Odborníci debatují, co dál se sadem Milady Horákové. Leží zde tisíce mrtvých

Spousta lidí dnes zná sad Milady Horákové jako park. Maminky tu jezdí s kočárky, cyklisti hojně projíždí po cyklostezce.

Mladí sem zajdou na rande, milovníci umění se tu procházejí mezi vzácnými objekty a sochami dnes už proslulých tvůrců ze sympozií prostorových forem z konce šedesátých let. Roste tu přes dvanáct set stromů a dřevin.

Pod zemí tady však stále leží ostatky na šesti tisíc židovských obyvatel Ostravy, často vážených a úspěšných osobností. Na místě dnešního sadu se totiž nacházel do sedmdesátých let minulého století ostravský městský hřbitov a také židovský hřbitov.

Stávala tu také už zbouraná význačná architektonická památka – kubistické krematorium od architekta Vlastislava Hofmana. Právě v něm skončily ostatky osob zastřelených gestapem za odbojovou činnost během druhé světové války, oběti bombardování Ostravy za války i odvetného poválečného běsnění.

Skončili zde popravení z časů stalinismu i mrtví z velkých hornických katastrof.

Jak bude vypadat sad, až bude stát nová hala a Černá kostka?

Od 80. let minulého století se bývalý a zrušený hřbitov postupně mění na parkový prostor. Od roku 1994 je sad Milady Horákové zaregistrován jako významný krajinný prvek. A přeměna má pokračovat. Radní obvodu Moravská Ostrava dnes přemýšlejí, jak sad Milady Horákové revitalizovat.

Jak bude tento veřejný prostor v budoucnu vypadat? Jak souzní s novými plánovanými až „odvážnými“ moderními stavbami v této lokalitě, zejména novým objektem koncertní haly u domu kultury či Černou kostkou, novou vědeckou knihovnou?

Nad tím debatovali v klubu Fiducia architekti a navrhovatelé revitalizace, místostarosta městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Rostislav Řeha a také předsedkyně Židovské obce Ostrava Milena Slaninová.

Ta v diskusi několikrát upozornila na pravidla židovského náboženského práva halacha. To nekompromisně hájí „klid“ mrtvých, kteří pod povrchem části parku odpočívají.

Architekti hovořili hlavně o rozpracovaném návrhu budoucí podoby revitalizace parku, jehož přípravu ale přerušili kvůli architektonické soutěži a přípravě stavby koncertní haly, která se stane součástí dnešního domu kultury města Ostravy.

„Čekáme, až projektová dokumentace na přístavbu koncertní haly ukáže, jak tato stavba zasáhne do okolí, kudy budou k hale proudit lidé, kde bude parkoviště. Poté budeme pokračovat, zhruba v polovině roku,“ řekla architektka Iva Seitzová, která projekt regenerace sadu Milady Horákové připravuje.

Místostarosta městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz Rostislav Řeha doplnil, že revitalizovaný sad Milady Horákové může lidem začít sloužit nejdříve od přespříštího roku.

Přestárlé stromy, špatné chodníky, nebezpečná cyklostezka

Architektka Iva Zeitsová představila také současná pozitiva a negativa sadu Milady Horákové. Mezi pozitiva patří zejména skvělá poloha parku ve městě, výborná doprava kolem sadů, hodnotné dřeviny a především umělecká díla, jimiž se řada nových a třeba i hezčích parků v jiných městech nemůže pochlubit. Tyto sochy by architektka ráda podtrhla různými úpravami zeleně.

„Už v sedmdesátých letech architekti navrhli pro park velký a malý vycházkový okruh, ale tato vize zůstala jen na papíře. Přesto by mohla být inspirací pro úpravy v parku. Zejména okolí parku se ale od sedmdesátých let velmi změnilo. Sousedí s ním dnes velké obchodní centrum, krajský úřad a obklopí ho v budoucnu dvě nové kulturní stavby. Tím se změnily a ještě změní toky lidí,“ míní architektka.

Mezi negativa architektka Iva Seitzová řadí přestárlé stromy v parku, vyšlapané pěšiny mimo chodníky, pro chodce nebezpečnou cyklistickou stezku napříč parkem, chybějící občerstvovací zařízení, špatný stav chodníků, nedostatečné veřejné osvětlení a tím snížená bezpečnost návštěvníků sadu. „To vše se ale dá odstranit,“ je přesvědčena architektka.

Kde byl židovský hřbitov, tam se nesmí kopat, hrabat, stavět

Účastníci setkání se zabývali také tím, zda je vhodné v parku, pod jehož povrchem stále leží ostatky tisíců lidí, vybudovat třeba in-line dráhu a atrakcemi, jak se v některých návrzích objevilo. Na otázku, jak se dívá na plány na budoucnost parku, předsedkyně Židovské obce Ostrava Milena Slaninová odpověděla: „Mně by se líbily, pokud by se netýkaly pozemků bývalého židovského hřbitova.“

Pozemky ostravské židovské obce leží v nejzápadnější části parku a je na nich dnes i židovský památník. „O podobných věcech rozhoduje židovské právo a pravidla halacha. A to praví, že na pozemku, kde byl židovský hřbitov, i když si to třeba po sto letech nikdo nepamatuje a není to nikde napsané, se nesmí kopat, hrabat nebo stavět. Protože Židé, když zemřou, musí mít klid. Naše náboženství praví, že duše, která z těla odejde, se k tomuto tělu vrací. Proto se nesmí hýbat s ostatky,“ řekla Milena Slaninová.

