Nové Bazaly? Byl to můj favorit, říká primátor Ostravy

Primátor Ostravy Jan Dohnal říká, že výběr favoritů architektonické soutěže na nový fotbalový stadion byl náročný, nakonec se ale porota jednomyslně shodla na jednom vítězi.

Pane primátore, dnes (rozhovor vznikl 4. listopadu, pozn. red.) jste odhalili vítěze soutěže na nové Bazaly. Zkusme být na začátek rozhovoru trochu osobní. Jak jste se cítil? Musel to pro vás být docela silný okamžik.

Určitě. Nechci říkat, že to byl nejsilnější zážitek v mé politické kariéře, ale určitě to byl jeden z těch významnějších okamžiků. Je to opravdu něco, co člověk nezažívá každý den. Vypadá to jednoduše, že jsme jen představili obrázek. Ale abychom k tomu obrázku došli, tak nám to zabralo dva roky intenzivní práce. Je to první velký milník tohoto velkého projektu. Mám z toho samozřejmě obrovský respekt a radost.

Byla před těmi dvěma lety nějaká chvíle, kdy jste si řekl, že takový nápad je nesmysl? Že nové Bazaly už nemůžou být?

Hodně se to řešilo. My jsme k tomu opravdu přišli oklikou. Když jsem se dostal do funkce, tak poměrně rychle jsem vypozoroval, že není dlouhodobě udržitelné, aby Baník hrál ve Vítkovicích na stávajícím stadionu. A to ze dvou důvodů.

Jakých?

Prvním je ten, že stadion je opravdu dnes na hraně kapacity, pokud jde o to, kolik se tam koná akcí a pohybuje sportovců. My bychom chtěli do budoucna rozvíjet atletiku, a to by už s Baníkem dohromady moc nešlo. Poměrně rychle jsem došel k tomu, že to musíme vyřešit. Začali jsme si prověřovat myšlenku postavení nového fotbalového stadionu, nejdříve někde ve Vítkovicích.

Opravdu?

Ano, tehdy jsme o tom mluvili, uvažovali jsme o tom, že by vznikla multifunkční budova, kde by současně byl fotbalový i hokejový stadion se sdílenou tribunou – tak se to ve světě staví. Narazili jsme na dvě věci. Nejprve na to, že tato stavba by byla drahá, ale hlavně z hlediska prostoru jsme neměli jasno, kam bychom budovu umístili. Začali jsme tedy řešit, kde by se dal postavit fotbalový stadion. Všichni jsme měli samozřejmě v hlavách i Bazaly. Byl kolem toho trochu étos, že to nejde. Řekli jsme si, že zkusíme prověřit, kde se vzala myšlenka, že to nejde. Postupně jsme začali zjišťovat, a bylo to velmi zajímavé, že najednou všichni, kteří původně říkali, že to nejde, to přestali říkat. Začali jsme se různě posouvat a nakonec se ukázalo, že žádná překážka v cestě nestála. Ani historicky jsme nenašli něco, co by říkalo, že Bazaly postavit na Bazalech nepůjdou.

Nebál jste se jako politik tlaku od voličů, když se původně říkalo, že na Bazalech se hrát nebude, postavilo se tam nové tréninkové centrum, které se bude zase bourat. Neměl jste obavy z tohoto názoru?

My jsme si toho byli vědomi. Věděl jsem, že to bude téma. Vrátím se k tomu samotnému pozemku. My jako město bychom velmi komplikovaně hledali jiný pozemek. Ten pozemek bychom s největší pravděpodobností museli koupit. Pokud bychom kupovali pozemek, nákladově bychom se dostali na podobné částky, jako bude adaptace a demolice tréninkového centra na Bazalech. A byl tady ještě jeden důležitý moment, který rozhodl.

Jaký?

Na první dobrou to vlastně skoro nikoho nenapadlo, ale pak se ukázalo, že to byl opravdu jeden z klíčových momentů. Když jsme s Baníkem řešili, že postavíme nový stadion – a opravdu byla dlouho ve hře varianta, že bude jinde – tak nám Baník zcela správně řekl, že pokud jim postavíme stadion někde mimo, tak Bazaly opustí. V ten okamžik jsme neměli naplnění ani pro to tréninkové centrum, které na Bazalech je. Byl to určitě jeden z momentů, který konečně rozhodnutí akceleroval.

Můžete prozradit, jestli vyhrál váš favorit, nebo jste měl jiné želízko v ohni?

