O surrealismu v Ostravě, kanadské emigraci i obleženém městu. Viktor Kolář pokřtil novou knihu

Máte rádi fotografie Viktora Koláře? Fotografa, který se toulá už šedesát let mezi Ostraváky v ulicích, v koloniích, na sídlištích, na periferiích, v prostředí šachet i fabrik, na zábavách, pod haldami, u lagun, a v pravý čas stiskne spoušť svého pohotového fotoaparátu Leica? Aby zachytil často obdivuhodné momenty z životů obyvatel kdysi černého velkého města tolika kontrastů?

Pak už možná vlastníte, nebo se chystáte pořídit si, novou publikaci, která mapuje šedesát let fotografování muže, jenž doslova prošlapal Ostravu a všechny její kouty. Ve svých snímcích zachytil a stále ještě zachycuje vteřiny historie Ostravy, která se stále překotně mění.

Fotografie legendární, ale i z posledních let

Viktor Kolář mladší se naučil fotografovat díky svému otci, jehož pozůstalost zahrnuje tisíce dokumentárních fotografií Ostravy. Sám se ovšem důsledně vymezuje proti označení „dokumentarista“. Přistupuje totiž k moravskoslezské metropoli nikoli jako k tématu, ale jako k prostoru imaginace – místu náhlých a nepravděpodobných „setkání“, jak o nich mluvili surrealisté. Jeho černobílé fotografie nesou všechny rysy hornického a průmyslového města, avšak jeho obrazy Ostravy jsou spíše poetické než popisné.

Proto si minulý týden řada Kolářových příznivců a obdivovatelů nenechala ujít v podzemí klubu a antikvariátu Fiducia křest nejnovější knihy Viktor Kolář Ostrava 1963–2024, která mapuje šedesát let jeho tvorby, a vychází v ní nejen spousta legendárních fotografií, ale i ty, které ceněný fotograf vytvořil v posledních letech. „Gruntem knihy však zůstaly moje klasické fotky Ostravy ze sedmdesátých a osmdesátých let. Z pozdější doby jsou tam fotky nabízející spíše autentický a drsnější pohled na naše město,“ řekl Viktor Kolář.

Knihu doprovází i zatím nevydané texty Jana Balabána

Básník Jaromír Typlt, který křest nové knihy moderoval, řekl, že vydavatelé začali chystat novou knihu o Ostravě ve chvíli, kdy antikvariátní ceny předchozí, beznadějně vyprodané knihy Viktor Kolář: Ostrava, vydané v roce 2010, začaly stoupat do mnohatisícových částek. Dokonce se dostala v anglické verzi do americké distribuce.

Foto: Petr Broulík

Jedním z autorů textů k několika konkrétním Kolářovým fotografiím je asi nejlepší porevoluční český, ale především ostravský spisovatel Jan Balabán, po kterém se jmenuje například nová lávka přes Ostravici v Dolních Vítkovicích. I tím je nová kniha podle vydavatelů jedinečná a zvláštní, protože tyto texty nikdy nevyšly. „Honza Balabán byl ryzí člověk Ostravy, a o tom, jak ji cítí, byly ty jeho knížečky. Měl rád lidi v Ostravě a já jsem si od té doby, co jsem je poznal, říkal, že by ty moje obrázky měly podobně vypadat,“ vyznal se k ostravskému autorovi ve Fiducii Viktor Kolář.

Kolářovy fotografie nejsou jednoznačně uchopitelné

V čem jsou fotografie Viktora Koláře z Ostravy až surreálné? „Moje fotky nejsou jednoznačně uchopitelné. Mají více poloh a je v nich trochu toho poetického vnímání světa,“ řekl Viktor Kolář a zavzpomínal také na to, jak ho v pražské kavárně Slavia požádal asijský párek turistů od vedlejšího stolu, aby je digitálem vyfotil. „Nemohl jsem je odmítnout. Tak jsem je vyfotil,“ pobavil návštěvníky Fiducie Kolář a nakladatel Karel Kerlický z nakladatelství KANT ve Fiducii, který mu knihy vydává, poznamenal, že to byla pravděpodobně jedna z prvních Kolářových fotografií na digitál a Japonci si ji odvezli do Japonska netuše, kdo z nejvýznamnějších českých fotografií jim ji pořídil.

