pandemie za námi?
Myslím si, že když se tento virus prožene populací a neobjeví se nějaká nová a výrazně odlišná varianta, tak až do podzimu budeme žít poměrně v klidu. Na podzim však budeme zase opatrní. Reprodukční číslo v chladné části roku stoupá, je to prostě sezónní respirační nákaza a minimálně dobrovolně se k respirátorům a rouškám vrátíme. A tak jako se já a celá moje rodina každý rok očkujeme proti chřipce, tak je možné, že to bude stejné právě i s koronavirem.

Kdysi jsme kroutili hlavami nad Japonci, kteří k nám jezdili s respirátory dávno před pandemií. Stane se nošení roušek a respirátorů součástí našeho života třeba na dalších deset let?
Já si myslím, že je to vysoce pravděpodobné, i když snad už ne povinně. Určitě alespoň na dalších pár let a téměř nepochybně na další sezónu. Doufám, že to bude na dobrovolné úrovni jako u již zmíněných Japonců, že spousta lidí si na místa, kde nebude možné dodržet rozestup, tu roušku či respirátor vezme. Myslím si, že se zlepší i další návyky, například hygiena rukou nebo lidé nebudou chodit s příznaky chřipky do práce a nebudou posílat nemocné děti do školy. Lidé si uvědomí, že respirační nákazy nejsou nějaká rýma, ale opravdu to může člověka nebo jeho nejbližší ohrozit na životě.

Sdílejte článek