Vyhrál můj favorit. My jsme vybírali opravdu jeden rok. Je třeba říct, že soutěž začala v prosinci a skončila v listopadu následujícího roku. Když jsme měli v druhé fázi soutěže devět návrhů, tak už tehdy se mi osobně líbil tento vítězný návrh nejvíce – a nebyl jsem v porotě jediný, kdo to takto vnímal. Vlastně se nám většinově líbil právě tento návrh. Poslali jsme ho do čtveřice návrhů k dalšímu, detailnějšímu rozpracování. Výsledek byl, že návrh byl nakonec podpořen jednomyslně všemi devíti členy poroty.

Vizualizace: se souhlasem L35 Arquitectos

Zkuste vyjmenovat hlavní ukazatele, které rozhodly. Jedna věc je, jak stadion vypadá, ale určitě hrála roli jeho funkčnost, udržitelnost, cena…

Je to tak. Porota sama o sobě byla zajímavě poskládaná. Byli jsme tam čtyři zástupci z laické veřejnosti, tedy zástupci města a zástupci Baníku, potom tam bylo pět architektů. Součástí skupiny byl i tým poradců, kteří nás prováděli celou soutěží tak, abychom uměli nadefinovat, co vlastně chceme. Nikdo z nás nikdy fotbalový stadion nestavěl. Opravdu se řeší spousta detailů tak, aby byl stadion uživatelsky co nejpříjemnější jak pro lidi, tak i pro klub. Rozhodují pak detaily – kde bude posilovna, kde šatna, kde toalety, jak to vlastně celé funguje. Při soutěži jsme posuzovali samozřejmě architekturu – jak se nám ten barák líbí. To je hodně emotivní a pocitová záležitost. Neméně důležitá byla však i ta funkčnost. Stadion bude pro dvacet tisíc pět set diváků a opravdu jsme řešili, jak přijdou dovnitř, jak rychle se stihnou občerstvit, jak to budou mít daleko na záchod, jak bude vypadat bezbariérový sektor, kde bude dětská tribuna, kolik bude míst VIP, které značně pomáhají ekonomice klubu i celému provozu, jak bude fungovat celé hospitality. Byl to obrovský mix požadavků, kterými se trávilo velké množství času a který to do jisté míry rozhodl. Tento konkrétní vítězný stadion se nám i nejvíce líbil, ale měl i tyto ostatní požadavky nejlepší. Víme, že o fotbale je v poločase přestávka, a my potřebujeme, aby si lidi o přestávce stihli dát pivo a taky zajít na záchod. Ne všude a ne na všech stadionech je to běžné. Vzdálenosti jsou někde tak velké, nebo se tvoří takové špunty, že se to prostě stihnout nedá.

Předpokládám, že velkou roli hraje i bezpečnost.

Samozřejmě. Je to velká koncentrace lidí na malém místě. Zvažovali jsme požární hledisko, bezpečnost, měkké cíle.

Dnes byste mohl postavit další fotbalový stadion, z toho, co teď všechno víte?

Takhle bych to určitě neřekl, ale samozřejmě se už nepovažuju za stoprocentního laika, protože jsem se dozvěděl obrovskou hromadu věcí. Ale to asi každý, kdo byl součástí týmu a proces si prošel.

Jaké byly základní podmínky pro architektonické studie, pokud jde o cenu, počet diváků a podobně?

Říkali jsme, že chceme devatenáct a půl tisíce až dvacet a půl tisíce diváků, takže tam bylo drobné rozpětí. Řekli jsme, kde stadion chceme, takže museli pracovat s terénem, s topografií místa. Řekli jsme také cenu. A zbytek jsme nechali na nich, jak se s tím popasují.

Dnes jste vyhlásili, že stadion bude stát dvě a půl miliardy.

To bylo také v podmínkách soutěže.

Primátor Jan Dohnal. Foto: se souhlasem Ostravy

A už se ozvaly hlasy, jako vždy, na sociálních sítích, že to bude dvakrát tolik. Jak to vidíte vy?

Ač je to architektonická soutěž, tak ona se chová v režimu veřejné zakázky. My jsme si dali cenu jako bernou minci, ale teď nás čeká fáze projektování, takže může být odchylka od dnešní ceny. Ale je velmi důležité si říct, že dvě a půl miliardy jsou myšlené v dnešních cenách. Pokud to půjde dobře a stadion půjde do realizace v roce 2029 a začne se stavět, tak je třeba zohlednit faktor času, inflace a promítnutí se do cen stavebních materiálů. Dvě a půl miliardy platí v dnešních cenách.

Kdo to zaplatí?

Je to investice města. Logicky tedy hlavním nositelem bude město. Je to ale velký projekt, až nadměstského významu, takže sdružujeme peníze. Už dnes máme příslib příspěvků od kraje, máme podepsané memorandum na částku dvě stě padesát milionů korun. Bavíme se s Fotbalovou asociací České republiky, budeme se bavit stoprocentně se státem. Chceme využít všechny možné národní i nadnárodní dotace, ale hlavní břímě ponese město.

