Nejnovější zprávy: Perušič a Schweiner v Ostravě vyhráli skupinu, v sobotu je čeká čtvrtfinále Oprava tajemné Grossmannovy vily odhalila dřevomorku i historické malby

Společnost

Objev: vědci zjistili, že před 133 miliony let žili ve Štramberku pravěcí krokodýli

​Vědci nedávno zjistili, že zkamenělé zuby objevené u Štramberka, které už více než sto let odpočívají ve vídeňském muzeu, patří prehistorickým krokodýlovitým plazům.

Moravský teropod. Autoři rekonstrukce: Edyta Felcyn a Jakub-Kowalski

Tito zubatí plazi, opatření ploutvovitými končetinami, patřili už v době dinosaurů k prapůvodním obyvatelům kraje, který dnes zdobí Trúba a kde se narodil ilustrátor a malíř Zdeněk Burian.

O době, kdy místo lidí vládli na světě miliony let obři, jako byli dinosauři, ptakoještěři nebo plesiosauři, jsme hovořili s Vladimírem Sochou z Hradce Králové. Ten je známým popularizátorem paleontologie a publicistou, který nedávno vydal například knihu Legenda jménem Tyranosaurus rex, a má v místech, kde byly před stoletím tyto dlouho „tajemné“ zkamenělé zuby objeveny, své rodinné kořeny.

Jak se zkamenělé zuby předchůdců dnešních krokodýlů poblíž Štramberka ocitly? A jak tato dnes turistická oblast tehdy vypadala?
Ano, před asi 133 miliony let tu skutečně žili velcí mořští krokodýlovití plazi, podobní dnešním krokodýlům. Jejich zuby fosilizovaly ve vápenci, který se tu ukládal v době, kdy celé toto území bylo ještě pod hladinou moře. V podstatě by nám to připadalo jako nějaká tropická destinace, asi jako současné Seychely.

Jak vypadali sami prehistoričtí krokodýli, kteří zanechali u Štramberka své zuby? Dá se popsat jejich život? Byli to „dravci“? Čím se živili?
Jeden z těchto dvou různých druhů byl nepochybně velkým predátorem, který mohl lovit jiné velké vodní obratlovce – plesiosaury, žraloky, ryby nebo želvy. Druhý mohl svými více zaoblenými zuby spíše prokousávat schránky velkých hlavonožců, jako byli amoniti, což byli hlavonožci s pevnými zatočenými schránkami.

Kdy a jak byly tyto fosilie objeveny? Proč skončily ve Vídni?
To s jistotou nevíme – jisté je jen tolik, že k roku 1912 už byly ve sbírkách Přírodovědeckého muzea ve Vídni. V té době jsme ještě byli součástí Rakousko-Uherska s centrem ve Vídni, proto většina významných paleontologických objevů byla zasílána právě tam.

Existují v depozitářích muzeí další podobné kousky, třeba i neznámé, které by mohly být pozůstatky prehistorických tvorů?
Nepochybně, a to po celém světě. Některé depozitáře vydávají své poklady doslova až staletí po původním objevu v terénu. Takové objevy číhají i v depozitářích našich muzeí nebo univerzit.

Jak tenkrát, v době štramberských krokodýlů, vypadal svět?
Celkově bylo mnohem větší teplo a vlhko než dnes, vyšší byla také hladina moře. Ještě byste v tomto světě nenašli žádnou trávu nebo rozkvetlé louky. Traviny a kvetoucí rostliny byly tehdy ještě evoluční novinkou, která se pořádně nerozšířila. Dominovaly spíše jehličnany mnoha druhů.

Ve kterém muzeu na světě nebo i u nás je možné vidět kompletnější kostry nebo větší pozůstatky těchto prakrokodýlů od Štramberka?
Krokodýlovití plazi ze skupiny Thalattosuchia byli poměrně rozšíření a jejich fosilní kostry můžeme najít v mnoha muzeích již v sousedním Německu, dále také Velké Británii, Francii i jinde. Většinou to byli menší až středně velcí dravci, dosahující délky asi dvou až sedmi metrů, jejich kostry tedy mohou být poměrně impozantní.