Foto: Petr Broulík

Viktor Kolář odešel v roce 1968 do zahraničí. V Kanadě fotografoval a měl dokonce v Montrealu výstavu svých prací. Soubor jeho snímků zakoupila kanadská národní galerie v Ottawě.

Kanaďanům připadaly fotky Koláře „příliš osobní“

Viktor Kolář zakusil v několikaletém exilu i těžké doby, kdy musel v Kanadě manuálně pracovat. Dvakrát se dostal do situace, kdy musel dělat, jak říká, „nádenickou“ práci, při které šlo i o život, například na šachtě, kde se těžil molybdenit. Nakonec se do Ostravy vrátil v roce 1973, a to v době „amnestie“, kterou pro emigranty v sedmdesátých letech vyhlásil Husákův režim a fotograf po návratu přes jeden rok pracoval v těžkých provozech ostravské Nové huti.

Proč se vrátil?

„Protože jsem chtěl opět fotit Ostravu, i když tu vládly poměry, které se někomu mohly zdály nesnesitelné. Ale mohl jsem si opět fotit to svoje a to, co jsem tady v šedesátých letech začal,“ svěřil se ostravský fotograf Viktor Kolář, jemuž někdy odmítali v kanadských novinách tisknout tam vytvořené snímky, protože se jim zdály „příliš osobní“. Mnohé tyto snímky vydalo také vydavatelství KANT v publikaci Viktor Kolář Kanada 1968–1973.

Foto: Petr Broulík

Kdyby se nevrátil domů, nevytvořil by tolik děl

Portrét Viktora Koláře lze ostatně nalézt i na internetových stránkách National Gallery of Canada v Ottawě. Je tam i výrok fotografa, zdůvodňující návrat do vlasti: „Po pěti letech v exilu jsem získal životní lekci a díky získaným zkušenostem jsem dokázal přežít komunistický režim ve své zemi. Díky svému bystrému oku jsem dokázal fotografovat věci a situace, které domácí fotografové vůbec neviděli. Kdybych se nevrátil domů, nebyl bych schopen vytvořit tolik děl, kolik jsem dosud vytvořil.“

Básník Jaromír Typlt připomněl ve Fiducii i jednu kuriózní událost z devadesátých letech, kdy město Ostrava odmítlo v roce 1995 knihu Ostrava obležené město, ve které fotografie Viktora Koláře doplnily básně Jaroslava Žily. „Ty jsi v ní Ostravě nastavil zrcadlo a reakce tehdejších politických představitelů Ostravy byla tehdy zděšená. Asi jsi nebyl šťastný,“ zeptal se Jaromír Typlt.

Studenti FAMU: co se to stalo v té vaší Ostravě?

Viktor Kolář zavzpomínal, že vydavatelé knihy Ostrava obležené město z nakladatelství Sfinga se dokonce obávali, že se kniha neprodá, pokud bude mít náklad vyšší než 150 výtisků. „Dokonce moji studenti a profesoři na FAMU mi řekli, že na fotografiích v této knize je samá zmršená příroda, samá hrůza. Co se to přihodilo v té vaší Ostravě? ptali se. Holt nebyla doba ještě zralá na to, aby se ukazovaly věci v takové odhalenosti a otevřenosti. A básničkám Jaroslava Žily nemohli už vůbec přijít na chuť,“ vyprávěl ve Fiducii Viktor Kolář.

Foto: Petr Broulík

Ostravský literární historik Pavel Hruška z publika doplnil, že tehdejší primátor Ostravy Evžen Tošenovský a celá ostravská radnice jako „černočernou“ tuto knihu odmítli, a když v lednu 1996 přijel na návštěvu Ostravy prezident Václav Havel, zatajili ji před ním. „Protože se báli, že kniha udělá Ostravě ostudu. Nakonec ji ale nadšenci Václavu Havlovi poslali rovnou na Hrad,“ rozesmál přítomné Pavel Hruška.