Byla ve hře varianta spoluvlastnictví klubu, pana Brabce?

Byl by to skoro ideální scénář, ale my se s Baníkem ubíráme v jednáních spíše o následném provozu. Troufnu si říct, že s penězi to Ostrava umí – máme opravdu poměrně velký rozpočet, město ročně hospodaří s částkou patnácti miliard korun. Když se bavíme o tom, že nás stavba Bazalů čeká za nějakých pět, šest let, tak to není nic, s čím by si město neporadilo. Stavíme teď dražší projekt koncertní haly, který jsme taky zvládli. Byl by to ideální scénář, kdyby byl do toho zapojen Baník. Bavíme se teď na setkáních o finanční participaci Baníku. S panem Brabcem mluvíme o tom, že by za ním šly částečně náklady na zmařenou investici tréninkového centra. Ale pro nás jsou důležitější peníze na provoz než peníze na postavení. Hledáme obchodní model, jak by klub mohl stadion provozovat.

Aha, takže nevznikne další městská společnost, ale možná to bude jinak?

Pro nás by bylo ideální, a musíme k tomu nějak dojít, kdyby na základě smlouvy Baník nebo jiný privátní subjekt stadion provozoval tak, aby město s tím nemělo další mandatorní výdaje.

Dnes mě při sledování zpráv o návrhu stavby napadlo, jak to, že se začne stavět až v roce 2029? Co se bude tak dlouho dít? Ptají se vás na to lidé?

Samozřejmě ptají. Všichni by chtěli, ať se začne stavět příští týden. Máme za sebou architektonickou soutěž. Takže jsme vybrali podobu a de facto lépe rozpracovanou studii. Teď se musíme s vítězem soutěže domluvit na podmínkách na projekt. A společnost začne projektovat. A to bude trvat minimálně rok. Až se naprojektuje, tak víme ze zkušenosti z českých podmínek, že se bude minimálně další rok povolovat stavba na stavebních úřadech.

I když je to městský projekt, tak to bude trvat tak dlouho?

Je to státní správa. I my procházíme stavebním řízením jako každý jiný. Stavební úřad sice sídlí v budově magistrátu, ale je to oddělená státní správa. U takto složitého projektu se dá předpokládat, že se bude minimálně půl roku až rok povolovat. Určitě budou drobné korekce projektu tak, aby si to všechno sedlo. Když to spočítám: celý rok 2026 projektování, polovina až konec roku 2027 povolování. Následovat bude veřejná zakázka na dodavatele stavby. Tady vycházím ze zkušenosti u koncertního sálu, což je stavba obdobného parametru, co se týče objemu peněz. Samotná soutěž u koncertního sálu trvala více než půl roku. Přihlásí se řada firem, které to budou chtít stavět, budou chodit spousty dotazů na technické detaily. Abychom měli jistotu, že soutěž proběhne regulérně, tak budeme všechny dotazy vypořádávat. Troufnu si říct, že i soutěž může trvat klidně půl roku. Reálně jsme teď tedy v polovině nebo na konci roku 2028, možná na začátku roku 2029.

Vizualizace: se souhlasem L35 Arquitectos

Nemáte strach, že vám v příštích dnech začnou klepat na dveře hokejisti hokejkami, abyste jim postavili halu? Oni už taky čekají…

Ono už se to děje. My na tom projektu už nějakou dobu pracujeme. Víme, že hokejový stadion potřebujeme. Je to velké, samostatné téma. Víme, že Ostravar Aréna má dvě velké nevýhody.

Jaké?

Je to multifunkční hala, takže mimo hokeje tam probíhá celá řada akcí. Vlastně hokej má v každé sezóně velký počet přeložených zápasů. To pro hokej není komfortní, protože pak dochází ke zhutňování zápasů do krátkého období, což má vliv na ekonomiku klubu, návštěvnost a podobně. Není to úplně dobře. Je třeba si říci, že multifunkčních hal v republice není tolik. Často jsou v České republice čistě hokejové stadiony. Má to samozřejmě vliv i na ekonomiku klubu, protože my vlastně dnes v multifunkční hale i trénujeme, což nedává ekonomicky smysl. Provoz haly je velmi drahý. Stává se, že musíme odříkávat některé akce, aby tam vítkovičtí hokejisté mohli trénovat. Hala bude mít v příštím roce čtyřicet let. Je tam spousta věcí, které neodpovídají dnešní době a které by se musely předělat. Nechali jsme si udělat studii na přestavění stadionu od architekta Šuráně, který se na zimní hokejové haly specializuje. Vyšel z toho projekt na adaptaci, který byl skoro v cenovce dvě a půl až tři miliardy korun.