Čím je Štramberk pro paleontologii?
Vápencové masivy u Štramberka jsou dobře známé, nabízejí totiž pohled do období pozdní jury a rané křídy, tedy období zhruba od 150 do 130 milionů let před současností. Tehdy se na tomto území vyskytovala bohatá mořská fauna. Časté jsou například objevy živočišných hub, korálů, ramenonožců, belemnitů, lilijic, hvězdic a dalších bezobratlých tvorů. Vzácně se pak vyskytují i fosilie obratlovců, jako jsou zuby žraloků nebo právě zuby krokodýlovitých plazů.

Na svých stránkách říkáte, že máte Štramberk a okolí rád. Proč?
Bohužel už se dnes do této části republiky příliš často nedostávám. Ale hodně jsem tam jezdil jako kluk, můj otec pocházel po předcích právě ze Štramberka a měli jsme dům ve Studénce. V listopadu 2019 jsem zajel do Štramberka znovu, přednášel jsem tam na setkání příznivců Zdeňka Buriana.

Byl Štramberk a jeskyně Šipka jedním z impulsů či inspirací, proč se zabýváte světem dinosaurů a pravěku?
Nejspíš ano, byl jsem tam už jako dítě předškolního věku a určitě mne to ovlivnilo. Stále vnímám jakousi tichou krásu a tajemnost těch míst.

Jste fanouškem Zdeňka Buriana, který se narodil v Kopřivnici a zanechal nám spoustu maleb a kreseb z pravěku? Jak významný byl pro paleontologii?
Nepochybně, jeho fanouškem snad ani nelze nebýt! Burianovo dílo mě provázelo opět od nejútlejšího věku, a i dnes mne stále okouzluje – i když v případě dinosaurů už samozřejmě hodně zastaralo.

Byl nebo je u nás někdo další podobný jako Zdeněk Burian?
Z umělců je to například Vladimír Rimbala nebo Petr Modlitba, kteří jsou i mí přátelé a oba také ilustrovali mé knihy. Z paleontologů, zabývajících se dinosaury, je to například Američan Jack Horner, Kanaďan Philip J. Currie nebo Brit Michael Taylor.

Jak prehistoričtí krokodýli vypadali? Jako ti dnešní? Dá se říci, že přežili v podobě dnešních krokodýlů a aligátorů dodnes?
Trochu by nám dnešní krokodýly určitě připomínali. Ale byli extrémně přizpůsobeni životu ve vodě, a to anatomicky, i fyziologicky. Místo nohou měli pádlovité končetiny, měli hydrodynamický tvar těla a ztratili nepotřebné kostěné destičky, takzvané osteodermy. Dnešním krokodýlům ale nebyli blízce příbuzní, zcela vyhynuli už v rané křídě.

Žili v době „štramberských“ krokodýlů i dnes populární dinosauři?
Ano, jedná se o období rané křídy, kdy byli dinosauři stále dominantní formou suchozemských obratlovců. Tehdy žili dinosauři doslova všude, kam se dostali, a měli vhodné podmínky k životu. Jak na severní pevninské mase Laurasii, tak i na jižní Gondwaně. To byly obří pevninské masy tvořené spojením pozdějších kontinentů – na severu Severní Amerika, Evropa a Asie a na jihu Jižní Amerika, Afrika, Indie, Austrálie a Antarktida.

Jsou dinosauři zjednodušeně řečeno předchůdci ptáků? Co jim umožnilo dorůst takových rozměrů jako měl brontosaurus?
Ano, ptáci jsou vlastně jedinými přežívajícími zástupci vývojové skupiny Dinosauria. Vyvinuli se z malých opeřených dravých dinosaurů v období jury, asi před 170 až 150 miliony let. Obří druhy patří do jiné skupiny, zejména mezi takzvané sauropody. Mezi nimi bychom našli i největší suchozemské tvory všech dob. Ti vyrostli do hmotnosti stáda slonů díky několika faktorům, souvisejícím patrně s trávením, růstem a druhohorním podnebím.

Napsal jste knihu o tyranosaurech. Byl to jen jeden druh tvora co do velikosti? Kde v Evropě či na světě tyranosauři žili a patřili k nejobávanějším tvorům pro ostatní zvířata?
Tyranosauři byli obří draví dinosauři, žijící v období nejpozdnější křídy, tedy asi před 68 až 66 miliony let, a to na území dnešního západu Severní Ameriky, někdejší Laramidie. Představovali dominantní predátory a na poměry své velikosti byli velmi hojnými dravci. S více než osmi tunami hmotnosti mohou být vůbec největšími suchozemskými masožravci všech dob.

