Komentáře
13/02/2021 Petr Broulík

Obrazem: Unikátní galerie dřevěných soch v Ostravici se stále rozrůstá

​Kdo vyráží v této koronavirové době za únikem do přírody beskydských hor, má možnost v obci Ostravice navštívit pozoruhodnou galerii pod širým nebem.

Nese název Ráj dřevěných soch a návštěvník v ní může vidět kolem stovky dřevěných plastik pohádkových postav a zvířat. Jejich podobu má aktivní myslivec, bývalý lesní traktorista, dřevorubec, ale v současnosti už hlavně řezbář Luděk Vančura, skvěle z přírody vypozorovanou.

Lišky v klobouku, medvěd na zadních i objemný pašík

Na návštěvníky dřevěné galerie tak čekají rysi, medvěd, spousta sov a dalších dravců, čarodějnice i pořádný pašík. „Zvířata mě vždycky bavila, mám doma už dvanáct let i poníka, pořídil jsem ho pro svoje děti,“ říká Luděk Vančura.

Lidé nejvíce navštěvují jeho galerii v létě. "Jsem ale rád, že sem přicházejí i teď v zimě. Navíc v této těžké době, kdy nefungují hotely, chaty a vleky,“ říká řezbář, který v současnosti dokončil plastiku ležícího koně pro bludiště v malém mini zooparku na Skalce, kde už má i veverky a lišku.

Některé jeho lišky mají na hlavě klobouk a vykračují si jako z Ladovy pohádky o chytré kmotře lišce. Podobně laděné sochy svědčí o rom, že jejich autor je i veselá povaha.

„Není těžké sochy vyřezat, nejtěžší je najít ten nápad. Hlavně mě baví vytvářet originál, nebaví mě věc, kterou už jsem jednou vyřezal. Rád zachycuji pohyb, gesto, nějakou mimiku. Aby to zvíře skákalo, běželo, letělo,“ říká ostravický řezbář Luděk Vančura.

Od zubní vrtačky k motorové pile

Jak se dostal k vyřezávání zvířat a pohádkových postav? „Začal jsem vyřezávat kdysi zubní vrtačkou do parohů různé motivy a obrázky. Potom jsem zkusil do většího kusu dřeva vyřezat motorovou pilou například totem, koně, zvoničku, a sochy posupně přibývaly. Zúčastnil jsem se soutěže Rožnovské letokruhy časopisu Myslivost, tam chtěli sochu s loveckým motivem. Sochy, které jsem vyřezal, se lidem líbily, a proto jsem se rozhodl otevřít tuto zahradní galerii,“ říká muž, který se od zubařské vrtačky dopracoval až k motorové pile.

Která zvířata mají největší úspěch? „Sovy, “ ukazuje na dravce, zachyceného jeho pilami a dláty při „přistání“.

Ježibabu už nedal, nejvíce boduje skřítek Dobby

Právě pohyb zvířat a ztvárnění pohybu je na jeho někdy živých a reálně působících výtvorech pozoruhodný. „Je to asi trochu dar. A trochu prokletí,“ říká řezbář.

„Často kvůli některé soše i nastavuji dřevo, přidávám materiál, některé výjevy jsou sešroubované z několika kusů,“ vysvětluje Luděk Vančura, který je jako řezbář absolutním samoukem a nezúčastnil se nikdy ani žádného řezbářského kurzu. Přitom třeba jeho medvěd z galerie vyhrál první místo a na soutěži řezbářů v Rožnově.

V galerii má i sochy, které sice vytvořil na zakázku, ale poté se mu tak líbily, že si je po vyřezání nechal. Třeba ježibaba Baba Jaga ve vstupní části galerie.

"Námět na ostravického hejkala pro mě zase vymyslely děti při jedné letní akci u táboráku. Ale jak vypadá? Na internetu jsem nenašel nic, co by šlo vyřezat. Tak jsem vytvořil tuhle mutaci,“ směje se Luděk Vančura.

A dodává, že u dětí nejvíce podle zápisů ve více než dvaceti návštěvních knihách boduje plastika domácího skřítka Dobbyho z příběhů o Harrym Potterovi.

Nejsložitější práce? Sousoší na stezce Valaška

Ráj dřevěných soch, který by měl být jednou největší dřevěnou galerií v Beskydech, otevřel Luděk Vančura v roce 2017.

„Postupně přidávám další sochy, co to jde. Bylo by jich tu více, kdyby mě samotný provoz galerie naplno živil a nemusel jsem dělat sochy na zakázku,“ říká řezbář, který je ve své dílně v této době v zapadlém koutě Ostravice každý den.

Jeho sochy mohou lidé vidět třeba v ostravské zoologické zahradě, v oboře na Hukvaldech či na stezce Valaška na Pustevnách, která byla jeho asi dosavadní nejnáročnější a největší prací. Ano, je to ono sousoší rysa, tetřeva, jelena, orla a lišky při vstupu na stezku.

„Na přehradě Šance mám vodníka, ale nejdále mám vodníka v českých Dražicích, pan starosta mi poslal péefko, že má nejkrásnějšího vodníka v povodí Berounky,“ směje se ostravický rodák Luděk Vančura.

Nejhezčí medvěd střeží řezbářův dům

Nejpěknějšího medvěda má u svého domu, kde má i dílnu, kde tesá, řeže a vytváří nové sochy na zakázky i pro svou galerii, která je přes den stále otevřená a stojí poblíž obecního úřadu v Ostravici.

„Životnost některých lipových a javorových soch končí, tak se je snažím nahrazovat novými z tvrdších dřev. Ať něco vydrží. Teď třeba tvořím pro galerii opici,“ provází řezbář galerií, která vznikla na zahradě biskupských a státních lesů.

Jeho přáním je vytvořit největší dřevěnou galerii v Beskydech. „Určitě budou sochy přibývat. Ještě tam je místa dost. Teď se budu snažit galerii připravit na sezónu. Doufám, že nějaká letos bude. Hlavně, aby se ty mé sochy lidem líbily a aby lidi do galerie pořád chodili,“ říká řezbář Luděk Vančura.

Sdílejte článek