Ani žádné exhumace. Musíme předkům dopřát klidu

Ta dokonce před besedou našla v kanceláři ostravské židovské obce starý výstřižek z novin, který oznamoval, že se bude v Ostravě rušit židovský hřbitov, a kdo má zájem, může nechat své příbuzné exhumovat a odvézt je na nový židovský hřbitov.

„Exhumace pohřbeného těla je podle našeho náboženství nepřípustná. Na novém hřbitově máme asi padesát převezených pomníků, ale žádné tělo. Předci prostě leží na svém místě už řadu generací a musíme jim dopřát klidu, podle náboženství v jejich čekání na Mesiáše. Mám také osobní zkušenost, že si jeden pán chtěl koupit od nás pozemek v Budišově nad Budišovkou, na kterém byl kdysi židovský hřbitov, zrušený už před válkou. My jsme to přitom zprvu ani nevěděli a byl to takový malý pozemek. Pak jsme se dozvěděli, že takový prodej může schválit pouze zemský rabín. Napsala jsem panu rabínu Sidonovi, a ten odpověděl, že prodej území bývalého hřbitova není možný,“ popisuje Milena Slaninová.

Když v Praze narazili na starý židovský hřbitov, spustili rabíni z New Yorku cirkus

Na zrušeném židovském pohřebišti v dnešním sadu Milady Horákové bylo na čtyři tisíce židovských náhrobků a leží tam zhruba šest tisíc ostatků těl. „Tam kde kopnete, tak kostička,“ pobavila účastníky diskuse Milena Slaninová.

Dodala, že o tento pozemek židovské obce se smluvně stará obvod Moravská Ostrava a Přívoz a už několikrát se stalo, že na židovskou obec přišli zástupci projektantů, aby prověřili, zda a jak mohou na jeho pozemcích například nechat vytyčit trasu nových vodovodních trubek. „Také objekt modlitebny Církve Bratrské, který je na našich pozemcích, tak nestojí na místě bývalého pohřebiště,“ upozornila Milena Slaninová.

Dodala, že židovské právo halacha musí členové židovské obce dodržovat. „Když se v roce 2000 stavěla v Praze Česká pojišťovna, tak při kopání přístavby kuchyně narazili stavbaři na nejstarší pražský židovský hřbitov. A kosterní pozůstatky v něm. Pamatuji si moc dobře, jak tehdy do Prahy přijeli ultra ortodoxní rabíni z New Yorku a co kolem toho bylo potom za cirkus, že s kosterními pozůstatky se nesmí hýbat. Nakonec došlo k dohodě, místo kuchyně postavili parkoviště a pohřebiště zakryli betonovou deskou. V roce 2016 tam odhalili krásnou pamětní desku, že tam židovský hřbitov býval. A já bych nerada zažila, aby sem do Ostravy přijeli newyorští rabíni,“ řekla předsedkyně ostravské židovské obce.

Ostravský židovský hřbitov byl založen v roce epidemie cholery

Dodala, že by židovská obec byla ráda, kdyby v parku Milady Horákové vznikla nějaká pamětní deska připomínající starý ostravský židovský hřbitov. Ten vznikl v roce 1872, do té doby byli ostravští Židé pochováváni v Těšíně. Jenže v tom roce vypukla epidemie cholery a byl vydán zákaz převážení mrtvých. Situace se musela urychleně řešit. Bohatí Židé koupili pozemek v místech dnešního sadu u ulice 28. října o velikosti asi 160 metrů krát 140 metrů a ještě téhož roku se zde začalo pohřbívat.

„V Ostravě žilo před prvním nacistickým transportem do koncentračních táborů deset až dvanáct tisíc Židů a jen asi dvě stě se po válce vrátilo,“ připomněla Milena Slaninová.

Všichni účastníci odborné debaty se nakonec shodli, že by nové úpravy veřejného prostoru sadu Milady Horákové měly brát co nejvíce ohled na to, že zde leží spousta ostatků.

Architektka Iva Seitzová prohlásila, že se část, kde býval židovský hřbitov, dá ponechat jako klidová, pietní část a že veškeré úpravy se stejně musí konzultovat s vlastníkem. A že pojem in-line je jen slovíčkaření a nemusí znamenat nijak drastický zásah do klidu místa.

„Každý si pod tím představuje něco jiného. A určitě tento park není místem, kde by měla probíhat sportovní činnost na in-linech. Měl by mít spíše oddechovou funkci,“ ujišťuje architektka.

Městský architekt Ondřej Vysloužil dodal, že takzvaná paměť místa je pro Ostravu důležitá a určitě musí se s ní pracovat.