Ochránil dceru vlastním tělem a zemřel místo ní. I to je příběh dva roky staré tragické střelby

Je tomu dva roky, co 10. prosince 2019 krátce po sedmé hodině ráno vešel do čekárny traumatologického oddělení psychicky vyšinutý muž a bez varování spustil palbu.

Zasáhl celkem devět lidí, čtyři pacient přišli na místě o život, tři další lidé podlehli způsobeným zraněním. Ze sedmi zavražděných byli čtyři muži a tři ženy.

V lidech, kteří byli včera v den výročí šílené střelby na vyšetření v nemocnici, událost stále zanechává pocity otřesu a hrůzy. „Bylo to strašné, že tam tehdy tolik lidí přišlo o život. Často sem do nemocnice chodím, ale měla jsem štěstí, že jsem tady tehdy nebyla. Ale byla tady v tu dobu moje dcera, naštěstí v jiné čekárně. Byl to pro ni hrozný zážitek,“ říká Danuše Šustková z Poruby, která byla na cestě z polikliniky.

Když si na to vzpomenou, obejde je vždy hrůza

„Vždy, když si na to vzpomeneme, tak nás obejde hrůza,“ říká muž, který s manželkou míří kolem památníku obětem střelby na odběry krve.

„My jsme toho vraha od vidění dokonce znali,“ říká paní. "Měl vedle v obci Zbyslavice známou a jednu dobu tam i žil. Když jsme to ten den viděli v televizi, tak jsme byli v šoku: Vždyť my ho známe,“ líčí paní z Olbramic a oba se s manželem shodují, že v tu dobu se jim zdál pozdější sedminásobný vrah Ctirad Vitásek docela normální. „Býval usměvavý, nic znepokojujícího na něm nebylo. A tolik lidí kvůli němu potom zbytečně zemřelo,“ shodují se postarší manželé.

Přišli zapálit svíčku za svého kamaráda

Přímo u památníku zapaluje svíčku mladá žena, její muž a jejich malý syn. „Přišli jsme si to neštěstí připomenout, protože jsme měli v té osudné čekárně kamaráda, byl to mladý kluk v našem věku,“ říká mladá žena z Poruby, která ale odmítla říci své jméno.

Jsou však lidé, kteří na tragédii nechtějí už myslet. „Tehdy jsem to hodně sledoval. Ale teď už ne, naštěstí je něco tak hrozného už za námi,“ říká jeden z mužů, kteří vyšli z hlavního vchodu polikliniky.

Přímo u památníku zavzpomínal na osudný den i ředitel Fakultní nemocnice Ostrava Jiří Harlant. „Přišel jsem kolem čtvrt na osm do práce a dozvěděl jsem se, že na traumatologii proběhla střelba. Nevěřili jsem tomu, že se u nás může takového něco stát, v první fázi jsme mysleli i na teroristický útok. Vydali jsme se s přednostou chirurgie na polikliniku, ale dovnitř už nás policie nepustila,“ vzpomíná ředitel fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě-Porubě.

Byla to otcovská láska, říká doktorka o činu muže z Vězeňské služby

Tragédie v čekárně traumatologické ambulance nemocniční polikliniky se tehdy výrazně dotkla příslušníků bezpečnostních složek. Na místě totiž po sedmé ráno 10. prosince zemřeli i dva pracovníci Vězeňské služby i manželka zaměstnance Celní správy České republiky.

Jeden z příslušníků Vězeňské služby doprovázel k lékaři svou nezletilou dceru, a když i na ni vrah zamířil, život jí zachránil tím, když ji před střelcem zaštítil vlastním tělem.

A právě tento instinkt vyzdvihla při letošním podzimním udělování cen hendikepovaným hrdinům Růžena Mašková. Uznávaná dětská psychiatrička a žena, která pracovala padesát let na ostravské protialkoholní záchytné stanici, řekla, že tento hrdinský čin zaslouží ocenění jako důkaz otcovské lásky.

„Pořád se mluví jen o lásce mateřské, ale nikdy jsem neslyšela, že by někdo zdůraznil, že existuje také láska otcovská. Mezi těmi lidmi v čekárně byla i jedna dívenka a její otec, zaměstnanec Vězeňské služby. Pachatel namířil pistoli i na tu dívenku a ten otec skočil před ni. On byl profesionál a muselo mu být jasné, že tu ránu dostane. Byl na místě mrtvý a dívenku zachránil,“ řekla doktorka Růžena Mašková.

Petr Lang dostane příští rok zvláštní cenu

Generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal udělil zavražděnému Petru Langovi nedlouho po masakru in memoriam Medaili za statečnost, ovšem organizátoři Rekordů hendikepovaných hrdinů jej chtějí po intervenci doktorky Růženy Maškové ocenit také.

„Rozhodli jsme se udělit jakousi zvláštní cenu in memoriam pro tohoto muže. Měli bychom mu ji dát příští rok při dalším udělování oceňování hendikepovaných hrdinů. Byla by to jakási vzpomínka na tuto tragickou událost,“ řekl pro Magazín PATRIOT v předvečer připomínání druhého výročí tragédie Jiří Navrátil, náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje.

Hrdina, který zachránil dceru, sloužil ve věznici Heřmanice

Petr Lang se narodil 6. listopadu 1970 v Ostravě a ve Vězeňské službě České republiky sloužil na pozici strážného oddělení vězeňské stráže ve věznici Heřmanice od 1. července 2005.

Dne 10. prosince 2019 doprovázel svou mladší dceru Lucii na vyšetření v ostravské fakultní nemocnici. Když byli v čekárně oddělení traumatologie, zahájil tam bez předchozího varování čekající Ctirad Vitásek palbu do přítomných lidí.

V čekárně se v době události shodou okolností nacházel i další příslušník Vězeňské služby Petr Šorm. Protože tu však oba byli ve svém osobním volnu, nebyli ozbrojeni, takže nemohli střelcově útoku jakkoliv zabránit. Když Ctirad Vitásek začal pálit, stoupl si Lang mezi střílejícího a vlastní dceru, kterou tak svým tělem chránil.

Útočník ho zasáhl těsně pod srdcem, ale dcera zůstala díky ochraně svým otcem nezraněna. Po střelbě Vitásek z nemocnice utekl, policisté ho však vypátrali a on v tu chvíli raději spáchal sebevraždu. O život Patra Langa následně ještě bojovali v nemocnici půldruhé hodiny lékaři, ale jeho zranění bylo natolik vážné, že mu nakonec podlehl.