Za to by už byl postavený nový stadion.

Přesně tak. Hlavně bychom pořád měli Ostravar arénu, což je multifunkční aréna, takže by tam pořád bylo to omezení. Do toho za námi chodí hokejisté Vítkovic, že vlastně tak velkou halu ani nechtějí. Chtějí logicky halu s menší kapacitou, protože průměrná návštěvnost ve Vítkovicích je menší než deset tisíc diváků. Takže jsme se rozhodli jít cestou, že chceme nechat Ostravar arénu bez ledu, tedy pro nehokejové akce. Aréna si své místo na trhu najde a budou tam tenisy, koncerty, motorky. Dokonce si myslím, že se aréna díky tomu může dostat do zisku. Největším nákladem u haly je totiž samotný led. Led v hale držíme de facto celý rok. Uchladit to v červnu opravdu není levná záležitost. Vedle Ostravar arény bychom chtěli postavit provozně levný hokejový stadion, který by nabízel jak tréninkové centrum pro hokejisty, tak i moderní, komfortní zázemí. Samozřejmě je to další velká investice, která může být okolo jedné a půl až dvou miliard korun. Rozhodli jsme se jít variantou, aby hala vznikla jako soukromá. Bavíme se se soukromými investory o tom, že bychom pomocí účelové dotace podpořili projekt soukromé hokejové haly.

Kde by nová hokejová aréna mohla stát?

Máme v hlavě dvě místa. Jedno je na našich pozemcích na parkovištích mezi stávající Ostravar Arénou a hotelem Clarion. Ale více by se nám líbil pozemek, který je naproti na bývalém Ledňáčku, který dnes patří soukromé společnosti Red Stone. My jsme je lehce naťukli, oni se tomu úplně nebrání. Teď jsme ve fázi, že k sobě hledáme cestu, abychom dokázali zahájit jednání právě o tomto projektu. Chtěl bych zmínit, že společnost Red Stone shodou okolností stejný soukromý projekt připravila v Olomouci, kde je hala v pokročilejším jednání.

To je silná developerské společnost.

Je to silná skupina. Samozřejmě nechci říkat, že jsme domluvení – to zdaleka ne, jednání budou složitá. Ale určitě to zkusíme, protože nám dává halu v režimu PPP projektu stavět i projektovat.

Může se stát, že pokud se do investování vrhnou velké společnosti, že by hokejová hala stála dříve než nové Bazaly?

To se stát může. Je to tak. Samozřejmě nebudou zatíženi tolika procesy, kterými jsme zatíženi my. Jsou to procesy od veřejné zakázky, po složitou architekturu. Proces může být v rukou soukromníka jednodušší. Nemyslím si, že se to stane, ale úplně vyloučit se to nedá.

Bavíme se spolu na začátku listopadu. Za rok budou komunální volby. Vím, že politici ve funkcích rádi před volbami přestřihují pásky, otevírají nové stavby. Nemrzí vás, že sice oznamujete zahájení stavby, ale u stříhání pásky nemusíte být?

Je to prostě politická realita, která funguje v komunální i národní politice. Volební cyklus je omezený, trvá čtyři roky. Já mám radost z toho, že se podařilo zahájit stavbu koncertního sálu. Když jsem se stal primátorem, tak to byla první otázka. Byl jsem součástí předchozího vedení města, které projekt dotáhlo do finální fáze přípravy. Ale to rozhodnutí o zahájení stavby už bylo na tomto složení města.

Víte, že se tehdy říkalo, že koncertní sál nebude, že nové vedení ji nepodpoří?

Ano. Část Ostravanů čekala, že se to odpíská. Za mě by to byla obrovská škoda. Bylo do toho dáno opravdu hodně energie. Ostrava si tu halu zaslouží. Já jsem už i tehdy ve své volební kampani říkal, že v projektu pokračovat chceme. Projekt je zajímavý. Dnes do toho vidím více než před třemi lety. V přípravě byla spousta mezer, když to srovnám s Bazaly. Hodně se tehdy spěchalo a hodně věcí nebylo vyprecizováno. Je to poučení pro soutěž k Bazalům, abychom si s přípravou dali více práce. Tady opravdu platí: těžce na cvičišti, lehce na bojišti. Čím lepší příprava, tím méně improvizace během samotné realizace. Proto tomu věnujeme úsilí. K vašemu dotazu – mrzí, nemrzí… Já jsem obecně spokojený s tím, že projekt Bazalů má obrovskou politickou podporu dnes napříč celým politickým spektrem v Ostravě. Samozřejmě stát se může cokoli, ale myslím si, že pokud ve funkci budu nebo nebudu pokračovat, tak že projekt poběží dál.