Proč se nedochovaly žádné fosilie největších dinosaurů u nás?
V době existence dinosaurů jsme tu měli většinou moře, a tak je mnohem větší šance, že budou objeveny ostrovní druhy dinosaurů, které byly obvykle mnohem menší než ty, jejichž zástupci žijí na pevninách. S jistotou z území České republiky známe jen dva objevy dinosauřích fosilií – stehenní kost burianosaura od Kutné Hory a zub dravého dinosaura (teropoda) od Brna. Staré objevy, popsané před více než stoletím profesorem Antonínem Fričem nelze s jistotou k dinosaurům přiřadit, stejně jako fosilní otisky stop z lomu u Červeného Kostelce.

Film Cesta do pravěku vznikal podle tehdejších soudobých vědeckých poznatků. V čem jsou dnes pohledy na éru dinosaurů jiné než v padesátých letech?
V případě dinosaurů už je zobrazení v tomto populárním filmu samozřejmě extrémně zastaralé a zcela neodpovídající. Sauropodi neplavali ani nekráčeli ve vodě, kachnozobí dinosauři se neživili měkkými chaluhami, stegosauři a ceratosauři netahali ocasy po zemi a rozhodně se nejednalo o „evoluční omyly“.

A co je přitažené za vlasy v novějších filmech série Jurský park?
Tak například v prvním Jurském parku byl příliš malý Dilophosaurus – ve skutečnosti byl dvojnásobně větší a neměl žádný krční vějíř. Neplival také jed. Velociraptoři ve skutečnosti vypadali úplně jinak, byli menší a mnohem více se podobali ptákům a nejspíš byli po celém těle opeření. A v tomto výčtu by se dalo ještě dlouho pokračovat. Přesto považuji první Jurský park z roku 1993 za naprosto skvělý snímek, který mne v mých dětských letech okouzlil.

Jak vypadal zánik dinosaurů? Jak dlouho vymírali?
Nejspíš se jednalo o katastrofickou událost, která se odehrála relativně rychle – vymírání mohlo trvat jen staletí nebo tisíciletí, což je z hlediska geologického času nepostřehnutelná chvilka. 75 procent tehdejších druhů vyhynulo, mezi nimi dinosauři, ptakoještěři, velcí mořští plazi, bezobratlí amoniti a belemniti a mnozí další. Savci byli po celé období druhohor spíše malými nočními tvory, převážně se skrývali v norách a dutinách stromů. Existovaly i výjimky, ale typický druhohorní savec nebyl větší než potkan a před dinosaury se měl hodně na pozoru.

Planeta Země za dinosaurů musela být doslova ráj na zemi, neničily ji exhalace. Chtěl byste v takovém čistém světě bez stopy lidské existence žít?
Jak se to vezme – ovzduší bylo tehdy často plné toxických sopečných plynů. Sopky v období druhohor totiž obvykle řádily mnohem více než dnes. Ale máte pravdu, třeba světelné znečištění, působené lidskou civilizací, tehdy neexistovalo. Určitě bych se jednou do druhohor chtěl podívat – musel bych mít ovšem funkční stroj času.

Účastníte se někde nějakého výzkumu či průzkumu lokalit, kde se pátrá po fosiliích?
Nyní už z rodinných a pracovních důvodů tolik příležitostí nemám, ale dříve jsem navštěvoval evropská muzea a účastnil se na vykopávkách v Polsku a v americké Montaně. Věřím, že se příležitost znovu objeví.

Je před vědci v oblasti paleontologie nějaký velký úkol, který čeká na rozluštění?
Z hlediska dinosaurů je to hlavně otázka jejich původu a raného vývoje, spojená s jejich nástupem k dominanci. Stále přesně nechápeme, které faktory umožnily těmto pravěkým plazům tak dlouho ovládat pevninské ekosystémy. A pochopitelně je to i otázka jejich zániku, ve které všechny detaily rovněž ještě neznáme.

Zavřít reklamu